Co je kreacionismus?

KREACE, KREACIONISMUS

Tato slova dnes slyšíme i čteme stále častěji. Kreace vyjadřuje obecně vše, co souvisí s tvorbou, tvořením, stvořením a schopností smysluplně tvořit, čili s tvz. kreativitou, a to jak lidskou, zvířecí (na základě vrozených instinktů) tak především Boží. Kreativní schopnost může být též vložena svým tvůrcem (Bohem, člověkem – programátorem) do programu, který pak tyto informace používá (exprimuje, realizuje) už samostatně (automaticky) a může i předávat dál, jako je tomu např. u všech živých organizmů nebo i v řadě lidských strojů. Tvoření na základě inteligence či programu nepovažujeme za zázračný proces, ale zcela běžný způsob, jak vzniká něco složitého (počítač, dům, portrét, květina, člověk). Kreacionista, na rozdíl od evolucionisty, počítá s „možným“ a přirozeným dle současných poznatků vědy i prosté lidské zkušenosti, a nepožaduje pro vznik našeho složitého světa živých organizmů zázraky – ty požaduje evolucionista – viz téma „Co je to evolucionismus?“.

Slovo kreace pochází původně z latiny, odkud přešlo do angličtiny a v naší době je odvozováno z anglického „creation“ (stvoření, tvoření). S tím souvisí moderní vědecké hnutí označované slovem kreacionismus, což je alternativní přírodovědecké vysvětlení vzniku světa inteligentním tvůrcem (Bohem) v protikladu k evoluční teorii. Evoluční teorie (viz dále) je vědeckými kreacionisty považována za neadekvátní a nereálný (nevědecký) pokus vysvětlit vznik složitosti živé přírody a vlastně celého světa i vesmíru bez „kreativních schopností“ na samém počátku, tj. bez zdroje kreativity, ať už je tímto zdrojem míněn inteligentní tvůrce, Bůh (Logos), nebo prostě jen projekt, záměr, program (informace) či „know-how“. Kreacionisté ukazují, že početná vědecká komunita přijala ve 20. století evoluční hypotézu příliš zbrkle, bez důkladného ověřování.

Zatímco dnes všude kolem nás neustále dochází ke „kreaci“ vlivem inteligence či vloženého programu, tak ale nikde nedochází k „evoluci“ soustavy prvků, tedy samovolnému postupnému vzrůstu složitosti a funkčnosti, či dokonce samovolné tvorbě programů (informace). Existence stvořitele se dnes modernímu vědeckému poznání jeví reálnějším a realističtějším (více vědeckým) vysvětlením původu světa i života než víra v bezcílnou evoluci. Kreacionismus v současnosti (2009) zastávají tisíce přírodovědců po celém světě, někteří pracují v kreacionistických organizacích, jiní na poli civilní vědy, případně obojí. Kromě těchto vědců existuje významná „mlčící skupina vědců“, kteří sice s evoluční teorií nesouhlasí, ale z různých důvodů to neříkají ani nepíší veřejně (obava ze zastrašování, obava ze zesměšňování, obava ze ztráty zaměstnání, obava ze znemožnění publikovat v prestižních časopisech, obava ze ztráty grantů atd. je dnes pro takového vědce zcela reálná).

Kreacionismus můžeme dnes rozdělit do dvou hlavních myšlenkových proudů: starší a mnohem početnější skupina kreačních vědců je charakterizována vědeckou snahou prokázat, že původ světa, jak je popsán v Bibli, zvláště v knize Genesis, případně i v Koránu (který z Bible vychází), je historicky pravdivý a je více ve shodě s vědeckým poznáním současnosti než teorie evoluce. Tito vědci tedy vycházejí z Bible a snaží se ukázat, že její historická zpráva o původu světa realističtěji vystihuje možné příčiny a mechanizmy jeho vzniku v souladu se současnými vědeckými poznatky. Jsou to lidé nejrůznějších vyznání a příslušností k církvím (evangelíci i katolíci) a patří sem i někteří muslimští učenci. Někdy se jim též říká „bibličtí kreacionisté“, „ortodoxní“, „fundamentální“ nebo „kreacionisté mladé Země“. Jsou terčem posměchu a pohrdání mnohem víc než následující skupina.

Druhá, později vzniklá skupina, jsou vědci, kteří nevycházejí z Bible ani se nezabývají jejím potvrzováním. Většinou mlčky přijímají (spíše se tím nezabývají) standardní evoluční chronologii (miliardy a milióny let), přijímají i možnost jakési omezené evoluce (tzv. mikroevoluci), velmi rozhodně však vystupují proti neodarwinismu, tedy proti mutační teorii (tzv. makroevoluci). Svými výzkumy a závěry ukazují, že mutace a selekce, což jsou základní „tvůrčí“ mechanizmy neodarwinistické evoluce (syntetické teorie), nemohou vysvětlit vznik a tvorbu orgánů či organizmů, nebo dokonce samovolný vznik života z neživé hmoty. Tito vědci jsou známi pod termínem Intelligent Design (ID), což se překládá do češtiny buď souslovím inteligentní design nebo inteligentní plán. V USA založili organizaci Discovery Institut a v České republice měli svůj první kongres 22. října 2005 v Praze v Kongresovém centru. Mohou být též označeni jako „kreacionisté staré Země“. V USA mají větší respekt i ve vědeckých kruzích než bibličtí kreacionisté, čeští evoluční vědci však obě skupiny házejí posměšně do jednoho „kreacionistického pytle“. Pavel Kábrt se hlásí do skupiny biblických kreacionistů.