Potopa a demografie

pavelkabrt Celosvětová potopa Napsat komentář

Článek je převzatý z www.novesrdce.estranky.cz

Potopa a demografie

Je neuvěřitelné pomyšlení, že dnešní historickou geologii, na kterou po celém světě přísahají statisíce odborníků a o které existuje nepředstavitelně rozsáhlá literatura, nepřipouštějící ani zmínkou možnost jiného výkladu, založil amatér – právník Charles Lyell na základě zcela povrchních a v podstatě neodborných, protože vědecky nezdůvodněných pozorování.

Nicméně Lyell a jeho následovníci dosáhli svého cíle: Teorií o postupném usazování jednotlivých geologických vrstev v průběhu milionů let, bez ovlivňování nějakými pozemskými katastrofami, byla zdánlivě „vyvrácena“ možnost, že by naše Země byla v minulosti postižena nějakým obrovským kataklysmatem – onou biblickou Potopou.

Jenomže dnes už víme, že tato tzv. uniformní teorie, povýšená mezitím na pravdu, má povážlivé trhliny, jak jsme už o tom hovořili v prvním čísle. Naopak na Zemi najdeme mnoho svědectví, že tato teorie je mylná a že v dávné minulosti k celosvětové Potopě skutečně došlo. Stručně je shrňme:

  1. O tom svědčí především poměrně tlusté vrstvy naplavenin všude po světě, a to i ve výšce hor a velehor. Už jsme konstatovali, že tyto naplaveniny ve skutečnosti mohly vzniknout velmi rychle, třeba za několik dnů nebo týdnů, a oproti tomu stěží si můžeme představit světová moře, jak vystupují do výše velehor – a opět ustupují, vystupují, ustupují atd.
  2. Rovněž jsme už hovořili o tom, že zkameněliny nemohly vznik-nout na dnech moří, protože se tak v přírodě neděje. Mohly vzniknout jen rychlým zasypáním, které zamezilo přístup kyslíku způsobujícího proces hniloby. Jen rychlým zasypáním lze vysvětlit, že se nám jako zkameněliny zachovaly např. motýlí kukly, ovoce, těla měkkýšů, trus ještěrů a do konce ještěrky i s očima!
  3. O náhlé katastrofě svědčí i to, že mnoho živočichů, např. ryb, bylo nalezeno v situaci zastižení „na útěku“, při němž byli násilně zasypáni; existují podivuhodné zkameněliny ryb právě požírajících menší rybku. To svědčí o velmi rychlé katastrofě, vždyť ryba patří k nejhbitějším zvířatům.
  4. Jedině všesvětová katastrofa nám podá pravdivé vysvětlení, proč celý svět je obrovským pohřebištěm nesčetných zkamenělých živočichů a rostlin. A i ona skutečnost že tito živočichové jsou jakoby „usazeni“ v jednotlivých vrstvách podle evolučního schématu vývoje druhů, svědčí o tom, že první přívalové vody spláchly především ty nejméně pohyblivé tvory – prvoky, plže, mlže, červy a „usadily“ je v nejnižší naplavené vrstvě, v oněch našich „prvohorách“, zatímco pohyblivější tvorové se prozatím zachránili útěkem, byli však na něm dostiženi dalšími přívalovými vlnami – a i oni dle své pohyblivosti „usazeni“ v příslušných vrstvách. Až byli pohromou dostiženi i ti nejpohyblivější savci a uloženi nejvýše – v oné třetihorní éře savců. A nakonec byla řada i na člověku.
  5. Mimoto se jeví jako pravděpodobné, že celosvětová Potopa byla doprovázena všeobecnou geologickou katastrofou – rozsáhlou sopečnou činností, při níž došlo i k rozpojení původní jediné pevniny Pangey do dnešních světadílů, jak to připouštějí moderní geologové, kladoucí však toto rozdělení do dávné minulosti. Kreacionističtí vědci, např. Francouz F. Crombette, však předpokládají, že k tomuto rozpojení došlo až během Potopy, a to až k jejímu závěru, o čemž svědčí stejný ráz naplavenin např. na západním pobřeží Afriky a východním pobřeží Ameriky.

Ale pak je zde víc než přesvědčivý důvod demografický, se kterým např. přišli francouzští kreacionisté institutu CESHE. V této věci však nejprve zrekapitulujme, co nám o historickém vývoji populace říkají oficiální, o teorii evoluce se opírající demografové:

Tak např. známý francouzský demograf Jacques Valin nám předkládá tento scénář: Před 500 000 lety se objevil Homo Sapiens, jehož počet dosáhl 1 milion osob. Za téměř celou tuto dobu, až do roku 10.000 př. Kr., tj. za 490 tisíc let, se tento počet pouze zpětinásobil a údajně dosáhl pouhých 5 milionů obyvatel. Roční přírůstky by tak činily pouze 0,003 %, zatímco např. dnes činí 1,5 %. Pak se údajně lidstvo začalo rozmnožovat rychleji, takže v roce 3.000 př. Kr. dosáhlo 150 milionů (při ročním přírůstku 0,23 %).

Ale potom, aby se demografové dostali do relace s dnešními 6 miliardami lidí, po 3000 let lidstvo demograficky opět stagnovalo, takže v roce „0“ činil jeho počet 252 milionů, ale v roce 1340 po Kr. už 442 milionů, tedy téměř dvojnásobek, načež se roční přírůstky zvyšovaly (od r. 1400 už jsou k dispozici celkem spolehlivé odhady), takže k roku 1850 nás už byla jedna miliarda a 170 milionů (při ročním přírůstku 0,53 %, v roce 1950 2,5 miliardy (při ročním přírůstku 0,89 %), a konečně v roce 2000 oněch 6 miliard (při ročním přírůstku 1,5 %).

Základní chybou těchto evolucionistických předpokladů je mylná úvaha, že obyvatelstvo Země se vlastně nerozmnožovalo, protože i kdyby se do výpočtů dosadily byť i jen zcela nepatrné míry ročních přírůstků, dosáhl by dnes počet obyvatel na Zemi nepředstavitelně vysokých, vpravdě astronomických hodnot.

Jenomže demografický růst se řídí podle svých vlastních – a dá se říci, že neúprosných matematických zákonů.

Ilustrujme si to názorným příkladem demografického vývoje v Německu: Víme, že v roce 1816 zde žilo asi 22 milionů 377 tisíc obyvatel a že na tomtéž území v roce 1970 žilo téměř 78 milionů obyvatel. Z toho vyplývá, že přestože došlo k velkým ztrátám obyvatel za obou světových válek, průměrný roční přírůstek nicméně činil 0,812 %. A teď si představme, že by na počátku v Německu existoval jediný původní pár: tohoto počtu obyvatel by bylo dosaženo už zhruba za 2 tisíce let – a při polovičních přírůstcích za 4 tisíce let.

Evolucionisté, nevěřící v celosvětové kataklysma Potopy, nemohou uvést žádný důvod, proč by tyto vztahy demografického vývoje neměly platit pro celou Zem a proč by se mělo předpokládat, že by její obyvatelstvo žilo po stovky tisíc let ve stavu praktické neplodnosti.
To nás opravňuje uzavřít, že historické rekonstrukce demografického vývoje obyvatel podle evolucionistů jsou pouhou, ničím nepodloženou iluzí.

Teď oproti tomu obraťme svou pozornost k demografickým projekcím obyvatel, tak jak je provedli kreacionisté, např. pracovníci CESHE. Tito vědci vycházejí z předpokladu, že v roce 2.148 př. Kr., jak je tradičně uváděno (viz Vulgáta), došlo k celosvětovému kataklysmatu Potopy a své výpočty vztahují k tomuto datu, při iniciálním počtu 8 přeživších osob Noemovy rodiny (podle biblického svědectví), a plynule se napojují na rok 1 400, tedy na dobu, od kdy už jsou počty obyvatel známy.

Pro větší názornost francouzští pracovníci vyjádřili uplynulé časové období prostřednictvím „generací“, přičemž předpokládali, že na století připadnou v průměru vždy 3 generace. Průměrné míry přírůstků obyvatel odhadli v relaci ke známým mírám od r. 1400 a provedli vlastní výpočet podle známé rovnice:

Pokračování článku zde.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na