drosophila-1

Octomilka je noční můrou evoluční ideologie

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

Článek Colina Browna „The Incredible Stability of Drosophila“ (Neuvěřitelná stabilita octomilky) ukazuje, jak obtížně prokazatelný je vývoj (evoluce). Je to reakce na článek v Nature – Eyre-Walker, 2002.

Drosophila melanogaster

(Octomilka či banánová muška), patří do čeledi Drosophilidae a je s ostatním dvoukřídlým hmyzem řazena do řádu dvoukřídlí (Diptera). Ten pak s ostatními šestinohými živočichy do třídy hmyzu (Insecta). Po jedno celé století se na této mušce snaží evolucionisté prokazovat evoluci, avšak k jejich velkému žalu, zcela marně.

Drosophila má 13 600 genů a bylo spočítáno už asi celkem 270 000 pozitivních mutací, což je jedna za každých 45 let, neboli jedna pozitivní mutace na každých 450 generací. Takže mezi dvěma druhy, Drosophila simulans a Drosophila yakuc podle evolučního počítání došlo k oddělení před 6 miliony let.

Autor zde říká, že ho nezajímají evoluční počty, ale to, že je z těchto čísel jasná jiná věc – že Drosophilu nepohnulo z její formy ani tolik pozitivních mutací. Byla mouchou – a zůstává mouchou.

Tedy ani mutace nenaruší stabilitu. Princip symetrické variace je odpovědný za zachování životních forem v rámci jejich vlastních druhů – bez ohledu na to, co mohou mutace způsobit. To je zapříčiněno tím, jak jsou aminokyseliny kódovány.

I když dojde k mutaci, obvykle to ve výsledném polypeptidu povede k použití stejné aminokyseliny. (Brown 1999 a 2001). Častěji mutace vyústí v nahrazení jedné aminokyseliny velmi podobnou aminokyselinou ze stejné skupiny. Nejméně ze všeho způsobí mutace nahrazení jedné aminokyseliny jinou z úplně jiné skupiny.

Normálně jsou však takové širší mutace vráceny ke svému původnímu kódování obnovovacím systémem organizmu, i když několik málo jich může zůstat. Autor Colin Brown říká:

  • „Toto vše je část toho, co nazývám symetrickou variací, a je to jistě hlavní způsob, jak Stvořitel zachovává stabilitu a současně i flexibilitu svých stvořených druhů.“

Následuje příklad na mRNA a kodonech. Autor dále říká:

  • „V jedné práci, kde UV záření bylo použito na aktivní gen myši, reparační systém organizmu obnovil 85% změn k původnímu stavu během 24 hodin“ (Anon, 1986, str. 33)
  • „Mutace se normálně nevyskytují v takovém měřítku a tudíž budeme očekávat, že během generací reparační systém bude ještě úspěšnější. Doklad toho může být viděn na dvou případech (zřejmě myslí to, co uvádí předtím na příkladu kodonů a jejich změn), z nichž oba ukazují, že v příbuzných životních formách hlavní mutační změny jsou takové, kdy jedna aminokyselina se změní na jinou v rámci skupiny, do které ta první aminokyselina patří“ (Dolittle, 1985, str. 81; Graur, 1985, str. 55).

A nakonec je třeba zmínit neuvěřitelné množství genetického potenciálu, které životní formy mají. V některých organizmech, jako třeba člověk, je tento genetický potenciál větší než počet atomů ve známém vesmíru (Ayala, 1978, str. 55) Přesto každá životní forma, díky symetrickým variacím a opravným mechanizmům, zůstává ve svém druhu.

(Pramen: CRSQ 3/2003/str. 276)

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na