Radiokarbonové datování měkkých tkání „70 milionů let starého“ mosasaura dává překvapivé výsledky

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Mosasurus - měkká tkáň.jpg

Image credit: Copyright © 2011 Lindgren et al, PLoS ONE 6 (4): e19445

Brian Thomas, M. S.

(Článek vyšel 13. května 2011, z www.icr.org přeložil M. T – 5/2011)

Za uplynulé tři roky referovaly ICR News o více než 20 případech nálezů původních měkkých tkání ve fosilizovaných zbytcích v různých částech světa (1). Jelikož je známo, že se tkáně jako je kůže a chrupavka spontánně rozloží za pouhých několik tisíc let, ukazují tyhle zveřejněné nálezy jasně, že příslušné fosilie nemohou být staré miliony let.

Z pečlivých chemických analýz zveřejněných v renomovaných časopisech vyplynulo, že původní tkáně – nejčastěji proteiny, které nepodlehly mineralizaci – pocházejí z těl pohřbených zvířat. Většina těchto studií se však opírala jen o několik málo odlišných detekčních metod. Nyní použil tým badatelů vybavený speciální technikou v laboratoři MAX ve švédském Lundu více než šest různých technik k tomu, aby ověřil, že tkáně z ramenní kosti křídového mosasaura uchovávaného „mnoho let“ v belgickém Královském přírodovědném institutu tvoří mosasauří, nikoli mikrobiální molekuly (2). Jednu ze zmíněných analýz tvořilo radiokarbonové datování.

Výzkumníci nejprve chemicky odstranili z kosti základní nerostnou hmotu; zbyly jim proteiny a jiné biomolekuly. Pomocí skenovací elektronové mikroskopie pak vyfotografovali to, co připomínalo konkrétní proteinová vlákna. Tento výsledek byl totožný s výsledkem studie mumifikované kosti druhu Tyrannosaurus rex provedené pomocí elektronového mikroskopu roku 2001 (3).

Pomocí transmisní elektronové mikroskopie badatelé zjistili, že vlákna vypadají stejně jako dnešní kostní proteiny. Vzhledem k tomu, že představa živých tkání starých 70 milionů let je absurdní i pro evolucionisty, mnozí začali tvrdit, že biologický materiál ve fosiliích pochází z bakterií a že se nejedná o původní tkáň (4). Převážná většina výzkumů v rámci zmíněné studie se proto zaměřila na zjišťování, zda tomu tak je či není v případě těchto měkkých tkání. Jenže dlouhá provazcovitá vlákna, která vědci vyfotografovali, vůbec nevypadala jako bakterie či jejich kolonie.

Navíc zjistili, že vlákna pohlcují standardní modré anilinové barvivo právě tak snadno jako to činí moderní měkká tkáň. Horniny či nerosty tohle barvivo nepohlcují. Výsledky analýzy aminokyselin, kterou vědci provedli, „ukazovaly zřejmě na vláknité strukturální proteiny jako je kolagen…nebo produkty jeho rozpadu.“ (2). I sterilní kolagen se však za pouhých několik tisíc let rozpadá na menší proteinové molekuly a za pouhých 30 000 let by se úplně rozpadl na prach (5).

Imunofluorescenční testy provedené tímto týmem prokázaly kolagen typu I, robustní protein přítomný v pojivové tkáni obratlovců, nikoli však v bakteriích. Tým použil také infračervenou mikroskopii, jejíž výsledky opět jasně prokázaly v mosasauří kosti neporušený protein spolu s fosfátem. Fosfát není obsažen v proteinu, je však význačnou složkou DNA.

Výzkumníky zajímalo, zda najdou v kosti nějakou bakteriální či houbovou DNA. Pokud by tomu tak nebylo, šlo by o další důkaz toho, že měkké tkáně pocházejí opravdu z mosasaura. DNA se však rozpadá ještě rychleji než kolagen a neměli bychom proto být schopni po 10 000 letech detekovat žádnou původní mosasauří DNA (6).

Bohužel, ačkoli autoři studie uváděli, že prováděli digitální srovnávání svých sekvencí DNA s dalšími sekvencemi v existujících databázích, nezveřejnili sekvence DNA získané ze zkoumané tkáně či podrobnosti o provedených srovnáních. Pocházela DNA, kterou sekvenovali, skutečně z mosasaura? Bylo-li tomu tak, jistě by to napomohlo vyvrátit tvrzení, že zkoumané pozůstatky jsou staré mnoho milionů let.

Autoři poskytli další důvod, proč jsou tyto měkké tkáně z mnohem staršího zdroje než moderní plísně. Zjistili, že poměr radioaktivního uhlíku (C-14) k běžnému uhlíku (C-12) činil méně než pět procent poměru, který nalézáme v živých organizmech. Po smrti začínají organizmy průběžně ztrácet ze svých tkání C-14, u kterého probíhá radioaktivní rozpad na dusík. Všechen C-14 se tak za předpokladu konstantní rychlosti rozpadu v neporušené soustavě rozpadne za pouhých několik tisíc let.

Badatelé našli v tomto mosasaurovi spoustu C-14 – stačilo to k výpočtu „stáří 24 600 BP [let před současností]“ (2). Aby vysvětlili, jak vůbec může vzorek po oněch milionech let obsahovat nějaký C-14, uvažovali autoři studie o tom, že ho mohly vyprodukovat současné bakterie. Tahle úvaha je však v rozporu s jinými daty, jelikož „nebyly zjištěny žádné bakteriální proteiny čili hopanoidy [sloučeniny podobné cholesterolu]” (2). Na jedné straně zdroj uhlíku evidentně předchází době, kdy mohly vzorek napadnout moderní bakterie či houba, na druhé straně jeho přítomnost dramaticky snižuje evoluční stáří připisované téhle fosilii. Byla-li zdrojem uhlíku mosasauří tkáň (a to je nejlogičtější vysvětlení), pak by radiokarbonové datování ukazovalo na to, že mosasaur je starý několik tisíc let, jak o tom svědčí i zachovalost jeho měkké tkáně.

Bylo-li pohřbení a fosilizace tohoto tvora přímým či nepřímým důsledkem Potopy zaznamenané v knize Genesis, ke které podle Bible došlo zhruba před 4400 lety, pak bychom částečně rozpadlý kolagen i malá množství radioaktivního uhlíku ve vzorku očekávali. Z tohoto důvodu by případně mohla být nalezena i rozpoznatelná mosasauří DNA, byť hodně degenerovaná. Nic z toho by však nemohlo vydržet 70 milionů let.

Nemineralizovaný kolagenový protein, který je miliony let starý, postrádá vědecké vysvětlení. A radiokarbonovou metodou zjištěné stáří několika tisíc let rovněž odporuje standardní evolucionistické interpretaci, podle které představuje fosilní záznam miliony let dějin země. Nashromážděné důkazy však dobře zapadají do dějin Bible, která popisuje historii jen v tisících let.

Poselství vědy o stáří fosilií se stává jasnějším a je v ještě větší shodě s Biblí než jsme očekávali.

Odkazy

1. A catalogue of these reports can be found in Fresh Tissues Show That Fossils Are Recent, in the Evidence for Creation section on the ICR website.
2. Lindgren, J. et al. 2011. Microspectroscopic Evidence of Cretaceous Bone Proteins. PLoS ONE. 6 (4): e19445.
3. Armitage, M. 2001. Scanning Electron Microscope Study of Mummified Collagen Fibers in Fossil Tyrannosaurus rex Bone. Creation Research Society Quarterly. 38 (2): 61-66.
4. Thomas, B. 2008. Dinosaur Soft Tissue: Biofilm or Blood Vessels? Acts & Facts. 37 (10): 14.
5. Thomas, B. How Long Can Cartilage Last? ICR News. Posted on icr.org October 29, 2010, accessed May 3, 2011.
6. Criswell, D. 2006. How Soon Will Jurassic Park Open? Acts & Facts. 35 (6).

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na