Příklad, jak se rozcházejí evolucionistické báchorky se skutečnou vědou!

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Pavel Kábrt

Je známo z posledních let, že v dobře zachovaných tkáních dinosauřích kostí byly nalezeny různé biomateriály, které nemohly přežít ve volné přírodě milióny let, jak tvrdí evoluční ideologové. Rychlost rozpadu je u řady těchto látek známá, přesto evolucionisté tvrdohlavě lpí na svém: ty kosti jsou staré desítky miliónů let. Kromě měření pomocí C14, které dává pro dinosauří kosti jen několik tisíc let, byly v některých těchto kostech nalezeny i zbytky DNA. Všimněme si, jak se skutečná, materialistická (!), experimentální věda diametrálně rozchází s evolučními dějepravnými spekulacemi o stáří DNA i tam, kde vůbec nejde o kreacionistické prameny. Vědci se zabývají uchováním DNA např. ve farmaceutickém průmyslu a dalších oborech. Zde je výňatek z jednoho článku, který otvírá toto téma, aniž by jeho autor tušil, že potvrzuje kreacionistickou teorii o stvoření a nízkém věku země.

(Z online.liebertpub.com přeložil Pavel Kábrt – 1/2015. Zdůraznění tučně PK.)

Zachování DNA

(Výňatek z článku)

Uchování DNA je v širokém zájmu vědců velmi různých oborů, od oborů uchovávajících biomateriály až k farmaceutickým vědám. Přestože název „uchování“ používají všechny tyto obory a tento termín odkazuje k udržení chemické i fyzikální integrity molekuly DNA, nemělo by být překvapující, že názory vědců z těchto zcela různých oborů jsou velmi odlišné. [Proč by to nemělo být překvapující? – Pozn. PK]

Nejpozoruhodnější je, že časový rámec stability farmaceutického výrobku je přibližně 2 roky, zatímco smysluplná stabilita pro evolučního biologa je měřena ve stovkách miliónů let. Tak odlišné pohledy nemají jen svůj zásadní dopad na časové rozpětí vzhledem k uchování, ale také na kriteria, která jsou použita k určení „stability“. [Ta „kriteria“ jsou experimentální věda kontra evoluční víra. Pozn. PK]

Tato recenze se zabývá literaturou kolem DNA integrity z hlediska metod vývoje, které nabízejí vylepšenou konzervaci. Zvláště jsou diskutovány studie kolem uchování DNA v roztoku, při chlazení a vysušení. Příslušná zjištění z těchto studií jsou porovnána spolu s odhadem cen spojených s konzervací vzorků DNA pomocí současných metod (např. uchování pomocí chladu). Z pohledu důležitosti ceny pro uchování vzorků ve zmrazeném stavu docházíme k závěru, že skladování v suchém stavu při okolních teplotách bude přiměřené pro mnohá využití, a navrhujeme konzervační strategie, které lze zjistit v literatuře na základě daných výzkumů. Navíc nabízíme návrhy týkající se kritických studií, jak by bylo možné porovnat publikované výsledky z různých oborů a širokého spektra kritérií k posouzení „stability“.

Všimněme si rozporu mezi reálnou, tedy empirickou vědou a evoluční dějepravou. Farmaceutický průmysl odhaduje stabilitu biochemických soustav na 2 roky – evoluční dějeprava na stovky miliónů let. Tak moc se liší skutečná věda od evolučního mýtu!

Vyplatí se zrekapitulovat si některé objevy, ke kterým došlo od doby původních zjištění Dr Schweitzerové v 90. letech 20. století, která evolucionisty šokovala. A to proto, že přicházejí stále další „šoky“.

  • Roku 2005, pružné vazy a krevní cévy. Viz Dinosaur soft-tissue find—a stunning rebuttal of ‘millions of years’ (Nález dinosauří měkké tkáně – šokující vyvrácení „milionů let“.)
  • Roku 2009, křehké proteiny elastin a laminin, a další potvrzení přítomnosti kolagenu (důležitého proteinu v kostech). Kupící se důkazy o proteinech hromadily další argumenty proti představám dlouhatánských věků, už od nálezu osteokalcinu v dinosauří kosti roku 2003. Pokud by byly dinosauří fosilie skutečně staré desítky milionů let, jak se tvrdí, neměl by se v nich vyskytovat žádný z těchto proteinů. Viz Dinosaur soft tissue and protein—even more confirmation! (Dinosauří měkké tkáně a proteiny – opětovně potvrzeny!)
  • Roku 2012, kostní buňky (osteocyty), proteiny aktin a tubulin, a dokonce DNA! Vzhledem ke známé rychlosti rozkladu by tyto proteiny, a zejména DNA, nemohly přetrvat údajných 65 milionů let od vymření dinosaurů. Tyto nálezy tak jednoznačně podporují biblickou chronologii, s maximálním stářím země činícím 6 000 let. Viz DNA and bone cells found in dinosaur bone (DNA a kostní buňky nalezeny v dinosauří kosti.)
  • Roku 2012, radioaktivní uhlík v dinosauřích kostech. Ale uhlík-14 se rozpadá tak rychle, že i kdyby byly ostatky staré třeba pouhých 100 000 let, neměl by v nich být vůbec zjištěn! Viz Radiocarbon in dino bones—international conference censored. (Radiouhlík v dinosauřích kostech – zákaz publikovat závěry mezinárodní konference.)

Podíváme-li se na některé komentáře Dr Schweitzerové týkající se jejích objevů pod tradičním zorným úhlem nepravděpodobnosti toho všeho, připadá nám, že přece jen respektuje realitu, říká-li:

Přemýšlíte-li o tom, říkají zákony chemie a biologie i veškeré naše další znalosti, že by to tam nemělo být, mělo by to být zcela odbouráno.

(Schweitzer, M. H., Nova Science Now, May 2009, cross.tv/21726; See also Wieland, C. and Sarfati, J., Dino proteins and blood vessels: are they a big deal?, creation.com/dino-proteins, 9 May 2009.)

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na