Problém s Australopitékem sedibou

pavelkabrt Původ člověka Napsat komentář

Marvin Lubenow

(Z www.answersingenesis.org přeložil M. T. – 9/2011.)

Copak se to stalo s ověřováním?

Existuje patrně jen jedna věc, na které se shodnou všichni vědci – že hra, která se hraje v každé experimentální vědě i technologii, se jmenuje ověřování. Společnost Boeing už vyrobila hodně svých nových letadel řady 787 zvaných „Dreamliner“. Přesto i nadále každý vyrobený kus dva roky testuje. A žádný 787 nikdy nepůjde do vzduchu na pravidelné lince, dokud nebude jeho spolehlivost takto ověřena. FDA (Správa pro potraviny a léčiva) nepustí na trh žádný lék, který neprošel rozsáhlými zkouškami. Automobilky stahují někdy tisíce aut z běžného provozu, protože se objevil problém, o kterém konstruktéři zpočátku nevěděli. Požadujeme takovéto důkladné prověřování výrobků, abychom zajistili svou fyzickou bezpečnost.

Je téměř ohromující, že nepožadujeme podobné prověřování, jde-li o naši duchovní bezpečnost. Bůh má zřetelně větší zájem na naší duchovní bezpečnosti než my sami. Bůh za všechno ručí! Svědky Ježíšových zázraků i jeho kříšení lidí z mrtvých byly tisíce lidí. Takže Bůh nám vše zaručuje skutečně hmatatelně! Odhaluje nám dokonce i oblast, do které my lidé nikdy nebudeme schopni nahlédnout: budoucnost. V Bibli jsou stovky proroctví, která se naplnila – velmi konkrétních a s detaily. Bůh sám nás informuje, jak můžeme poznat, který Bůh je jediný a pravý (Deuteronomium 18: 21-22). Bůh udělal všechno, co mohl, abychom uvěřili Jemu, Jeho Slovu, Jeho dílu.)

V příkrém rozporu s možností snadno si ověřit Boha a Jeho Slovo nebyla evoluční teorie nikdy ověřena a ani ověřena být nemůže. Nikdo nebyl svědkem vzniku života z neživé hmoty. Ani nikdo neviděl mnohobuněčný život, jak se vyvíjí z jednobuněčného, ani evoluci ryb z bezobratlých či evoluci obojživelníků z ryb nebo evoluci plazů z obojživelníků či evoluci savců z plazů nebo evoluci primátů ze savců či evoluci člověka z primátů. A nikdo rovněž nebyl svědkem ani jediného z milionů vývojových kroků nutných mezi těmito hlavními kategoriemi.

Typický případ

A teď se zabývejme druhem Australopithecus sediba, jak byly označeny fosilie objevené roku 2008 v jeskyni Malapa, Jižní Afrika, Lee Bergerem (univerzita Witwatersrand, Johannesburg), a datované jako staré mezi 1,75 a 2 miliony let. Objev se týká skoro úplné lebky a částečné kostry chlapce patrně 11-12 let starého, kostry dospělé ženy a kostí nejméně dvou dalších jedinců, které ještě nebyly blíže zkoumány. První dvě fosilie jsou popsány v časopisu Science z 9. dubna 2010. Přesnou povahu těchto tvorů určují ti či oni podle svého světového názoru. Má-li pravdu biblický kreacionizmus, pak je Au. sediba prostě jen jedním z mnoha druhů lidoopů stvořených Bohem. Má-li pravdu evoluce, pak je tu problém. Redaktor Science to vysvětluje takhle: „Předpokládá se, že se náš rod Homo vyvinul před trochu více než 2 miliony let z dřívějšího hominida rodu Australopithecus. Je však jen málo fosilií, které by nám poskytly bližší informace o tomto přechodu“ (1).

Srovnání lebek

problem_s_australopithecus_sediba_1-gorili_samice.jpg
Gorilí samice

problem_s_australopithecus_sediba_2-australopithecus_afarensis.jpg
Australopithecus afarensis

problem_s_australopithecus_sediba_3-hominid_z_malapy.jpg
Lebka hominida 1 z Malapy, holotyp Australopithecus sediba z Jižní Afriky. Foto Brett Eloff, s laskavým svolením Lee Bergera z univerzity Witwatersrand, sjednáno přes Wikimedia Commons.

problem_s_australopithecus_sediba_4-neandertalec.jpg
Neandrtálec

problem_s_australopithecus_sediba_5-homo_sapiens.jpg
Homo sapiens

Redaktor Science je příliš skromný při charakterizaci celého problému. Nejde totiž o to, že existuje „jen málo fosilií, které by nám poskytly bližší informace o tomto přechodu“ (zdůrazněno mnou). Skutečným problémem je, že neexistují žádné fosilie, které poskytují podrobné informace o tomto přechodu. Recenzní článek v témž vydání Science popisuje tuhle časovou škvíru jako „temnou oblast lidské evoluce“ a konstatuje, že „nejstarší vzorky rodu Homo jsou zlomkovité a záhadné.“ Často se v této souvislosti cituje výrok Donalda Johansona, objevitele slavné fosilie Lucy: „Přechod k rodu Homo nám stále skoro dokonale zamotává hlavu“ (2). Takže není divu, že se zvedla vlna optimizmu a naděje po Bergerově objevu Au. sediba , že právě on by mohl být spojovacím článkem mezi australopiteky a prvními lidmi. Zatím neexistují pro tuto pozici žádní legitimní kandidáti, a k velkému zklamání evolucionistů není takovým kandidátem ani Au. sediba.

Existuje několik důvodů pro to, abychom dali Au. sediba „vyhazov“. Za prvé, z evoluční perspektivy se Au. sediba objevil na scéně příliš pozdě. I evolucionisté uznávají, že Homo (lidé) tu už v oné době byli. Ve své knize Bones of Contention (Kosti sváru) vypočítávám tři fosilie z Keni a Tanzanie datované evolucionisty jako starší než 2 miliony let, které jsou morfologicky nerozlišitelné od moderních lidí.

Dále uvádím nejméně 18 fosilií Homo erectus, které evolucionisté datují mezi 1,75 a 2 miliony let (3). Ještě novější nálezy zástupců rodu Homo zahrnují horní čelist (maxilu) z Etiopie a spodní čelist (mandibulu) z Malawi, obě datované 2,3 milionu let.

Za druhé, Lee Berger a jeho tým se nevyhýbají přiznání, že jejich fosilie Au. sediba jsou příliš mladé na to, aby šlo o skutečné předky rodu Homo – že se časově překrývají s nálezy fosilií připisovaných rodu Homo. Naznačují však, že ranější, ještě neobjevení zástupci Au. sediba by mohli být předky rodu Homo (4). Jak si ale můžeme ověřit, že ještě neobjevené fosilie jsou předky rodu Homo? Berger a jeho tým pozvedli koncept „nic-neověřovat“ na novou úroveň (5)!

Za třetí, Berger a jeho tým píší: „H. habilis je všeobecně považován za předka H. erectus, ačkoli tohle tvrzení lze zpochybnit na základě faktu, že oba druhy se vyskytovaly prakticky zároveň“ (6). Berger a jeho tým prostě zatratili své vlastní fosilie, protože jejich fosilie Au. sediba se překrývají s Homo erectus právě tak, jak to činí fosilie Homo habilis. Je tedy jisté, že problém evolucionistů s přechodem od australopiteků k rodu Homo (k lidem) není vyřešen, a jakékoli ověření je nemožné.

Kým tedy je Australopithecus sediba?

Místo vědeckofantastické povídky, jaké nám bohužel evolucionisté často servírují, existují ověřitelná data, která nám pomohou. Z obrázku lebky Au. sediba otištěného v časopisu Science vyplývá, že ohromujícím způsobem připomíná šimpanze. Když jsem si prohlédl sádrový odlitek šimpanzí lebky, který vlastním, bylo mi to naprosto jasné, a obrázek šimpanzí lebky najdete prakticky v každé učebnici fyzické antropologie. Bergerův tým také píše: „Au. sediba se morfologií nejvíce podobá Au. africanus“ (7). Můj vlastní odlitek lebky Australopithecus africanus potvrzuje její podobnost s Australopithecus sediba, a z obrázků v knížkách to vyplývá rovněž /8/. A Australopithecus africanus se také velmi podobá moderním šimpanzům. Mnozí si všimli, že zatímco existují tisíce fosilií lidí a jejich údajných lidských předků, existuje relativně málo fosilií ne-lidských primátů. Důvod je zcela prostý: je-li objevena ne-lidská fosilie primáta, nedají jí evolucionisté tento statut, ale místo toho tvrdí, že našli evolučního předka lidí.

Ze studií vyplývá, že biblické slovo druh (kind) užité desetkrát v Genesis 1 má mnohem širší smysl než vědecké slovo druh (species). Například kostry ovcí a koz jsou prakticky totožné, což svědčí o tom, že by mohlo jít o zástupce téhož původního druhu z Genesis, i když navenek vypadají tahle zvířata odlišně. Lebky lvů a tygrů jsou si tak podobné, že ani experti je mnohdy správně neurčí (9), ale pro nikoho nebude těžké rozeznat v zoo nebo v přírodě lva od tygra. Zdá se, že jde o zástupce téhož původního druhu podle Genesis, protože známe případy jejich křížení (10, 11). Nejjednodušším vysvětlením ohledně Australopithecus sediba je, že on i Australopithecus africanus jsou oba vymřelými varietami původního druhu lidoopa podle Genesis.

Odkazy

1. Editor, “From Australopithecus to Homo,” Science 328: 133.
2. Michael Balder, “Candidate Human Ancestor From South Africa Sparks Praise and Debate,” Science 328: 154.
3. Marvin L. Lubenow, Bones of Contention, revised edition (Grand Rapids: Baker Books, 2004) 340, 350–351.
4. Lee R. Berger, Darryl J. de Ruiter, Steven E. Churchill, Peter Schmid, Kristian J. Carlson, Paul H. G. M. Dirks, Job M. Kibii, “Australopithecus sediba: A New Species of Homo-like Australopith from South Africa,” Science 328: 203.
5. This is the gist of the problem. The study of origins is historical science, not verifiable, observational science, such as the Boeing example above. To conflate the two is sadly common in much of the evolutionist literature. See also Evolution Exposed, Chapter 1: What Is Science?
6. Lee R. Berger, Darryl J. de Ruiter, Steven E. Churchill, Peter Schmid, Kristian J. Carlson, Paul H. G. M. Dirks, Job M. Kibii, “Australopithecus sediba: A New Species of Homo-like Australopith from South Africa,” Science 328: 195.
7. Lee R. Berger, Darryl J. de Ruiter, Steven E. Churchill, Peter Schmid, Kristian J. Carlson, Paul H. G. M. Dirks, Job M. Kibii, “Australopithecus sediba: A New Species of Homo-like Australopith from South Africa,” Science 328: 196.
8. Michael H. Day, Guide to Fossil Man, fourth edition (Chicago: University of Chicago Press, 1986) 281.
9. Stephen J. O’Brien and Warren E. Johnson, “The Evolution of Cats,” Scientific American, July 2007, p. 74.
10. Don Batten, “Ligers and Wholphins?” Creation 22(3): 28.
11. This interbreeding could be a type of verification for the Genesis kind concept, although the study of kinds (called baraminology) is a field still being developed by creation researchers.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na