Proč astronomové buší do planet?

pavelkabrt Vesmír, astronomie 0 Koment.

Z Creation-Evolution Headlines  přeložil Václav Dostál a Pavel Kábrt – pavelkabrt@seznam.cz – 9/2016. Článek vyšel na stránkách Creation-Evolution Headlines, jejichž smyslem je rozšiřování vědecké pravdy o Božím stvoření v protikladu k evolucionistickým nevědeckým báchorkám, jak svět stvořil sám sebe.

Světští planetární vědci mají univerzální paklíč k odemykání jakékoliv planetární záhady: ŠOK.

“ŠOK” (Šílené Ohromné Kladivo) je humorná zkratka pro ten nejužitečnější nástroj v brašně opraváře. Když s něčím nejde pohnout, udeř do toho pomocí ŠOKu. Pokud se to roztříští, tak je jasné, že to stejně potřebovalo opravit. Takto uvažuje mnohý průměrný člověk řešící nějakou záhadu. Ovšem problém s tímto způsobem řešení, pomocí ŠOKu, je ten, že když je to váš jediný nástroj, pak máte sklon vidět všechny záhady jako hřebík.

ŠOKem pro astrobiology a světské planetology se stala “hypotéza impaktů.” [tj. dopadů cizích těles – pozn. PK] Protože vysvětlení pomocí plánu (inteligence, designu) je v důsledku údajných vědeckých zásad z vědy odstraněno, (jinak řečeno jde o tzv. vědecký naturalismus), musí se zcela neobvyklé vlastnosti, které se mohou jevit jako naplánované, vysvětlit jen a pouze pomocí inteligencí neřízených fyzikálních procesů. Zde jsou některé nedávné příklady impaktních hypotéz v praxi.

Phos for us [V originálu nepřeložitelná slovní hříčka „Phos for us“ = „Fosfor pro nás“- pozn. VD]: Jedním podstatným prvkem pro život je fosfor. [Protože fosfor je součástí kostí, čeští národní buditelé jej nazývali „kostík“, ale tento název se neujal – pozn. VD] Jenže, žel, fosfor má tendenci být uzavřen v horninách. V časopisu NASA Astrobiology Magazine řeší problém máváním ŠOK kladivem:

Fosfor je jednou z životně nejdůležitějších složek, ale často je složkou ne příliš transparentní. Pomáhá tvořit páteř dlouhých řetězců nukleotidů, které vytvářejí RNA a DNA; je částí fosfolipidů buněčných membrán a stavebním blokem koenzymu adenosintrifosfát (ATP), který je používán jako přenašeč energie v buňkách.

Avšak většina fosforu na zemi se nachází ve formě inertních fosfátů, které jsou ve vodě nerozpustné a jsou většinou neschopné reagovat s organickými molekulami. Toto vypadá jako rozpor s tím, jak je fosfor v biochemii všudypřítomný, jak se tedy nakonec mohlo stát, že se fosfor stal tak kritickou složkou života?

A to je právě důvod, proč Keith Cooper ve svém titulku koketuje s myšlenkou “Byly to meteority, co přineslo životodárný fosfor na Zemi?” Přichází s novou teorií, jak meteority mohly na Zemi přinést nerost nazývaný schreibersit s určitou formou fosforu vhodného pro svět RNA. Takže tady přichází úder kladivem: “Meteority bombardující Zemi před miliardami let mohly poskytnout fosfor [sic], který je tak podstatný pro biologické systémy pozemského života.”

Další hypotéza uvedená na PhysOrg se snaží udělat fosfor dostupným skrze procesy v Millerových jiskrových výbojích, které „mohly“ vyprodukovat močovinu coby meziprodukt. Tento článek oživuje vzpomínku na Darwinovy „malé teplé tůňky“. Scénář spoléhá na speciální koncentrace solí a iontů na určitých místech, aniž by bylo třeba inteligentních laborantů, kteří by proces řídili dle potřeby. Ani zmínka nepadla o tom, jak zabránit, aby fosfor nebyl opět uzamčen v horninách poté, co se změní podmínky.

Uhlík pro nás: Dalším podstatným prvkem pro život je uhlík. A zase znovu, časopis Astrobiology Magazine se dovolává šíleného ohromného kladiva ŠOK za účelem speciálního dovozu tohoto životodárného ingredientu; v tomto případě musí být kladivo ale fakt ohromné: “Uhlík na Zemi ukazuje na planetární srážku.” Astrobiologové z Rice University tvrdí, že impaktní těleso, které nám přineslo uhlík, muselo být o velikosti planety Merkur. “Badatelé v oblasti vědy o Zemi z Rice University tvrdí, že prakticky veškerý pozemský životodárný uhlík může pocházet ze srážky Země se zárodečnou planetou podobnou Merkuru někdy před 4,4 miliardami let.” To se muselo stát poté, co pozemský Měsíc byl vytvořen úderem (ŠOKem) tělesem o velikosti Marsu. Nebo, že by hoši z Rice na toto nepomysleli? Každopádně jejich nápad vypadá takto:

Jednou z populárních myšlenek je, že těkavé prvky jako uhlík, síra, dusík a vodík byly dodány až poté, co se dokončilo formování zemského jádra, řekl Li, který je nyní týmovým vědcem na Institutu geochemie v Guangzhou, čínské Akademii věd. “Všechny tyto prvky, které spadly na Zem v meteoritech a kometách více jak asi 100 miliónů let poté, co se zformovala sluneční soustava, se mohly vyhnout intenzívnímu horku z oceánu magmatu, který až do té doby pokrýval Zemi.

Problémem u této myšlenky je, že zatímco to může vysvětlovat hojnost mnoha těchto prvků, neexistují žádné meteority, kde by takový poměr těkavých prvků v křemičitanové části naší planety existoval,” řekl Li.

BBC News přišel s touto povídačkou také. Tvrdí se tam, že náraz tělesa o velikosti Merkuru řeší zároveň problém s množstvím síry. Ale řeší se vůbec, kde nárazové těleso získalo onen uhlík a síru?

Dasgupta řekl, že jeden scénář vysvětlující poměr uhlíku k síře a hojnost uhlíku je o tom, že zárodečná planeta podobná Merkuru, která už si vlastní jádro bohaté na křemičitany vytvořila, kolidovala se Zemí a byla Zemí absorbována.” “Protože jde o masivní těleso, tak dynamika mohla působit tím způsobem, že jádro této planety přímo proniklo do jádra naší planety a její plášť, bohatý na uhlík, se promíchal s pláštěm Země.

Zatímco se soustředili na dynamiku, vypadá to, že vlastní zdroj těchto dvou prvků prostě jen přenesli do jiné lokality. Proč by ale jiná planetisimála [zárodečná planeta – pozn. PK] měla mít spoustu uhlíku a síry? Proč by měly být meteority bohaté na dostupný fosfor? Odkud ho dostaly? Jedna věc je jasná: život potřebuje spoustu uhlíku, síry a fosforu, a Země má právě ta správná množství.

Vestino štěstí: „Scénář ŠOK funguje v celé sluneční soustavě, nejen na Zemi. Například asteroid Vesta (který navštívila kosmická sonda Úsvit 2/09/15), má neobvyklá množství minerálu olivín. Kde se tam vzal? A tak v časopisu Icarus, máchli opět planetární vědci Šíleným ohromným kladivem (ŠOKem): “Olivín na Vestě je exogenním znečištěním přineseným při srážkách s jinými tělesy: Je to nutný závěr z modelů Vesty a její historie kolizí a simulací impaktů.” A zde je obhajoba tohoto scénáře:

Přežití asteroidu Vesta během drsné rané historie sluneční soustavy je klíčovým omezením v teoriích formování planet. Z tohoto hlediska je zvláště důležité množství olivínu vyvrženého dopady těles z pláště Vesty, protože to omezuje jak vnitřní strukturu Vesty, tak i počet dopadů velkých těles, které asteroid utrpěl během historie svého života. Mise Dawn (Úsvit), uskutečněná NASA, ukázala, že olivín je na povrchu Vesty přítomen v určitých limitovaných množstvích koncetrovaných v malých kouscích na hrstce míst, která nejsou spojena s dvěma velkými impaktními krátery Rheasilvia a Veneneia. První nálezy byly interpretovány jak výsledek odkrytí endogenního olivínu, i když hloubka, ze které olivín pocházel, byla předmětem debaty. Pozdější práce však místo toho přišly s možností že olivín měl exogenní původ, což bylo založeno na spektrálních rysech uloženin. V této práci kvantitativně zkoumáme navrhovaný scénář o exogenním původu zjištěného olivínu na Vestě, zda může být jeho přítomnost vysvětlena jako přirozený důsledek historie srážek asteroidu během uplynulého jednoho nebo více miliard let.

Tak tedy ještě jednou, tato teorie musí nejprve vysvětlit, jak asteroidy typu A a typu S získaly svůj olivín. Patrně by se pak mělo očekávat, že většina asteroidů v pásu asteroidů bude mít to samé množství olivínu. Ale nevypadá to, že by se toho mnoho namluvilo o olivínu na současném cíli sondy Úsvit, největším asteroidu Ceres. V budoucích příspěvcích prověříme neposlednější studie o Ceresu.

K impaktům jistě docházelo na většině těles sluneční soustavy, jak je patrné s nesčíslného množství kráterů na různých místech. Když je ale třeba tyto impakty sladit tak, aby vyprodukovaly potřebný výsledek, „scénář“ se začíná jevit dost podezřelý.

Aby univerzální klíč ŠOK dobře fungoval, potřebuje k sobě ještě další nutný nástroj z nářaďové tašky planetárních vědců. Je to Kouzelná hůlka „miliard a miliard“ let, jak o tom mluví vědec Sagan.” Jestliže jste ještě neviděli klasické DVD od Spika Psarrise o sluneční soustavě, What You Aren’t Being Told About Astronomy: Volume I, Our Created Solar System [Co vám o astronomii neřeknou: Svazek I, Naše stvořená sluneční soustava], určitě se budete dobře bavit jeho humorem, který si dělá z hypotézy o impaktech, a jak to světští astronomové používají k vysvětlení čehokoliv a prostě všeho.

Příloha Velikost
974-11.9.2016-proc_astronomove_busi_do_planet.doc 42 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz