Co je evolucionismus?

EVOLUCE, EVOLUCIONISMUS

Slovo evoluce znamená (přidržíme-li se jeho původního významu z první poloviny 20. století) obecně vývoj; vyjadřuje víru v neřízenou, samovolnou tendenci některých hmotných částí (prvků, součástí, stavebních kamenů živých organizmů, jednoduchých organizmů a jejich genomů) ke stále složitějším strukturám a soustavám z těchto prvků složeným – od neživého uspořádání až k životu, od jednobuněčného uspořádání těchto soustav (protobakterií) až k člověku.

Z původního použití slova evoluce jen na vznik druhů se tento pojem rozšířil i na vznik kosmu a prakticky všeho, co v našem světě existuje, od atomů až po celý vesmír.

Často se toto slovo neoprávněně (a zmatečně) používá na popis i toho, co s evolucí už z principu nemůže mít nic společného: např. růst živých organizmů /dle programu/, růst plodu v děloze /dle programu/ nebo pokrok vědy a techniky /díky hromadění a zpracovávání informací od minulých generací vědců/. Slovo evoluce je termín zavedený sice až po Darwinově smrti, ale myšlenka sama, jakožto představa o původu druhů bez nutnosti předchozí informace či inteligence, byla některými jednotlivci šířena už před Darwinem; ten způsobil svými publikacemi jen masové rozšíření víry v tuto představu a opuštění víry ve stvoření (kreaci).

Je kuriózní a jistě ne náhodné, že v angličtině se už od Darwinových časů evoluční teorie nazývá „descendenční“, z anglického slova descend, což paradoxně znamená sestup, úpadek, pokles. Tedy to, co opravdu u samovolných procesů pozorujeme a na co také kreacionisté poukazují (že v přírodě neznáme „spontánní výstup na horu nepravděpodobnosti a složitosti“, ale sestup, degeneraci, morfolýzu, nekrózu, atrofii, stárnutí, umírání a vymírání, zvyšování entropie či pokles informačního obsahu, tedy devoluci, descendenci a pravý opak evoluce).

Zastánci evoluce (darwinisté, evolucionisté) tedy usilovně věří, v rozporu s realitou, že celý svět vznikl kdysi dávno „samovývojem, sebevýrobou“, evolucí, bez projektu a záměru inteligentního tvůrce, bez počáteční informace (programu, plánu). Protože však darwinovské procesy (evoluční procesy) dnes nikde nefungují (ani v přírodě ani v laboratoři) a mnohé procesy vykazují pravý opak evoluce, jak už bylo řečeno, tedy spíše stagnaci (zamrznutí), porušení či ztrátu genů i metabolické aktivity, zakrňování a vymírání, evolucionisté potichu během druhé poloviny 20. století předefinovali původní význam slova evoluce.

Místo označení pro proces „vzhůru“, tedy jak to bylo chápáno Darwinem a ještě dlouho po něm, používají dnes slovo evoluce (neoprávněně a často zmatečně) jako synonymum pro každou změnu. Jakákoliv samovolná změna v živé i neživé přírodě je dnes evolučními ideology vyhlašována jako „evoluční změna“, ať už jde o zakrnění, zhroucení systému, ztrátu, vymření, onemocnění, stagnaci, porušení genetické informace atd. A protože je i pro evoluční bioideology, tváří v tvář tak masivním faktům proti jejich teorii, stále obtížnější evoluci prokazovat a vysvětlovat její „cesty“ a mechanizmy, stala se tato teorie dnes naprosto chaotickou a tak obrovsky složitou, že se od evolucionistů samých často dozvíme, že vlastně většina evolucionistů „evoluční teorii pořádně nerozumí“ – u kreacionistů se to pochopitelně předpokládá bez výjimky.

Původní pojem slova evoluce se tedy zcela vyprázdnil (coby samovolného pokroku a vývoje k vyšším a složitějším živým soustavám) a ztratil tak původní smysl – stal se nesmyslem. Vždyť /samovolné/ změny v živých i neživých soustavách prvků i programech odpůrci evoluce (kreacionisté i jiní vědci) nikdy nepopírali – popírali jen jejich tendenci dlouhodobě a samovolně vytvářet složitost. A protože evoluci v původním smyslu toho slova (dlouhodobý vzrůst organizovanosti živé soustavy) nelze v současnosti nikde prokázat (ani na rychle se množících organizmech ani na zkamenělinách), nezbývá evolucionistům než dogmaticky tvrdit, že k evoluci v onom původním významu slova došlo kdysi dávno, v miliony let vzdálené minulosti, a dnes už ji nelze pozorovat.

Tím se ale evolucionisté dostali do pozice každého běžného náboženství či ideologie, zastávající „nepozorovatelné“ jevy. Proto spor mezi evoluční vírou a kreační vírou není spor mezi vědou a náboženstvím, jak evoluční propagace neustále hlásá, ale spor o to, který pohled na minulost je z hlediska současných znalostí přírody pravděpodobnější. Je to spor vědců proti vědcům o dva zcela různé pohledy na možné příčiny původu našeho světa, na základě těch samých jevů, nálezů a znalostí, které máme dnes k dispozici v oblasti přírodovědy i mimo ni.

Protože se evoluční myšlenky začaly počátkem 20. století šířit lavinovitě bez důkladného ověřování a velmi často právě v protikladu k zjišťovaným faktům, je možno chápat tento typ myšlení jako typickou rakovinu duše i ducha mnohých moderních společností a jedinců. Parlamenty mnoha států, média, školství i veřejné mínění, ale i náboženské názory mnoha popletených církví a věřících, to vše je dnes prorostlé a infikované evoluční vírou, která metastázovala do všech oblastí myšlení. Těžko dnes uvidíme v médiích dokument o přírodě, aby se tam neskloňovalo slovo evoluce v mnoha pádech.

Na státních, ale i mnoha soukromých a dokonce církevních školách, v tzv. „vyspělých“ zemích, je evoluční historie vesmíru, přírody i člověka prezentována s takovou jistotou, jako Newtonovy pohybové zákony či původ Slovanů. Ačkoli většina lidí neví nic ani o vědeckém kreacionismu a důkazech proti evoluční teorii, ani o evoluční teorii samotné, je jejich víra v evoluční učení téměř neotřesitelná, je to dogma, kterému je zakázáno odporovat, nemá-li se člověk zesměšnit a nemá-li vědec přijít o svoji kariéru. Jde vlastně o moderní náboženství bez Boha, tedy o zoufalý pokus Boha-stvořitele nahradit; je to náboženství materialistů či popletených náboženských vůdců a jejich stejně popletených oveček (slepý slepého vede), které je ale ve velkém sporu nejen s Biblí, ale i s materialistickým poznáním reality dneška, tedy s tzv. operační (experimentální) vědou a příbuznými obory biologie (paleontologií, molekulární biologií, genetikou atd.). Jen neustálé masírování veřejnosti evolučními příběhy, mocenské bojkotování odpůrců a silný vliv evolučních ideologů na veřejné mínění, školství, vědu i média, dokáží zastřít v myslích podvedených lidí propast mezi zcela protievoluční realitou a evoluční propagandou.

V evolučním myšlenkovém světě se pravdivě zobrazuje rčení, že kde lidé nevěří v Boha, nastoupí víra v pověry. Není to kreacionismus, kdo do vědy potřebuje zavádět zázraky a magii, ale právě evolucionismus. Kreacionista nenazývá stvoření světa a života na Zemi zázrakem, stejně jako když projektant vyprojektuje a zedník pak dle tohoto projektu postaví dům, nenazýváme to zázrakem. Ani nepovažujeme za zázrak, když dnes všude kolem nás život vzniká z předchozího života, buňka z předchozí buňky a gen z genu. To, že se ze želvího vejce vylíhne opět želva, nepovažujeme za zázrak. To jsou běžné kreační procesy, žádné zázraky. Zázrakem by bylo, kdyby se ze želvího vejce vyklubala labuť. Tento druh zázraků právě požaduje evoluční víra, tedy aby se domy stavěly bez projektantů a zedníků, život vznikal bez předchozího života, buňky bez buněk a geny z chemikálií, které nenesly předtím žádnou informaci.

Není to kreacionista, ale evolucionista, kdo věří v dávno vědou popřené samoplození: tedy aby došlo k zázraku, při kterém mrtvé chemické prvky oživly (to se dnes nikde neděje), aby slepý organizmus, navíc bez programu pro oči, začal postupně vidět (to se dnes nikde neděje), aby hluchý organizmus, nemající ani genetický program pro uši, začal slyšet (to se dnes nikde neděje); není to kreacionista, ale evolucionista, kdo požaduje zázrak, aby organizmus těžší než vzduch, který nikdy předtím nelétal a ani neměl program pro křídla, začal létat, nebo aby organizmus bez mozku a bez programu pro něj začal postupně myslet a kreativně tvořit a stal se člověkem. Je to evolucionismus, kdo do přírodní vědy zatáhl magii a nevídané zázračno, je to evolucionista, kdo vykouzlí zajíce z miliardy let starého klobouku, nikoli kreacionisté.

Ani Bible ani kreacionisté nenazývají stvoření pomocí vysoké inteligence zázrakem. Zázraky potřebují evolucionisté, a to proto, že vysokou inteligenci i informaci na počátku našeho světa bezdůvodně, zcela nevědecky zamítli, jakožto nepotřebné příčiny vzniku složitosti – a nahradili je magickým, leč zcela bezzubým slůvkem, evoluce.