Jeden z deseti nejvíce citovaných chemiků na světě, profesor James Tour o tom, jak nerozumí evoluci
Převzato z portálu Rozumná víra.
…Řeknu vám jako vědec a molekulární chemik – jestli by někdo měl rozumět evoluci, tak jsem to já, protože já tvořím molekuly jako zaměstnání…není to tak, že bych si koupil chemickou stavebnici, míchal tohle a tamto a něco dostal…ne…já je tvořím ab initio, od počátku. Vím jak je těžké molekulu vytvořit. Rozumím tomu, že jestliže vezmu chemickou laboratoř přírody, mohlo by to být mnohem jednodušší, protože všechny nástroje už tam jsou, já vše smíchám ve správném poměru v určitých podmínkách, ale dělat to od počátku… to je velice, velice těžké.
Nerozumím evoluci, k tomu se vám přiznám. Je v pořádku, že to takhle říkám? Že přiznávám, že evoluci nerozumím? Vím, že je dost lidí, kteří o organické syntéze nemají potuchy, ale evoluci rozumí. Já se zase vyznám v molekulách, ale evoluci nerozumím. A vy si možná řeknete….teda…ten je dost zvláštní.
Řeknu vám co se děje v zákulisních místnostech vědy – mezi lidmi z Národní akademie, mezi držiteli Nobelových cen. Sedávám s nimi a když jsme občas sami, mimo dosah lidí z venku, zeptám se…”rozumíš odkud se to všecko vzalo a jak se to stalo?” A pokaždé, když jsem seděl s těmito lidmi, kteří jsou stejně jako já chemici, kteří věci rozumí, a ptal se jich na to, dostal jsem stejnou odpověď, něco jako…”Ne….kdepak”.
Tihle lidé jsou na tom s představou toho, jak se vše poskládalo dohromady, velice podobně jako já. Mluvil jsem o tom s členy National Academy of Science a laureáty Nobelových cen. Když se jich někdy zeptám zda tomu rozumí, a oni mají obavu říci, že ano, tak prostě neřeknou nic. Jenom koukají, protože mi upřímnou kladnou odpověď nedokážou dát.
Před několika lety jsem se bavil s jedním děkanem, který je také chemik. Byl tenkrát znepokojen určitými věcmi a já jsem mu řekl. „Dovolíte mi otázku? Jste chemik. Rozumíte tomu? Jak získáte DNA bez buněčné membrány? A jak se dostanete k buněčné membráně bez DNA? A jak se tohle všechno dalo dohromady z kouska rosolu?” Nemáme tušení, nemáme žádnou představu. Řekl jsem. „Není to zvláštní, že vy, děkan na vědecké fakultě a já, profesor chemie, o těchto věcech můžeme hovořit pouze v utajení ve vaší kanceláři, ale už ne venku?”
Jestli vy rozumíte evoluci, jsem za to rád. Nebudu se vás pokoušet nějak změnit – vůbec ne. Naopak, přál bych si … (pokračování na Rozumná víra)