Pokud má tu možnost, stane se každý slušný a rozumný člověk křesťanem

pavelkabrt Bible, křesťanství, náboženství 0 Koment.

10 důvodů k tomuto tvrzení napsal

Pavel Kábrt

1. Obyčejná slušnost vede dospělého a psychicky zdravého člověka k tomu, že si ve svém životě udělá čas, aby zjistil, proč je vůbec na světě a jaký má život smysl. Co když je život darem, za který máme někomu poděkovat a zeptat se dárce, jak s ním naložit? To je třeba zjistit! Když dostane normální slušný člověk velmi drahý dar, který si cení a jehož velkou hodnotu si uvědomuje, ale nezná dárce, tak se snaží všechny okolnosti kolem tohoto daru zjistit. Nespokojí se s rodinnými, školními, televizními či vepřoknedlozelopivními názory většinové společnosti na původ života a jeho smysl, ale ověří si to. Neprožije život tak, že ho jen využije a tupě umře. Nebude líně říkat „to nikdo stejně neví“. Mnozí, kteří během dějin hledali smysl a původ života, jej našli. Fakta jsou dostupná všem, kteří nejsou líní a nehoví si v povrchních názorech davu! Prožít život bez zjištění, k čemu tu vlastně jsme a kde jsme se tu vzali, je trapná tragedie.

2. Pokud je tento slušný člověk navíc i rozumný, přijde brzo na to, že tu nemůžeme být nějakou náhodou ani následkem dosud nepoznaného vesmírného zákona či samovolného procesu probíhajícího po milióny let. Rodičům, příbuzným či vychovatelům poděkujeme za jejich podíl, který na našem životě mají, oni však nevytvořili geny pro naše ruce, ani ovoce a zeleninu pro náš žaludek, nevytvořili programy pro naše oči, nohy a tělo, nevytvořili ani vesmír, Zemi a život na ní. Rozumný člověk se dnes už snadno dozví z mnoha vědeckých pramenů, že dějepisná historka, rozšiřovaná a vnucovaná 150 let v některých státech na školách a veřejnosti, jak se vesmír vytvořil výbuchem čehosi neznámého a poté na mrtvé planetě některé chemikálie ožily a začaly vidět a slyšet, plavat a chodit, létat a nakonec i myslet a staly se lidmi, je jen pavědecká směšná lež, která se skutečnou vědou (tj. s pozorováním, výpočty, experimenty a nálezy z minulosti) nemá vůbec nic společného. Slušný a rozumný člověk si to všechno ověří, lhostejný lenoch toužící jen po požitcích prožije život v nevědomosti až do bídné smrti. V kosmu snad není větší tragedie než takový osud – prožít život v tuposti a nevědomosti o svém původu a smyslu svého bytí.

3. Slušný a rozumný člověk dojde k poznání, že složitě uspořádaná příroda, navíc plná kódovaných programů a informací v buňkách všech živých organizmů, MUSÍ mít svého inteligentního konstruktéra a programátora, stejně tak, jako ho má každý počítač, dům, složitá chemikálie, stroj či šaty, které nosíme; k tomu došly dnes i v minulosti tisíce vědců, stejně jako prostých, obyčejných ale přemýšlivých lidí; mnozí před námi byli ještě inteligentnější než my dnes. Pro tvrzení, že složitě uspořádaná příroda musela vzniknout jen následkem inteligentního plánu a zásahu, a ne, že vytvořila sama sebe za milióny let, existuje dnes už velké množství přírodovědeckých důkazů – někdo tyto důkazy potřebuje poznat do hloubky, aby mu to došlo, jinému stačí podívat se po přírodě, na nebe či na vlastní tělo a je mu to jasné. Tento inteligentní konstruktér, stvořitel světa, byl odedávna nazýván Bohem, a jeho existenci nevyvrátila žádná nová fakta ani z 18., 19., 20. či 21. století. Nová fakta jeho existenci ještě více potvrdila. To, co dnes existenci Boha stvořitele „vyvrací“, nejsou vědecká fakta, ale materialistické nevědecké pohádky a stále se měnící dějepisné bajky, mocensky na školách i do veřejnosti propagované. Jsou to evolucionistické báchorky a lži spolu s darwinistickou mytologickou dějepravou o tom, jak svět stvořil sám sebe, což je zcela v rozporu s tvrdou vědou a všemi dostupnými fakty z přírody i dějin!

4. Rozumný člověk dále pochopí, že pravdivost tvrzení, že svět stvořil inteligentní Bůh, není ani v nejmenším závislá na tom, kde tento Bůh je, zda ho vidíme či nevidíme prostým zrakem nebo našimi dalekohledy, případně kdo ho stvořil či z čeho se skládá – to jsou jen matoucí otázky (logické klamy čili uzenáče), které nepopírají pravdivost vztahu: složitý výrobek → inteligentní tvůrce. Stavitele egyptských pyramid také nevidíme, nevíme, kde žili, odkud přišli, jak vypadali a jak ty pyramidy stavěli a jestli to byli vůbec lidé jako my. To však nepopírá fakt, že velmi precizně zkonstruované pyramidy MUSELY BÝT postaveny INTELIGENTNÍMI bytostmi; nepostavily se samy za milióny let jen proto, že stavitele už nevidíme a že si pár popletených vědátorů umanulo, že „pravá věda“ nesmí počítat s působením inteligence, když jde o dávnou minulost. Proč by to samé, jako o pyramidách, nemělo platit o vesmíru, o stavbě sluneční soustavy, o kostech, tkáních či složité buňce, srdci nebo oku, když je to složeno ze stejných neživých prvků jako ta pyramida (kyslík, uhlík, vodík, dusík, vápník, fosfor, křemík atd.)? Ze složitě uspořádané soustavy prvků (v přírodě i ve městě) každý rozumný a normálně myslící člověk usuzuje na inteligentního původce, a to i v případě, když výrobek zestárne, ztratí svoji funkci a porouchá se (a když pak dokonce způsobí i bolest a trápení). Jak uvažoval jeden z největších vědců všech dob, Isaac Newton: „Oko nemohlo vzniknout bez znalosti optiky a ucho bez znalosti akustiky!“ K tomu můžeme dodat, že křídlo nemohlo vzniknout bez znalosti aerodynamiky či aviatiky a srdce bez znalosti hydrodynamiky, vesmír bez znalostí termodynamiky, jaderné fyziky či pohybových zákonů atd.

5. Slušný a rozumný člověk si po zjištění, že nad tímto světem MUSÍ existovat inteligentní Bůh, dá práci a čas dopátrat se, proč je tolik různých názorů na tuto věc, tolik zmatených a stále se měnících vědeckých či přesněji pavědeckých teorií, proč je tolik náboženství, tolik bohů a jejich vyznavačů, dohadů, politických seskupení, církví, zlých i dobrých lidí, kteří se k víře v Boha či bohů hlásí nebo nehlásí, kteří dělají čest či ostudu buď Bohu, nebo sami sobě, svojí rodině, církvi nebo partě, ke které patří. Kdo si dá tuto práci a prokouše se tím vším, zjistí, že tuto situaci lze pochopit a zmapovat. Zmatky ani nemohou nebýt mezi svobodně smýšlejícími bytostmi, z nichž některé pravdu hledají a jiné nehledají, kdy vedle slušných a rozumných lidí existuje velký dav tupých lenochů a poživačných konzumentů života, kteří ovšem nemají zavřené pusy ani počítače (jak by bylo záhodno), ale svoje mylné názory ventilují často víc než ti slušní a rozumní a dokonce učí na školách a působí v médiích. TYTO ZMATKY NEPOPÍRAJÍ SAMOTNOU PRAVDU či existenci jediného vznešeného Boha – a dokonce nepopírají ani Boží všemohoucnost. Je to asi stejné, jako kdybyste se chtěli naučit hrát dobře šachy. Neodradí vás, že někdo šachy neumí, jiný je hraje mizerně a někteří šachisté podvádějí a velkou část lidí šachy vůbec nezajímají a neumějí ani tahat figurkami. Neodradí vás, že šachového mistra patrně nepotkáte za celý svůj život, nebo potkáte zlého člověka se zobrazenou šachovnicí na tričku. Kdo chce, ten pravdu najde. A kdo chce zjistit smysl a původ života, ten to zjistí i uprostřed všech zmatečných názorů. Ostatní umřou ve své tuposti, zatvrzelosti, omylech či lenivém prohlašování „nikdo nic stejně neví“. Ne nikdo, ale ty, který to prohlašuješ, nic nevíš!

6. Slušný a rozumný člověk snadno zjistí, že Bůh jedná s lidmi skrze prostředníky. Jedním z nejdůležitějších Božích prostředníků je Ježíš Kristus. Božími prostředníky mohou však být i příroda, knihy Bible, osobní zjevení, andělé, různí lidé nebo samo lidské svědomí. Ježíš Kristus nebyl jediný prostředník v historii lidstva, který lidem o Bohu svědčil a s pravým Bohem žil, byl však jediný, který lidské pokolení vykoupil z hříchů svojí obětí. V žádném jiném náboženství neexistuje nikdo, kdo by se Kristu rovnal a byl bez hříchu od narození až za hrob, kdo dal za lidstvo život a dokonce vstal z mrtvých. To je také důvod, proč je Kristus nejdokonalejší a jediná cestu k Bohu a cíl života. Kristus je Boží syn a Bůh mu svěřil veškerou vládu nad světem. Ten, kdo se s Kristem seznámil a odvrátil k jiné cestě, k jinému vůdci, jiným vzorům, se minul cílem, nerozpoznal světlo a pravého Boha. Postoj ke Kristu je lakmusový papírek lidské duše, zkušební kámen toho, co v člověku skutečně je, v jeho srdci a jeho nejhlubších záhybech a po čem člověk opravdu vnitřně touží. Kristus je kamenem úhelným, příčinou stability i pádu mnohých. Základem křesťanství není filozofie či soustava nauk, jako u jiných náboženství, křesťanství nestojí ani nepadá s chytrými věroučnými argumenty, kázáními, spisy, kostely a scholastickými disputacemi, křesťanství stojí a padá s historickým faktem, že za nás dal svoje tělo, maso (sarx, flesh) a krev, na určitém konkrétním místě této země a v určité konkrétní historické době, skutečný živý a pravý člověk, počatý přímo Bohem v životě Panny Marie, Ježíš Kristus. Tuto historickou událost lze ignorovat, odmítnout, zkreslit, falšovat, pošpinit, podupat či jakkoliv znevážit – ale nelze ji vyvrátit, protože je velmi solidně doložena fakty. Toto odděluje křesťanství od všech ostatních náboženství, založených jen na naukách a učení svých zakladatelů a základních spisů.

7. Slušný a rozumný člověk, který se o Kristu dozví, si v chaosu názorů zjedná jasno: Kristus se pro něj stane cestou, pravdou i životem. Ježíš je nejvyšším standardem charakteru, nejvyšším měřítkem kvality člověka a správného života. Řečeno šachisticky: je jediným vrcholovým mistrem světa všech dob, nejen v šachu, ale především v lásce k Bohu i jeho stvoření. Toužit po Kristově charakteru a osvojit si jeho kvalitu života však nespočívá v tom, že se budu oblékat jako Ježíš, nosit vousy jako Ježíš, křížek na krku nebo cestovat na místa, kde se Ježíš v prvním století pohyboval. Záruku následování Krista neposkytuje ani opakování Kristových slov, četba Bible, chození do církve, nápis na tričku „I ♥ Jesus“ či tvrzení, že jsem jeho následovník. Člověk se nestává autem tím, že vejde do garáže! Následovat Krista znamená milovat hodnoty, které on miloval, milovat Boha a bližního tak, jak on je miloval, žít pro pravdu, pro kterou Kristus žil, vyznávat měřítka, která Kristus vyznával a sdílet jeho názory a postoje na všechny věci světa. Těmito aspekty se může vyznačovat ÚPLNĚ KAŽDÝ, kdo se narodil do tohoto světa třeba i dávno před pozemským Kristem (např. Enoch či Eliáš), daleko od míst, kde se Kristus narodil a pohyboval, a také dávno po Kristu, například v úplně jiné než křesťanské kultuře – tedy třeba někdo, kdo se o historickém Kristu a jeho učení v celém svém životě nikdy nedozvěděl, nebo ještě hůře, dozvěděl jen samé nesmysly.

8. Bible hovoří jasně o tom, že mnozí, kteří Krista nikdy fyzicky nepotkali, o něm neslyšeli a nesetkali se s jeho učením, Bibli nečetli a byli vychováni v jiné kultuře, vejdou do Božího království jako Kristovy děti („přijdou mnozí od východu a západu“), zatímco ti, kteří za ním chodili v prvním století po prašných cestách Palestiny, nebo ti, kteří četli Bibli a šoupali kostelní lavice ve staletích po něm, vejít do království nemusejí a budou vyhnáni („a synové Království ven vyvrženi budou“). V otázkách spasení a hodnotného života panují mezi lidmi velké zmatky, ale slušný a rozumný člověk si v tom zjedná jasno. Kdo touží po dobrém charakteru, pravdě, spravedlnosti a lásce, dojde ke Kristu dříve či později a v Božím království si podá ruku se stejně smýšlejícím buddhistou, hinduistou, muslimem, ateistou, komunistou či s opovrhovaným Samaritánem nebo cikánem na okraji společnosti, s lidmi, kteří se s Kristem nikdy nesetkali, jeho učení neznali, ale po dobru a pravdě toužili a dávali to najevo, jak to šlo. „Komu bylo více dáno, od toho bude více požádáno“ – to je jasný vzkaz Bible všem lidem, kteří si pyšně myslí, že jsou lepší než druzí. Lepším se člověk stává jen živou vírou v Krista, bez vlastních zásluh. Ti, kdo Krista našli, nakonec ke svému překvapení zjistí, že on první hledal a našel je. To nepopírá, že slušný a rozumný člověk hledá až najde, ale ukazuje to na ještě hlubší biblickou pravdu, že hledající nakonec zjistí, že je to on, kdo byl hledán a nalezen, kdo byl Božím duchem volán a ke hledání puzen, a tomuto hlasu ducha se nezprotivil a nerouhal. „Dal jsem se najít těm, kteří se na mne neptali, nalezen jsem od těch, kteří mne nehledali.“

9. V Bibli se píše, že se mnozí upínali ke Kristu už dávno předtím, než se Kristus na této zemi narodil! Je to otázka svědomí a vnitřní touhy člověka po dobru, nikoli otázka příležitostí, možností a obdarování (hřiven), které se někomu v životě dostalo a jinému nikoli. Kristus je ten nejskvělejší nástroj k Božímu životu, zaleží však na tom, co s tímto nástrojem svobodný člověk udělá, jak jej ve svém životě použije. Schopný řemeslník udělá dobrou práci i s mizernými nástroji. Soudcem a rozhodčím o spáse je vždy jen Bůh („slituji se, nad kým se slituji, a smiluji se, nad kým se smiluji“), který jediný vidí do lidského srdce a umí posoudit možnosti každého z nás. Má-li k tomu dostatek příležitosti, pak slušný a rozumný člověk pochopí, že Kristus je jedinou cestou k Bohu, přijme Ježíše do svého života jako svého Pána a Spasitele a nechá se pokřtít. Pak jej následuje, žije s ním, miluje Boha a bližní dle Kristova vzoru a zvěstuje Krista dalším lidem. Stal se novým člověkem, znovuzrozeným Božím dítětem, občanem Božího království. Dobré skutky nedělá proto, aby byl spasen, ale proto, že je spasen. Je to jeho druhá přirozenost, protože se podruhé narodil.

10. Souhrn. Proč se tedy každý slušný a rozumný člověk stane zjevným křesťanem, má-li tu možnost? Protože slušnost vede k hledání pravdy o smyslu života a rozumnost k jejímu nalezení. A protože podstatná pravda o životě je taková duchovní veličina, která je ve své celistvosti obsažena jen v Kristu, tak se slušný a rozumný člověk ke Kristu přimkne. Ježíš řekl „Já jsem ta cesta, pravda i život“. Kristus nemá dvojníka, nemá žádnou paralelu ani mezi malými, ani mezi velkými či známými osobnostmi, byť i těmi zářnými a morálními s Kristovými vlastnostmi. Kristovy vlastnosti okouzlovaly a přitahovaly slušné a rozumné lidi hned po stvoření a lákaly každého, blízkého i dalekého, kdo touží po pravdě, spravedlnosti a čistotě; Kristus nastavuje zrcadlo a dráždí svědomí. Tím víc poté, co přišel na tuto zem, byl za nás popraven a vstal z mrtvých. „A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12:32) Lidem, kteří se tomuto Božímu hlasu brání, není pomoci, protože rouhání proti duchu nebude odpuštěno. „Kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Na této zemi žily od stvoření světa jen dvě duchovní skupiny lidí: ti, kteří patří Kristu a jsou občany Božího království. To jsou děti světla. Ti druzí jsou dětmi světa a s Kristem je nic nespojuje.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz