time

Otázka času

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Jaqueline Lee

(Článek byl publikován na www.kolbecenter.org, přeložil M. T – 8/2011)

Stáří Země z perspektivy víry i rozumu

Dnes má mnoho katolíků za to, že Genesis 1-11 bychom neměli vykládat doslovně, protože je to v rozporu s vědeckými teoriemi evoluce a vysokého stáří země. Ve své encyklice Providentissimus Deus z roku 1893 však papež Lev XIII vysvětlil, že důkazní břemeno nesou ti, kdo by měnili jasný a doslovný smysl prvních kapitol knihy Genesis:

  • „Ten, kdo vykládá Písmo, si však ze zmíněného důvodu nesmí myslet, že je zakázáno, existuje-li jednou nějaký důvod, zajít ve svém zkoumání a úvahách dále, než kam došli Otcové; za předpokladu, že se důsledně řídí pravidlem, které tak moudře formuloval svatý Augustin – – neodchylovat se od doslovného a zřetelného smyslu kromě těch případů, kdy je situace z racionálního hlediska neudržitelná nebo kdy tak velí objektivní nutnost; pravidlem, kterého se je radno držet tím spíše a tím důsledněji zejména dnes, kdy svět může palčivá touha po novotách a bezuzdné názorové svobodě snadno svést na scestí“ (1).

Celému problému se věnoval znovu skoro o 60 let později papež Pius XII v encyklice Humani Generis, kde opatrně připustil zkoumání evoluční teorie, ovšem s tím, že konečné slovo ve výkladu Písma zůstane církvi:

  • „Způsob musí být takový, že argumenty obou táborů, to znamená pro evoluci i proti ní, budeme zvažovat a posuzovat skutečně odpovědně, klidně, bez zacházení do extrémů a s tou podmínkou, že všichni budou ochotni se podřídit konečné autoritě církve, na kterou Kristus delegoval pravomoc, vykládat autenticky Písmo svaté a bránit věroučná dogmata“ (2).

Roku 1991 nabídl profesor práva na berkeleyské univerzitě Phillip Johnson novátorský přístup k procesu „zvažování a posuzování“ důkazů pro evoluci ve své přelomové knize Darwin on Trial (Spor o Darwina). Johnson čerpal ze své zkušenosti právního experta a nejenže zkoumal samotné důkazy pro evoluci, nýbrž i měřítka, která vědci uplatňují v otázce přípustnosti toho kterého důkazu:

  • „Důkazy zde však nikdy nestojí osamoceně, lze je vždy chápat pouze v kontextu pravidel, kterými se řídí uvažování příslušného člověka či skupiny, pravidel, která určují, o čem lze diskutovat a co lze jako důkaz uznat“ (3).

Darwin on Trial pomohl ustavit hnutí Inteligentního plánu, jehož zastánci používají metody podobné Johnsonovým ke kritice darwinovské evoluce. Existuje však ještě jeden aspekt evoluční teorie, o kterém musí příznivci inteligentního plánu teprve zahájit veřejnou diskusi. Jak zdůraznil Johnson, vyžaduje darwinovská evoluce dlouhé věky postulovaného vývoje organizmů, protože se opírá o nahodilost jako zásadní zdroj změn. Pokud je však autorce známo, nepodrobil dosud žádný zastánce Inteligentního plánu zmíněné vysoké stáří země fundované kritice.

(Kreacionisté ze skupiny Inteligentního plánu se datováním nezabývají. Pozn. edit.)

Dvacet let po zveřejnění knihy Darwin on Trial dozrál čas aplikovat Johnsonovu metodologii i na oblast geologie a na problém stáří země. A tak se v analýze doplňující Johnsonovy poznatky zaměříme nejprve na pojmový aparát, který geologové užívají při interpretaci důkazního materiálu, a posléze i na spolehlivost důkazů samotných. Smyslem téhle studie přitom není obhajovat určité konkrétní stáří země, ale pouze zkoumat míru jistoty, s jakou lze stanovit jednotlivé hodnoty tohoto stáří.

V jednom testu zmíněné jistoty nám půjde o to zjistit, zda důkazy vysokého stáří země obstojí v zatěžkávací zkoušce důvodné pochybnosti, nejvyšším standardu důkazu v trestním právu (4). Neobstojí-li zmíněné důkazy v této zkoušce, pak to otevírá prostor možnosti, že stojí za to zvážit jiné hypotézy o stáří země. Zároveň to bude znamenat, že nebyl splněn důkazní standard požadovaný papežem Lvem XIII a že by měl převážit doslovný a samozřejmý výklad knihy Genesis – – jak ho chápou všichni církevní otcové a učitelé církve.

Výchozí pozice

Geologii odlišují od ostatních přírodovědných oborů její ambice kvantifikovat minulé děje, u kterých nebyli žádní očití svědci. Jakmile však někdo mluví o událostech, u kterých nebyli žádní očití svědkové, dostává se z oblasti vědy do oblasti dějepisu a musí vycházet z předpokladů. Nejzásadnějším axiomem dnes pěstované a vyučované geologie je princip uniformity často vyjadřovaný větou „přítomnost je klíčem k minulosti.“ Jak ukázal zesnulý paleontolog a popularizátor vědy Stephen Jay Gould v knize „Time’s Arrow, Time’s Cycle“ („Směr času, kruh času“), má zmíněný princip vlastně dva významy. Za prvé znamená „uniformitu procesu“, což je v podstatě jinak vyjádřený princip parsimonie (úspornosti) Williama Ockhama (5). Gould ho vysvětluje slovy, „Nevymýšlej přebytečné, svérázné nebo neznámé příčiny, ať už ti připadají jakkoli logické, stačí-li k vysvětlení procesy, které znáš“ (6). Jinými slovy, pokud pozorovatelný geologický proces patrně objasňuje vznik nalezené horniny, pak bychom tomuhle vysvětlení měli dát přednost. Uniformitu procesů jako nástroj objektivního poznání uplatňují geologové z obou táborů zkoumajících a debatujících otázky původu.

Druhý význam principu uniformity nazývaný Gouldem „uniformitou zákona“ patří svou povahou do filozofie vědy (7). Jeho zastánci tvrdí, že přírodní zákony platí vždy a všude, a nejjasněji ho formuloval geolog M. King Hubbert, zakladatel teorie ropného vrcholu:

  • Dějiny, lidské či geologické, představují naši hypotézu formulovanou z perspektivy minulých událostí a určenou k vysvětlení našich současných pozorování. Na jakých předpokladech je založen takový postup? V zásadě jsou dva:
  1. Předpokládáme, že se přírodní zákony v průběhu dějin nemění
  2. Vylučujeme jakoukoli hypotézu o porušení přírodních zákonů Boží Prozřetelností či jiným zásahem shůry /8/.

Tento předpoklad však není odvozen dedukcí, nýbrž je a priorní, vychází z předem dané víry v myšlenku, že všechno, co existuje, může být vždy výhradně vysvětleno jen přírodními příčinami. Ze své podstaty pak je tu vyloučena jakákoliv možnost zázraků. Nejsme-li však zrovna zapřisáhlými materialisty, je nám přece jasné, že neexistuje žádný zdravým rozumem obhajitelný důvod, proč vylučovat nadpřirozené příčiny nebo se domnívat, že přírodní zákony platí vždy a všude. To neznamená, že každý nevysvětlitelný jev budeme hned přičítat zázraku; jde jen o to, abychom zázraky nevylučovali automaticky šmahem. Pro toho, kdo uznává možnost nadpřirozeného zásahu, jsou požadavky logiky a rozumu splněny tím, že dává přednost přirozenému výkladu tak dlouho, dokud nemá teologický důvod postupovat jinak. Dotyčný či dotyčná mohou pak svobodně posuzovat fakta a nejsou vázáni omezeními danými naturalistickým uniformitarianizmem.

Poznámka Pavla Kábrta: Nutnost nadpřirozeného zásahu nevyžadují jen teologické důvody, ale právě důvody přírodovědecké, dle toho, co o přírodě víme, ne co nevíme. Při slově „zázrak“ se některým lidem dělá husí kůže. Příčinou je však nepochopení věci. Když zedník staví dům, technik vyrábí stroj nebo chemik syntetizuje složitou organickou sloučeninu – pak tento produkt (hotový dům, stroj či sloučeninu) nenazýváme zázrakem, přestože do hmotných dějů vstoupila inteligence/informace a produkt nevznikl ani evolučně ani kauzálně a dokonce ani ne pouze materialisticky (tj. samovolně jen na základě existujících zákonitostí a hmotných procesů). Nemluvíme v těchto případech o zázraku – a skutečně mnoho složitých hmotných věcí kolem nás dnes i v minulosti vzniká a vzniklo (i z hlediska materialistů) zcela neevolučně, „nepřirozeně“, „zázračně“, JEN díky zásahu inteligence! (dávné stavby, umělecká díla, fyzikální soustavy, chemické sloučeniny atd.). Neevolučně vznikají už hodně dlouho i všechny živé organizmy, protože je vytváří program! Kuriózně pouze pro jejich první vznik evolucionisté působení inteligence i programu zakázali. Pokud by to někdo činil, tvrdí, vnášel by tím do vědy zázraky. Přitom ale neevolučně, „zázračně“ (dle evolučních kritérií) vzniká dnes 100 % všeho, co je složité a má neperiodický charakter (lidské výrobky i živé organizmy).

Přitom pro stvoření vesmíru, Země, rostlin, živočichů či člověka křesťanství vůbec nepoužívá slovo zázrak stejně tak, jako ho nepoužíváme pro vznik domu, stroje či složité chemikálie v laboratoři! Slovo zázrak se používá tehdy, když dojde k něčemu neočekávanému, např. kdyby nevyšlo slunce, dům se postavil sám od sebe, někdo neuzdravitelně nemocný se neočekávaně uzdravil, případně kdyby stromy či houby začaly vidět a povídat si a ze žáby se stal člověk.

Některé tyto „nemožné zázraky“ se právě dějí v evoluční teorii, kde se v rozporu se současným pozorováním i naší tisíciletou zkušeností tvrdí, že v minulosti se věci dělaly samy od sebe, hmota se sama upravovala a vylepšovala a zesložiťovala. Dnes nic podobného nepozorujeme a stále se znovu a znovu přesvědčujeme, i vědecky, že vše složité má vždy svého inteligentního tvůrce. Proč by tento pohled nesměl platit i do minulosti? Proč by působení vysoké inteligence v minulosti při vzniku složité hmotné soustavy, ať už neživé či živé, mělo být zázrakem či „nevědeckým“ jevem, když dnes to je jev zcela běžný, a proč by naopak víra, že se něco složitého samo od sebe kdysi dávno vyvinulo z jednoduchého, měla být vědou? Z toho plyne, že skutečné zázraky, ze kterých jde husí kůže, požaduje právě materialismus a evoluční teorie, když nám tvrdí, že kdysi dávno mrtvé jen tak samo od sebe ožilo (dnes to nepozorujeme), to, co nemá sluchové orgány, začalo slyšet (dnes to nepozorujeme), to, co nemá oči, začalo vidět (dnes to nepozorujeme), ryby vystoupily na souš a narostly jim nožičky (dnes to nepozorujeme), zvířata bez křídel těžší než vzduch začala létat (dnes to nepozorujeme) a jeden druh opic dostal shodou okolností tolik rozumu, že pro ty méně šťastné opice začal stavět klece a zoologické zahrady – dnes toto však nepozorujeme.

Ano, to je ten druh zázraků, postulovaných v evoluční teorii, které oprávněně odmítáme jako nemožnosti, jako nevědecké bláboly a pohádky o minulosti, protože u těchto neuvěřitelných věcí nestála ani inteligence ani program – jak jsme na to zvyklí dnes. Na druhé straně tvůrčí činnost inteligence, kreativní schopnosti a tvoření nejsou vůbec žádné zázraky, je to dnes prostě „normálka“.

Nedivme se, žijeme v naprosto převráceném světě, který spěje ke svému konci: evoluční magie a zázraky v minulosti jsou nazývány vědou, zatímco pozorovatelné jevy a skutečné reálné děje se na minulost nesmějí aplikovat, nemá-li být takový člověk označen za nevědeckého náboženského fanatika a toho, kdo do „vědy“ zatahuje „zázraky“. Pravda je však zcela opačná: evoluční pavědecké příběhy vyžadují spousty neuvěřitelných zázraků pro svoje fantastické spekulace, zatímco věda o stvoření (kreacionismus) pro vysvětlení existence tohoto světa žádné zázraky nepotřebuje, drží se jen pozorovatelných jevů, procesů a příčin!

Důkazy

Radiometrické datování. Jediným způsobem, jak mohou geologové kvantifikovat nedosvědčenou minulost, je rozšíření platnosti naměřených hodnot rychlosti dnes pozorovaných geologických procesů i na procesy minulé. Z těch procesů, které geologové používají k odhadům uplynulého času, hlavním faktorem pro myšlenku mnoha miliard let je radiometrický rozpad. Tento termín se vztahuje na proces měření koncentrace produktů jaderného rozpadu v určité hornině či nerostu, např. se měří olovo a draslík, a hlavním důkazem vysokého stáří je velké množství rozpadových produktů nalézané v jistých nerostech. Předpoklady vysokého stáří vycházejí z názoru, že rychlost jaderného rozpadu je konstantní a že tudíž muselo uběhnout mnoho času, než se nashromáždilo tolik rozpadových produktů.

Má-li však takové určování stáří založené na měřeních produktů radioaktivního rozpadu vyhovět standardu důvodných pochyb, musí evolucionisté nejprve prokázat, že je vůbec jako vědecký důkaz přípustné. V USA se užívání vědeckých důkazů v soudních sporech řídí pravidlem důkazního řízení zvaným Daubertův standard. Americký Nejvyšší soud doporučil, aby soudci při rozhodování, zda v tom kterém případě povolit či nepovolit vědecký důkaz, zvažovali následující faktory (9):

  1. Prošla příslušná měřicí technika zkouškou v reálných terénních podmínkách (a nikoli pouze v laboratoři)? [např. snímání otisků prstů bylo v nesčetných případech vyzkoušeno a ověřeno nejen v laboratorních podmínkách, nýbrž i při každodenní práci kriminalistů. Takže je přípustné. Na druhé straně grafologie má za sebou úspěšné testy v laboratořích, ale není tak stoprocentně ověřená v terénních podmínkách]
  2. Byla příslušná technika recenzována na odborné úrovni a zveřejněna?
  3. Jaká je známá či možná chybovost? Je nulová nebo tak nízká, že se nule blíží?
  4. Existují standardy pro kontrolu toho, jak spolehlivě příslušná technika funguje?
  5. Je tato technika všeobecně přijímána příslušnou vědeckou komunitou?

V případě radiometrického datování zní odpověď na otázky 1, 2, 4 a 5 “ano”. Z několika důvodů zní však odpověď na otázku 3 “ne”.

Za prvé, u jiných geologických procesů byl zjištěn zásadní rozpor s daty odvozenými z radiometrického rozpadu. Například uhlík 14 je izotopem vznikajícím při radioaktivním rozpadu atomů uhlíku, o kterém se soudí, že ho vzhledem k jeho krátkému poločasu rozpadu nelze nalézt v organickém materiálu starším než zhruba 50 000 až 60 000 let. Často ho však zjišťujeme v materiálech, u kterých bylo jinými metodami zjištěno stáří mnoha milionů let, včetně ropy, uhlí, dřeva i kostí, a dokonce se nalézá v diamantech, které jsou jinak považovány za staré několik miliard let (10, 11, 12).

Kromě toho panuje vzhledem k dnes pozorovanému tempu rozpadu organických materiálů zásadní rozpor mezi překvapivými objevy měkkých tkání v údajně mnoho milionů let starých fosiliích a mezi radiometrickým datováním. V letech 2005 a 2007 referovala vědecká pracovnice, evolucionistka, Mary Schweitzerová, o objevu čehosi, co vypadalo jako krevní buňky v kostech tyranosaura starých 65 milionů let (13, 14). To vyvolalo u vědců pozdvižení, protože podle dnešních poznatků o rychlosti rozpadu organického materiálu není zřejmě možné, aby vydržel tak dlouho (15). Když byla její práce zpochybňována, vypreparovala Dr. Schweitzerová podobnou tkáň z hadrosauřích kostí starých 80 milionů let, věnovala mimořádnou pozornost tomu, aby nedošlo k její kontaminaci a aby své vzorky co nejpečlivěji prozkoumala, a obhájila svůj objev článkem v časopisu Science, který podle všeho uspokojil ty, kdo ji očerňovali (16). Avšak nikdo včetně Dr. Schweitzerové neuznal, jak vysoce je nepravděpodobné, aby krev přežila 65-80 milionů let.

V době od původního objevu Schweitzerové byla mezitím vykopána ještě starší organická hmota. Příklady zahrnují:

  • Zbytky krunýřů objevené spolu s různorepem starým 417 milionů let a štírem starým 310 milionů let – únor 2011 (17)
  • Tmavé měkké melanocyty nalezené spolu se 120 milionů let starými dinosaury – květen 2010 (18)
  • Zachovalý barvivový váček 150 milionů let staré olihně – srpen 2009 (19)
  • Původní krunýř zachovaný z humra starého 189-199 milionů let – září 2010 (20)
  • Organické molekuly zachované u hadrosaura starého 66 milionů let – červenec 2009 (21)
  • Zachování šupinaté měkké tkáně u 36 milionů let starého tučňáka – září 2010 (22)
  • Pozůstatky různých druhů hmyzu starých 50 milionů let nalezené zachované v jantaru – listopad 2010 (23)
  • Cévy a oční tkáň, kůže a chrupavka zachované u dvou 80 milionů let starých mosasaurů – březen, říjen 2010 (24, 25) a jednoho 70 milionů let starého mosasaura – květen 2011 (26)
  • Kostní dřeň nalezená u 10 milionů let staré žáby – červenec 2006 (27)
  • Svalová tkáň nalezená u 18 milionů let starého mloka – listopad 2009 (28)
  • Původní zbytky opeření nalezené u 150 milionů let starého archeopteryxe – květen 2010 (29)

Ve studii zveřejněné v dubnu 2011 podrobili švédští badatelé měkkou tkáň z údajně 70 milionů let starého mosasaura sérii testů, aby zjistili, zda nalezený materiál pocházel opravdu ze zmíněného organizmu (30). A nejenže se potvrdilo, že tkáň je naprosto autentická, ale její vlákna byla barvitelná v téže míře jako pojivová tkáň z kosti moderní. Navíc, jak konstatoval chemik Dr. Jay Wile, pocházel inkriminovaný vzorek z kostičky nalezené v usazeninách, které byly patrně dlouho nasáklé vodou, což prakticky vylučuje možnost, že by fosilie přetrvávaly v nějakých zvláštních podmínkách, které by bránily relativně rychlému rozkladu měkké tkáně i proteinů (31). Přežití měkké tkáně za zmíněných podmínek svědčí jasně o tom, že existuje rozpor mezi známou rychlostí rozkladu organického materiálu a stářím fosilií určeným pomocí radiometrického datování.

Otázka času_1-kostra mosasaura.jpg

Kostra mosasaura, Kanadské středisko pro výzkum fosilií, Morden MB, Kanada.
(www.flickr.com/photos/loozrboy/483941769)

Snad nejpřesvědčivějším dokladem nespolehlivosti radiometrického datování je skutečnost, že sami geologové váhají založit na něm geologickou časovou tabulku, základní ikonu chápání dějin země jako mimořádně dlouhodobého procesu. Ze 115 období geologického času zvaných periody (stupně), do kterých geologové rozdělili časovou tabulku, tvoří jediné stupně, jejichž hranice vymezují časové údaje získané radiometrickým datováním, 14 nejstarších, z období, o kterém se předpokládá, že v něm ještě život nebyl plně rozvinut. Většina ostatních stupňů je vymezována výskytem či vymizením charakteristických skupin fosilií zvaných vůdčí fosilie.

Zdálo by se, že absolutní stáří zjištěné radiometrickým datováním by mělo sloužit jako prvořadý činitel při vymezování hranic jednotlivých stupňů. Geologové však považují za základ své časové tabulky skupiny fosilií, nikoli radiometrické datování. Jak konstatuje Mezinárodní stratigrafická komise, oficiální “správce” časové tabulky,

  • „Geologické stupně nevymezují příslušné hranice, nýbrž jejich obsah. Bohatý fosilní záznam zůstává hlavní metodou rozlišování a porovnávání vrstev jednotlivých oblastí, protože morfologie konkrétních taxonů představuje nejjednoznačnější způsob stanovení relativního stáří“ (32).

V praxi to znamená, že je-li radiometrické stáří horninového vzorku v rozporu s předpokládaným stářím fosilií v hornině obsažených, je upřednostněno předpokládané stáří fosilií. Jako příklad lze uvést, že z formace Hell Creek, ze které Mary Schweitzerová vykopala svého tyranosaura, bylo odebráno devět vzorků k radiometrickým zkouškám, avšak za platná měření bylo uznáno pouze pět z nich, které odpovídaly předpokládanému časovému rozpětí výskytu zmíněného dinosaura (33).

Někdo by mohl namítnout, že předpoklad vysokého stáří je nejlepším existujícím vysvětlením jak pro množství produktů radiometrického rozpadu zjištěné v horninách tak pro shodu výsledků datování na celém světě. Avšak nejlepší teorie není ipso facto /sama sebou/ teorií dobrou. Například starořecký geocentrický model vysvětloval pohyb nebeských těles dokonce tak dokonale, že objasňoval i podrobnosti pohybu planet. Heliocentrický model navržený roku 1543 Koperníkem nebyl přesnější než systém ptolemaiovský a vědci museli celý problém zkoumat ještě více než století, než mohli přinést důkazy, že heliocentrizmus má větší vypovídací hodnotu než geocentrizmus.

Analogicky ke shora uvedenému platí, že i když nemusí momentálně existovat reálné alternativy hypotézy, že z radiometrických dat lze odvodit skutečné stáří, přece se setkáváme s významnými anomáliemi, které nelze odbýt mávnutím ruky. Datování pomocí uhlíku 14 je vžitá technika, kterou lze křížově ověřit dalšími historickými metodami, a rychlý rozklad měkkých tkání se opírá o solidní argumenty. Jsou-li dva způsoby uvažování v tak zásadním rozporu, kterému z nich bychom měli dát přednost? Mám za to, že jediným možným řešením je prostě uznat, že stáří odvozená z radiometrického datování nemohou být vzhledem k rozporům s dalšími datovacími metodami považována za hodnověrný důkaz vysokého stáří.

Záznam v horninách. Existují i další procesy umožňující odhadnout, kolik času uplynulo, avšak ty buď ve svých výchozích premisách závisí na radiometrických datech nebo jsou založeny na předpokladu gradualizmu, myšlence, že k zásadní změně dochází hromaděním pomalých, ale setrvale plynoucích procesů. Logickou slabinou gradualizmu je, že nelze ověřit, že v minulosti probíhalo vše stejně rychle jako dnes. Abychom použili analogii s kapajícím kohoutkem, pouze to, že pozorujeme právě teď, jak voda pomalu kape z kohoutku, neznamená, že v minulosti netekla rychleji.

Některé z častějších argumentů pro vysoké stáří založených na gradualistických předpokladech zahrnují vytváření tenkých vrstev naplavenin zvaných varvy, hromadění ledu v polárních ledových čepičkách a přítomnost fosilních půd v horninových vrstvách. V mnoha případech gradualistické interpretace se na tom však neshodnou ani konvenční geologové. Jedním z argumentů pro vysoké stáří je například střídavé hromadění tmavých a světlých vrstev sedimentu zvaných varvy, přičemž se vychází z toho, že každá taková dvojice tmavých a světlých usazenin se tvořila po jeden rok (34). V nezpevněném stavu můžeme najít varvy v karových jezerech /kary či skalní amfiteátry jsou hluboké kotliny vyryté ledovcem, pozn. edit./ i v horninovém záznamu coby laminované vrstvy pevné horniny. Pokud jde o varvy v karových jezerech, geolog Arthur Strahler připouští, že “Abychom učinili zadost oběma názorům, bylo by moudré začít prostě diskuzi konstatováním, že obě strany se shodnou v glaciálním původu varv” (35). A zatímco kritizuje postulování mladé země při vysvětlování původu zpevněných varv v horninovém záznamu, uznává zároveň problematičnost uniformitariánských výkladů neobvyklého množství a udivující zachovalosti varv na místech jako je formace Green River ve Wyomingu. Jenom samotná četnost tamějších varv vzbuzuje pochyby, jak mohlo k podobnému rovnoměrnému ukládání docházet nepřetržitě 5 až 8 milionů let, kteréžto stáří by nám vyšlo, kdybychom prostě jen mechanicky spočítali příslušné dvojice (36).

Otázka času_2-výchoz.jpg

Fotografie výchozu obsahujícího silnou vrstvu pleistocenních varv, Scarboro Cliffs, Toronto, Ontario, Kanada (z Wikipedie)

Dalším příkladem je tvorba břidlic či jílovců, které tvoří téměř dvě třetiny usazeninových hornin Země (37). Geologové si tradičně myslí, že břidlice se tvořila ve stojatých vodách z pomalu se louhujícího sedimentu (38). Výzkumy geologa Juergena Scheibera z univerzity státu Indiana a dalších vědců však odhalily, že bahno se může usazovat i proudící vodou, což by mohlo umožnit rychlé uložení velkých objemů břidlice. Takto zahájená “jílovcová revoluce” tak mění geologickou interpretaci vzniku silných vrstev břidlice vyskytujících se po celém světě a využívaných i průmyslově jako zdroj uhlovodíků (39).

A přestože předpokládají vysoké stáří země, mají geologové problémy s interpretací mnoha aspektů horninového záznamu pomocí gradualistického scénáře. Patří sem horninové vrstvy, jejichž mocnost, homogenita i rozloha značně převyšují všechny sedimentární vrstvy tvořící se dnes, sopečná činnost v daleko větším měřítku než jaké jsme svědky dnes, i miliony fosilií uložených v horninách v rozporu s dnes pozorovaným jevem, kdy se mrtvé organizmy rozkládají, aniž by zkameněly.

Například deccanské čediče v Indii tvoří přes 2500 metrů lávy na ploše bezmála 500 000 km čtverečních (40), a čedičové proudy řeky Columbia na pacifickém severozápadě tvořené více než 2000 metry lávy na ploše přes 180 000 kilometrů čtverečních jsou tak mocné, že stlačily zemskou kůru (41).

Otázka času_3-deccanský čedič.jpg

Vrstvy deccanského čediče blízko Matheranu, východně od Bombaje, Indie (z Wikipedie)

Otázka času_4-záplavové čediče.jpg

Záplavové čediče řeky Columbia v kaňonu Palouse pod palouskými vodopády na řece Palouse na jihovýchodě státu Washington, USA (z Wikipedie)

Navíc je problematický už samotný fakt, že vůbec existují významné celoplošné horninové vrstvy. Dnešní povrch země zdaleka není plochý, jak může potvrdit každý cyklista, přesto však existuje po celém světě mnoho sledů horninových vrstev, které ploché jsou, jsou všude stejně mocné a jejich výchozy zabírají tisíce čtverečních kilometrů. Kupříkladu jedno uhelné ložisko v útvaru Hell Creek bohaté na dinosauří fosilie nepřesahuje nikde mocnost půl metru, můžeme ho však sledovat na ploše přinejmenším 1000 čtverečních kilometrů (42). V podobných případech je namístě předpokládat, že k ukládání docházelo v minulosti v odlišném měřítku než dnes, jelikož existující sedimentační procesy nevytvářejí takovéto homogenní a celoplošné vrstvy.

Otázka času_5-baddlands.jpg

Badlands v útvaru Hell Creek s dobře patrným rozdílem mezi plochými vrstvami sedimentů a dnešní hluboce zbrázděnou krajinou (z Wikipedie)

Při snaze vysvětlit některé z uvedených jevů připustili zastánci vysokého stáří země výskyt katastrofických událostí v minulosti, jako třeba dopadů meteoritů, povodní velkého rozsahu a rozsáhlé sopečné činnosti, vše v rámci dlouhých časových údobí vývoje země. Tohle pojetí připouštějící jedinečné katastrofy nazýváme aktualizmus. Veškerou argumentaci aktualistickými katastrofami však obvykle provázejí spory. Jak konstatuje geolog David Alt z University státu Montana v knize o jedné takové sporné události, obří povodni na jezeře Missoula, “Dodnes nepovažuje většina geologů pokusy o katastrofickou interpretaci geologických procesů za nic menšího než kacířství” (42b).

Alt píše, jak si geolog J. Harlan Bretz počátkem 20. století všiml, že charakter fluvioglaciálního území ve státě Washington, erodovaného údajně rozpuštěnou vodou ledovců, mu mohla vtisknout pouze povodeň nebývalých rozměrů přesahující o mnoho řádů jakoukoli historicky doloženou geologickou událost. Přestože byl vystaven nesmírnému opovržení a mohutným vlnám kritiky svých kolegů, kteří nemohli uvěřit, že by kdy mohlo dojít k takové katastrofě, nepřestával Bretz obhajovat svou teorii a nevzdával se naděje, že geologická komunita jednoho dne přece jen jeho výklad přijme. Pohříchu však jen málo z těch, kteří mu od počátku nevěřili, změnilo posléze svůj názor.

Obří povodeň na jezeře Missoula dokazuje, že k vymílání může docházet rychle, o čemž svědčí i historicky doložené rychlé vytváření kaňonů. Například krátce po výbuchu sopky Mount Saint Helens roku 1980 vymlel proud bahna v pramenné oblasti severně od údolí řeky Toutle soustavu kaňonů hlubokých až 50 metrů. Dalšími příklady hlubokých kaňonů vzniklých v historické době jsou:

  • Kaňon Burlingame blízko Walla Walla, stát Washington, až 40 metrů hluboký a 40 metrů široký, vzniklý za necelých šest dnů roku 1926 obtokem vody (44)
  • Kaňon Providence v Georgii, s roklemi hlubokými až 50 metrů, vytvářený od 19. století erozí zaviněnou špatnými postupy při zemědělských pracích (45)
  • Kaňon Lake Gorge v Texasu, přes dva kilometry dlouhý a 30 metrů hluboký, vytvořený roku 2002, když přetekla hráz a „21 000 metrů krychlových vody se po tři dny valilo z kopce směrem k řece Guadalupe, rvalo s sebou vegetaci i ornici a obnažilo vápencové stěny“ (46)

Uvedené příklady svědčí o pravdivosti tvrzení, že velké útvary vytvořené erozí jako třeba Grand Canyon mohly vzniknout v krátké době, i když hloubka Grand Canyonu mluví pro erozi v daleko větším měřítku než ve shora popsaných případech.

Otázka času_6-kaňon providence.jpg

Kaňon Providence, Georgia, vytvářený od 19. století (z Wikipedie)

Obzvlášť záhadnou skupinou geologických útvarů čekajících na objasnění jsou celosvětově se vyskytující vodní průrvy a zářezy v kopcích i horách, které si vyhloubily řeky zdánlivě v rozporu s fyzikálními zákony. Geologové mladé země interpretují tyhle průrvy jako zbytky po směrovaném proudění vody, ke kterému docházelo, když opadávaly vody po celosvětové potopě, a odvolávají se na podobné útvary, o kterých se ví, že je způsobila obří potopa u jezera Missoula na fluvioglaciálním území na východě státu Washington erodovaném údajně rozpuštěnou vodou ledovců. Konvenční geologové navrhují různá řešení celého problému jako třeba předchozí proudění či zpětnou erozi, žádný z těchto procesů však dnes nepozorujeme a většina geologů připouští, že průrvy způsobené vodou lze jen těžko vysvětlit.

Otázka času_7-vodní průrvy.jpg

Schéma možného mechanizmu vzniku vodní průrvy tím, že klesající vodní hladina si hledá cestu, jak odtéci horskými hřebeny (s laskavým svolením Mika Oarda)

V povodí řeky Susquehanna v Pennsylvanii odhalila podrobná analýza terénu stovky vodních průrev často kolmých na horské hřebeny, kterými proudí toky o velmi proměnlivé vydatnosti. Interpretace těchto útvarů konvenčními geology zní, že jelikož Susquehanna a její přítoky protékají skrz horské hřebeny místo kolem nich, jsou tyto řeky starší než zmíněné hory, a v širším slova smyslu tu byly již před srážkou dvou světadílů, díky níž prý před 300 miliony let hory vznikly. Svahy uvedených průrev se však nezřídka zvedají pod úhly 45 až 50 stupňů, což svádí k otázce, jak mohly tak strmé svahy vydržet po uplynulých 300 milionů let neerodované.

Navíc protékají odlišně mohutné toky průrvami zhruba téže velikosti. Například řeka Susquehanna s průtokem více než 500 metrů krychlových za sekundu protéká průrvou hlubokou 230 metrů v horském hřebenu zvaném Mahantango Mountain. O devět kilometrů dál v Pillow, Pensylvánie, protéká malý tok zvaný Deep Creek s průtokem ani ne polovičním v tomže hřebenu průrvou hlubokou 200 metrů. Nezdá se pravděpodobné, že by byla erozní schopnost Deep Creeku i Susquehanna River natolik podobná, aby vyhloubily natolik podobné průrvy. Pravděpodobnějším vysvětlením je, že obě průrvy jsou pozůstatky katastrofické erozní události a toky, které jimi dnes protékají, jsou zbytky směrového odtokového proudění, které zmíněné průrvy vyhloubilo.

Otázka času_8-průrvy mapa.jpg

Průrvy, jimiž teče řeka Susquehanna a potok Deep Creek horou Mahantango Mountain (převzato z map na Googlu)

Ve Skalistých horách na západě je takových průrev plno; i takový Grand Canyon je vlastně jen obrovskou průrvou. Asi 45 kilometrů západně od Tuba City, Arizona, se stáčí pod úhlem 90 stupňů na jih a provrtává se kilometr vysokou kaibabskou náhorní plošinou. Další průrvy vytvořily řeky Green a Powder, a podobně jako řeka Colorado, stáčí se jižně od Jacksonu, Wyoming, řeka Snake do pravého úhlu a vtéká pak přímo do Tetonských hor. Po celém světě pak nalézáme i další oblasti s častými průrvami, které často provrtávají údajně stará pohoří. Tak například o řece Finke v Austrálii se evolucionisté domnívají, že je nejstarší řekou na světě, protože podobně jako Susquehanna protéká horskými hřebeny, které údajně vznikly při vrásnění, které vrcholilo před 300-400 miliony let (47).

Vysvětlení, které nabízejí evoluční geologové pro celosvětový častý výskyt i konkrétní rozmístění vodních průrev, že jde o zbytky pradávných říčních soustav, které se zachovaly i přesto, že se kolem nich srážely světadíly a pod nimi docházelo k vrásnění horninových vrstev, je velmi nereálné. Mnohem schůdnější je představa směrového odtékání vod, když se po celosvětové potopě opět vynořovala souše.

Otázka času_9-řeka finke.jpg

Řeka Finke, Austrálie, prořezávající se horskými hřebeny tvořenými zvrásněnými vrstvami hornin (obrázek z Google Earth)

Fosilní záznam. Jedním z důvodů, proč se geologové stavějí skepticky ke katastrofizmu, je fakt, že mnohé standardní zásady výkladu dějin země se opírají o gradualistické předpoklady. Geologové například argumentují tím, že pořadí, ve kterém nacházíme fosilie, odpovídá postupnému vývoji životních forem v průběhu těchto dějin ukládaných víceméně průběžně, za podmínek podobných těm dnešním. Problém ovšem je, že organické zbytky v přírodě odklidí za běžných okolností saprofágové a různé rozklad působící mikroorganizmy, přesto však existují po celém světě vrstvy hornin, které jsou tak přeplněny fosiliemi, že to připomíná hromadné hroby. Mám-li uvést příklad ze svého domovského státu Florida, v jeho centrální části existuje horninová vrstva zvaná útvar Bone Valley (Údolí kostí). V této vrstvě je fosilie na fosilii, takže zde existují lidé, kteří se živí tím, že vodí turisty na lovecké výpravy za fosiliemi, při kterých sbírají kosti na březích řeky, kde je jich plno.

Dr. Robin Brown píše v knize “Florida Fossils” (“Floridské fosilie”):

  • Jako světově proslulé naleziště nabízí Bone Valley směs fosilií marinních (mořských), estuarinních (slaná voda smíšená se sladkou, tzv. brakická voda), sladkovodních i suchozemských obratlovců. Nalézáme tu pohromadě žraloky i kapustňáky, nosorožce, koně i želvy mramorové. Jsou pohřbeni v různých usazených horninách, které vznikaly v zálivech, řekách i na plochých pobřežích, [zvýraznila autorka] od doby miocénu před zhruba 15 miliony let do pliocénu před zhruba třemi miliony let (48).

Problémem z gradualistické perspektivy je fakt, že dnes se nikde ve zdejších zálivech, řekách či na pobřeží nehromadí tolik kostí suchozemských, marinních či estuarinních obratlovců, aby mohly vytvořit vrstvu podobnou útvaru Bone Valley.

A podobných případů je nespočet. Vrstvu kostí v Národním památníku hřbitov fosilií Agate (Agate Fossil Beds National Monument) v Nebrasce charakterizoval paleontolog Kirk Johnson jako tak hutnou, “že sem zavítali pracovníci několika muzeí a vysekávali si celé kvádry jakoby si krájeli koláč z pekáče” (49). Johnson take píše, že na Como Bluff ve Wyomingu, jednom z prvních nalezišť dinosauřích kostí v USA, se jich nacházelo tolik, že si z nich místní ovčák, aniž věděl o jejich ceně, postavil srub (50).

Otázka času_10-hrob kostí.jpg

Rekonstrukce vrstvy fosilních kostí v návštěvnickém centru Národního památníku hřbitov fosilií Agate

Nejenže máme zkameněliny v obrovských množstvích, ale zkameněliny se také nacházejí v neuvěřitelných stupních zachovalosti. Máme fosilie právě rodících mořských plazů (51), vajíček se zachovanými embryi uvnitř (52), ryb požírajících jiné ryby (53), a známe dokonce fosilizovaný zvířecí trus (54). To, že se zmíněné pozůstatky zachovaly v tak masovém měřítku, nedokáží geologové dost dobře vysvětlit, protože tak to normálně v přírodě nechodí. Proto často předpokládají jako mechanizmus fosilizace místní povodně, ale je nutno v zájmu objektivity konstatovat, že po žádné povodni,vlně cunami či hurikánu v historické době se nedochovaly zbytky organizmů v takovém počtu a stavu, jak se s nimi setkáváme ve fosilním záznamu.

Navíc chybění přechodných fosilií mezi druhy je potvrzením existence biologických diskontinuit v dějinách života na zemi. Geologové mají za to, že fosilní záznam svědčí o původu veškerého života ze společného předka a jeho postupném vývoji procesy přírodního výběru a genových mutací. Živé organizmy mají však tendenci zachovávat při reprodukci vlastní druh a eventuální mutace u nich spíše zdatnost omezují než aby ji zlepšovaly. Jak říká Randy Guliuzza z Institutu pro výzkum Stvoření,

  • Biologický život zásadně nepřechází z jedné formy v druhou, to znamená, že organizmy vždy kotví jen v jediném kmeni, třídě a řádu. Teze o původu ze společného předka jsou s těmito pozorováními v zásadním rozporu (55).

Stephen Jay Gould si tenhle problém uvědomil a společně s Jamesem Eldredgem přišli s teorií přerušované evoluce, která v zásadě předpokládá, že k evoluci muselo docházet, ale jelikož o ní nemáme doklady ve fosilním záznamu, musely se změny dovršit vždy v tak krátké době (v porovnání s geologickým časem), že zde nebyla šance na to, aby přechodné organizmy zkameněly.

I jiní vědci vyjadřují podobné myšlenky. V listopadu 2010 přišel geolog Michael Rampino s nápadem, že by se měly znovu promyslet jako platná hypotéza evoluční názory Darwinova současníka, katastrofisty Patricka Matthewa (56). Paleoekolog Keith Bennett v článku v New Scientist v říjnu 2010 obhajoval teorii chaotické evoluce a citoval přitom studie, podle kterých “zůstává většina druhů nezměněna celé statisíce let, možná i déle, a přežije tak i několik dob ledových. Areály i početnost jednotlivých druhů se sice do značné míry mění, ale u organizmů nezjišťujeme žádnou evoluci morfologických znaků, i když se jejich biotopy zásadně změní” (57).

Zatímco existence biologických diskontinuit a hromadění zhoubných mutací představují vážný problém pro teorii neřízeného vývoje ze společného předka, zdá se, že mnoho zastánců teorie inteligentního plánu nemá nic proti nějaké formě řízené evoluce. Michael Flannery například v blogu ID “Zprávy o evoluci a názory na ni” napsal:

  • Otázka nezní – – a nikdy nezněla – – evoluce ano či ne. Skutečným sporným bodem je, zda je evoluce řízena, zda v ní lze vystopovat nějaký plán, a zda tedy jde o účelný vývoj ze společného předka, či zda evoluce není, jak tvrdil sám Darwin, plánována o nic víc než “směr vanoucího větru”? Krátce řečeno, je evoluce inteligentní (58)?

Z dnešního stavu vědeckého poznání v oblasti genetiky však vyplývá logický závěr, že byla-li evoluce řízena, pak k překonání překážek při získávání nějaké variace byl nutný nadpřirozený zásah Inteligentního plánovače, jelikož biologické diskontinuity jsou v přírodě na denním pořádku. Dáme-li tedy přednost výkladu, který vyžaduje nejmenší množství nadpřirozených zásahů, pak nám vyjde jako nejpravděpodobnější scénář jednorázového se objevení každého biologického druhu se zabudovaným, avšak omezeným potenciálem pro variace; pro dosažení rozmanitosti dnešních životních forem vývojem z jednobuněčného organizmu by totiž bylo třeba nadpřirozených zásahů mnohem víc.

Verdikt

Důkazy můžeme shrnout takto:

  • Radiometrické datování, přestože podporuje vysoký věk země, vyvracejí jiné důkazy o stáří jako třeba zachování měkkých tkání a přítomnost uhlíku-14, a dokonce i jeho vlastní zastánci ho považují pouze za druhotnou metodu při stanovování předělů v geologické časové škále a upřednostňují datování hornin podle tzv. vůdčích zkamenělin.
  • Důkazy o geologickém katastrofizmu vyvracejí gradualizmus a omezují schopnost geologů usuzovat z dnes probíhajících procesů na procesy dob minulých.
  • Vodou vytvořené průrvy v horách vyvracejí radiometrické datování vodních systémů a jejich vznik lze snadněji vysvětlit jako následky směrového odtékání vody, při kterém se souše vynořovala po celosvětové potopě.
  • Množství a stupeň zachovalosti fosilií lze těžko vysvětlit pomocí gradualistického scénáře (pomocí postupného nanášení zkamenělin).
  • Existence biologických diskontinuit a zhoubných mutací představuje problém pro darwinistické hypotézy o původu života následkem genových mutací.

Konstatuji, že tvrzení konvenčních geologů o vysokém stáří země neobstojí kvůli důvodným pochybám o jejich správnosti. Kdyby vysoké stáří země, jak si ho představují geologové, bylo chápáno jako kriminální čin, pak by země musela být prohlášena za „nevinnou“.

Neschopnost hypotézy o vysokém stáří země splnit standard důvodných pochyb však nelze automaticky chápat jako důkaz toho, že je země mladá. Jak zastánci staré, tak mladé země, s velkým nasazením shromažďují argumenty z oboru geologie na podporu svých tvrzení, a ti, kdo mají zájem o hlubší studium technických aspektů celého problému, mohou sáhnout po literatuře uvedené na konci tohoto článku. S jistotou lze však konstatovat, že pouhými rozumovými spekulacemi se konečného stanovení stáří země nedobereme.

Svědectví víry

Neschopnost důkazů o vysokém stáří země vyhovět standardu důvodné pochybnosti svědčí velmi jasně o tom, že ti, kdo by chtěli napadat doslovné a jednoznačné formulace knihy Genesis, kapitola 1-11, jak je vykládali všichni církevní otcové, učitelé i papeži a koncily ve svých směrodatných spisech, se svými námitkami neuspěli (1).

Navíc, zatímco geologie není schopna přesvědčivě stanovit stáří země, zdá se, že důkazy geologického katastrofizmu hovoří pro celosvětovou potopu popsanou v knize Genesis. Dále, existence genových diskontinuit mezi druhy a chybění přechodných forem ve fosilním záznamu podporují zprávu knihy Genesis o jednorázovém stvoření biologických druhů s vestavěným, avšak omezeným potenciálem pro variace.

Kromě přírodovědeckých důkazů existují též dobré teologické důvody, které ospravedlňují tradiční výklad knihy Genesis jako skutečných dějin:

  1. Historická povaha knihy Genesis svědčí proti vysokému stáří země. Celá zpráva knihy Genesis od Adama po Abrahama představuje souvislé historické vyprávění, které je převzato do Nového zákona i tím, že Lukáš rekapituluje Ježíšův rodokmen od Krista zpět až k Adamovi. Popřeme-li historicitu knihy Genesis před Abrahamem, pak se dostaneme do situace, kdy reální lidé budou potomky lidí nereálných. A co je nejdůležitější, Pán Ježíš Kristus sám mluvil vždy o událostech v Genesis 1-11, tedy o zprávách i osobách, jako o skutečných dějinách.
  2. Striktně metaforické chápání knihy Genesis před vývojem evolučních teorií o dlouhých geologických údobích neexistovalo. Jak dokládá pater Victor Warkulwiz v knize Doktríny knihy Genesis 1-11 (The Doctrines of Genesis 1-11), autority katolické církve vykládaly až do konce 19. století Genesis jako autentické dějiny. Nebyl to nějaký nový teologický objev, který by přinesl alegorický výklad prvních kapitol Bible, nýbrž spíše jen touha teologů přizpůsobit Bibli rozvíjejícím se teoriím vysokého stáří země a evoluce (59).
  3. I když ji budeme vykládat přísně metaforicky, stejně Genesis v podstatě vyvrací evolucionistické teorie o dlouhých údobích vývoje země. Přestože Genese obráží sofistikovaný výklad světla, které existovalo dříve než Slunce a Měsíc, zbytek zprávy o stvoření neodpovídá uniformitarianistickému scénáři. Rostlinstvo existovalo podle Genesis před stvořením Slunce i Měsíce, mořští tvorové a ptáci byli stvořeni před ostatními zvířaty a lidmi, a všichni tvorové byli původně vegetariány, jelikož k umírání zvířat začalo docházet až po pádu (2).
  4. Nemůžeme odmítat údajně vědecky neobhajitelné události Starého zákona, aniž bychom zpochybnili podobně nevědecké události Nového zákona. Nic nemůže být méně vědecké než myšlenka, že se člověk zrodil z panny a že vstal z mrtvých, a přece se vyžaduje, aby právě tomu křesťané věřili. Pokud se nadpřirozené události Nového zákona opravdu staly, pak není od věci věřit i v to, že by nadpřirozené události knihy Genesis mohly být také skutečnými historickými událostmi.
  5. Je-li evolucionistický výklad geologického sloupce správný, pak Bůh toleroval miliony let smrti, nemocí, genových defektů i znetvořenin před původním Adamovým hříchem. Pak se ale nejedná o vševědoucího, svrchovaně milujícího a všemocného Boha zjeveného v Ježíši Kristu a Bibli, jak ho chápou všichni církevní otcové i učitelé církve. Bůh Bible a katolické tradice stvořil dokonale harmonický vesmír pro lidstvo zbavené všech bolestí a nedokonalostí. V této zprávě je smrt lidí i zvířat, nemoci i genetické defekty a postižení důsledkem hříchu – a fosilní záznam svědčící o tom všem je především svědectvím o Noemově potopě: o milosrdném Božím soudu, který ponechal naživu hrstku věrných služebníků ze světa, který byl jinak skoro úplně zkažený.

Už ze Své podstaty byl Bůh s to stvořit svět jakýmkoli způsobem, který by si vybral, včetně způsobu popsaného doslovně v knize Genesis. Navíc by odpovídalo jeho povaze jakožto milujícího a starostlivého Otce poskytnout lidstvu pravdivou zprávu o stvoření, aby jeho děti mohly vše pochopit a vyrovnat se s fyzickým i mravním zlem vírou v jeho dokonalou moudrost, dobrotu a lásku.

Konstatuji, že jak zjevení víry, tak i svědectví rozumu, jsou mocnou podporou názoru, že Genesis 1-11 by neměla být vykládána jako alegorie, nýbrž jako skutečné dějiny.

Prameny

Mladý svět

http://www.creationresearch.org/
The Creation Research Society (Společnost pro výzkum stvoření) je „organizací profesionálních erudovaných vědců a zainteresovaných laiků, kteří vyznávají naprosto pevně a na vědecké bázi specielní stvoření.“ (převzato z webu)

http://www.icr.org/
Institute for Creation Research (Institut pro výzkum stvoření) je výuková a výzkumná instituce, jejímž záměrem je „vybavit věřící důkazy o přesnosti Bible a o její autoritě.“ (převzato z webu)

http://kreacionismus.cz/content/stari-sveta-101-argumentu-pro-nizke-star…
„101 důkazů o mladém věku Země a vesmíru“ publikovala organizace Creation Ministries International (Mezinárodní kreacionistická služba), která se po celém světě věnuje přednáškám a publikování faktů na téma „mladé Země“.

http://creation.com/a-christian-response-to-radiometric-dating
Zde dr. Tas Walker kritizuje článek Rogera Wiense, který podporuje metody absolutního datování.

Starý svět

http://dermottmullan.com/fundamj12.htm
Článek katolického astronoma Dermotta Mullana, kde se obhajuje vysoké stáří vesmíru.

http://www.talkorigins.org/faqs/dalrymple/scientific_age_earth.html
Článek geologa Brenta Dalrympla, kde se obhajuje vysoké stáří Země.

http://noanswersingenesis.org.au/a_radiometric_dating_resource_list.htm
Webová stránka obhajující přesnost radiometrických datování.

KNIHY:

Mladý svět

„Earth´s Catastrophic Past“ (Katastrofická minulost Země). Andrew A. Snelling, ICR 2009, Profesionální přehled důkazů podporujících mladý svět. creationresearch.org/Merchant2

„A Young Earth Pocket Guide“ (Příručka pro obhajobu mladé Země). Answers in Genesis-US. 2010. Příručka pro laiky.
www.answersingenesis.org/PublicStore

„Rock Solid Answers“ (Odpovědi neotřesitelné jako skála). Mike Oard and John Reed, Master Books, 2009. Odpovědi na běžnou kritiku argumentů pro mladou Zemi. creationresearch.org

Starý svět

„Time’s Arrow, Time’s Cycle“ (Směr času, kruh času). Stephen Jay Gould, Harvard University Press. 1987. Filozofické a historické pozadí současných názorů na geologický čas. www.amazon.com/Times-Arrow-Cycle-Geological-Jerusalem-Harvard/dp/…

„Science and Earth History“ (Věda a historie Země). Arthur N. Strahler, Prometheus Books. 1999. Odpovědi na argumenty obhájců mladého světa.
www.amazon.com/Science-Earth-History-Evolution-Controversy/dp/157…

„The Concise Geologic Time Scale“ (Stručný přehled geologického času). James Ogg, Gabi Ogg & Felix Gradstein, Cambridge University Press. 2008. Oficiální popis časové stupnice organizací International Commission on Stratigraphy.
www.amazon.com/Concise-Geologic-Time-Scale/dp/0521898498

[1] Detailní rozbor učení Magisteria obhajující doslovný výklad Genese 1-11 lze najít u Fr. Victora Warkulwize, The Doctrines of Genesis I-11. Církevní výklad učení o stvoření Lateránu IV a Vatikánu I, kde je ukázána neslučitelnost s evoluční teorií, lze najít v Creation and Time od Dominiquea Tassota a kol., s předmluvou biskupa Desmonda Moorea. Obě práce jsou k mání v Kolbe Center v sekci Study of Creation, 952 Kelly Rd., Mt. Jackson, Virginia 22842, www.kolbecenter.org [2] I když Magisterium nikdy úplně nevyloučilo možnost otázky smrti zvířat před Pádem, svatý Augustin je jediný církevní otec, jehož spisy o Genesis byly zachovány, a který věřil, že už před pádem byla zvířata masožravá. Všichni ostatní církevní otcové měli za to, že smrt zvířat začala až s prvotním hříchem.

Další odkazy:

[1] „PROVIDENTISSIMUS DEUS“, n.d., http://www.papalencyclicals.net/Leo13/l13provi.htm.
[2] „Humani Generis“, n.d., http://www.vatican.va/holy_father/pius_xii/encyclicals/documents/hf_p-xi….
[3] Phillip E. Johnson, Darwin on Trial (Regnery Gateway, 1991), 14.
[4] „Legal Definition of Reasonable Doubt by the Free Online Law Dictionary“, n.d., http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/Reasonable+Doubt.
[5] David Coppedge, „Creation-Evolution Headlines Featured Creation Scientist for January: William of Ockham, 1285-1347“, n.d., http://www.creationsafaris.com/crev201001.htm#fcsotm.
[6] Gould, Time’s Arrow, Time’s Cycle, 120.
[7] Ibid., 119.
[8] M. King Hubbert, Jr., „Critique of the principle of uniformity,“ in Uniformity and Simplicity, 1967, 3-33.
[9] „Daubert standard – Wikipedia, the free encyclopedia“, n.d., http://en.wikipedia.org/wiki/Daubert_standard.
[10] „Carbon-14 – Wikipedia, the free encyclopedia“, n.d., http://en.wikipedia.org/wiki/Carbon_14.
[11] Andrew Snelling, „Carbon-14 in Fossils and Diamonds – Answers in Genesis“, n.d., http://www.answersingenesis.org/articles/am/v6/n1/carbon-14?utm_source=f….
[12] Holzschuh, Pontcharra, , and , Miller, „RECENT C-14 DATING OF FOSSILS INCLUDING DINOSAUR BONE COLLAGEN,“ in Evoluzionismo: Il Tramonto di una Ipotesi (Rome: Cantagalli, 2009), 125-155.
[13] SchweitzerM. et al., „Analyses of soft tissue from Tyrannosaurus rex suggest the presence of protein,“ Science 316, no. 5822 (2007): 277-280.
[14] Shaun Doyle, „Squishosaur scepticism squashed“, n.d., http://creation.com/squishosaur-scepticism-squashed.
[15] Christina Nielsen-Marsh, „Biomolecules in fossil remains: Multidisciplinary approach to endurance,“ The Biochemist (June 2002): 12-14.
[16] M.H. Schweitzer et al., „Biomolecular characterization and protein sequences of the Campanian hadrosaur B. canadensis,“ Science 324, no. 5927 (May 1, 2009): 626-631.
[17] „Unexpected exoskeleton remnants found in Paleozoic fossils | Carnegie Institution for Science“, n.d., http://carnegiescience.edu/news/unexpected_exoskeleton_remnants_found_pa….
[18] „Access : Fossilized melanosomes and the colour of Cretaceous dinosaurs and birds : Nature“, n.d., http://www.nature.com/nature/journal/v463/n7284/full/nature08740.html.
[19] „200908181954 | The 150 million-year-old squid fossil so perfectly preserved that scientists can make ink from its i“, n.d., http://www.archaeologydaily.com/news/200908181954/The-150-million-year-o….
[20] „Haworth teenager discovers rare fossil (From Keighley News)“, n.d., http://www.keighleynews.co.uk/news/8409907.Fossil_find_rocks_museum___s_….
[21] „Mineralized soft-tissue structure and chemistry in a mummified hadrosaur from the Hell Creek Formation, North Dakota (USA) – Proceedings B“, n.d., http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/early/2009/06/30/rspb.200….
[22] „Fossilized Giant Penguin Reveals Unusual Colors, Sheds Light on Bird Evolution | The University of Texas at Austin“, n.d., http://www.utexas.edu/news/2010/09/30/fossilized_giant_penguin/.
[23] „Huge amber deposit discovered in India – Universität Bonn“, n.d., http://www3.uni-bonn.de/Press-releases/huge-amber-deposit-discovered-in-….
[24] „School of Mines paleontologists make monster find“, n.d., http://www.rapidcityjournal.com/news/article_fe339138-dd7c-11df-87de-001….
[25] „PLoS ONE: Convergent Evolution in Aquatic Tetrapods: Insights from an Exceptional Fossil Mosasaur“, n.d., http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0011998.
[26] „Endogenous proteins found in a 70-million-year-old giant marine lizard“, n.d., http://www.physorg.com/news/2011-05-endogenous-proteins-million-year-old….
[27] „Fossilized frogs yield bone marrow“, n.d., http://www.physorg.com/news73226731.html.
[28] „Ancient muscle tissue extracted from 18 million year old fossil,“ http://www.physorg.com/news176660912.html.
[29] „Archaeopteryx Fossil Shows ‚Striking‘ Tissue Preservation,“ http://www.icr.org/article/5466/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&u….
[30] J Lindgren et al., „Microspectroscopic Evidence of Cretaceous Bone Proteins,“ PLoS One 6, no. 4 (2011), http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0019445.
[31] „Oh Dem Young Bones | Proslogion“, n.d., http://blog.drwile.com/?p=5161&cpage=1#comment-70594.
[32] James G. Ogg, Gabi Ogg, and Felix M. Gradstein, The Concise Geologic Time Scale (Cambridge University Press, 2008), 5.
[33] Joseph H. Hartman, Kirk R. Johnson, and Douglas J. Nichols, eds., An Integrated Continental Record of the End of the Cretaceous, 361st ed. (Boulder, Co: The Geological Society of America, 2002), 43, http://books.google.com/books?id=cHvcIeh2f84C&pg=PR5&lpg=PR5&dq=an+integ….
[34] „Examples of Scientific Evidence against a Young Earth“, n.d., http://www.asa3.org/ASA/education/origins/agetopics.htm#varves.
[35] Arthur N. Strahler, Science and Earth History: The Evolution/Creation Controversy (Amherst, NY: Prometheus Books, 1999), 231.
[36] Ibid., 233.
[37] „Research Philosophy and Current Projects“, n.d., http://www.shale-mudstone-research-schieber.indiana.edu/RESEARCH.htm.
[38] „Examples of Scientific Evidence against a Young Earth.“
[39] „Wave-enhanced sediment-gravity flows and mud dispersal across continental shelves: Reappraising sediment transport processes operating in ancient mudstone successions – Geology“, n.d., http://geology.gsapubs.org/content/38/10/947.abstract.
[40] „Deccan Traps, India“, n.d., http://volcano.oregonstate.edu/vwdocs/volc_images/europe_west_asia/india….
[41] „Columbia River Basalt Group – Wikipedia, the free encyclopedia“, n.d., http://en.wikipedia.org/wiki/Columbia_River_Basalt_Group.
[42] Hartman, Johnson, and Nichols, An Integrated Continental Record of the End of the Cretaceous, 13.
[42b] David Alt, „Glacial Lake Missoula and its Humongous Floods,“ (Missoula, MT: Mountain Press Publishing Company, 2001), 17.
[43] „Mt. St. Helens and Catastrophism“, n.d., http://www.icr.org/article/mt-st-helens-catastrophism/.
[44] „How Long does it Take for a Canyon to Form?“, n.d., http://www.icr.org/article/how-long-does-it-take-for-canyon-form/.
[45] „Canyon creation“, n.d., http://creation.com/canyon-creation.
[46] „Texas Canyons Highlight Geologic Evidence for Catastrophe“, n.d., http://www.icr.org/article/5506/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&u….
[47] „Finke River – Wikipedia, the free encyclopedia“, n.d., http://en.wikipedia.org/wiki/Finke_River.
[48] Brown, Florida’s Fossils, 28.
[49] Kirk Johnson and Ray Troll, Cruisin‘ the Fossil Freeway (Golden, CO: Fulcrum Publishing, 2007), 31.
[50] Ibid., 39.
[51] „Remarkable Creatures – Now, a Little Respect for Extinct Monsters of the Deep – NYTimes.com“, n.d., http://www.nytimes.com/2010/03/23/science/23creatures.html.
[52] „Dinosaur Embryos Reveal ‘Ridiculous‘ Proportions | LiveScience“, n.d., http://www.livescience.com/animals/050728_dino_embryo.html.
[53] „Fossilized Fish Eating Fish – Rights Managed – Corbis“, n.d., http://www.corbisimages.com/Enlargement/LK001216.html.
[54] „Coprolite – Wikipedia, the free encyclopedia“, n.d., http://en.wikipedia.org/wiki/Coprolite.
[55] Randy J. Guliuzza, „Similar Features Demonstrate Common Design,“ Acts & Facts, November 2010.
[56] „Darwin’s theory of gradual evolution not supported by geological history, scientist concludes“, November 9, 2010, http://www.physorg.com/news/2010-11-darwin-theory-gradual-evolution-geol….
[57] Keith Bennett, „The chaos theory of evolution – life – 18 October 2010 – New Scientist“, November 18, 2010, http://www.newscientist.com/article/mg20827821.000-the-chaos-theory-of-e….
[58] Michael Flannery, „Evolution News & Views: SMU Religious Studies Professor Mark A. Chancey Attempts to Discredit Intelligent Design With Bad History“, n.d., http://www.evolutionnews.org/2010/10/smu_religious_studies_professo03908….
[59] Warkulwiz, M.S.S., The Doctrines of Genesis 1-11: A Compendium and Defense of Traditional Catholic Theology on Origins.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na