Pravidelná kreacionistická příloha časopisu Život v Kristu č. 12/2010

pavelkabrt Bible, křesťanství, náboženství Napsat komentář

Představujeme vám třetí číslo kreacionistické přílohy časopisu Život v Kristu.
Více o časopisu naleznete zde

Mytologie a formování světonázoru

Od počátku lidských dějin je hlubší pohled na svět kolem nás považován za znak moudrosti. Moudří lidé (mudrcové) si jak ve starověkém Egyptě, Babylóně či Řecku, tak i dnes více všímají lidí, příležitostí nebo věcí, které ti ostatní přehlížejí jako samozřejmé. Přemýšlejí o nich, aby se poučili a získali nové znalosti či dovednosti. Pokládají si otázky a hledají odpovědi. Z tohoto základu během staletí vyrůstala nejprve lidová moudrost, pak kultura či vzdělanost jednotlivých národů.

Zpočátku vznikala přísloví a pranostiky, předávaly se ústně z generace na generaci. Později byly zapsány a tvořily velmi ceněné bohatství tehdejších kultur. Lidé v nich měli a mnohde dodnes mají vodítko jak pro život, tak např. pro zemědělské úkony – srozumitelnou a dobře zapamatovatelnou formou (i ve verších) uchovávali nabyté zkušenosti.

Vrcholem starobylé „lidové moudrosti“ se ve starověku staly mýty. Shrnovaly poznání obyvatelstva, z nich vycházelo náboženství, jež tvořilo společenský i kulturní základ národa. Mýtus je příběh, vypravování, které má za úkol poskytovat odpovědi na „filosofické“ i „každodenní“ otázky, zprostředkovávat zkušenosti předků, odhalovat tajemství. Známe mýty o původu i konci světa, o vzniku člověka, o nadpřirozených (duchovních) bytostech, o principech a věčných zákonech, které náš svět ovládají, ať již si to připouštíme či nikoliv.

Mytologie ale nejsou jen pohádkové či dávnověké příběhy. Mýty kromě sbírky lidových moudrostí a zkušeností právě obsahují duchovní pozadí běžného života, ukazují na silné okultní pozadí národů, odkrývají nám rituály a modloslužbu kultů za nimiž stáli „bohové“, jimž lidé patřili. Apoštol Pavel píše: „…to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony…“ (1K 10,20) Není podstatné, jak hezky náboženství příp. bohyně moudrosti či lásky a míru na pohled vypadá. Písmo zjevuje podstatu kultu a tou je smrt.

Pozor! Nelze jen mávnout rukou se slovy, že to už je dávno. Stále platí: „Co se člověka zmocní, tím je zotročen.“ (2P 2,19) I my dnes si musíme dávat dobrý pozor – řada mýtů je stále živá a mocnosti v pozadí skrytě a rafinovaně působí. Dnes již sice lidé nepotřebují antické „kulisy“, jsou moderní, ale stále stejně upadají pod moc démonů, kteří jen používají moderní maskování, jako v minulosti a zůstávají v jejich otroctví. Člověk si vůbec nemusí uvědomovat hlubší dosah svých činů, na něž moc v pozadí čeká.

Mytologie je dodnes součástí naší kultury, nacházíme ji nejen v nejrůznějších náboženstvích či vírách, ale i v symbolech, zvycích, výtvarném či filmovém umění nebo ve fantasy literatuře. Také různé tradice, rituály, pořekadla či pověry, jejichž původ a pozadí už třeba ani neznáme, jsou mezi námi dost rozšířeny. Duchovní svět, ač skrytě, nás nenechává na pokoji, pravdou však zůstává, že se lidé v jeho hodnocení různí. Nejde však o to, co si myslíme my, lidé, ale co je pravda. Pokud nosím duchovní symboliku, prohlašuji před duchovním světem určitá vyznání, která přímo ovlivňují můj život. Jestli tomu nevěřím, nebo si myslím, že to je jen dekorace či hra, není vůbec podstatné. Otrávené jídlo se také jeví lákavě, jeho libá vůně má lákat, ale pravdou je, že jeho záměrem je plodit smrt.

Naše skutky, chování vypovídají o tom, čemu opravdu bytostně věříme. Naše rozumová vysvětlení, předsevzetí a filosofické názory či etické postoje náš život jen do jisté míry usměrňují, mohou ale být jen prázdnou proklamací. Občas člověk ví, co je správné, ale „nemůže si pomoct…“ a nežije tak.

Naše víra (ať v Boha Bible nebo v humanismus, vědu, atheismus či jiný –ismus) zapadá do kontextu některého ze světonázorů. Dnes je rozšířená víra v rozum a vědu, mnozí lidé v rozhovorech přiznávají, že je tento pohled pro ně „pravděpodobnější“ než Bible, kterou považují za sbírku mýtů. Počátek tohoto světonázoru hledejme ve starém Řecku u zrodu filosofie a vědy na přelomu 7. a 6. stol. př.n.l.

Sílící řecké městské státy v té době zakládají po celém středomoří své obchodní kolonie. Význam mateřských měst, jejich moc a bohatství rychle roste. S nárůstem bohatství měst roste též životní úroveň občanů, kteří již nejsou odkázáni na lopotnou zemědělskou či řemeslnou dřinu, ale mohou se věnovat jak cestování, vzdělávání, tak politice či kultuře.

Majetní lidé studují v cizině, poznávají „jiné světy“. Zvyšuje se poptávka po exotickém a luxusním zboží z orientu (Egypt, Babylónie, Persie) i po vzácných umělecky zpracovaných předmětech. Spolu se zbožím a obchodníky se do řeckého podvědomí dostává oblíbené cizokrajné umění i rozličné nauky.

V řeckých městech vedle sebe žijí lidé z nejrůznějších zemí a kulturních prostředí. Ačkoli byl řecký jazyk pro cizince v řeckém prostředí běžným prostředkem komunikace, řecká kultura a autorita řecké mytologie jimi už běžně přijímána nebyla. Je přirozené, že si každý národ ponechá svůj (mytologický) pohled na svět. V konfliktu se tak ocitají (pro Řeky) nové vlivy i názory a domácí mytologický výklad světa, na němž byla postavena jak tradiční rodová společnost, tak i politická soudržnost jednotlivých (samostatných, suverénních) řeckých městských států.

Názorové střety vedly ke vzájemnému zpochybňování mytologických tradic. Nevratně klesala důvěra v Homéra či Hésioda, jejichž díla shrnovala a systematizovala po staletí uznávané mytologické výklady Řeků o původu světa a bohů či o údělu člověka. To mělo dalekosáhlé důsledky. Lidé nebyli zvyklí ptát se: „Je ten příběh pravdivý? Stalo se to tak?“ Zde důvěřovali autoritám. Mistrovství ale dosahovali v otázkách typu: „Proč se to přihodilo? Jaké mělo určité rozhodnutí důsledky?“

Proto se řečtí myslitelé s takovou naléhavostí rozhodli hledat nové odpovědi na palčivé otázky po původu, smyslu a pravidlech života. Proto vynikli ti, kteří upřednostňovali rozum před mytologií (tu buď kritizovali nebo rovnou odmítali). Moderní se stala čistě rozumová úvaha podložená ověřitelnými argumenty. Když se na počátku 6. stol. př. n. l. athénský vládce Peisistratos pokoušel znovu upevnit Homérovu autoritu, již neuspěl. Střízlivá rozumová analýza a vlastní zkoumání přírody a jejího fungování nadobro zvítězila.

Nová společnost měla i nové potřeby, nedalo se vystačit se starobylými postupy primitivního zemědělství. Všeho bylo potřeba více a rychleji. I to je důvodem, proč se záhy ze společného základu filosofie vydělily – matematika, astronomie, lékařství…, proč se rozvíjely přírodní vědy. Podobně jako dnes.

Pokud lidé odmítají Bibli, skrze niž působením Božího Ducha zní Boží slovo, zbudou jim jen dva směry, kterými jít: „Přidržím se svého rozumu a budu žít jen podle toho, co je můj mozek schopen pojmout. Co mé rozumové možnosti přesahuje, na co není „vědecká metoda zkoumání“, buď zavrhnu rovnou (pro jistotu) nebo to budu považovat za racionálně nedoložitelný mýtus.“ Rozum je dobrý sluha, ale špatný pán, který nevzdá čest Bohu ani mu nebude vděčný, ale zavede mysl do marnosti a na scestí, kde se člověk ocitne ve tmě. Tvrdí, že je moudrý, ale upadl do bláznovství. (Viz Ř 1,21–22).

Druhou cestou je: „Doplním svůj rozum o hledání duchovního rozměru, všechny cesty přece vedou k tomu božskému Něčemu.“ Ano, vedou, ale není to Bůh Bible! Pozor, bez setrvání na Bibli není šance ubránit se mistrovským náhražkám Božího plánu v podání těch stejných mocností, které ovládaly staré národy – moderní „mytologií“ je nejen mírumilovné náboženství či východní nauky, ale i kult krásy těla, rostoucího bohatství, všudypřítomné zábavy, pohodlného života v konzumní masové společnosti… ale také víry v sebe sama, v moc lidského rozumu a vědeckou racionalitu.

Tak co je potom mytologií? Bible nebo vědecké světonázory?

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na