Přechodné články

V lidových představách ovlivněných raným darwinismem převládá přesvědčení, že přechodný článek je napůl něco a napůl něco jiného, např. poloryba – poloplaz. Tyto takzvané přechodné články, které objeví paleontologové v budoucnu, se měly stát důkazem darwinistické evoluce charakterizované bojem o přežití jednotlivých druhů, těch silnějších (evolučně vybavenějších) nad slabšími. Samozřejmě hned od počátku bylo jasné, že najít takový mezidruhový mezičlánek nebude jednoduché, ba nemožné. Příčinou je ohraničitelnost Bohem stvořených druhů.

Současný neodarwinismus proto předefinoval mezičlánek lidově řečeno na fylogeneticky nejpodobnější nalezený druh k jinému druhu a i to je zpochybňováno (např. tana a primát). Podle kreacionistického hlediska může jít jen o porovnávání dvou podobných tvorů, což samo o sobě evoluci nedokazuje. Prokázat i takovéto mezičlánky pro evolucionisty velmi obtížné (přesná darwinistická definice mezičlánku by vydala na celou knihu), proto se někteří uchylují k tvrzení, že vlastně každý zrozený jedinec je mezičlánek nebo že právě proto nejsou žádné mezičlánky, protože ohračinitelnost druhů neexistuje (evoluce nemá hranice), cituji: „„Přechodné články“ bychom si rozhodně neměli představovat jako cosi, co stojí mezi dvěma druhy, a to prostě proto, že žádné takové striktně dané hranice neexistují. Daniel Madzia, bludný článek, bod.3

Kreacionismus připouští vývoj organismů pouze v rámci Bohem stvořených druhů, viz. Baraminologie. V přírodě samozřejmě můžeme v omezené míře pozorovat vývoj (evoluci), např. psích plemen z vlka. Tyto prokazatelné jevy kreacionismus nepopírá, odmítá však neprokázané hypotézy evolučního dějepisu.

Jednou z příčin, proč nelze nalézt mezičlánky, může být fakt, že Bůh navrhl život k adaptaci. Citace z článku: „Ať už budou konečné závěry jakékoli, vyplývá z téhle studie jasně, že se živočichové umějí přizpůsobit rychle, což je v souladu s předpoklady kreacionistů o tom, že Bůh pečuje o své tvory a chce, aby obývali Zemi (Žalm 147 : 8, 9 ; Matouš 6 : 25-34 ; Izajáš 45 : 18).“ Jinými slovy by to znamenalo, že vývoj se nemusí uskutečňovat po miliony a miliony let spojitě (dřívější rozšířená představa), ale někdy i velmi rychle a to skokově (digitálně). Záležitost dokládají např. pokusy na bakteriích Escherichia coli, které se naučily trávit glukózu.

Jinou možností jak vysvětlit absenci mezičlánků je předpoklad, že daný druh své změny nepostřehne. Například člověk byl dříve menšího vzrůstu. Pokud by ještě pár desítek tisíc let rostl, paleontologové by mohli usoudit, že člověk vyšší evolučně vytlačil člověka nižšího. Ve skutečnosti ovšem nikdo nevytlačí nikoho, jde pouze o modifikaci Bohem stvořeného druhu.

Podobně nepozorujeme v přírodě, že by nějaký živočich v rámci přírodního výběru evolučně zvítězil nad jiným. Stvoření je promyšlený, účelně navržený vzájemně provázaný ekosystém. Boží prozřetelnost nedovolí, aby například vlci vyžrali všechny zajíce, neboť by tím přišli o zdroj potravy a tím by se zredukoval i počet predátorů. Ve skutečnosti přírodní výběr mezi druhy neprobíhá (ten je pouze vnitrodruhový). Převládne-li lokálně jeden živočich nad jiným (většinou dočasně), nebývá obvykle příčinou evoluce, ale spíše změna podmínek prostředí a jiné faktory. K vyhynutí tvorů ovšem dochází a jsme toho svědkem. Z kreacionistického hlediska je na vině hřích, který se na Zemi rozmohl a s ním související katastrofy (Gen 6:11). Kreacionismus odmítá darwinistické tvrzení, že jeden druh vymře, aby uvolnil evoluční niku vyvinutějším formám. Důkazem je existence všech forem života na Zemi do dnešních dnů, jak primitivních, tak i pokročilých.

Je třeba si přiznat, že to, co je druh a co je již jiný druh de facto určuje člověk. Zároveň je obtížné, ne-li nemožné správně klasifikovat jaké druhy Bůh přesně stvořil. Ostatně možná to je i Boží záměr, neboť Bůh pověřil člověka, aby veškeré stvořené druhy pojmenoval (klasifikoval), což se také děje. Viz. “ Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. “ (Gen 2:20) Současnou klasifikaci druhů vytvořil kreacionista Karl Linne. Klasifikaci je však třeba brát jako pomůcku a ne jako důkaz evolučního vývoje.

V praxi je velmi obtížné stanovit nějaký vývojový model, protože Bůh nejenže tvořil, ale nad svým stvořením stále bdí a jeho cesty jsou nevyzpytatelné a omezeným lidským rozumem často nepochopitelné. Akt stvoření je a zůstane vždy velikým tajemstvím.

Odkazy:
Zkameněliny jen přechodných forem
Co dokazují zkameněliny?
Údajný přechodný článek mezi rybama a obojživelníky Tiktaalik
Nález nové fosílie opět zamíchal evoluci dinosaurů
Žádná evoluce octomilek ani po 600 generacích
Darwinův vadnoucí strom života