Interpretuje geologickou historii Země po celosvětové Potopě (Genesis kapitola 6-9). Tvrdí, že fosílie jsou mrtvé organismy, které byly pohřbeny ve velmi krátkém čase v době konání Potopy (do 1 roku). Teorii podporují důkazy, např. severní Evropa je pokryta vrstvami jílu a štěrku následkem záplavy, po celém světě je možné pozorovat balvany uložené stovky kilometrů od původních míst výskytu, legendy všech národů hovoří o Potopě, ad.
Sekulární věda však původ této geologie nesprávně připisuje běžným geologickým událostem:
“Usazeniny diluviální pocházejí od řek, jiné od ledovců, některé pak děkují za původ svůj působení větrův a dešťů.” (Ottův slovník naučný).
Globální povodeň byla spojena s masivními geografickými otřesy. Staré kontinenty se potopily a jiné vystoupily, mořské dno se transformovalo do hor (viz. mušle na vrcholcích). Svoji roli sehrál II. zákon termodinamiky.
Diluviální geologie popírá, že by fosílie v geologickém sloupci byly důkazem vývoje života na Zemi po miliony let a to z důvodu chybné evoluční metody určování stáří fosílií dle stáří okolních materiálů. Kreacionisté zastávají názor, že k fosilizaci může dojít pouze při rychlém pohřbení organismu tak, že dojde k zamezení jeho rozkladu či zničení. Z většiny uložených organických sedimentů při Potopě dle kreacionismu vznikly zásoby uhlí a ropy.
Podle Morrise se během celosvětové Potopy ukládaly organismy do vrstev, které nesprávně považují evoluční vědci za geologická období. Kreacionismus tvrdí, že Země je geologicky mladá. K události globální Potopy došlo před několika tisíci lety.
Více o tématu naleznete v dalších článcích rubriky Celosvětová Potopa.