impossibility-of-evolution

Pokusy, jak vznikají vrstvy, nepotvrzují evoluční teorii

pavelkabrt Darwinovy omyly Napsat komentář

Guy Berthault, Meulan, Francie *)

(Z sites.google.com přeložil M. T. – 9/2010)

NÁSLEDUJE POUZE VÝŇATEK z článku a přednášky, prezentované na kongresu katolických vědců v listopadu 2009. Kongres měl název:  „Evoluce je z vědeckého hlediska nemožná“

9. listopadu 2009
Libera Università degli Studi San Pio V
Via Cristoforo Colombo, No. 200
Rome

Souhrn

Darwinem formulovaná evoluční teorie tvrdí, že fosilní záznam svědčí o tom, že se organismy vyvíjely a rozrůzňovaly do jednotlivých druhů po dlouhou dobu vyjádřenou v geochronologické stupnici. Tahle stupnice je však založena na interpretacích souvrství usazených hornin pocházejících od naturalisty Nicolause Stena a zveřejněných v jeho knize z roku 1667. Napsal v ní, že „epigenetická strata jsou prastarými usazeninovými vrstvami“, což je vlastně definice zásady epigeneze. Teprve relativně nedávno však byli vědci s to proces usazování pozorovat a Stenovy interpretace tak ověřit. A protože se tak nikdy dříve nedělo, rozhodl jsem se k tomuto ověřování připojit.

  • (Nicolaus Steno, dánský lékař a přírodovědec, 1638 Kodaň – 1686. Pozn. překl.)
  • (epigeneze – v geologii a petrologii nejednotně užívaný termín, v podstatě dodatečný proces probíhající až po vzniku okolní horniny, např. vznik konkrecí, žilných ložisek, místní zatlačování atd. Pozn. editor)

Jelikož se má věda zakládat na faktech, prostudoval jsem si nejprve zprávy o hlubokomořských vrtech a Hjulströmově výzkumu říčních usazenin. Pak jsem se pustil do základního výzkumu – laboratorních pokusů s usazováním materiálů do vrstev.

Ty prokázaly, že laminy čili vrstvy o menší síle než 1 cm vznikají oddělováním částic zasucha, při tlaku plynů či par nižším než je tlak atmosférický nebo ve stojaté vodě. Francouzská akademie věd zveřejnila o podobných pokusech dvě zprávy: roku 1986 a 1988.

Roku 1991 jsem dohlížel na pokusy za účelem získání vrstev větší tloušťky konané za řízení Pierra Juliena, profesora hydrologie a sedimentologie na Coloradské univerzitě (USA). Ty prokázaly, že turbulentní proud vytvoří vrstvy postupující jak do stran tak svisle jako důsledek kolísání rychlosti zmíněného proudu. Zprávu o uvedených pokusech zveřejnila roku 1993 Francouzská geologická společnost. A prokázaly, že ani vznik tenkých ani silnějších vrstev nelze vysvětlit zásadou epigeneze. Data z nich pak ještě čekají na zapracování do systémů dnešní geologie a sedimentologie.

Podobné je to s daty sukcesivní stratigrafie rozpracované roku 1868 Golovkinskim a roku 1894 Waltherem, která geologové nezohlednili až do roku 1977, kdy s nimi konečně začala pracovat skupina Exxon. Zmíněná data prokázala, že útvary složené z epigenetických strat jsou izochronní, tj. že se tato strata vytvořila naráz, jak dokazují i naše pokusy v Coloradu.

  • (Golovkinskij Nikolaj Aleksejevič, ruský geolog, nar. 1834 v kazaňské gubernii. Exxon = do 1972 „Standard Oil Co., New Jersey; amer. ropná spol. s četnými účastmi v zahraničí. Sídlo: New York. Největší ropná spol. na světě. Značka: Esso. Pozn. překl.)

Jelikož Nicolaus Steno a jeho následovníci přehlédli proud jako činitele sedimentace, bylo za účelem prokázání této chyby třeba provést laboratorní pokusy i paleohydraulické analýzy existujících zvrstvených usazených hornin. Zmíněné analýzy jsme prováděli proto, abychom zjistili vztah mezi rozměry sedimentárních částic a rychlostí proudu ve stadiu eroze, transportu i uložení. Tento vztah platí pro litologii jednotlivých posloupností od slepenců po částečky. Význam zmíněných analýz pro praxi jsem objasnil roku 2002 v článku Analýza hlavních zásad statigrafie na základě dat z pokusů v časopisu Ruské akademie věd.

Tým ruských sedimentologů řízený Alexandrem Lalomovem (Institut Ruské akademie věd pro rudná ložiska) použil paleohydraulické analýzy jako metodu průzkumu geologických souvrství v Rusku (například na krymském poloostrově a u severozápadní ruské tabule).

Pokud jde o ni, prokázalo se, že doba potřebná pro usazení jejích hornin nečinila patrně ani 0.01% času potřebného pro tento proces podle geologické časové stupnice. Opět se tak potvrdila platnost poučky historika geologie Gabriela Gohaua o tom, že

  • „geologický čas měříme dobou, za kterou se usadí sedimenty, tedy fakt, na kterém se všichni víceméně shodnou, a ne dobou průběhu tvorby hornin během biologických revolucí“.

Za tak krátký čas proto prostě nemůže k evoluci dojít.

*) Pan Guy Berthault je absolventem francouzské Ecole polytechnique i členem Francouzské geologické společnosti a Asociace sedimentologů. Výsledky jeho bádání zveřejnila Francouzská akademie věd, časopis Francouzské geologické společnosti a časopis Ruské akademie věd „Litologie a nerostné zdroje“.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na