Pohled pod pozlátko evoluce

pavelkabrt Ostatní, různé Napsat komentář

David Catchpoole

(Z creation.com/behind-the-evolution-facade přeložil M. T – 5/2014. Článek vyšel na stránkách CMI 6. května 2014.)

Třebaže je evoluce často pouhou výmluvou, kterou ateisté užívají, aby ospravedlnili svou nevíru, je důležité se tím zabývat, abychom viděli, jaké jsou jejich skutečné námitky.

Nejprve přibližme událost, která se nakonec stala událostí pozoruhodnou.

Církev v jednom velkém australském městě se obrátila na Creation Ministries International se žádostí, aby jeden z jejích kazatelů (jak se pak ukázalo, padlo to na mne) promluvil na veřejném shromáždění, které chtěli uspořádat. Rozhodli se, že v zájmu zatraktivnění akce i pro nekřesťany by bylo nejlepší konat ji na neutrální půdě, tj. nikoli v církevní budově, a tak si zamluvili na jeden večer posluchárnu, kterou pronajímá veřejnosti jedna z univerzit ve městě v době, kdy tam nejsou školní přednášky.

Když se ale církevní leták, propagující toto shromáždění názvem „Evoluce – zbourání mýtu“ objevil na Facebooku… – no, tak tehdy začal celý průšvih. Hlavní myšlenkou halasných a často jedovatých protestů online (a jiných) bylo, že evoluce by neměla být zpochybňována na univerzitní půdě, kde rovněž nesmí být nikdy dovoleno hlásat stvoření. Zde je ukázka těch vyjádření, která je možno ještě jakžtakž otisknout (tj. kde jazyk nebyl tak sprostý, abychom ho mohli publikovat):

  • Tato událost je urážkou univerzity, na jejíž půdě se koná.“
  • „Skutečnost, že (univerzita) hostí tuto akci, mě upřímně řečeno nutí stydět se za to, že jsem na ní promoval.“
  • „Snadná cesta, jak dokázat evoluci:
    • Zplynovat všechny kreacionisty ve vyhlazovacích táborech
    • Pozorovat vzestup inteligence“

Tolik tedy pro ilustraci faktu, že univerzity prý slouží otevřené výměně myšlenek, zkoumání všech názorů při hledání pravdy. „Neutrální“ půda? Očividně ne!

Když vedení univerzity zvětřilo možné pobouření, kontaktovalo kazatele pořádající církve s žádostí, aby rezervaci stáhl. Volající dokonce prohlásil, že univerzita zaplatí církvi za náhradní prostory mimo svůj areál! A že už dokonce sehnali prostory na blízkém předměstí. Když se kazatel ptal, proč se univerzita snaží shromáždění přeložit, vyšlo najevo, že pro přírodovědnou fakultu tato akce nezapadá do univerzitních vědeckých důrazů. Pastor stál ale na svém a oprávněně poukázal na to, že rezervace posluchárny byla potvrzena a zaplacena.

A tak se shromáždění konalo podle plánu na univerzitní půdě. Několik militantnějších odpůrců dalo najevo, že bude akci bojkotovat. Ostatní však oznámili, že se zúčastní – a přišli, což neobyčejně potěšilo zejména pořádající církev.

Disharmonie ateistů

Jak lidé zaplňovali posluchárnu a usedali na svá místa, upozorňovali mě přítomní křesťané potichu na ty, o kterých byli přesvědčeni, že jsou ateisté, či každopádně, že nejsou křesťané. Nejprve jsem si tedy všiml, že to vypadá, že tito lidé tvoří po celém přednáškovém sále docela slušný počet. (Později, ve světle disharmonie hlasů debatujících během popřednáškové diskuze, jsem odhadl, že „ateistický“ kontingent tvořil zhruba třetinu všech návštěvníků.) A za druhé, považoval jsem za pozoruhodné a velmi potěšitelné, že mi to křesťané dokonce hlásili, což i znamenalo, že se těšili na setkání s nevěřícími. Tady je mimochodem to, co jeden z ateistů, který přišel mezi prvními, napsal na Facebook (přes svůj mobil), když čekal na zahájení:

  • „Právě jsem dorazil do přednáškového sálu a už jsem se setkal s věřícím, který se mě pokusil získat pro víru. Sranda.“

Bůh požehnej tomu věřícímu!

Než mě pozval k řečnickému pultu, abych začal přednášet, stanovil nejprve pastor, a pak ještě další představitel církve, „základní pravidla“ toho, jak se bude toho večera postupovat. Žádné poznámky, prosím, ani otázky během přednášky – bude spousta příležitostí pro otázky a odpovědi poté, co moje přednáška skončí.

Netrvalo však dlouho, a někteří z naslouchajících ateistů už dali najevo, že nemíní respektovat žádost církve, aby byla lektorovi prokázána ta laskavost a nebyl při přednášení shromážděnými vyrušován. Sotva jsem se zmínil o nálezu červených krvinek v kosti T. rex evolucionistkou Dr Mary Schweitzerovou a jejími kolegy v 90. letech 20. století, začaly se ozývat výkřiky.

„Ona to odvolala!“, vykřikl jeden člověk. Když jsem mu odpověděl, „Ne, neodvolala“, zdvihla se vlna protestů z různých částí obecenstva. „Ale ano, odvolala!“, křičeli, a byli hluší k mým replikám „Ne, neodvolala“, až nakonec vřava utichla natolik, že jsem byl s to pohovořit o mnoha dalších dokladech měkkých tkání v dinosauřích kostech, o kterých referovala v uplynulých dvou desetiletích jak Dr Mary Schweitzerová sama, tak i další. Např. krevní cévy roku 2005 a DNA roku 2012. (Pro podporu věci jsem ještě při té příležitosti zmínil zprávu z mimoschweitzerovského zdroje, o nálezu radiouhlíku v dinosauřích kostech roku 2013.) Tváří v tvář těmto faktům dokazujícím, že se mýlí, protestující ztichli, takže jsem mohl po znovunastolení pořádku pokračovat.

Když v 90. letech 20. století objevila Mary Schweitzerová v dinosauří kosti červené krvinky, prohlásila, že dostala „husí kůži“. „Bylo to přesně jako by se člověk díval na řez moderní kostí. Ale samozřejmě jsem tomu nemohla uvěřit…kosti jsou koneckonců staré 65 milionů let. Jak mohly červené krvinky přežít tak dlouho?“ Na fotografii doprovázející náš článek je pozdější nález (z roku 2005) Schweitzerové svědčící znovu jasně o tom, že jde o červené krvinky.

Klid ale netrval moc dlouho. Když jsem začal mluvit o tom, jak změny pozorovatelné v živých organizmech určitě odrážejí přírodní výběr, přizpůsobování se i vznik nových druhů, ale nic z toho nepředstavuje evoluci (v tom smyslu, že by se z mikrobů mohl nakonec stát člověk), ozvalo se z řad ateistů v auditoriu ještě mnohem více výkřiků protestů.

Napadli například moje tvrzení, že si různí evoluční genetici sami uvědomili, že tempo hromadění mutací v jedné generaci (zhruba 60-100 na osobu za generaci) je takové, že lidský druh by musel vymřít přinejmenším už desetkrát za předpokladu, že jsme zde oněch 100 000 let, jak v diskuzích pochybně obhajují zastánci evoluční chronologie. (Srov. biblickou časovou hranici 6000 let – od Adama tu žilo jen zhruba 200 generací, takže ačkoli to s námi jde rychle z kopce (Římanům 8:19-22), je pochopitelné, že jsme ještě nevymřeli; prostě na to nebylo ještě dost času.) „Žádný světský genetik nikdy tohle neřekl!“, protestovali.

Nato jsem řekl, že to skutečně evoluční genetici tvrdí a že je naše publikace citují doslova, a pečlivě uvádějí u každého případu odkaz na příslušný zdroj. „Kde?“, ptali se konfrontačně, s mobily se zapnutým internetem v ruce. Odpověděl jsem, „Podívejte se, z hlavy to nevím, ale vím, že alespoň jeden takový odkaz můžete najít v mém článku na creation.com, Čas – žádný přítel evoluce.“ Za pár sekund řekla mladá dáma sedící ve druhé řadě od podia velmi agresivně, „No, našla jsem ten váš článek, a není tam vůbec žádný odkaz.“ Řekl jsem, „Určitě tam je!“ Ale ona řekla velmi sebevědomě, „Ne, zajela jsem rovnou dolů, jsou tam jen ´Články s příbuznou tématikou´, což jsou všechno jen linky na články na vaší vlastní webové stránce.“

Řekl jsem jí, aby pokračovala dále dolů. Umlkla, protože zřejmě zjistila, že zdroj myšlenky Alexeje Kondrašova, zapracované do hlavního textu, uveden byl…

Evoluční genetik Alexej Kondrašov se tam ptá, „Proč už nejsme 100krát mrtví?“

…a tento odkaz byl skutečně uveden v seznamu Odkazů (# 15):

Kondrašov, A., Kontaminace genomu velmi mírně škodlivými mutacemi: proč už jsme 100krát nevyhynuli? Journal of Theoretical Biology 175: 583-594, 1995.

(Tento incident nám dobře ilustruje, jak je důležité pečlivě uvádět zdroje informací ze světských recenzovaných vědeckých časopisů v našich článcích, určených laikům do časopisu Creation. Když křesťané předkládají nevěřícím důkazy např. ve věci měkkých tkání v dinosauřích kostech, ale nekřesťan odmítne přečíst si ty články z toho důvodu, že jejich autoři jsou kreacionisté, pak mu prostě poradíme, aby si sehnal původní světské prameny uváděné na konci našich článků. Tak uvidí, že ony důkazy jsou autentické, a nikoli cosi vykonstruovaného křesťany.)

Třebaže se mi onu mladou dámu podařilo v této záležitosti uklidnit, u dalších se to nepodařilo a vřava a zmatek mi zabránily pokračovat v přednášce. Všiml jsem si později, že se jeden z účastníků Facebooku zhruba v této době vychloubal: „Děláme binec“. A opravdu to byl binec, a mě to nepřekvapovalo, protože jsem si vzpomněl na varování apoštola Pavla v Římanům 1:18. (Tj., že lidé, kteří říkají, „Bůh neexistuje“ (Žalm 14:1) raději potlačují pravdu než by o ní debatovali.)

V neustávajícím přívalu nadávek proti „entropii genů“ zaznívaly hlasy, které chtěly obrátit mou pozornost na muže sedícího asi v páté řadě: „On je genetikem z univerzity, on by to měl vědět.“ Po této výzvě muž vstal a sebevědomě prohlásil, že dnes existuje záplava vědecké literatury popírající to, co jsem tvrdil. „Kde tedy je?“, odpověděl jsem, „To by ji byl někdo už určitě nadšeně proti nám použil.“

Genetik odpověděl, „Existuje, existuje – stovky příkladů…“

Zcela průkazná kniha Dr Johna Sanforda o špatné zprávě ohledně našich upadajících genů končí dobrou zprávou o tom, že existuje „záchranný člun“:

  • „Věřím, že autor života má moc zvítězit nad smrtí a degenerací…On nám dal v první řadě život, takže On nám může dnes dát život nový…Dovoluji si předložit vám ke zvážení toto alternativní paradigma – Ježíš je naše jediná skutečná naděje.“ – str. 159, Genetic Entropy and the Mystery of the Genome (Genetická entropie a tajemství genomu).

„Dobrá tedy“, řekl jsem, „sepište je, a pokud jsme už nereagovali ve své literatuře či na webu na materiály, o kterých se zmiňujete, pak s radostí zveřejníme vaše údaje na našem webu. Velmi se těším, že je dostanu, protože…určitě budete znát Johna Sanforda, vynálezce genové pušky?“ (Genetik přikývl.) „Vystavili jsme jednu z jeho knih zde na svých stolech s informačními materiály. Genetic Entropy and the Mystery of the Genome. Je poněkud kuriózní, že Dr Sanford o literatuře, o které hovoříte, neslyšel.“

Nemýlím-li se, výraz genetikovy tváře při zmínce o Johnu Sanfordovi začal být poněkud obezřetnější. Možná, že si toho všiml ještě někdo další z přítomných, protože se ozvaly posměšné výkřiky: „Vsadím se, že vám nic nepošle!“

Já jsem však řekl shromážděným, „Ne, nesuďme ho předem, jsem připraven vzít tohoto pána za slovo. A pokud jde o mě, vy všichni máte na to moje slovo – veřejný slib učiněný přede všemi zde přítomnými jako očitými svědky dnes večer – jako člen Creation Ministries International slibuji, že zveřejníme sdělení tohoto pána na svých webových stránkách a zdůrazníme jeho důležitost tím, že bude na titulní straně jako hlavní článek dne, pokud jsme již na námitky, které doloží, neodpověděli jinde na našem webu. Uvědomte si, že přesně tento proces přispěl k síle našeho webu: pokud nám někdo sdělí námitku, kterou jsme se dotud nezabývali, vyvěsíme ji spolu s naší odpovědí jako jeden z článků na titulní straně – v archivu jich máme nyní přes 7000. Není tedy divu, že se z toho stal tak důležitý zdroj informací pro lidi po celém světě.“

Po zbytek večera jsem už z genetikových úst neslyšel nic dalšího. (Rovněž CMI od něj ještě nedostala, pokud je mi známo, žádné písemné materiály.) I zbytek shromáždění se nyní natolik uklidnil, že jsem mohl pokračovat v přednášce uvedením části zbývajícího materiálu – nikoli veškerého, bohužel, protože jsme ztratili příliš mnoho času.

Ironií zůstává, že tím, že mě během řeči přerušovali, se ateisté vlastně připravili o jistou „legrácku“, kterou si domluvili předem (jak jsem později zjistil). Jedna z posluchaček se na Facebooku zmínila o tom, že má připraveny „karty i pera na bingo“. Slovem „bingo“ měla na mysli „kreacionistické bingo“. Bylo mi řečeno, že se jedná o to, že každý člen skupiny ateistů přinese na kreacionistickou přednášku seznam známých oblíbených kreacionistických témat, a pak pečlivě odškrtne každou položku, jakmile se o ní přednášející zmíní. Když je poslední položka odškrtnuta, musí všichni ateisté zakřičet „Bingo!“ – bezpochyby velmi efektivní vyrušení.

V každém případě jsem skončil vlastní přednášku a vyzval posluchače, aby se ptali nebo mi sdělili své připomínky či kritiku.

Velmi živé otázky & odpovědi!

Jak jsem očekával, měly otázky zpočátku „technickou“ povahu a vycházely z klasického skeptického stanoviska. To znamená z předpokladu nepřátelského vůči křesťanství (a chybného dogma), že Bible nemůže mít pravdu, protože věda prokázala, že ji nemá. Šlo o ten druh otázek, na které odpovídá už server creation.com i další naše literatura, např. The Creation Answers Book. Ovšem, co mě překvapilo, že ony otázky byly tak mimo mísu, přestože si přece ateisté vroucně přejí „zabodovat v zápase s kreacionisty“. Byly jasně jak neinformované tak špatně informované ve věci dokonce i samých základů „debaty“ kreace/evoluce. Však také, když mi položil otázku mladík z poslední řady, byla to pro mě příležitost zodpovědět ji pomocí diapozitivů/fotografií, které jsem měl připraveny již pro vlastní přednášku, ale které bych musel nechat stranou vzhledem k tomu, že mě ateisté vyrušovali. Evidentně frustrováni a překvapeni vlastní neschopností zabodovat pomocí faktů, informací a důkazů, obrátili pak svou kritiku proti mně (tedy raději než proti informacím, které jsem jim sdělil).

  • „Řekl jste, že vaše přednáška skončila!“, řekl muž uprostřed sálu, jako by mě obviňoval.
  • „To jsem řekl, a také skončila“, odpověděl jsem, „nevzpomínáte si, že jsem otevřel diskuzi?“
  • „Ale vy zase ukazujete diapozitivy“, řekl.
  • „Ano, v rámci odpovědi na otázku od pána v zadní řadě“, odpověděl jsem.
  • „Ale vy jste na jeho otázku neodpověděl!“, obvinil mě.
  • „Ach, promiňte mi to, je-li tomu tak“, řekl jsem a obrátil se na pána v zadní řadě, „Odpověděl jsem na vaši otázku, pane? – Už si přesně nepamatuji, o co v ní šlo“.

Nyní začal mladík v zadní řadě přikyvovat (jak se mi zdálo), a myslím, že se chystal říci „Ano“ či dokonce „Ano, ale…“- avšak nedostal se ke slovu. Můj žalobce uprostřed sálu ho zlostně přerušil: „Ne! Vy nám zopakujte tu otázku!“

Odpověděl jsem, „Promiňte, nemohu si na ni vzpomenout. Pane (řekl jsem opět muži v zadní řadě), odpověděl jsem na vaši otázku – můžete nám, prosím, připomenout, čeho se týkala?“ A opět do toho vpadl můj žalobce uprostřed posluchačů, „Ne! Vy nám tu otázku řekněte!“

Fantastické – tento vzorec se opakoval několikrát, až se to posluchačům náhle přejedlo, a muže okřikli vyzývajíce ho „Nechte toho! Ignorujte to!“1

Když se vřava utišila, obrátil jsem se ke shromáždění jako celku, „Podívejte se. Přišli jste sem dnes večer pouze za tím účelem, abyste „zabodovali“? Je-li tomu tak, poslužte si, nějakou mezeru v mém brnění jistě najdete. Chcete se zaměřit na mé slabé stránky? Je jich mnoho! A je to čím dál tím horší – jsem „v rozkladu“ stejně jako zbytek stvoření – je to průšvih, poslední dobou jsem se už začal chovat jako ti staří lidé, co vejdou do místnosti a nevědí, co tam chtěli. (Jen počkejte, až se i vy dožijete padesátky a tohle zažijete!) Ale jakýpak přínos pro sebe vidíte v tom, že uděláte událost z mé ztráty krátkodobé paměti? Proč místo toho nevyužít dnešní večer k tomu, abyste se alespoň trochu seznámili s názory na náš původ, s názory, o kterých ve svém běžném životě nesmíte ani zaslechnout? Koneckonců, slyšel kdy někdo z vás, že by se na podobné téma přednášelo na univerzitě? Vím dokonce o příkladech toho, že zamýšlené prezentování tohoto materiálu na univerzitní půdě bylo vedením univerzity zakázáno!“ (Měl jsem na mysli spíše zákaz kreacionistického semináře na univerzitní půdě v roce 20102, než pokus o cenzuru shromáždění dnes večer.) „Pro mě se v tom skrývá hluboká ironie, pomyslím-li na to, že naším cílem je, abyste z těchto prezentací měli užitek vy. Myslíte si, že mě baví cestovat tisíce kilometrů, abych se pak stal terčem vašeho posměchu a pohrdání? Mnohem radši bych byl zpátky doma se svou ženou! Ale přišel jsem sem, abych vás alespoň trochu informoval o tom, že historický obsah Bible je pravdivý, že Bible vysvětluje, proč jsme dnes v takovém zmatku, a že „záchranný balíček“ nabízený skrze Ježíše je reálným a jediným řešením. Proto k vám dnes večer mluvím.“

  • „Ne!“, zazněla námitka, „děláte to proto, že za to dostanete zaplaceno!“
  • „Jistěže dostanu zaplaceno“, odpověděl jsem, „ale je to méně než bych dostal, kdybych byl zůstal ve svém zaměstnání jako vědec, který pracuje pro vládu.“

Mohl bych také zdůraznit, že moje mzda za „prezentování stvoření“ je placena z dobrovolných darů, což je pravý opak situace při vyučování evoluce, které je financováno z povinných daní vybíraných státem od všech lidí, bez ohledu na to, zda souhlasí s evolucí či ne!

Pokračoval jsem, „Takže proč tohle dělám, když si vydělám méně? Povídám vám, že to dělám z lásky – lásky k Bohu i lásky k bližnímu. Kdo z vás, kdyby viděl slepce kráčet bezděky k propasti, by na něj nezavolal, aby ho varoval? No, a přesně tohle dělám – myslím, že víte, o čem mluvím!“

Jeden mladík blízko podia zvedl ruku, a řekl zdvořile, že by mi rád položil „věcnou otázku“, a učinil tak. Byla to standardní záležitost z Creation Answers Book . Když jsem na ni odpověděl, dodal jsem, „Víte, všechny vaše dosavadní otázky byly ve skutečnosti standardními otázkami, které už položilo před vámi mnoho skeptiků i nejistých křesťanů, a které jsou dávno zodpovězeny v různých kreacionistických publikacích i na našem webu. V těchto dnech si už tedy může kdokoli jen trochu inteligentní snadno tyto odpovědi vyhledat. Ale chci vám říci hlavně toto; jste-li opravdu odhodláni ověřit si věci vědecky, proč nepodniknete následující ´vědecký pokus´ v souladu s Ježíšovými slovy: Jděte do ložnice, zavřete dveře, a pokuste se promluvit s Bohem. Proste ho, aby se vám věnoval – udělejte ten „pokus“. Nemusíte o tom nikomu říkat – prostě to udělejte soukromě a čekejte, co se stane.“

Do této chvíle se jednalo o závažné otázky technické povahy, ale nyní jsme začínali být svědky dramatické změny záběru od „problémů chápaných hlavou“ k záležitostem srdce.

Nálada se mění

Promluvila mladá dáma, „No, já jsem provedla „pokus“ s modlením, o kterém se zmiňujete – ve svém pokoji, při zavřených dveřích. Bývala jsem křesťankou, ale jednoho dne jsem se chtěla zabít, tak jsem se modlila k Bohu, aby existuje-li, mě odvrátil od spáchání sebevraždy. Ale on to neudělal. A tak jsem se pokusila zabít. Avšak moje spolubydlící přišla neočekávaně domů a zasáhla a zadržela mě. Ale kde byl Bůh, když jsem ho potřebovala?!“

Hned jsem odvětil, „Jak víte, že to nebyl Bůh, kdo zařídil, aby se vaše spolubydlící vrátila domů přesně v ten pravý okamžik?“

Zazněl spontánní potlesk z řad (domnívám se) křesťanů ve shromáždění. Ale zároveň došlo k jakémusi nesváru mezi dámou, která se pokusila se zabít, a jinou dámou zhruba jejího věku v řadě za ní. Nebylo mi jasné, co se přesně děje, ale viděl jsem (a slyšel!), že ta žena, která se pokusila o sebevraždu, mluvila se svým protějškem velmi rozzlobeně.

Mezitím ke mně dolehly jiné rozzlobené hlasy vytýkající mi zřejmě „bezcitnost“, protože jsem oné mladé dámě odpověděl tak „cynicky“. Vzpomínám si, že jsem ve snaze uklidnit výbušnou situaci řekl něco zhruba v tomto smyslu: „Omlouvám se, jestli moje otevřenost někoho urazila. Uznávám, že ze všech darů, které mi Bůh dal, není diplomacie asi tou nejsilnější stránkou. Ale tělo má mnoho částí – a jsem si jist, že zde přítomný pastor Peter už je celý nesvůj, aby mohl poskytnout citlivou křesťanskou radu komukoli, kdo zde zažívá trápení.“ Kazatel Peter (k mé úlevě!) přikývl na souhlas s tím, co jsem řekl. Ale jeden zhruba dvacetiletý muž, který nesouhlasil, řekl, „Ne! Potřebujete profesionální psychology, chcete-li dostat dobrou radu. Býval jsem křesťanem, ale takzvané rady, které jsem dostal od církve, byly hrozné. Pak jsem se však poradil s profesionálními psychology – oni byli těmi jedinými, kdo mi dokázal pomoci.“ Zvedly se další hlasy na podporu jeho „svědectví“ s tím, že oni mají podobnou zkušenost. Řekl jsem, „Chcete si vyměňovat svědectví jako důkazy? Nuže, zde je moje jako protiváha. Jako ateista trpící depresí (když jsem dělal doktorát) jsem zašel na bezplatnou poradnu své univerzity, kde pracovali profesionální psychologové. Ale i když jsem si oddechl, když jsem shodil břímě starostí a svěřil se jim s nimi, později po příchodů domů jsem si uvědomil, že mimo pracovní dobu jsem jim zcela ukradený. Jakmile nebyli placeni za poslouchání mých nářků, bylo po jejich zájmu o mé blaho. Srovnejte to s čistou a neustálou láskou a soucitem, který mi projevovali později křesťané, když jsem „vstoupil“ do církve – „Láska nechť je bez přetvářky“, říká Bible (Římanům 12:9) – to byl tedy rozdíl. A teď vím také, proč. Jedině ti, kdo našli zdroj absolutní Lásky, mají dost lásky na rozdávání.“

Pokud se pamatuji, zhruba v tomto místě jsme uzavřeli volnou diskuzi s otázkami a odpověďmi, a tedy formální část večerního programu – celé dvě hodiny poté, co jsem přistoupil k řečnickému pultu. Vysvětlil jsem však shromážděným, že jsem stále k dispozici pro soukromé otázky/námitky. Musím však připustit, že se poté, co kazatel Peter poděkoval všem za účast a odstoupil od pultíku, stalo něco, co mi zcela vyrazilo dech.

„Dav“ se pouští do akce

Očekával jsem, že se do mě ateisté pustí a budou mě chtít kritizovat za různé věci, které jsem řekl (či neřekl). Ale k mému úžasu to nikdo z nich neudělal. Místo toho ve chvíli, kdy pastor formálně zakončil program, se ateisté náhle pustili do vzrušených rozhovorů s křesťany, kteří je nedočkavě obklopili. (Poté, co je bezpochyby snadno identifikovali během přednášky i otázek a odpovědí).

Byl jsem u vytržení. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Oni pro samotnou diskuzi mezi sebou ani neměli čas přijít a ptát se přímo mne. Skoro jsem se tam cítil opuštěný. (Samozřejmě i mě napadlo, že teď se ukazuje, že jejich „kritika“ během veřejné části diskuze byla jen naoko, jen proto, aby mě mohli přerušovat, jelikož teď nikdo z nich zřejmě nestál o to tlumočit mi ji přímo do očí.) Avšak křesťané byli velmi nadšeni. Jeden z nich přišel a hlásil mi: „Nebudete tomu věřit. Vlna velmi ohromující změny zaplavila posluchače. Je to, jako by na shromáždění sestoupil duch míru. Projděte se kolem a posuďte to sám.“ Tak jsem to udělal. V rozlehlém foyer jsem míjel páry, trojice, čtveřice i malé skupinky lidí ponořených do intenzivní diskuze. Jak jsem tak šel, nikdo na mě nepromluvil, ani mě zřejmě neviděli – byli prostě příliš soustředěni na vlastní konverzaci. Občas jsem zaslechl, jaké téma zrovna probírají. Jen velmi málo hovorů se týkalo technických záležitostí spojených se sporem stvoření/evoluce. Spíše jsem zaznamenal, že dialogy se převážně vedly o Boží lásce, Jeho milosrdenství, soucitu, realitě hříchu, Boží shovívavosti, spáse skrze Krista. Zatímco večer začal jako „Evoluce – zbourání mýtu“, nyní bylo jednoznačně středem pozornosti základní poselství evangelia. Jedna skupina řešila otázku, jak mohl milující Bůh žádat Abrahama, aby obětoval na oltáři svého syna.

Obrázek, který jsem si udělal, byl jednoznačný. Stejně jako jsem toho byl svědkem v dřívějších letech (When Werner laid bare his heart), i dnešní večer byl příkladem toho, jak se poté, co jsme pronikli ateistovým „prvním valem“, tj. pozlátkem evoluce, dostaneme k poznání skutečných námitek vůči Bohu, které má ve svém srdci. Nejprve se vypořádejte s pozlátkem či fasádou, která zakrývá jejich nevíru, a pak se vám otevře cesta ke skutečnostem ležícím za tím vším.

Odešel jsem ze sálu zhruba hodinu po skončení oficiální diskuze, ale zůstávalo tam stále mnoho lidí v soustředěném rozhovoru. Později jsem slyšel, že:

  • Soukromé rozhovory pokračovaly na chodníku před budovou dlouho do noci (dokonce až do časných ranních hodin) poté, co bezpečnostní služba všechno pozamykala.

Křesťané z jiných církví, kteří se účastnili tohoto večera, byli silně ovlivněni tím, co viděli. Např. „Nikdy jsem neslyšel, že na tyhle klíčové otázky existují přímé odpovědi!“ a „Nikdy jsem si neuvědomil, že je tohle takový zásadní problém – Budu ho od nynějška využívat, až budu vydávat svědectví.“

Tři kazatelé z jiných církví, kteří se účastnili onoho večera, zvažují nyní, že zorganizují setkání s přednáškou člena CMI.

„Zlá nenávist“ v očích ženy, která se pokusila o sebevraždu, vůči stejně staré křesťanské dámě, se během jejich následného rozhovoru zmírnila – ukázalo se, že špatně slyšela to, co jí křesťanka ve skutečnosti předtím říkala. Rozhovor odhalil společné zájmy – neurofyziologii a jazykovědu. Klíčící přátelství? (Nabídnutý dárek DVD CMI Walking Through Shadows – Cesta skrze stíny byl vděčně přijat se slibem, že DVD bude shlédnuto.)

(Přinejmenším) několik ateistů přijalo pozvání od různých lidí z církví na oběd, při kterém chtějí pokračovat v diskuzi.

Jeden z ateistů, vědec pracující na univerzitě a přesvědčený o tom, že molekuly replikující sebe sama mohly vytvořit život bez inteligentního plánovače, byl ten večer podnícen k dalšímu promýšlení klasického trilematu C.S.Lewise: byl Ježíš Pánem, lhářem či šílencem?

Náhodou se večera účastnil i jeden ateista, který mě poté ještě vyhledal, ale nikoli proto, aby mě kritizoval. Řekl, „Jsem ateista, a i po vaší dnešní přednášce ateistou zůstávám. Ale chci vám říci, že na mě udělal hluboký dojem důstojný ráz celého večera. Žehnám vám za to.“

Uf, požehnání od ateisty!!! To bych rád věděl, jak to asi funguje?

Kniha Genesis inspiruje lidi k rozhovorům! – skutečnost, kterou plně potvrzuje pouliční kazatel Russell Wallace: „Moji bratři v širší místní církvi často říkají, že otázka stvoření/evoluce není důležitá či irelevantní a že ´odrazuje lidi od křesťanství´. Členové mého evangelizačního týmu i já tvrdíme opak – jak dokazuje naše zkušenost při vydávání svědectví kolemjdoucím při pátečních večerech. Lidé na ulici se s námi nejen zastaví k rozhovoru; někteří v něm dokonce setrvají dost dlouho a odloží jiné plány, které měli pro zmíněný večer.“ Více podrobností se lze dočíst na: Pouliční kazatel říká, že stvoření ´je důležitá otázka´ – Je čas, aby se církev přestala vyhýbat otázkám, na které lidé chtějí znát odpovědi.

Odkazy a poznámky

1. Jeden ze starších pořádající církve následně poslal autorovi email s podrobnostmi o „zapomenuté otázce“! Zde je jeho zpráva: „Ona otázka, kterou vám položili, a pak jste si na ni nemohl vzpomenout, za což vás kritizovali, zněla ´Jaké důkazy, které byste přijal, by vás přesvědčily o tom, že kreacionizmus se mýlí, či jaký je nejpádnější důkaz proti kreacionizmu?´ (či něco podobného). Odpověděl jste na ni s tím, že nejtvrdším oříškem pro kreacionistu je světlo hvězd a stáří vesmíru. Pak jste se zmínil o tom, že když se ale podíváme na vesmír a naši sluneční soustavu, vidíme jiné důkazy svědčící o mladém stvoření. To bylo v době, kdy jste promítal diapozitivy o Saturnových prstencích (a možná jiné věci – to je vše, co si pamatuji). Bylo to tehdy, když jeden člověk namítal, že se vracíte k přednášení, místo abyste odpovídal na otázky.“
2. Šlo o široce propagovaný seminář CMI, který museli organizátoři narychlo přeložit do jiné budovy mimo univerzitní areál ve stejném městě. Recenzi o tom, jak protesty různých skeptiků dohnaly vedení univerzity k jeho zákazu, viz: Jackmanson, D., Univerzita jižního Queenslandu zakazuje kreacionistický seminář o mladé zemi, 4ZZZFM News, 3. října 2010, 4zzznews.wordpress.com/2010/10/03/university-of-southern-queensland-bans-young-earth-creationist-seminar/.

Postskriptum: Když už byl tento článek sice napsán, ale ještě nebyl zveřejněn, dostali jsme nevyžádaný dopis od jednoho staršího církve poskytující nám jejich zpětnou vazbu události. Zájemci z řad čtenářů se mohou podívat na obsah dopisu (bez uvedení jmen/podrobností o církvi a univerzitě) zde: Eyewitness feedback matches CMI’s report (Zpětná vazba od očitého svědka je v souladu se zprávou CMI.)

Zpětná vazba od očitého svědka je v souladu se zprávou CMI

(creation.com/behind-facade-letter-1)

CMI dostala následující nevyžádaný dopis od staršího církve, která hostila akci pořádanou v pronajaté univerzitní posluchárně a popsanou v našem článku: Pohled pod pozlátko evoluce. (Dopis jsme dostali poté, co byl náš článek napsán, ale předtím, než byl zveřejněn.) Plná jména staršího, církve i univerzity samozřejmě v dopise nechyběla, ale zde je nezveřejňujeme.

Vážení v CMI,

křesťanská církev … nedávno pořádala akci společnosti Creation Ministries s Dr Davidem Catchpoolem, která se konala na … univerzitě. Rádi bychom se k této akci vyjádřili, abychom povzbudili CMI v její misijní práci.

Když jsme se rozhodli uspořádat tuto akci na univerzitě, zamluvili jsme si místnost, přičemž jsme k tomu jasně uvedli, jaký bude obsah večera. Na Facebooku jsme pro tuto akci zřídili stránku s odkazem na facebookovou stránku naší církve a rozeslali tuto informaci přátelům na Facebooku. Samozřejmě se informace odtud šířily rychle. V prvních několika dnech jsme dostali stovky mailů, většinou akci napadajících, mnoho z nich od současných či bývalých studentů (oné univerzity). Několik z nich hrozilo, že přimějí univerzitu, aby akci zrušila, a někteří studenti hrozili, že se pokusí akci narušit.

Také jsme na univerzitě vylepili plakáty, provedli distribuci pozvánek do schránek zhruba 450 domácností v naší oblasti a zaslali informace mnoha dalším církvím.

Pouhý týden před akcí nám z univerzity zavolali a chtěli, abychom změnili místo akce. Nabídli nám, že zaplatí pronájem haly mimo univerzitní areál, ale na půdě univerzity nás už nechtěli. Řekli nám, že přírodovědná fakulta se postavila proti akci, protože prý nepovažuje za vhodné, aby univerzita hostila tuto akci. Když jsme na ně naléhali, nakonec neochotně prohlásili, že trváme-li na konání akce u nich, budou respektovat rezervaci, ale nemají z toho radost. Takže jsme jim řekli, že se chceme držet svého plánu. Naštěstí se zdálo, že univerzita nebude postupovat tak rázně, aby skutečně zrušila naši jednou provedenou rezervaci.

Církev vyzvala k jednodennímu půstu a modlitbám za akci, a podařilo se nám dosáhnout toho, že se k nám ostatní církve a přátelé připojili v modlitbách za akci.

Rétorika komentářů na Facebooku se přiostřila, kdosi navrhoval, „Měli bychom prostě všechny kreacionisty zplynovat.“ Také jsme zaregistrovali, že kdosi vyzýval všechny evolucionisty na naší akci, aby nečekali se svými otázkami na konec přednášky, nýbrž aby ji přerušovali otázkami, kdykoli s řečníkem nebudou souhlasit, a aby se ptali znovu a znovu, nedostanou-li na otázku přijatelnou odpověď.

Avšak ve skutečnosti proběhl večer pohodově. Účastnilo se ho zhruba 30 ateistů (a patrně 50-60 křesťanů). Dr Catchpoole moderoval večer velmi dobře. Někteří ateisté během jeho přednášky vyrušovali. Nikdy se mu však dění nevymklo z rukou. Celkem vzato byl celkem rozumně respektován.

Po přednášce následovala půlhodina na dotazy, kdy posluchači přednášejícího nijak nešetřili. Dr Catchpoole odpovídal velmi dobře. Na jednu otázku odpověděl, že neví, ale slíbil, že pošle-li ji tazatel na web CMI, společnost na ni odpoví a umístí otázku i odpověď na titulní stranu webu.

Dr Catchpoole projevil moudře během odpovídání osobní angažovanost a ukázal svou lásku k lidem, skutečnost, že tu není jen proto, aby nad někým zvítězil v disputaci. Myslím, že to pár lidí ocenilo a jejich nepřátelskému postoji to ulomilo hrot.

Bylo zvláštní, že se nakonec dotazy soustředily na osobní zkušenost s Bohem (např. jedné dívky, která řekla, že bývala křesťankou, ale trpěla depresemi a sebepoškozováním. Jednoho večera přemýšlela o sebevraždě a modlila se, aby jí Bůh pomohl, ale nic se nestalo. Cítila, že Bůh neodpovídá. Pak řekla, že jediná věc, která jí odvrátila od spáchání sebevraždy, byla její spolubydlící, která přišla domů. Celé shromáždění vybuchlo, když Dr Catchpoole odpověděl, že její spolubydlící možná představovala Boží odpověď na její modlitbu!). Zajímavé je, že značnou část těch, kteří přednášku nejvíce kritizovali (a proto se vlastně stali obhájci evoluce), tvořili lidé, kteří měli nějakou formu „křesťanské“ minulosti, ale Bůh je zklamal a stali se ateisty. Zdálo se, že nejsilnější námitky přicházely od těch, kteří se cítili Bohem v minulosti zrazeni a rozhodli se, že neexistuje!

K našemu úžasu se většina z těch, kdo přišli na přednášku, zdržela i po skončení programu, kdy jsme podávali čaj a kávu a povídali si. Pár z nich se ještě na něco zeptalo, a u některých nám připadalo, že mají skutečně otevřenou mysl a vyslechnou stanoviska křesťanů.

Chtěli jsme jen povzbudit Dr Catchpoola a jiné v jejich misijní práci. Cítíme, že Dr Catchpoole zvládl večer velmi dobře a prokázal ve svých odpovědích moudrost a zájem o lidi.

Rádi bychom z celého srdce poděkovali Dr Catchpoolovi, místní podpůrné skupině CMI i CMI jako celku. Myslíme si, že Pánu byla vzdána čest, lidé dostali nové impulzy a křesťané byli povzbuzeni.

Nadto se podařilo, že dva přátelé-ateisté souhlasili s opětovným setkáním s některými křesťany, se kterými hovořili. Minulý týden přijal jeden z nich pozvání křesťanského páru na oběd u nich doma a velmi zajímavě si s nimi popovídal. On i jeho přítel slíbili, že k nim přijdou příští týden opět a proberou další témata.

Mnohokrát vám děkuji a přeji hodně Božího požehnání za vaši vytrvalost ve velmi náročné službě.

Steve R.

V zastoupení starších

Křesťanské církve …

 

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na