Ozubený převod v přírodě a evoluční algoritmy

pavelkabrt Darwinovy omyly 0 Koment.

Václav Dostál

Václav Dostál si dal velkou práci a tímto odborným rozborem reaguje na nedávnou diskuzi, která na těchto stránkách proběhla o překvapivém nálezu v přírodě, jedinečném ozubeném převodu u hmyzu Issus coleoptratus (kornatka hnědá).

Protože rozsah jeho práce je značný, uvádím jen část, zbytek si můžete stáhnout nebo jen otevřít v doc formátu, nebo novější verzi /upgrade Václav Dostál/ v pdf formátu, níže z přílohy. Děkuji Václavovi Dostálovi za jistě značně vysilující námahu, kterou si s touto studií dal, a všem, kteří tomu budete věnovat pozornost. Pavel Kábrt

Úvod

Když jsem viděl videosmyčku funkce ozubeného mechanismu u malého tvorečka, zvaného Issus coleoptratus, myslel jsem si, že to je naprosto přesvědčivý důkaz pro inteligentní návrh čili pro tvorbu inteligentním Tvůrcem. A tedy, že to je důkaz vyvracející samovolnou evoluci bez vlivu inteligentního návrháře. Pro některé lidi se ovšem tento ozubený převod jeví být důkazem opačným.

O ozubení u zmíněného tvora se po uveřejnění okomentovaného překladu článku J. Stromberga rozvinula bouřlivá diskuze a ta se kromě technické stránky zabývala algoritmy. [Podle algoritmů týmy návrhářů konstruují počítačové programy]. Vynořila se otázka tzv. evolučních algoritmů. Tyto evoluční algoritmy evoluční biologové běžně považují za důkaz existence samovolné evoluce bez vlivu Tvůrce.

Objev ozubeného převodu u Issuse ukazuje, že daný mechanismus nejen u tohoto maličkého tvora perfektně funguje, ale že mezi vyráběnými ozubenými mechanismy se nenachází. Mezi těmito vyráběnými ozubenými převody existují velice sofistikované rarity, ale převod u Issuse je ještě sofistikovanější. Toto prohlášení se potvrdí v dalším textu.

1. Dosud jediný ozubený převod nalezený v přírodě

Takto nadepsal svou zprávu z 12. září 2013 Joseph Stromberg , reportér ze světa vědy pro webový portál Vox.com. V ní referuje o objevu Malcolma Burrowse a Gregory Suttona, publikovaného v originálním článku objevitelů dne 13. 9. 2013. [Dny publikování jsem převzal z oné zprávy a z onoho článku].
Až do zmíněného objevu si všichni technici i všichni biologové mysleli, že ozubený převod je lidský vynález a že se tedy v přírodě nenalézá. Avšak objev říká, že se tam nachází, a to zcela ojediněle.

Objevitelé tvrdí, že ozubený převod synchronizuje pohyby obou zadních nohou, mezi něž je vložen. Toto tvrzení se v jejich článku objevuje několikrát a je tak zdůrazněno, že vzniká dojem, že převod nepřenáší sílu tak, jak je tomu u vyrobeného ozubeného soukolí, kdy první kolo je hnací a druhé (či poslední) kolo je hnané. Z tohoto dojmu může vzniknout jiný dojem, že se nejedná o převod vůbec a že jde o pouhou synchronizaci.

Uvedený mechanismus tvoreček ovládá pomocí svalů, tedy jisté síly vyvíjí. Tyto síly jsou si rovny co do velikosti i co do směru, ale jsou přenášeny oběma ozubenými segmenty na obě zadní nohy. Tyto nohy potom zatlačí na zem, takže tvoreček se odrazí a vyskočí. Obě nohy se musejí odrazit současně, protože Issus má skočit přímo vpřed a ne šikmo a ještě k tomu v náhodném směru.

Ozubený převod u Issuse tedy jednak přenáší sílu a jednak nemůže porušit synchronnost a proto má převodový poměr 1 : 1. Ozubení se nachází se na segmentech, které nesou odborný biologický název trochanter-y. Nalézá se ovšem, jak objevitelé opakovaně zdůrazňují, jenom u dospívajícího tvora. U dospělého Issuse zakrní, takže ozubený převod je podle nich nahrazen třecím převodem.

Jestliže – jak uvádějí objevitelé – jsou dospělí Issusové lepšími skokany než dospívající („larvy“ [což ovšem může být otrocký překlad]), tak to neznamená, že třecí mechanismus by byl efektivnější než ozubený. Badatelé soudí, že „větší velikost dospělců může znamenat, že tření mezi trochanterami je efektivnější synchronizační mechanismus.“ Poněvadž ovšem třecí převod může prokluzovat, kdežto ozubený nikoliv, bude jediným řešením zmohutnění svalů, pohánějících převod, a nyní tyto svaly budou také segmenty na sebe přitlačovat.

U třecího převodu musí být zabezpečeno dostatečně velké tření, aby nedošlo k prokluzování třecích segmentů (či kol – v technické praxi) po sobě. Takový mechanismus, u něhož by k prokluzování došlo, by fungoval stejně nespolehlivě jako auto při smyku na kluzké vozovce. Došlo by k naprosto neurčitým / neurčitelným následkům. Pro jednoduchost je (ve fyzice a v technice) zavedena třecí síla, která je přímo úměrná přítlačné síle. „Konstantou“ této přímé úměrnosti je v tomto případě tzv. součinitel čili koeficient tření (přesněji: smykového tření), který ovšem závisí na druhu materiálu a na drsnosti jeho povrchu.

Ze dvou předchozích odstavců vyplývá, že opačná změna – při předpokládané evoluci z nějakého předchůdce – není možná. Jinak řečeno, „kukly“ onoho předchůdce, majícího třecí převod, který by se nějak postupně vyvíjel na ten, co byl objeven, by nevyskočily správně ani jednou! Svaly pohánějící tento prvotní převod by stejně špatně nebo ještě méně dokonale přitlačovaly segmenty (trochantery) vzájemně na sebe a třecí síla by byla malá, takže segmenty by po sobě prokluzovaly. I kdyby prokluzovaly málo, tvoreček by nikdy neskočil přímo a vždycky by vyskočil nevyzpytatelně šikmo. Beznadějně by velice brzy, téměř okamžitě, zahynul, neboť by se nedostal na předpokládanou rostlinu (která je pro něj životně důležitá), ale úplně jinam – a to při každém skoku!

Ještě si dovolím připomínku, že reportér Stromberg správně napsal, že „…dospělé nohy jsou synchronizovány jiným mechanismem (řadou protažených výčnělků na obou zadních nohách …).“ Objevitelé jasně píší o třecím mechanismu. Takový převod nemůže na svém povrchu mít nějaké výčnělky, to by nebyl třecím převodem, ale byl by opět ozubeným. Termín „výčnělky“ je použit místo termínu „zoubky“ (jež jsou u dospělce relativně menší).

Nedostatečně vyvinuté svaly dospívajícího tvora nezabezpečují dostatečně velkou přítlačnou sílu. Proto pro synchronizaci pohybů segmentů, ale hlavně pro zabezpečení přenosu sil z těchto svalů na nohy tvora musí existovat mechanismus, který neproklouzne ani trochu, i když je přítlačná síla minimální nebo dokonce nulová. Takový požadavek může splňovat jenom ozubený převod, kde vzájemné proklouznutí ploch segmentů vůbec neexistuje. U ozubených segmentů (trochanterů) by nějaké „proklouznutí“ vlastně způsobilo náraz zubu jednoho segmentu na zub druhého segmentu. To by mohlo nastat, kdyby tloušťka uvažovaného zubu u toho jednoho segmentu byla menší než příslušná mezera mezi zuby u druhého segmentu. Jenže u ozubeného mechanismu nic takového nesmí nastat. To proto, že pak by ozubený převod nesplňoval základní podmínku – totiž podmínku přenosu síly.

Objevitelé vylučují možnost různosti tloušťky zubu u jednoho segmentu a šířky odpovídající mezery mezi zuby u druhého segmentu: „Ozubení na jednom trochanteru zabírá s odpovídajícím ozubením se zuby téže velikosti a tvaru na druhém trochanteru“ (obr. 1 vpravo a obr. 2). Jeví se, že obr. 2 E je nakreslen nepřesně, neodpovídá přesně obrázku 2 D.

Prosím, pokračujte ve čtení tak, že si níže v příloze tento článek otevřete přímo zde na našich stránkách, nebo stáhnete na svůj disk. Máte možnost jak ve Wordu (.doc) tak v Adobe Acrobat Readeru (.pdf), kde je nejnovější verze článku (upgrade Václav Dostál/.

Článek Václava Dostála končí takto:

Evolucionisté, vzdejte to

Profesor D. M. S. Watson připustil před několika lety:
Evoluce [je] všeobecně přijímaná teorie ne proto, že může být dokázána její pravdivost logicky provázanými důkazy, ale proto, že jediná alternativa, speciální stvoření, je jasně neuvěřitelná.

Závěr
Informatikou – jejíž částí algoritmy jsou – jsem se zabýval ve své knize „Je nestandardní přístup kontroverzní?“v kapitole „8. Informace“, „9. Logické obvody a logické operace“, „10. Evolvalble (vyvíjející se) hardware (překlad), „11. Informace a vnitřní struktura vesmíru“, „12. Informace a energie“ a „13. Informace, energie a entropie.“ Kniha se nachází zde.
Svého času jsem vyučoval předmětům „Informatika a výpočetní technika“ (na gymnáziu), „Základy práce s počítači“ a „Automatizace“ (na středním odborném učilišti), jejichž součástí byly i teoretické základy Informatiky – instrukce, algoritmy, vývojové diagramy atd. Můj předpoklad před započetím studia evolučních algoritmů se tím studiem potvrdil – podstata těchto algoritmů (i programů) je tatáž jako kterýchkoli jiných!

***
Obsah

Úvod 1
1. Dosud jediný ozubený převod nalezený v přírodě 1
2. Funkce ozubeného převodu, který používá Issus coleoptratus 5
3. Z diskuse o komentovaném článku Josepha Stromberga 8
4. Rozbor příspěvku DVD o evolučním algoritmu 12
5. Rozbor části příspěvku napsaného Pavlem Kábrtrem 13
6. Co jsou evoluční algoritmy podle zadané literatury –
První část: Biologická podstata evolučních algoritmů 14
7. Co jsou evoluční algoritmy podle zadané literatury –
Druhá část: Logická podstata evolučních algoritmů 17
8. Evoluční výpočetní operace – neviditelná ruka inteligence (převzato) 19
9. Diskuse k předchozímu textu (převzato) 22
10. Vybrané pasáže z článku „Mysl nad hmotou“ (převzato) 25

Závěr 26

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz