Populační růst z pohledu evolucionisty – chuťovka z pohledu kreacionisty

pavelkabrt Matematické pravděpodobnosti 0 Koment.

Uveřejnil: Pavel Kábrt
Inspirace: Hrabě von, komentář ze dne 5. května 2016

Pilní a dlouhodobí čtenáři našeho webu i jeho komentářové části vědí, že zde čas od času dochází k erupcím různých témat, která se vynoří, dojde k rozepřím mezi kreacionisty a evolucionisty, a po nějaké době toto téma zase vyšumí, poté, co obě strany vyčerpají munici a unaví se marnými argumenty – po nějakém čase se to samé téma opět vynoří, nabravši nový dech (a všichni si znovu zopakují svoje argumenty a utvrdí se ve svých pravdách či „pravdách“). Jedno z takových občasně žhavých témat je populační růst lidského plemene na této zemi. Je to zvlášť velmi oblíbené téma jednoho zdejšího evolučního fandy, který to tu často oživuje.

Že na této zemi nemůže lidstvo existovat déle jak pár tisíc let (ne stovky tisíc let) plyne, díky Bohu, ne z jednoho argumentu a jednoho faktu, ale z celé řady faktů. Na kreacionismu a jeho pravdách je velmi přesvědčivé a elegantní právě to, že do sebe zapadají a jako mozaika se doplňují celé soubory faktů; zatímco evolucionisté diskutují často jen o jediném aspektu daného problému (třeba kolem exponenciály), kreacionisté mají celou škálu argumentů podporujících určité tvrzení – v tomto případě tvrzení, že člověk na této planetě nemůže v žádném případě existovat stovky tisíc let.

Jen ve stručnosti si několik takových souběžných argumentů vyjmenujme:
Proti stovkám tisíců let trvající existence lidí na této zemi svědčí:

  1. Velmi rychlá a spočitatelná degenerace lidského genetického kódu, tzv. entropie genomu. Z genetického hlediska už bychom my lidé po 100 000 letech museli být všichni mrtví, protože náš genom by zkolaboval následkem škodlivých mutací, které se hromadí generaci od generace, a které neodstraní ani reparační enzymy ani přírodní výběr. Evolucionisté tento fakt ignorují, protože si s tím nevědí rady a do jejich báchorky o stovkách tisíc let existence člověka tento fakt nezapadá.
  2. Ve vrstvách fanerozoika (prvohory až čtvrtohory) i před ním nacházíme nepopiratelné stopy existence člověka a jeho činnosti, jak v uhlí, tak i v sedimentech (horninách), což svědčí o tom, že zemské vrstvy vznikly ve velmi krátké době, po kterou tu člověk už existoval, v době poznamenané celosvětovou potopou. Jenže evolucionisté tento krátký úsek lidských dějin uměle roztáhli na sta miliónové časové a horninové úseky imaginárních starohor až třetihor, kde by po lidech nemělo být ani stopy – ale je tam tísíce stop a nejrůznějších dokladů o existenci lidí. To vše evolucionisté ignorují či označují za „padělky“. Kdo to všechno padělal nám však zamlčují, nebo tyto nepříjemné nálezy označují za „záhady“ pro „záhadology“ – a tím je to vyřízené, tím je i určeno, ve kterých časopisech či knihách se o tom dočtete a evolucionisté „vesele cválají dál na chcíplé a už dávno pohřbené Darwinově kobyle„.
  3. Kdyby lidé žili na této zemi stovky tisíc let, muselo by se po těchto lidech, nám velmi podobných, nalézat velmi mnoho fyzických pozůstatků, např. dost velké množství hrobů, kostí, předmětů ukládaných do hrobů, staveb, nástrojů atd. Nalézá se však jen hrstka těchto pozůstatků, která neodpovídá statisícům posledních let evoluční historie Homo sapiens, ale spíše jen krátkému pobytu na této zemi. Proto evolucionisti museli vymyslet báchorku, že po tak neuvěřitelně dlouhou dobu po této planetě běhali pouze málo myslící (netechničtí) lovci-sběrači, a ještě ke všemu se téměř vůbec nerozmnožovali…(jen evoluční bůh ví, čím tihle lidé, nám podobní, trávili dlouhé zimní večery a kde…). Takže máme věřit evoluční báchorce, že dvě stě či tři sta tisíc let na této zemi existovali nám podobní moderní lidé, kteří se ale po celou tu dobu skoro nemnožili, nic nevymysleli a nepostavili a nevyrobili, svoje mrtvé nepohřbívali a žili jen tak, že občas něco ulovili a posbírali pro svoji obživu – a to byla celá náplň jejich životů po stovky tisíc let!
  4. Samozřejmě proti evolučním dlouhým věkům existence člověka svědčí také písemné záznamy, vydávající historické svědectví o krátké existenci člověka na této zemi a o nedávném stvoření lidí asi před šesti tisíci roky. Tím samozřejmě evolucionisté rovněž pohrdají, to je pod jejich úroveň se tím zabývat – už bohoslovec Darwin zavrhl historické záznamy Bible i mnozí jiní filozofové před ním jako nedůvěryhodné, v protikladu k evolucionistickým velmi „důvěryhodným“ příběhům a stále se měnícím nevědeckým mýtům.
  5. Exponenciální výpočty jsou jen dalším kaménkem do mozaiky prokazující krátký pobyt člověka na této zemi. Všechny výpočty jednoznačně ukazují, že člověk se svou vitalitou a sexappealem, schopnostmi vypořádat se s nepřízní prostředí a zabydlet kdejaká místa na zemi, a to mnohem lépe než jakýkoliv jiný organizmus, tu může existovat maximálně jen několik tisíciletí, ne však desítky tisíc či dokonce stovky tisíc let, protože by se na tuto zemi všichni ti lidé jednoduše nevešli. S tím mají evolucionisté také velký problém a jak je u nich běžné, řeší to produkcí nejrůznějších příběhů a rozum uchvacujících báchorek. Níže je krátký výňatek z knihy jednoho takového evolučního mudrlanta, který přišel na tento úžasný nápad: dávno tomu dávno, bylo nebylo, ženy po stovky tisíc let měly prodlouženou dobu kojení, a tak se lidé moc nemnožili, protože je známo, že po dobu laktace ženy občas nemohou otěhotnět. Jak prostý nápad, jak snadné vyřešení záhady – evoluční Řím promluvil, spor je ukončen, Darwinův mýtus opět vítězí na celé čáře.

Děkuji Hraběti (viz jeho komentář níže), že mne upozornil na následující výňatek z knihyLate Stone Age Hunters of the British Isles„, kde se autor Christopher Smith na str. 12 podivuje nad výše uvedenou evolucionistickou záhadou (že se po stovky tisíc let lidé vůbec údajně nemnožili, a jak tedy s tímhle udržet evoluční dogma při životě?) a řeší to po evolucionisticky, fantazijním nápadem o prodloužené laktaci matek. Zde to je, skutečný bonbónek pro kreacionisty:

Je samozřejmou pravdou, že lidé mají velkou schopnost se rozmnožovat. V některých částech světa jsou běžné míry ročního růstu 2 – 3 procenta. Toto je nedávný fenomén. Dokonce i při růstu 0,05 procenta by současná světová populace 5 miliard lidí [psáno roku 1992] byla dosažena během několika tisíců let, zatímco lidská evoluce se měří na milióny let. Během většiny doby kamenné [doba kamenná je evolucionistický výmysl, nic takového nikdy v historii neexistovalo – pozn. PK] musel být skutečný růst velice pomalý, snad dokonce v tak nízké hodnotě, jako je 0,001 procenta (1:100 000), ale zřejmě ke konci tohoto období vzrostl až na hodnotu 0,1 procenta (1:1 000). Tyto nízké či zanedbatelné míry růstu jsou důkazem lovecko-sběračského typu života. Zatímco na jedné straně není vůbec jasné, jak je tohle možné, když víme, že vitální potenciál lidských bytostí je tak obrovský, zdá se pravděpodobné, že zde důležitou roli v plodnosti sehrálo prodloužené laktační období *), což vedlo k potlačení plodnosti.

*) Laktace je proces tvorby a vylučování mléka tělem matky po porodu. Termín se používá u lidí v ženském lékařství a neonatologii, v zootechnice u skotu a veškerého mléčného dobytka, obecně pak v biologii. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Laktace)

Další vědecké články v češtině, prokazující exponenciálním výpočtem krátkodobou existenci lidstva na této zemi:

Kam se poděli všichni lidé? Silvio Famularo (česky)
Příběh dvou vědců a světová populace John Heffner, Ph.D. (česky)
Země dosáhla stavu 7 miliard lidí příliš pozdě Brian Thomas,M.S. (česky)
Populační statistika a mladá země Jeff Miller, Ph.D. (česky)
Jeden příklad z matematiky, který není v souladu s evolucí Scutfargus (česky)
Genetický výzkum potvrzuje biblický časový rámec Jeffrey Tomkins, Ph.D. (česky)
Kde jsou všichni ti lidé? Donald James Batten, B.Sc.Agr. (Hons 1), Ph.D. (česky)
Demografie-výpočet stáří lidstva dle přírůstku Ing. Michal Rod (česky)
Světová populace od stvoření Dr. Lambert Dolphin (anglicky)
Jak rostou populace Henry Morris, Ph.D. (anglicky)
Jak jsme dosáhli tak mnoho lidí v tak krátkém čase? Dr Jonathan D. Sarfati, B.Sc. (Hons.), Ph.D., F.M. (anglicky)

Hrabě, komentář dne 5. května 2016:

Důležité je pochopit, že průměrná roční míra růstu je vždycky exponenciální, zkrátka proto, že se v podstatě jedná o geometrický průměr. A tak se to běžně, všude na světě, počítá. A je úplně jedno jestli taková míra bude 0,1, 0,001 nebo třeba 0,0000000000001 procenta, dokonce může být i záporná, ale stále to bude (exponenciální) průměrná míra růstu.

A takové číslo MUSELO, ZNOVU OPAKUJI: MUSELO EXISTOVAT! Pokud dějiny (čas) proběhly a pokud jsme zde, jako potomci lidí dřívějška. Je tedy lží, že by se nedala spočítat průměrná míra růstu za jakékoliv libovolné období, pokud je tvrzeno, že v tomto období žili lidé, pak se jednoduše, byť teoreticky, dá spočítat, či odhadnout, jakým tempem se tato populace (asi) mohla množit, protože se nějakým průměrným tempem za celé období množit MUSELA! – Pokud existovala.

Potíž evolucionistů spočívá v tom, že v celém vesmíru všech čísel nemohou najít takové číselné vyjádření tohoto růstu, které by nebylo zcela absurdní. Neboli musí být dostatečně malé, aby se jim jejich mytologické lidské společenství moc nepřemnožilo. Záporné být nemůže, když dnes je lidí nejvíc, kolik jich kdy žilo.

Takže kreacionisté dávají k posouzení laické veřejnosti tyto omezené evolucionistické možnosti, aby lidé uvážili, zda je něco takového reálné a hodné jejich důvěry. To je jediné, o co zde kráčí.

Je třeba zdůraznit, že průměrnou míru růstu (exponenciálu) používají i a nejenom evolucionisté, jak bylo zmíněno v článku, ale také například zde – Carl Haub – 0,0512 %, nebo zde – H. Jabran Zahida, Erick Robinsonb, and Robert L. Kelly – 0,04 %, demografický antropolog Jean-Pierre Bocquet-Appel 0,1 %, užívá se v populačních odhadech OSN (str. 4) a tak dále a tak podobně.

Takže můžeme říci, že ti evolucionisté, kteří ještě neztratili poslední zbytky své lidské cti, prostě budou tvrdit, že populace v údajných dobách minulosti rostla velmi pomalým tempem. Jako například Christopher Smith odhaduje 0,001 %, ano to se dá z určitého pohledu pochopit, prostě tomuto evolučně věřícímu člověku nic jiného nezbývá. Evoluce je v jeho mysli fakt, fakt, fakt, takže růsty v minulosti „musely“ být velmi nízké, aby se s tím nějak vešel do dnešního početního stavu lidstva. Kreacionisté tomu nevěří a předkládají jinou interpretaci a evolucionista tomu věřit musí a vůbec, každý si může věřit, čemu chce.

Kreacionisté pokládají do veřejného prostoru otázku, jakou průměrnou roční mírou se tedy lidstvo v údajných statisícových dobách celosvětově množilo, matematicky vzdělaní evolucionisté odpovídají: velmi nízkou a kreacionista se ptá, zda je taková víra rozumná a tato evolucionisty předkládaná čísla hodna důvěry lidí? Toť vše. Nic více a nic méně.

Nicméně lze ocenit, alespoň to, že tento a další evolucionisté minimálně respektují elementární pravidla matematiky a nesnaží se je zpochybnit, takže si každý člověk může učinit svůj vlastní názor na základě jednotné a všeobecně přijímané metodiky výpočtu.

Příloha Velikost
944-5.5.2016-populacni_rust_z_pohledu_evolucionisty_-_chutovka_pro_narocne.doc 48 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz