Původ ze společného předka (darwinismus) – věda nebo pseudověda?

pavelkabrt Evoluce organizmů 0 Koment.

Kdo je tvůj stvořitel?
Proč je věda, založená na evoluční teorii, takovou hrozbou novým objevům, vědeckému výzkumu a pokroku?

(Z http://www.whoisyourcreator.com/common_descent.html přeložil M. T. – 10/2010, autor článku neuveden)

„Dr. Eric Bapteste, evoluční biolog na Pierre a Marie Curie Univerzitě v Paříži, řekl: ´Po dlouhou dobu bylo svatým grálem sestavovat strom života. Nemáme naprosto žádný důkaz, že strom života je realita.´ …
Dr. Rose řekl: ´Strom života se decentně začíná pochovávat – všichni to víme. To, co se přijímá už méně, je, že celý náš základní pohled na biologii potřebuje změnu.´“

„Strom života Charlese Darwina je ´špatný a zavádějící´, tvrdí vědci“, 22. ledna 2009, Telegraph UK Online.
http://www.telegraph.co.uk/science/4312355/Charles-Darwins-tree-of-life-…
misleading-claim-scientists.html

„Darwinistickým scénářům, ať už k vytvoření pastičky na myši nebo biochemických systémů, se velmi snadno věří, pokud nejsme ochotni nebo schopni pečlivě zkoumat ty nejmenší detaily, anebo se dožadovat experimentálních důkazů. Oni nás zvou, abychom obdivovali inteligenci přírodního výběru. Ve skutečnosti však obdivujeme tu naši inteligenci.“

Robert M. Brosh ml., Laboratoř molekulární gerontologie, Národní ústav pro výzkum stárnutí, Národní institut zdraví, NIH výzkumné centrum biomedicíny, Baltimore, Maryland, „Molekulární biologie: The Bloom´s complex mousetrap“, Nature 456, 453-454 27. listopad 2008, Nature Online.
http://www.nature.com/nature/journal/v456/n7221/full/456453a.html

Původ ze společného předka (darwinismus) – věda nebo pseudověda?

Genové variace jsou zdrojem hmatatelných změn v organizmech (mikroevoluce); neexistují však žádné empirické důkazy toho, že tyhle změny mohou být natolik závažné, aby udělaly například z ryby obojživelníka, z plaza ptáka, z šimpanze člověka atd. (makroevoluce):

„Zdá se, že ve všech podobných klíčových okamžicích vývoje života se základní ‘typy organizmů‘ objevují náhle a mají plně funkční příslušné znaky té které nové úrovně biologické organizace. Nenalézáme žádné ‚mezistupně‘ či přechodné formy mezi zmíněnými typy.“
„Model biologického velkého třesku aplikovaný na hlavní evoluční skoky“
, Eugene V. Koonin z Národního střediska pro biotechnologické informace, Národní lékařské knihovny, Národního zdravotnického institutu v Bethesdě, Maryland, v časopisu Biology Direct, 2007, číslo 2, str. 21.
http://www.biology-direct.com/content/2/1/21

POSTUP PŘI PROVĚŘOVÁNÍ TEORIE O PŮVODU ZE SPOLEČNÉHO PŘEDKA (MAKROEVOLUCE) VĚDECKOU METODOU, KTEROU SE TESTUJE HYPOTÉZA:

1. Pozoruje se zkoumaný jev (objekt).
2. Zformuluje se ověřitelná, komplexní hypotéza za účelem vysvětlení těchto pozorování.
„´Testovatelností´ rozumíme nutné příklady toho, co budeme patrně pozorovat v případě, že hypotéza platí, i co bychom při platnosti této hypotézy pozorovat neměli. Hypotéza, která vysvětluje všechna pozorování stejně dobře, není ani ověřitelná ani vědecká. Dobrá vědecká hypotéza musí vyloučit některé možnosti, alespoň v zásadě.“
3. Z hypotézy se odvodí předpovědi či tvrzení.
4. Pak se tyto předpovědi či tvrzení ověřují; jsou-li v rozporu s empirickými pozorováními, je nutné vrátit se ke kroku (2).
(Z: http://www.talkorigins.org/faqs/comdesc/sciproof.html)

1. Pozorování:

Neexistuje ŽÁDNÉ přímé pozorování společného původu:

„Není vůbec snadné ´pozorovat´makroevoluční historii; neexistují o ní žádné záznamy z první ruky, které bychom mohli číst. Je tedy třeba historii života rekonstruovat pomocí svědectví mnoha vědních oborů včetně geologie, paleontologie i studia živých organizmů.“
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/_0_0/evoscales_05

2. & 3. Neexistují ŽÁDNÉ ověřitelné, sjednocující hypotézy, protože neexistují ŽÁDNÁ určitá, konzistentní a uzavřená tvrzení (predikce):

a. Evoluční teorie tvrdí, že genetická složitost postupně vzrůstá, jak se jednotlivé organizmy vyvíjejí v průběhu času. Avšak nižší formy života ve skutečnosti již disponují genetickou informací nutnou pro vznik složitějších orgánů přítomných u mnohem vyšších forem života:

„Dalším zajímavým faktem je, že ježovky nemají oči, uši či nos, že však mají geny umožňující člověku vidět, slyšet a čichat…
Ačkoli nemá oči, uši či nos, má tento tvor geny kódující vidění, slyšení a čichání u lidí.“

http://www.sciencedaily.com/videos/2007/0304-sea_urchins_reveal_medical_…

„Poznatky, o nichž píše internetové vydání časopisu Nature z 21. srpna, svědčí o tom, že přestože má Trichoplax (vločkovec – pozn. edit.) jeden z nejmenších jaderných genomů zjištěných u vícebuněčných organizmů, vykazuje přítomnost signaturních sekvencí (tj. unikátních sekvencí – pozn. edit.) pro genovou regulaci nalézanou u složitějších zvířat a lidí.“
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/09/080903172419.htm

„Dalším překvapením je pro nás složitost součástí imunitního systému u ježovek. Kromě mimořádně dobře vyvinutého systému vrozené imunity mají tato zvířata geny kódující hlavní složky adaptivní imunitní reakce…Ježovky však nemají protilátky a zřejmě postrádají adaptivní imunitu jako celek. Takže geny, které nejsou zřejmě ježovkám k ničemu, ale vyšším taxonům slouží velmi dobře, jsou dobrým příkladem nadměrnosti genetické informace u taxonů nižších.“
http://www.machanaim.org/philosof/nauka-rel/universal_genome.htm

„Dlouho předtím, než se na Zemi (před zhruba 365 miliony let) objevila zvířata mající končetiny (čtvernožci), měly ryby již geny kódující zřejmě růst rukou a nohou (byly autopodní), píší badatelé z chicagské univerzity…
Schopnost vytvářet končetiny s prsty existovala dlouho, ale bylo zapotřebí celé řady podnětů z prostředí, aby se tahle schopnost projevila…
‚Nástroje příroda měla‘, řekl, ‚ale potřebovala rovněž příležitost k jejich použití.‘“

http://www.scientificblogging.com/news/new_genetic_data_overturns_
long_held_theory_of_limb_development

“Ačkoli jsou vývojově primitivní – bez orgánů či četných specializovaných buněk – má pancířnatec obdoby transkripčních faktorů, které složitějším organizmům slouží k vývoji četných specializovaných orgánů a tkání. Má také geny pro četné proteiny, jako jsou například proteiny membrán, které jsou potřebné pro specializované buňky ke koordinaci jejich funkcí. Ukazuje se, že mnoho genů považovaných za specifické pro dvoustranně souměrné živočichy nebo savce má mnohem delší evoluční historii než se předpokládalo, což nás vede k zamýšlení se nad tím, proč se vlastně vyvinuly”, říká Douglas Erwin, evoluční biolog Smithsonova národního přírodovědného muzea (NMNH) ve Washingtonu, D. C.
http://darwiniana.com/2008/09/20/%E2%80%98simple%E2%80%99-animal%E2%80%9…

b. Evoluční teorie tvrdí, že život začal jednoduchými organizmy; ve skutečnosti se u nejstarších známých fosilií setkáváme se složitostí jako pravidlem, nikoli výjimkou:

„Zmíněný nález by mohl zvrátit zažité názory na tajemné období v evoluci raného života známé jako kambrická exploze. Z doby starší než zhruba 550 milionů let máme jen velmi málo stop po nějaké fauně. Pak však došlo během pouhých deseti milionů let k nebývalému rozvoji nesčetných forem fauny na celé planetě; každičkou niku zaplnili tehdy složití tvorové s pevnými schránkami.
‚Zmíněná složitost se nevyvíjela postupně‘, konstatoval Matz. ‚Naopak, zdá se, jako by všechny tyhle tvory kdosi naráz vytáhl z klobouku.‘“

http://dsc.discovery.com/news/2008/11/20/gromia-cambrian.html

„Prvním pozemským zvířetem byla žebernatka unášená oceánem, což nebyla prostá houba, jak o tom svědčí nový nález, který šokoval vědce, kteří si do té doby nepředstavovali, že by nejstarší tvor mohl být tak složitý.“
http://www.livescience.com/animals/080410-first-animal.html

„Dva paleontologové studující dávné fosilie vykopané v jihoaustralském vnitrozemí tvrdí, že ekosystém Země je složitý již stovky milionů let – …Převládajícím názorem v oblasti paleobiologie je dosud teorie, podle které byla nejstarší vícebuněčná zvířata jednoduchá a strategie, užívaná organizmy k přežití dnes, tj. rozmnožování a zvyšování počtu jedinců, se vyvíjely postupně a byly podmíněny více faktory…To, v jakém stavu nacházíme fosilní zástupce rodu Funisia, svědčí jednoznačně o tom, že již v nejranějších fázích vývoje fauny na Zemi existovaly složité ekosystémy – „
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/03/080320150025.htm

„Kambrická exploze“ je jedinečným jevem v historii Země, kdy se ve fosilním záznamu objevují poprvé v podstatě všechny živočišné kmeny.“
http://arjournals.annualreviews.org/doi/abs/10.1146/annurev.earth.33.031…

c. NEEXISTUJE teorie nebo vysvětlení stavby a funkce molekulární struktury zvané primární cilium (řasa, brva – pozn. edit.), která vyrůstá z povrchu většiny, ne-li všech, buněk. Funguje jako rozhlasová anténa, která vysílá přesné a zásadní pokyny do nitra buňky pomocí frekvenčně modifikovaných kmitů, tj. zvukových vln.

Jak zmíněné struktury vznikly a kdo je naplánoval (Bůh), to neumí světská věda vysvětlit. Evolucionisté musí teprve navrhnout schůdné řešení:

„Přes úctyhodný pokrok, kterého věda v uplynulém desetiletí dosáhla, zbývá stále zodpovědět zásadní otázky, které představují dokonce ještě větší výzvu než problémy vyřešené. Patří sem například otázka, jak mimobuněčné podněty vnímané ciliemi způsobují změny chování a fyziologie buňky…“
http://ajprenal.physiology.org/cgi/content/full/289/6/F1159

„Primární cilium, solitérní, struktura podobná tykadlu či anténě, která vystupuje z vnějších povrchů prakticky všech lidských buněk, umožňuje buňkám orientaci k pohybu ve správném směru a v rychlosti potřebné k hojení zranění, podobně jako GPS navigace (Global Positioning System) pomáhá lodím k nalezení svých cílů.“
http://www.physorg.com/news148742058.html

“Kromě vnímání pachů a světla mohou cilie vnímat pohyb…U octomilky zprostředkovávají dva TRP kanálky přijímání zvukových vibrací anténkou.“
„Primární cilie jako buněčná anténka: signalizace na senzorické organele“
, Veena Singleová et al., Science 313,629 (2006) DOI: 10.1126.science.1124534 (viz PDF)

(TRP = tubulární resorpce fosfátů. Podíl profiltrovaných fosfátů, který je reabsorbován v tubulech, kanálcích. Obecně každé přijímání podnětů tubuly. Pozn. překl.)

„Tajemství toho, jak se vyvíjejí vyšší živočichové – jak se masa nediferencovaných buněk zorganizuje do specializovaných, funkčních tkání, orgánů a celých organizmů – bychom teď mohli rozřešit; a klíč už máme déle než sto let hned pod nosem.
Každá savčí buňka má jednu primární cilii. Tahle struktura vyčnívá z buněčné membrány jako anténka mobilu. Když si jí v 19. století všimli mikroskopici, považovali ji za zbytečnou, zakrnělou strukturu jako apendix. Nedávné objevy však naznačují, že má naprosto zásadní význam v buněčné diferenciaci a uchovávání struktury a funkce tkáně i orgánu.“

http://scimednet.blogspot.com/2008/06/primary-cilium-antenna-for-organis…

“Každá dospělá obrvená buňka má až 200 cilií, které musí koordinovat své pohyby, aby zaměřily svůj efektivní záběr týmž směrem jako ostatní buňky i všechny cilie na buňkách sousedních…A přestože o podrobnostech struktury cilií je známo mnohé, mechanizmus, kterým obrvené epitely koordinují směr svého pohybu, zůstává utajen.”
http://www.physorg.com/news96518076.html

„Téměř všechny buňky obratlovců mají zvláštní strukturu vyrůstající z jejich povrchu zvanou primární cilie. Přestože zmíněné cilie byly poprvé popsány před více než stoletím, stále ještě nemáme představu o celém rozsahu jejich funkcí. Shrneme tedy na tomto místě nové poznatky o tom, že kromě dobře známých rolí při vidění, čichových vjemech a vnímání mechanického dráždění hrají primární cilie také zásadní roli v mezibuněčné signalizaci.“
http://www.sciencemag.org/cgi/content/abstract/313/5787/629

d. Evoluční teorie nemá ŽÁDNÉ vysvětlení, jak vysoce komplexní regulační sítě zajišťují mezibuněčnou komunikaci a spolupráci:

„Kdyby to byl Amin Rustom tehdy nespletl*, nebyl by narazil na jeden z největších současných objevů v biologii…
Za použití videomikroskopie pozorovali, jak sousedící buňky dosahují jedna na druhou anténkovitými výběžky, navazují kontakty, a pak se propojují pomocí trubiček. Tato propojení nefungovala jen mezi dvěma buňkami. Buňky mohou nasadit několik nanotrubiček a vytvořit tak složitou a propojenou síť existující libovolně dlouho – od minut po hodiny.
…Zmíněný jev nedokázal vysvětlit ničím ze své dosavadní zkušenosti.“

http://www.newscientist.com/article/mg20026821.400-tunnelling-nanotubes-…

(*Amin Rustom nedodržel standardní postup při studiu růstu buněk a díky této chybě, kdy omylem nevyměnil médium, ve kterém buňky rostly, objevil mezi těmito buňkami komunikační nanotrubičky– Pozn. edit.)

„Geny spolupracují a dorozumívají se přitom domluvenými signály: ty říkají buňkám, kdy mají růst, kdy mají tvořit spojovací kanálky, zapnout pumpy či vykonat jiné důležité činnosti“, napsal Bruce Aronow, Ph. D., spoluautor studie a vědecký ředitel Centra počítačové medicíny dětské nemocnice v Cincinnati. Zmíněná studie razí též novou cestu v identifikaci různých transkripčních faktorů – „šéfovských“ genů, které regulují aktivitu genů ostatních – i cílových genů řídících zřejmě genovou expresi (vyjádření) a represi (potlačení).
http://www.physorg.com/news145543215.html

e. Evoluční teorie předpovídá, že se organizmy postupem času stávají stále složitějšími; některé se však stávají naopak jednoduššími a některé se vůbec nikdy nemění:

„Začnete-li tím nejjednodušším možným živočišným tělem, pak může vývoj probíhat pouze jediným směrem – k větší složitosti,…“
http://www.physorg.com/news124992599.html

„Za druhé, houby se vyvinuly jako jednoduché organizmy z forem složitějších. Tato druhá možnost zdůrazňuje fakt, že evoluce nemusí nutně směřovat jen od jednoduchých forem ke složitějším“, řekl Dunn.
http://www.livescience.com/animals/080410-first-animal.html

„Tak jako si čtvernožci vyrazili a ke svým ploutvím přidali končetiny, ‚odvázalo se‘ i danio pruhované – zebřička pruhovaná, a část svých ploutví ztratila.“ http://www.scientificblogging.com/news/new_genetic_data_overturns_long_h…

„Lalokoploutvé ryby známe dobře z fosilního záznamu – z doby před 75 až 400 miliony let…Fascinují nás svým neobvyklým vzhledem i svou důležitostí pro vývoj evoluční teorie. Jejich morfologie se po mnoho milionů let prakticky nezměnila, což vede k tomu, že je někteří nazývají ‚živými fosiliemi‘.“
http://www.flmnh.ufl.edu/fish/InNews/fossil2004.html

f. Evoluční teorie tvrdí, že nahromadění genetických modifikací vede nakonec k tak zásadním změnám, že vzniknou další „druhy“ organizmů. Avšak dědičné genetické změny nikdy nevytvořily větší složitost, protože většinu chyb při kopírování „přepíší“ miniaturní stroje; a přejde-li přece chybná informace na další generaci, nejčastěji přitom vznikne organizmus méně zdatný:

„Výzkum zveřejněný roku 2007 prokázal důležitost nukleárního proteinu UHRF1 pro přesnou replikaci epigenetického kódu…Klíčový prvek UHRF1 aktivní v tomto ‚korektorském‘ procesu je znám jako nasazovací a spouštěcí doprovodná doména (SRA); přesné mechanizmy, pomocí nichž plní doména SRA zmíněný úkol, nám však zatím zůstávají utajeny.“
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/09/080903134159.htm

(epigenetický kód = hypotetický soubor úprav chromatinu jako podklad diferenciace buněk a tkání. Zahrnuje modifikaci histonů (methylace, acetylace, fosforylace, ubikvitinace) a methylaci DNA. Doména = část molekuly proteinu s určitou vlastností, funkcí apod. Pozn. překl.)

„Mechanizmy replikace i oprav DNA jsou však tak přesné, že i tam, kde nedochází k podobnému výběru – na oněch nesčetných místech DNA, kde změna nukleotidu neovlivňuje celkovou zdatnost organizmu – , zůstává genetické poselství věrně zachováno po desítky milionů let.“
Učebnice „Základy buněčné biologie“, druhé vydání, pasáž 6: 20, 2003 vědecké nakladatelství Garland (viz PDF)

„Matematická analýza pokusů prokázala, že se proteiny samy postaraly o obnovení rovnováhy, když ji vědci narušili umělými mutacemi, a obnovovaly svůj řetězec tak, aby mohl znovu správně fungovat…Autoři se pokoušeli zjistit, co stojí za oním sebeopravným chováním v pozorovaných proteinových řetězcích. Standardní evoluční teorie žádné klíče k rozřešení téhle záhady neposkytla…Proto se badatelé pustili do budování nové obecné teorie založené na tomhle objevu, který nazývají ‚evoluční kontrolou.‘“
http://www.physorg.com/news145549897.html

„Krátce řečeno: představa, že molekuly zárodečných buněk… se neustále proměňují, je podle našich současných znalostí buněčné biologie, neudržitelná. To neznamená, že k „molekulárním změnám‘ nedochází; jen to, že mechanizmy působící tyto změny v zárodečných buňkách jsou patrně rychlé a náhodné a pravděpodobně často smrtelné (Maresca a Schwartz 2006) – což nedovolí, aby se vyskytovaly i v budoucích generacích.“
http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.162/biot.2006.1.4.357

„Odchylky od základního rekombinačního vzorce často u lidí doprovázejí chyby v segregaci chromozomů, což vede k četným spontánním potratům a vrozeným vadám včetně mentální retardace.“
(Podívejte se na „K meiotické rekombinaci nedochází v genomu náhodně“)
http://biology.plosjournals.org/perlserv/?request=get-document&doi=10.13…

“Je faktem, že crossing-over musí být dostatečně přesný, aby se při překřižování v genech neztratil či nepřidal ani jediný nukleotid. Jinak by došlo k posunu rámce a výsledný gen by exprimoval vadný produkt či ještě spíše nevzniklo by vůbec nic…
Každá detekovaná chyba zastaví celý proces a vede obvykle k tomu, že se buňka sama zničí apoptózou.”

http://users.rcn.com/jkimball.ma.ultranet/BiologyPages/M/Meiosis/html

(crossing-over = překřížení odpovídajících částí chromatid analogických chromozomů během meiózy. Může při něm dojít k výměně příslušných částí chromatid s následnou novou kombinací dědičných vlastností na jednom chromozomu – rekombinaci. Tento proces umožňuje vznik nových kombinací vlastností u potomků. Pozn. překl.)

„Na místě výměny nedochází k žádným změnám nukleotidových sekvencí; procesy vystřižení a znovusjednocení probíhají s takovou přesností, že se neztratí a nezíská ani jediný nukleotid.“
Učebnice „Základy buněčné biologie“, druhé vydání, pasáž 6:21, vědecké nakladatelství Garland 2003 (viz PDF)

„Meiotické buňky disponují kontrolním mechanizmem nazývaným ‚pachytenický‘ kontrolní bod či kontrolní bod meiotické rekombinace, kde se monitorují tyto stěžejní jevy ovlivňující meiózu…V reakci na chyby v rekombinaci vedoucí ke hromadění neopravených DSB a/nebo jiných produktů rekombinace zastaví či pozdrží pachytenický kontrolní bod meiotický buněčný cyklus, aby tak zabránil nesprávnému uspořádání meiotických chromozomů (Roeder a Bailis, 2000).“
http://jcs.biologists.org/cgi/content/full/116/2/259

g. Evoluční teorie předpokládá, že se genetické změny hromadí a předávají po generace; pozorování však ukázalo, že organizmy umějí zázračně rekonstruovat ztracenou DNA i mnoho generací POTÉ, kdy u nich určitý rys vymizel:

„Prokážeme zde, že huseníčky rolní /rostliny Arabidopsis/, které jsou homozygotní v důsledku recesivně mutovaných alel genu HOTHEAD5 /HTH/ pro fúzi orgánů, mohou zdědit alelospecifickou informaci pro sekvenci DNA, kterou neměli ve svém chromozomálním genomu jejich rodiče, ale byla přítomna v dřívějších generacích. K tomuto nově objevenému procesu dochází, jak se prokázalo, u všech zkoumaných polymorfizmů sekvencí DNA; zdá se tedy, že jde o obecný mechanizmus mimogenomické dědičnosti informace obsažené v sekvencích DNA. Předpokládáme, že tyhle projevy genetické obnovy jsou výsledkem procesu řízeného jakousi chemickou matricí využívající zásobárny starších sekvencí RNA.“
http://www.nature.com/nature/journal/v434/n7032/abs/nature03380.html

„Demonstrujeme zde, že jak po triploidní tak po diploidní hybridizaci rýže zůstávaly díky genové homozygocii její nové generace stále diploidní, jak v genotypech tak ve fenotypech. Navíc může zmíněnou homozygocii podědit až 8 následujících generací, které jsou také s to měnit sekvence DNA jiných variet rýže ve své vlastní. Zkoumání molekulárních markerů potvrdilo, že je tahle konverze celých genomů velmi častá. O možných mechanizmech, kterými se tak děje, včetně opravy dvouvláknové DNA pomocí matrice RNA, se diskutuje.“
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17502903?ordinalpos=1&itool=EntrezSys….
PEntrez.Pubmed.Pubmed_ResultsPanel.Pubmed_DiscoveryPanel.Pubmed_Discovery_RA

h. Evoluční teorie tvrdí, že příbuzné organizmy sdílejí tytéž geny a podobnou morfologii (homologie), avšak i organizmy nepříbuzné sdílejí tytéž geny a jejich morfologie je téměř identická (konvergentní evoluce):

„Neodarwinizmus vysvětluje tenhle jev tak, že předpokládá, že výběr možných směrů evoluce je často neúprosně omezen okolnostmi. ‚Ke konvergencím dochází neustále proto, že organizmy jsou stále připraveny vyvíjet se podobně, i právě proto, že existuje tolik možností, jak to činit‘, říká molekulární biolog Rudolf A. Raff z univerzity státu Indiana. Proto nazvali vědci onen jev ‚zásadou konvergence‘ čili ‚konvergentní evolucí‘. Pojmenovat problém však neznamená vysvětlit ho. Renomovaný biolog z Harvardu Stephen Jay Gould má za to, že i malé rozdíly v chodu evoluce prý vedou k naprosto odlišným výstupům. Je-li tomu tak, pak by byl koncept konvergence nesmyslný. Nebo je ovšem namístě otázka, zda ji neodarwinizmus správně vysvětluje nebo zda by ji nemohla lépe vysvětlit teorie jiná.“
http://panspermia.com/neodarw.htm

„Badatelé byli překvapeni, když zjistili, že jak placentálové tak vačnatci mají do značné míry totožné sady genů pro tvorbu proteinů. Odlišnost obou skupin savců tak většinou spočívá v povaze řídicích mechanizmů, které geny zapínají či vypínají.“
http://news.nationalgeographic.com/news/2007/05/070510-opossum-dna.html

„Poletuchy a vakoveverky létavé jsou jenom vzdáleně příbuzné. Pročpak jsou si tedy tak podobné? Jejich plachtivá ‚křídla‘ i velké oči jsou analogickými strukturami. Přírodní výběr adaptoval nezávisle obě skupiny na podobný způsob života: skoky z vrcholků stromů (odtud plachtivá ‚křídla‘) a noční způsob života (odtud velké oči).“
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/0_0_0/analogy_02

„Bércouni velcí byli původně řazeni k rejskům (hmyzožravcům, čeleď Soricidae=rejskovití) pro svou zdánlivou morfologickou podobnost. Koncem 90. let 20. století, když začali biologové používat podrobné informace o genových sekvencích k rekonstrukci savčího rodokmenu, se však rodilo jedno překvapení za druhým. Zjistilo se tak, že bércouni nejsou blízce příbuzní s rejsky či jinými skupinami savců jako třeba s králíky, s nimiž byli občas házeni do jednoho pytle. Místo toho pocházela ratolest bércounů z neočekávané větve celého kmene: z linie hrabáčů, kapustňáků a slonů!“
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/news/080301_elephantshrew

i. Evoluční teorie předpovídá, že sekvenováním DNA budou vytvořeny pevné větve příbuzných stromových linií; zatím však vnesly výsledky této metody do celé taxonomie jen větší zmatek:

„Když otevřelo rozšifrování kompletních sekvencí DNA cestu k porovnávání mnoha různých genů u různých organizmů, vneslo to do celé problematiky jen zmatek. Místo aby došlo ke zprůhlednění rodokmene snažícího se ukázat, jak se život vyvíjel, byly výsledkem práce často jen rodokmeny nové lišící se od toho tradičního a jsoucí rovněž ve vzájemném nesouladu.“
http://www.sciencemag.org/cgi/content/summary/284/5418/1305

„Můžeme tedy vůbec někdy vyřešit nesoulad mezi molekulárními a morfologickými stromy? Někteří zastánci molekulárního přístupu tvrdí, že to ani není třeba. Řešením, jak říkají, je zavrhnout morfologii a přijmout jejich verzi pravdy.“
Triša Gura, „Kosti, molekuly či obojí“, Nature, roč. 406, str. 230-233, 20. července 2000.

„Dnešní genetika, používající počítačové nástroje, určuje příbuznost organizmů podle podobnosti jejich genomových sekvencí: předpokládá se, že geny s podobnými sekvencemi svědčí o společném původu…Testy doktorky Durandové však prokázaly, že tyto předpoklady často neplatí. Její tým dospěl ke znepokojivým výsledkům, když srovnával podobnost genomových sekvencí 20 genových rodin se svou metodou Korelace sousedících vztahů. Metoda pracující s podobností genomových sekvencí se přitom ukázala jako postup vedoucí k nesprávným závěrům o příbuznosti a nevystihující skutečné vztahy předků a potomků.“
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/05/080515205640.htm

j. Evoluční teorie tvrdí, že fosilie lze datovat přesně, nový výzkum však ukazuje na rozporuplnost datovacích technik:

„O přesné datování vzniku života na Zemi i jeho změn v uplynulých 4.5 miliardách let se vedou již sto let vášnivé spory. Hlavním ukazatelem množství organického uhlíku vyprodukovaného biologickou aktivitou je tradičně poměr mezi vzácnějším izotopem uhlíku, 13C, a hojnějším izotopem 12C.
Zdá se, že záznamy odvozené z uhličitanových bází užívané často při zkoumání rané historie Země nejsou dobrými zdroji informací o poměru 13C/12C na otevřených oceánech. Z předložené práce proto vyplývá, že dřívější domněnky o změnách poměrů 13C/12C v uhličitanových sedimentech geologických vrstev jsou nesprávné.“

http://www.physorg.com/news140266859.html

„V biologických systémech však panuje jistá nerovnováha ve využívání obou izotopů (zvaná ‚frakcionace‘), což vede k tomu, že biologické tkáně mají jiný podíl 12C k 13C než ‚divoký‘ uhlík, který se dejme tomu vznáší v atmosféře…
Ukazuje se, že ze studie těchhle odlišných míst výskytu uhlíku (o níž referuje Swart) vyplývá, že se oba zmíněné zdroje dat také chovají odlišně a že se zdroji mimo oceánská dna musíme zacházet jinak než dříve. V důsledku toho také zavládl v našem chápání zemského uhlíkového cyklu pořádný zmatek a je tedy potřeba celou problematiku znovu přezkoumat.“

http://scienceblogs.com/gregladen/2008/09/warning_will_robinson_warning.php
k. Evoluční teorie předpovídá, že datování pomocí genetických metod i datování pomocí fosilií povedou k týmž výsledkům, ale rozpory jsou zde pravidlem, nikoli výjimkou:

„Proto konstatujeme, že doba vzniku taxonů s molekulárními fylogenetickými rodokmeny, kde používáme fosilie jako kalibrační body, je v nejlepším případě sporná (např. Sanderson 1997; Thorne&Kišino 2002).“
„Temporální paralogie, kladogramy a kvalita fosilního záznamu“, Vědecké práce Národního přírodovědného muzea, Paříž, Geodiversitas, 2004, 26 (3) (viz PDF)

„Ve shodě s naším modelem se molekulární evoluční stromy často neshodují s evolučními stromy založenými na morfologii.“
http://www.machanaim.org/philosof/nauka-rel/universal_genome.htm

l. Evoluční teorie tvrdí, že fosilie lze datovat na základě jejich umístění v té které horninové vrstvě (stratu); tyto vrstvy však neodpovídají jednotnému geologickému sloupci. Ve skutečnosti byly pozůstatky mořských zkamenělin (ve vápenci) nalezeny na vrcholcích VŠECH světových horstev:

„Doufám, že jsem Vás přesvědčil, že sedimentární záznam je převážně záznamem sporadických událostí a netvoří žádnou jednotnou kontinuitu. Moje poselství zní, že nepravidelnost je pravidlem, nikoli výjimkou…Musíme se zbavit těch úporných podvědomých zábran starého uniformitaristického myšlení.“
(Čestný) profesor Robert Dott, geologie sedimentů, Wisconsinská univerzita v Madisonu, „Pravidlo“, prezidentský projev ke Společnosti ekonomických paleontologů & mineralogů, Geotimes, listopad 1982, str. 16. Dott je spoluautorem významné učebnice dějin Země, Evoluce Země (McGraw-Hill), která nyní vyšla v 7. vydání. Roku 1995 dostal Cenu Sekce dějin geologie při Americké geologické společnosti.

„Relativní datování řadí fosilie do časového sledu z jejich rozmístění v horninových vrstvách, známých jako strata…Někdy tahle metoda nefunguje – buď proto, že počáteční vrstvy nebyly uloženy vodorovně, či proto, že se v průběhu vývoje překotily.“
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/0_0_0/lines_10

„Pohyby Země trvající mimořádně dlouhou dobu mohou zvednout vápenec vysoko do výšky. Vrcholek Mount Everestu je tvořen vápencem, jehož původ je na oceánském dnu.“
http://www.granitech.net/faq.htm

m. Evoluční teorie tvrdí, že evoluce stále probíhá; avšak nepozorujeme vznik žádných izolovaných populací, u kterých by se formovaly nové orgány či části těl. Bez ohledu na výmluvy, žádná zdokumentovaná makroevoluce neexistuje:

„Není nezbytně snadné „sledovat“ dějiny makroevoluce; nemáme žádné její doklady z první ruky. Místo toho rekonstruujeme historii života pomocí mnohočetných důkazních linií včetně dokladů z geologie, studia fosilií i žijících organizmů.“
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/_0_0/evoscales_05

4. Všechna tvrzení jsou rozporuplná, takže žádnou z evolučních hypotéz nelze ověřit. Z toho plyne, že hypotézu o společném původu (makroevoluci) nelze prokázat.

PŘIPOMEŇME SI, CO SE POVAŽUJE ZA PŘÍRODO/VĚDECKÉ PODLE EVOLUČNÍCH MĚŘÍTEK:

„Ve vědě musí být vysvětlení založena na přirozených jevech. Přirozené příčiny jsou z principu reprodukovatelné a jiní je mohou nezávisle ověřit.“
„Věda, evoluce a kreacionizmus“, 2008, Národní akademie věd (NAS), The National Academies Press, třetí vydání, strana 10.
http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=11876&page=10

1. EXISTUJÍ NĚJAKÉ MECHANIZMY, KTERÉ PROKAZATELNĚ TVOŘÍ NOVÉ ZNAKY ČI STRUKTURY U ŽIJÍCÍCH ORGANIZMŮ COBY „PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍ JEVY“?

a. Podívejte se na neschopnost evolucionistů popsat, jak ke společnému původu údajně došlo:

http://pub17.bravenet.com/forum/1424646898/fetch/756950/
http://pub17.bravenet.com/forum/1424646898/fetch/748021/
http://pub17.bravenet.com/forum/1424646898/fetch/730697/
http://pub17.bravenet.com/forum/1424646898/fetch/730410/
• Zajděte si také na http://www.whoisyourcreator.com/how_does_evolution_occur.html

b. Podívejte se, jak sami evolucionisté otevřeně přiznávají, že NEVĚDÍ, jak k evoluci dochází:

„Studenti by si měli uvědomit, že i když prakticky všichni vědci přijímají základní myšlenku evoluce druhů, přece jen se liší v názoru na to, jak rychle k evoluci dochází a jaké jsou její mechanizmy.“
Americká asociace pro pokrok ve vědě, Pokyny pro výuku, (F) Vývoj života
http://www.project2061.org/publications/bsl/online/ch5/ch5.htm#F

„Vědci stále stále odhalují zvláštnosti toho, jak, kdy a proč vytvořila evoluce život, který dnes vidíme na Zemi.“
Smithsonovo národní přírodovědné muzeum
http://www.nmnh.si.edu/paleo/geotime/main/foundation_life3.html

„Pokoušejí se však zjistit, jak evoluce probíhá, a to není snadná práce.“
Paleontologické muzeum kalifornské univerzity a Národní středisko pro výuku vědy
http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/0_0_0/evo_50

„Podrobnosti toho, jak a jakou rychlostí probíhá „původ s modifikací“ se intenzivně zkoumají. Pečlivě se například ověřuje význam přírodního výběru jako hlavní hnací síly evoluce.“
Americký geologický institut
http://www.agiweb.org/news/evolution/mechanismforchange.html

2. DÁ SE VÝVOJ ZE SPOLEČNÉHO PŘEDKA „ZOPAKOVAT A NEZÁVISLE OVĚŘIT DALŠÍMI VĚDCI“?
I PŘES TISÍCE POKUSŮ S BAKTERIEMI, OCTOMILKAMI I DALŠÍMI ORGANIZMY VĚDCI STÁLE JEŠTĚ ANI V NÁZNAKU NENAPODOBILI PROCES ZMÍNĚNÉHO VÝVOJE:

„Ani po 150 letech existence bakteriologie neexistuje jediný důkaz o tom, že by se byl jeden druh bakterií změnil v jiný…
Jelikož neexistují důkazy o proměně druhů ani u nejjednodušších forem jednobuněčného života, nepřekvapuje nás, že neexistují ani důkazy o evoluci od prokaryotických buněk k eukaryotickým, natož pak celé škály vyšších vícebuněčných organizmů.“

Alan H. Linton, bakteriolog bristolské univerzity, v článku z dubna 2001 nazvaném „Klopotná snaha o nalezení Stvořitele“, vědecká příloha Timesů, 2001.
http://www.jodkowski.pl/ke/ALinton.html

„Přestože jsme po nich intenzivně pátrali, nezaznamenali jsme v historické době v přírodě výskyt žádného nového druhu. Stejně tak jsme ke svému velkému úžasu nevyšlechtili žádný nový druh zvířete domácího. A k této neradostné bilanci můžeme přičíst i fakt, že se nám nepodařilo vytvořit žádný nový druh octomilky z těch stovek milionů generací, které se nám v laboratořích vylíhly a na které jsme úmyslně vyvíjeli jak mírné, tak drsné selekční tlaky, abychom je přiměli ke speciaci…vidíme též jasně, že rozsah variací je úzce omezen a často se vyskytují jen v rámci druhu.“
Kevin Kelly, předseda správní rady a zakladatel Nadace VEŠKERÉ druhy, ve své knize „Mimo kontrolu: nová biologie strojů“, 1994, Fourth Estate: Londýn; 1995, reprint, str. 475. Nadace VEŠKERÉ druhy je neziskovou organizací zaměřenou na kompletní inventář všech živých organizmů na Zemi k roku 2025 včetně jejich popisu a klasifikace.

Závěry:

Protože neexistuje ŽÁDNÝ důkaz o tom, že původ ze společného předka (makroevoluce) je „přirozeně probíhajícím jevem“ nebo že je „opakovatelný, a proto si ho může kdokoli nezávisle ověřit“, MUSÍME VŠECHNA evolucionistická vysvětlení pro společný původ (makroevoluci) oprávněně označit za vysvětlení nadpřirozená, tj. přičítaná síle, která zřejmě porušuje přírodní zákony, nebo je někde mimo ně.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz