Každý člověk na Zemi je občanem 640-721 exam nějaké pozemské vlády. Podřizuje se zákonům, platí daně, má své práva i povinnosti. Zároveň s tím je každý člověk (!) na planetě Zemi má i duchovní občanství. Buď je poddaným Nebeského Království – nebo satanského F50-521 exam. Bible k nám hovoří velmi kategoricky (Ef. 2:1-2): „Jestliže člověk nepřijal Nebeské občanství skrze Ježíše Krista, tak automaticky upadá do poddanství druhého nebe. Vy jste také žili pod nadvládou satana. Vnutil vám líbivé hodnoty, zvyky, manýry, jimiž jste se řídili.HP0-J33 exam

vypadá jak Matrix futurum. Teda ne že by rybník brčálník nebyl hezký a sci-fi taky můžu, ale mám pocit, že vodněkud na mě vystartujou Vetřelci versus Pradátor.

Ale líbí se mi nový antispamový program george pojmenovaný po bývalém rákosníčkovi. Doufám, že jedná jako chladná hromádka procesorů a ne jako ten minulý velmi subjektivně předpojatý skřítek neposeda.

partner ?

ohrožuje evoluci

Ve 2. Korinťanům 12:2–4 píše apoštol Pavel o člověku, který byl „uchvácen do třetího nebe“ a „do ráje“.Zdá se, že Pavel měl (kolem roku 41 n. l.) výsadu zažít nadpřirozené vidění, které bylo tak věrohodné, že nevěděl, zda byl do „třetího nebe“ uchvácen v těle, nebo odděleně od těla.

V Písmu není žádná zmínka, že by takový zážitek měl ještě někdo jiný, pravděpodobně se tedy mohlo jednat o vlastní zážitek apoštola Pavla. I když se někteří znalci snažili Pavlovu zmínku o třetím nebi uvést do spojitosti se starým rabínským názorem, že existují stupně nebe, a dokonce „sedmé nebe“, přesto tento názor nemá žádnou oporu v Bibli. Jak jsme viděli, o nebesích není v Písmu řečeno, že by byla rozdělena do tří úrovní nebo stupňů, ale pro posouzení, zda se zmínka o nebesích vztahuje na nebesa v prostoru zemské atmosféry, na nebesa v kosmickém prostoru, na duchovní nebesa, nebo na něco jiného, je nutné vycházet z kontextu. Proto se zdá, že zmínka o ‚třetím nebi‘ poukazuje na nejvyšší stupeň vytržení, do něhož se dostal ten, kdo měl toto vidění. Můžeme si povšimnout, že některá slova a výrazy v Izajášovi 6:3; Ezekielovi 21:27; Janovi 21:15–17 a ve Zjevení 4:8 se opakují třikrát, zřejmě pro zdůraznění určité vlastnosti nebo myšlenky.

Některé odborné publikace předkládají názor, že Ježíš mluvil o ráji, který údajně tvoří určitou část nebo oddíl hádu či šeolu pro ty, kdo jsou schváleni Bohem. Tvrdí se, že v té době židovští rabíni učili o existenci takového rajského místa pro ty, kdo zemřeli a čekají na vzkříšení. O naukách těchto rabínů Hastingsův Dictionary of the Bible uvádí: „Rabínská teologie, jak se nám zachovala, je neobyčejnou směsí názorů na tyto otázky a v případě mnoha z nich je obtížné určit dobu, jež by jim měla být přiřazena . . . Vezmeme-li tuto literaturu tak, jak je, mohlo by se zdát, že někteří pokládali ráj za součást země, podle jiných tvořil část šeolu a pro další nebyl ani na zemi, ani pod zemí, ale v nebi . . . Existují však určité pochybnosti alespoň o něčem z toho. Tato různorodá pojetí samozřejmě nalézáme i v pozdějším judaismu. Nejpřesněji a nejpodrobněji se objevují ve středověkém kabalistickém judaismu . . . Neví se však, kam až zpět lze tyto věci promítnout. Zdá se, že přinejmenším starší židovská teologie . . . věnovala myšlence na přechodný ráj málo prostoru nebo vůbec žádný. Mluví o Gehinnom pro ničemné a o Gan Eden neboli zahradě Eden pro spravedlivé. Je sporné, zda jde ještě za tato pojetí a zda potvrzuje ráj v šeolu.“ (1905, sv. III, s. 669, 670)
I kdyby Židé takové věci učili, bylo by zcela nerozumné věřit, že Ježíš takové představy propagoval, protože odsuzoval nebiblické náboženské tradice židovských vůdců. (Mt 15:3–9) Ráj, o kterém dobře věděl židovský zločinec, s nímž Ježíš mluvil, byl pozemský ráj popsaný v první knize Hebrejských písem — ráj Eden. Proto Ježíšův slib pochopitelně ukazuje na obnovu těchto pozemských rajských podmínek. Slib, který dal Ježíš zločinci, proto takovým nespravedlivým lidem poskytuje zaručenou naději na vzkříšení a to, že dostanou příležitost žít věčně v obnoveném ráji. (Srovnej Sk 24:15; Zj 20:12, 13; 21:1–5; Mt 6:10.)
Duchovní ráj. V mnoha prorockých knihách Bible nalézáme Boží sliby o tom, že Izrael bude navrácen ze zemí vyhnanství do své zpustošené vlasti. Bůh způsobí, že opuštěná země bude obdělávána a osévána, aby bohatě rodila, a bude zde mnoho lidí i zvířat; města budou znovu vystavěna a obydlena a lidé řeknou: „Ta země tam, která byla zpustošena, se stala podobnou zahradě Eden.“ (Ez 36:6–11, 29, 30, 33–35; srovnej Iz 51:3; Jer 31:10–12; Ez 34:25–27.) Tato proroctví však rovněž ukazují, že takové rajské podmínky se vztahují na samotné lidi, kteří díky své věrnosti Bohu nyní budou moci „rašit“ a bujně růst jako „stromy spravedlnosti“ a těšit se z nádherného duchovního blahobytu jako ‚dobře zavlažovaná zahrada‘, na kterou se lije hojné Boží požehnání, protože má Boží přízeň. (Iz 58:11; 61:3, 11; Jer 31:12; 32:41; srovnej Ža 1:3; 72:3, 6–8, 16; 85:10–13; Iz 44:3, 4.) Izraelité byli Boží vinicí, jeho sadbou, ale jejich špatnost a odpadnutí od pravého uctívání vedly k obraznému ‚vyschnutí‘ jejich duchovního pole ještě před tím, než došlo k doslovnému zpustošení jejich země. (Srovnej 2Mo 15:17; Iz 5:1–8; Jer 2:21.)
To nepochybně poskytuje klíč k porozumění Pavlovu popisu vidění (které zjevně měl on sám, protože tvoří část obhajoby jeho apoštolátu), o němž je zmínka ve 2. Korinťanům 12:1–7. Při uchvácení „do třetího nebe“ vstoupil Pavel do „ráje“ a slyšel nevyslovitelná slova. Ráj v tomto vidění mohl znamenat duchovní stav Božího lidu, jako v případě tělesného Izraele, což je možné vidět ze skutečnosti, že křesťanský sbor byl také „Boží obdělávané pole“, Boží duchovní vinice, která byla zakořeněna v Kristu Ježíši a nesla ovoce k Boží chvále. (1Ko 3:9; Jan 15:1–8) Nahradil tak v Boží přízni izraelský národ. (Srovnej Mt 21:33–43.)

Řecké slovo pa·ra′dei·sos se v NZ písmech objevuje třikrát. (Lk 23:43; 2Ko 12:4; Zj 2:7) Toto slovo používali řečtí pisatelé již za Xenofóna (asi 431–352 př. n. l.) a Pollux mu přisuzuje perský původ. (O Kýrově vychování, I, 3; Anabasis, I, ii, 7; Onomastikon, IX, 13) Někteří lexikografové odvozují hebrejské slovo par·des′ (znamenající v podstatě park) ze stejného zdroje. Perské spisy však sahají pouze do šestého století př. n. l. a vzhledem k tomu, že slovo par·des′ použil Šalomoun (v 11. století př. n. l.) ve svých spisech, je toto odvozování hebrejského výrazu pouhým dohadem. (Ka 2:5; Pís 4:13) Slovo par·des′ je dále použito u Nehemjáše 2:8, kde je zmínka o lesnatém královském parku perského krále Artaxerxa Longimana v pátém století př. n. l.

Všechny tři výrazy (hebrejský par·des′, perský pairidaeza a řecký pa·ra′dei·sos) však nesou základní myšlenku nádherného parku nebo zahrady podobné parku. První takový park vytvořil v Edenu Stvořitel člověka. (1Mo 2:8, 9, 15) Hebrejsky se nazýval gan neboli „zahrada“, ale zjevně byl co do velikosti a charakteru podobný parku. Řecká Septuaginta vhodně používá na tuto zahradu výraz pa·ra′dei·sos.

( tento i níže uvedený komentář převzaty z biblické encyklopedie Hlubší pochopení Písma )

je teda dost šílená interpretace textu. Rád bych věděl na základě jakých výkladových srovnání k němu autor došel.

Stejně tak výklad Lk 17:20-21 neodpovídá kontextu Lukáše ani celobiblickému pojetí království v proroctvích.

Je Boží Království skutečná vláda?

Nebo je to stav v lidských srdcích?

Luk. 17:21, Sý: „Ani neřeknou: ‚Tuto jest‘ anebo ‚Tamto jest‘. Neboť království Boží jest ve vás [„mezi vámi“, KB, EP, Ži, Pe; „ve vašem středu“, NS].“ (Všimněme si, že podle 20. verše mluvil Ježíš k farizeům, které také odsoudil jako pokrytce, čili nemohl mít na mysli, že Království je v jejich srdcích. Království představované Kristem bylo však v jejich středu, „mezi“ nimi [KB, EP, Ži, Pe].)

V jakém smyslu bylo Boží Království ‚ve středu‘ těch lidí, kterým Ježíš kázal?

Ježíš se spoléhal na to, že Bůh má moc ochránit ho a dopřát mu zdar. Tak začal svou veřejnou službu a Božímu smluvnímu lidu oznamoval, že „ustanovený čas se naplnil“, a proto je blízko Boží Království. (Mr 1:14, 15) Chceme-li zjistit, v jakém smyslu se Království „přiblížilo“, je možné věnovat pozornost slovům, která Ježíš řekl jistým farizeům: „Boží království je ve vašem středu.“ (Lk 17:21) The Interpreter’s Dictionary of the Bible v komentáři k tomuto verši říká: „Tato interpretace se sice často uvádí jako příklad Ježíšova ‚mysticismu‘ nebo ‚soustředění na duchovno‘, ale spočívá v podstatě na starém překladu, a vyjádření ‚ve vás‘ [KJ, Dy] se chápe v nevhodném novodobém smyslu, jako by znamenalo jednotlivce; ono ‚vás‘ ([hy·mon′]) je množné číslo (Ježíš oslovuje farizey — v. 20) . . . Teorie, že Boží království je vnitřní stav mysli nebo stav osobního spasení, odporuje kontextu tohoto verše a také celému pojetí této myšlenky v NZ.“ (G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 883)

Výraz „království [ba·si·lei′a]“ může znamenat také „královskou důstojnost“, a proto je zřejmé, že Ježíš měl na mysli to, že v jejich středu je on, Boží královský zástupce, kterého Bůh ke kralování pomazal. Ježíš však byl v tomto postavení nejen přítomen, ale měl také autoritu konat díla, která dokazovala Boží královskou moc, a připravit kandidáty na postavení v přicházející vládě Království. Proto mohl mluvit o tom, že Království je ‚blízko‘; byla to doba, která poskytovala výjimečnou příležitost.

Mluví Bible o Božím Království skutečně jako o vládě?

Iz. 9:6, 7, EP: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda [„knížectví“, KB; „knížecí panství“, NS] a bude mu dáno jméno: ‚Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.‘ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj [bude] bez konce.“

Dan. 7:13, 14: „Někdo podobný synu člověka [Ježíš Kristus, viz Marka 14:61, 62] přicházel s nebeskými oblaky; a získal přístup k Prastarému na dny [Jehovovi Bohu] a přivedli ho blízko, až před Něho. A bylo mu [Ježíši Kristu] dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky.“

Zjev. 5:9, 10: „[Ty, Ježíši Kriste] jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou kralovat nad zemí.“ (Ve Zjevení 14:1–3 je řečeno, že těchto ‚koupených ze země‘, kteří budou vládnout s Beránkem na nebeské hoře Sionu, je 144 000.)

Vláda, která má moc a autoritu. Pod pojmem Království chápali Ježíšovi učedníci skutečnou Boží vládu, i když jim nebylo jasné, jaký dosah bude královské panství mít. Natanael Ježíšovi řekl: „Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi Král Izraele.“ (Jan 1:49) Učedníci věděli, co bylo v Danielově proroctví předpověděno o ‚svatých‘. (Da 7:18, 27) Ježíš svým apoštolským následovníkům přímo slíbil, že zaujmou ‚trůny‘. (Mt 19:28) Jakub a Jan usilovali o určitá privilegovaná místa v mesiášské vládě a Ježíš potvrdil, že taková privilegovaná místa budou existovat. Řekl však, že tato místa bude přidělovat jeho Otec, Svrchovaný Vládce. (Mt 20:20–23; Mr 10:35–40) Ježíšovi učedníci tedy správně chápali, že se jedná o vládní systém, i když mesiášskou královskou vládu mylně omezovali pouze na zemi a zejména na tělesný Izrael, a to dokonce ještě ten den, kdy vzkříšený Ježíš vystoupil do nebe. (Sk 1:6; srovnej Mt 21:5; Mr 11:7–10.) Tehdy neměli poznání o místu a čase = v Mesiáši zjednodušeně spatřovali pouze vyřešení vlastních starostí - konkr. osvobození Židů od římské nadvlády a daňového systému, chudoby a nemocí (hodnocení z krátkodobé perspektivy navíc omezeného geografického rozsahu).

Jaký účinek bude mít toto Království na lidské vlády?

Dan. 2:44: „Ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“
Žalm 2:8, 9: „Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví a konce země jako vlastnictví. Rozbiješ je železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je rozrazíš na kusy.“

Takové zjednodušování je na úrovni pětiletého dítěte, kterému babička vysvětluje, jak správně věřit v Boha. Btw: doporučuju film Dogma od K.Smitha, vidím zde velkou podobnost.

Ale ale, to je lásky, pane náboženský římský katolíku:))

Přečtěte si stránku: "Co je to modlitba?"

Zde máte vysvětleno, že modlitba je rozhovor s Bohem (vzývání, prosba, ad.) Bůh chce mít s lidmi osobní vztah, protože nás stvořil a my jsme jeho boží děti.

Další témata k výuce křesťanství si můžete vyhledat ZDE.

Ty stránky jsou strašlivá Hereze.Takový bludař by regulerně skončil pred nejakými 350 lety na hranici, jen by to zasvištělo. Např. v kapitole "Věřit není nudné" cituji: "Chci vás přesvědčit, že v Bibli nejsou zákazy." Asi jsem hlupák, ale o čem je Leviticus. Má vůbec ten autor Bibli. O jaké bibli hovoří o Satanské nebo mu tu jeho seslal ten zlý.
Takového autora, skrze kterého promlouvá satan, hnedka po křesťansku exkomunikovat a šup na hranici. Tam by poznal svou "lásku boží". Lump jeden samospravedlivý.