O úctě k pravdě

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. Napsat komentář

Škoda, že si evolucionisté neudělají víc času, aby prostudovali, co kreacionisté vlastně tvrdí, nemuseli by se pak zesměšňovat svými neznalostmi. Popravdě, ono je to ani nezajímá. Tak jim trochu pomožme.

Druh, toto české slovo s jeho anglickým ekvivalentem species (z latiny), je biologický základní termín a pod něj biologové a evolucionisté řadí různé organizmy, dávajíce jim latinské dvojslovné názvy, tvořené rodovým (např. Canis) a druhovým (familiaris) jménem, zde hezky česky pes domácí, podle dohody se to má psát latinsky a kurzívou. Tento pes domácí má dnes asi 500 plemen (rasa je to samé, ale z důvodu rasismu se od tohoto slova ustupuje ke slovu plemeno, v botanice odrůda). Rod pes patří do čeledi psovití, Canidae (čte se kanidé, kanis, kanis familiaris, pes domácí), kam patří také lišky, šakali, vlci atd., ale už ne kočky či medvědi. Toto je lidská dohoda, jak řadit jednotlivé organizmy, ovšem od dob kreacionisty Linného se taxonomie chopili darwinisté se svými vykonfabulovanými příbuzenskými vztahy (mezi kytkama a lidma, houbama a broukama) a udělali z této systematiky naprostý, nereálný, zcela pohádkový guláš. Realitu (bios, to, co žije) změnili podle své dějepisné fantastické představy o minulosti.

Když kreacionista řekne, že nikde žádné nové druhy nevznikají, tak tím samozřejmě nepopírá, že si evolucionisté nové druhy vymýšlejí a libovolně definují, tedy evoluční taxonomii, ale má na mysli realitu – tedy jestli příroda tvoří nové druhy, ne evoluční taxonomie. Pod pojmem druh tedy kreacionista rozumí stvořený základní typ, v kreační terminologii nazývaný baramin (bara-hebrejsky stvořit, min-hebrejsky druh). Kreacionisté na této taxonomii teprve před pár lety začali pracovat, takže se samozřejmě rozpracovanost této systematiky nemůže rovnat taxonomii dnes už staré 250 let. V evoluční taxonomii (kterou nepoužívají jen vyznavači evoluční pohádky, ale i normální biologové) samozřejmě druhy vznikají a zanikají, protože za druh lze považovat libovolně všechno možné (také jsou o to vedeny mezi biology četné spory), stačí, aby se pár párů organizmů dostalo do izolace a přestalo křížit s původní paralelně se množící skupinou svých vlastních předků, a může vzniknout „nový druh“. Příklad: v 15. století byli na ostrov Porto Santo severně od Madeiry přivezeni králíci domácí. Ti na tomto ostrově zdivočeli a přestali se křížit s původními králíky, ze kterých pochází a jsou proto považováni za nový biologický druh. Takových příkladů je celá řada, evolucí nezfetovaní biologové přiznávají, že kdyby se z kynologických knih nevědělo, jak jednotlivé současné rasy psů vznikaly, tak by se mnohé vyhrabané kostry současných psů a současní psi živí považovali (právem) za různé druhy a asi i rody, protože už velmi mnozí se mezi sebou nekříží. Už z tohoto jednoduchého příkladu vidíme, co je vlastně celá ta evoluční hitparáda a pofidérní dějeprava: variabilita někde uvnitř čeledi, vydávaná zcela neprávem za evoluci stále výš a výše, k vyšším metám, od bakterie k banánovníku a až k dělostřelecké baterii.

Kreacionisté se snaží držet reality a stanovit hranici, kterou nemůže (kromě evolučního dějepisectví) překročit fakticky žádný nositel konkrétního genomu. Přesněji, ze které nemůže vybočit společenství organizmů daného genofondu (to je soubor všech genomů/genů v tomto vzájemně se jak křížícím, tak i nekřížícím!! souboru (populaci) jedinců. Ti pak vyšli, pravděpodobně všichni (protože není lehké příbuzenské hranice stanovit), z jediného, původně stvořeného páru – baramin. Velmi, velmi přibližně se tyto hranice kryjí se zoologickou čeledí, tedy např. psovití, kočkovití atd. Takže Bůh mohl stvořit jediný pár něčeho podobného vlkovi, a z něj, zcela neevolučně, máme všechny současné psy, vlky, lišky atd. S evolucí to nemá nic společného.

Na velkou proměnlivost v přírodě a zcela přirozený, neevoluční, ale Bohem umožněný vznik ras následkem stvořeného, na všechny možné variety připraveného genomu, si naběhl Darwin a všichni jeho nohsledi, kteří tuto úžasnou, Bohem stvořenou proměnlivost vedle zároveň jejích nepřekročitelných bariér, vydávají za důkaz evoluce. Ani jim nevadí, že nově vzniklé „druhy“ a rasy jsou geneticky chudší a méně odolné než jejich předci. Protože jsou specializovanější. Tak Darwin mylně na Galapágách interpretoval variabilitu krunýřů želvy sloní nebo zobáků pěnkav z čeledi strnadovitých jako evoluci, nevěda, že zobáky těchto pěnkav se nikam nevyvíjejí a oscilují jen kolem nějakého rovnovážného bodu dle sezónních podmínek na tamních ostrovech – natož aby se z toho dalo vyvozovat, že kdysi jejich předchůdci byli nějací plazi – to jsou ony evoluční neoprávněné pohádkové extrapolace a konfabulace, nepodložené jak současným skutečným životem organizmů, pozorovaným po tisíciletí, tak ani zkamenělinami. Jim to ale nevadí, oni nepotřebují fakta, oni si vystačí se zamilovanou hypotézou, svojí oblíbenou verzí biologického dějepisu. Láska je často slepá a slepou chce i zůstat, není-li spojena s pravdou a úctou k pravdě, to známe všichni dobře, kdo tu už nějaký pátek žijeme. Evolucionisté úctu k pravdě, faktům a realitě, nemají.

Kreační definice základního stvořeného typu vychází z těchto premis, má-li jít o baramin: 1. musí dojít ke skutečnému oplodnění, 2. musí se rovným dílem uplatnit dědičnost obou rodičů, 3. stačí, když alespoň začne vývoj zárodku. Z toho plyne, že se nevyžaduje plodnost, protože k její ztrátě stačí velmi málo (jediná mutace). Takže i neplodní kříženci se počítají k baramin. 4. stačí i nepřímé křížení, tedy nekříží-li se druh A s druhem C, ale A se kříží s B a C se kříží s B, je A i C považován za baramin. Příklad: Bažant královský, bažant obecný, kur domácí (slepice) a krocan divoký patří k jednomu základnímu typu (baramin), protože se vzájemně přímo či nepřímo kříží (ne všichni se všemi). Ale kachna divoká se (dle dosavadních pozorování) s nimi nekříží, patří tedy k jinému baramin.

Koňovití (čeleď): Zebra horská, kvagga a zebra Gréviho, dále osel asijský, africký a kůň Převalského patří zřejmě k jedinému baramin, a to i přesto, že se ne všichni kříží se všemi (nebylo pozorováno křížení asijského osla a zebry Gréviho). Podobně z botaniky kuklík potoční a kuklík městský, tyto dva plevele, se téměř nekříží a uvádí se jako dva rozdílné druhy (Geum rivale a Geum urbanum), žijí na odlišných místech. Když je ale zasadíte vedle sebe, zkříží se. To je ale velmi málokdy k vidění, proto je kreacionisté považují za jeden baramin, jediný stvořený druh, a oba druhy spíše za jednotlivé rasy. Podobně je to u náprsníku červeného a žlutého, oba jsou řazeni k různým druhům. Tyto závěry se pak zobrazují na matici křížení, chovatelé, kterým se nějaké nové křížení podaří, o tom referují v odborných časopisech.

Takže na položenou otázku: ano, pes a liška patří k jednomu druhu, stvořenému baramin. Dnes jsou však biology řazeni jen do stejné čeledi (psovití, Canidae), přestože se ví, že Canis a Vulpes se křížit mohou. Znovu upozorňuji, že evolucionisté dnes ve svém zoufalství prokázat neprokazatelnou evoluci uvádějí rozmanitost přírody a miliardy změn, které pozorujeme denně, za důkaz evoluce. Fatálně jim však chybí důkaz, pozorovatelný důkaz, že tyto různé změny (způsobené variabilitou původně stvořeného genomu, mutacemi, nemocemi, vymíráním atd.) se v jedné, jediné živé soustavě dlouhodobě kumulují a vedou ke vzniku nových genů, souborů genů a potažmo orgánů a organizmů, tedy vpravdě ke vzniku nových druhů.

Takže, aby bylo přátelům z evoluční církve jasno, co kreacionista tvrdí: žádné nové druhy a žádné nové geny, vedle těch původně stvořených, nevznikají! A že vám chybí zkameněliny, které by tu vaši pohádku o nových taxonech, vznikajících tak hojně v minulosti, prokazovaly, je obehraná písnička, při které okamžitě vypínáte uši i mozek. O čem to je? O úctě k faktům, o úctě k realitě. O úctě k pravdě!

Příloha Velikost
O úctě k pravdě.doc 42.5 KB

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na