Odpověď na obvinění, že Bible je rozporná: skládání mozaiky do celkového obrazu

pavelkabrt Bible, křesťanství, náboženství Napsat komentář

Odpověď na obvinění, že Bible je rozporná.jpg
James J. S. Johnson, J. D., Th. D. (*)
(Z www.icr.org přeložil M. T. – 7/2010)

Obviňují-li kritici Bibli z „rozporuplnosti“, nemyslete si, že jsou jejich názory legitimní. V podmínkách soudní síně není vůbec neobvyklé, že si pravdomluvní svědkové, jejichž vyznání je jak upřímné tak přesné, budou zdánlivě odporovat (1). Posloucháme-li pečlivě to, co říkají (či neříkají), připomíná naše úsilí snahu složit puzzle (pucle, skládačku) – všechny části skládačky musí do sebe zapadat, aby byl obrázek úplný (2).

Nemělo by nás tedy překvapovat, přicházejí-li s nejautentičtějším výkladem biblického textu ti, kdo ctí učení Bible natolik, že dokáží roztřídit jednotlivé „puclíky“ tak, aby byl celkový obrázek co nejúplnější a nejčistší.

Nerespektování představ Tvůrce, který puzzle vytvořil

Ve všech případech zdánlivých rozporů jde v zásadě o to, jak do sebe jednotlivé součásti puzzle zapadají? Podle obrázku na víku krabice se skládačkou si pak můžeme udělat představu o konečném výsledku. To samozřejmě podstatně usnadňuje následné sestavování příslušné puzzle. Poskytuje nám to spolehlivé vodítko při práci i přemýšlení. Běda však tomu, kdo puzzle skládá, a odmítá se poctivě řídit zmíněným Tvůrcovým obrázkem! A přesně takhle obvykle postupují kritici Bible ve svém úsilí o sestavení obrazu života, aniž by své rozvažování důkladně opírali o odpovědi čerpající z „celkového obrazu“, který skýtá Bible.

Přehlížení názorných vodítek na víku příslušné krabice s puzzle může vést k tomu, že se člověk zaplete do různých planých sofizmat, a ve svých důsledcích pak i k úplné ztrátě smyslu života. V sázce je však ještě daleko víc, jde-li při sestavování příslušné „puzzle“ o to, jak nalézat vyvážené odpovědi na velké životní otázky – Kým jsem? Proč existuji? Jak jsem vznikl? Co mě čeká? A, co se týče praktického života, jak ovlivní má dnešní rozhodnutí a kroky můj budoucí osud?

Chybějící části skládačky

Obtíže našeho úsilí pochopit stvořitelské dílo (přirovnané zde ke snaze o sestavení puzzle) lze dokumentovat na často nedbalém vkládání příslušných částí skládačky na nesprávná místa (včetně obecných tendencí k neseriózním výkladům [3] ), které pak jen ženou vodu na mlýn různým pochybovačům i kritikům Bible. Jeden skeptik například zveřejnil na svých webových stránkách následující srovnání několika biblických tvrzení, aby ukázal, jak je Bible „rozporuplná“, čímž arogantně popřel fakt, že je naopak stoprocentně spolehlivá:

  • Ježíšovi podali k pití ocet (Matouš 27:48; Lukáš 23:36; Jan 19:29).
    Šlo o víno s myrhou a on ho nevypil (Marek 15:23).
    Ať už šlo o cokoli, vypil to (Jan 19:29-30) (4).

Pečlivé přezkoumání všech relevantních svědectví však zmíněný „problém“ skeptika Donalda Morgana s poskládáním této puzzle hravě vyřeší. On totiž prostě jen nedbale ignoruje dvě části skládačky, jednu z Matouše a druhou z Marka (5).

První chybějící část puzzle je Matouš 27:34:

  • „Dali mu napít octa smíchaného se žlučí; ale když to okusil, nechtěl pít.“

Fakta v tomto případě svědčí totiž o tom, že správné složení puzzle předpokládá zohlednění rozdílu mezi utišením bolesti a naopak jejím znásobením.

Kristovi podali samotný ocet podle Mat 27:48 o „deváté denní hodině“, těsně před smrtí (6). Morgan cituje tenhle verš, jak o tom svědčí jeho shora zmíněná slova. Ignoruje však přitom dřívější událost, o které vypráví Matouš 27:34 – Kristus v ní odmítá nabízený nápoj, který by mu byl jako lék ulevil od bolestí.

(„devátá denní hodina“ byla snad původně devátou vojenskou hlídkou. Dnes překládáno jako „ve tři hodiny“, tj. v 15.00 odpoledne. Pozn. překl.)

(k Mt 27:34 srov. Př 31:4n.: Ježíš odmítá opojný nápoj proto, aby trpěl a zemřel v plné odpovědnosti jako král a kněz. Pozn. překl.)

Takže proč vlastně Morgan ve svém volném souhrnu výpovědí Bible o zmíněné problematice naznačuje (když říká „ať už šlo o cokoli“), že Ježíšovi nabídli jen jediný nápoj? Proč ignoruje analytickou důležitost Matouše 27:34 jako relevantního dokladu? Šlo o záměrný omyl s cílem dokázat takzvanou „nepřesnost Bible“? Pouze vinou nedostatečného zohlednění zmíněného dokladu uzavírá pak Morgan svou biblickou reflexi konstatováním, že všechna čtyři Evangelia představují „nepřesné“ výpovědi.

Svědectví Markovo

Ale případ, kdy Morgan úskočně tvrdí, že se „buď Ježíš napil anebo se nenapil“, není jediný takový. Kdyby si Morgan přečetl Evangelium podle Marka, objevil by další doklad toho, že umírajícímu Kristu nabídli více než jen jeden nápoj, jelikož výpověď Marka 15:23 (podle které Ježíš odmítl utišující nápoj, víno s příměsí myrhy) kontrastuje s místem Marek 15:36 (kde Ježíš přijímá nápoj, který bolest zvětšuje, tvořený samotným octem) (7).

Mesiáš Ježíš prožil nepředstavitelnou bolest v trestu, který podstoupil na kříži za naše hříchy (Cool. Avšak i když nesmírně trpěl, nepřijal Ježíš úlevu, kterou by mu byly poskytly léky mírnící bolest, protože prostě vědomě přijal zcela bezvýhradně zmíněný strašný trest. Svědčí to o tom, jak statečně a s plnou odpovědností přijímal zmíněný trest za naše hříchy, aby Jeho prostřednictvím dosáhl úplného odpuštění „každý“, kdo v Něho doufá jako v osobního Spasitele.

Sestavení celé skládačky

Takže kdyby si byl skeptik Donald Morgan opakovaně pečlivě pročetl veškerá místa Bible, která se vztahují k dané otázce, byl by mohl dospět k podobnému biblicky logickému vysvětlení, jaké podává Dr. Henry Morris v poznámce pod čarou (k Janovi 19:29) své knihy Nová obrana pro studenta Bible:

  • Když Ježíše poprvé přibíjeli na kříž, nabídli mu vojáci nápoj z octa a žluči (Matouš 27:34) stejně jako nápoj z vína a myrhy (Marek 15:23), oba jako utišující prostředky zbavující bolestí. On je však nepřijal, neboť Jeho záměrem bylo vypít kalich Božího hněvu proti hříchu (Jan 18:11). Tento záměr byl tedy nyní plně dokonán s tímto posledním místem Písma (Ž 69:21), které se mělo vyplnit. Ježíš měl ve spojení s ukřižováním velkou žízeň, což bylo reálnou součástí jeho utrpení (srovnej Luk 16:24) a je to součást utrpení v hádesu (pekle). V protikladu k tomu a vlastně jako důsledek svého utrpení udělal Ježíš nádherné věčné opatření, aby nás od trýzně žízně osvobodil (Jan 7:37; Zjev 22:17) (9).

Udiví nás snad, že Dr. Morris, odborník, který byl vzorem člověka věrného živému Slovu Božímu (Pánu Ježíši Kristu) i psanému Božímu Slovu (Bibli Svaté), se poctivě snažil analyzovat veškeré důležité doklady, aby zjistil pravdu? Zodpověděl znepokojivé otázky po tom, který nápoj (které nápoje) vlastně Kristus odmítl a které přijal, když umíral na kříži.

Tento druh pečlivého zkoumání a logické analýzy je pro nás životně důležitý při hledání pravdy studováním Božího Slova i Jeho světa.

Vážně míněná apologetika se nesnaží při svém úsilí o nalezení skutečné pravdy vyhýbat ani případným kontroverzím. Zpochybňují-li Boží pravdu posměváčci (jakéhokoli ražení), kteří tvrdí, že jim o „pravdu“ jde, pak se zaměřte na „důkazy“, které Vám dají na stůl. A neváhejte přitom ani s hledáním dalších relevantních důkazů. Vždy přece mohou existovat nějaké „nepohodlné pravdy“, které skeptici ve snaze zdiskreditovat autoritu a preciznost Božího Slova zametli pěkně pod koberec.

(Autor článku Dr. Johnson je mimořádným profesorem apologetiky při Institutu pro výzkum Stvoření – ICR, USA.)

Odkazy:

  1. When complicated events are described by different witnesses, it is actually a mark of authenticity that there be some apparent-yet-reconcilable differences in their reports and viewpoints. Verbal equalities in testimony are more likely evidence of rubber-stamping or collusion. See pages 34-35 in Simon Greenleaf’s The Testimony of the Evangelists: The Gospels Examined by the Rules of Evidence, originally published in 1874 and reprinted in 1995 by Kregel Publications. See also accord, Dallas I.S.D. v. Panlilio, TEA Dkt. # 028-LH-396 (CIHE decision of 9-16-1996), in Finding of Fact # 15b (includes discussion of how credible testimony of reliable trial witnesses, which superficially appeared to be inconsistent, was reconciled after clarification).
  2. Of course, in law courts, the „pieces“ (of evidence) need to be accurately and sincerely reported, and that requires some truth-testing (but that aspect is not analyzed in this article).
  3. We are commanded to study God’s Word with great care. (See 2 Timothy 2:15 and Acts 17:11.)
  4. Morgan, D. Bible Inconsistencies: Bible Contradictions? Posted on atheism.about.com, accessed May 14, 2010.
  5. Ironically, those who reject Christ as Creator routinely have two problems when trying to „calculate“ reality: adding non-existent „facts“ (e.g., evolutionary „missing links,“ that are still missing after 150 years), and subtracting puzzle pieces of reality’s big picture (i.e., scoffers are „willingly ignorant“ of big-picture clues about nature, such as evidence of the Genesis Flood).
  6. Luke 23:36-37 indicates that vinegar (oxos) offered by Roman soldiers was part of their mockery of Christ; this cruel ridicule fulfilled Psalm 69:21 and illustrated Proverbs 10:26.
  7. Actually, it appears that Christ was offered three drinks on the cross, the earlier two with painkiller, and the last as a pain-increasing mockery: 1) wine with myrrh, rejected by Christ (Mark 15:23); 2) vinegar with gall, tasted but not swallowed; i.e., rejected by Christ (Matthew 27:34); 3) vinegar by itself on a hyssop-reed, accepted by Christ „at the ninth hour,“ immediately after He quoted from Psalm 22:1, a Messianic prophecy He was then fulfilling (Matthew 27:48; Mark 15:36; John 19:29-30). Because wine (defined by its key ingredient CH3CH2OH, ethanol) can sour into vinegar (defined by CH3COOH, ethanoic acid, also called acetic acid), some have suggested the explanation that the earlier offering was a blend of souring wine (which could thus be accurately called either wine or vinegar) laced with both myrrh (smurna) and gall (cholê).
  8. See Romans 5 and John 3:14-21.
  9. Morris, H. M. 2006. The New Defender’s Study Bible. Nashville, TN: World Publishing, Inc., 1616-1617.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na