Neslučitelné rozdíly: Může být Darwinovo učení Pasteurizováno?

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 5 Koment.

Evolution News | @DiscoveryCSC

Z Evolution News přeložila Martina R., editoval Pavel Kábrt – 04/2018

Michael Egnor kritizoval tzv. “Darwinovskou medicínu” jako nepoužitelný koncept, jelikož lékařská věda bez něj dosáhla velkolepého úspěchu. Darwinismus je o smrti méně zdatného a zaměřuje se na celou populaci místo na jedince. Lékařství je o léčbě jedince a to každého, kdo potřebuje pomoc, včetně těch méně zdatných, slabých a zranitelných. Jak může být otec evoluční teorie, Charles Darwin, usmířen s otcem biogeneze, pasterizace a vakcín, Louisem Pasteurem?

PLOS Biology se Samuel Alizon a Pierre-Olivier Méthot právě o tohle pokoušejí. Jejich studie je nazvaná „Spojení Pasteura s Darwinem k potlačování infekčních chorob.“ Je to ušlechtilý cíl usilovat o potlačení chorob, ale může jejich smírčí přístup fungovat?

  • Neustálý vzestup nových patogenů a šíření odolnosti vůči antibiotikům v populacích bakterií nám připomíná, že mikrobi jsou živí tvorové, kteří se vyvíjejí v míře ovlivňující veřejné zdraví. Pokud v historii sledujeme linii Pasteurovy a Darwinovy práce, ukáže se, jak může být sladění klinické mikrobiologie, ekologie a evoluce nápomocné k porozumění patologii, vývoji nových terapií a prodloužení účinnosti těch stávajících. [Zvýraznění přidáno].
„Lékařství je o léčbě jedince a to každého, kdo potřebuje pomoc, včetně těch méně zdatných, slabých a zranitelných.“

Autoři poukazují na to, že Darwin a Pasteur spolu pravděpodobně nikdy nekomunikovali. „Pasteur i Darwin se účastnili Mezinárodního lékařského kongresu v Londýně v roce 1881, ale neprohodili spolu ani slovo,“ tvrdí autoři. Není jisté, zda by Pasteurova slova k Darwinovi byla přátelská. Podle jeho pravnuka měl Pasteurův pohled na svět mnohem více společného s inteligentním designem než s Darwinovským naturalismem:

  • Něco hluboko v našich duších nám říká, že vesmír je více než jen uspořádání určitých sloučenin v mechanické rovnováze, vzniklé z chaosu prvků postupným působením přírodních sil. (Pasteur Vallery-Radot, Louis Pasteur, str. 157-158).

Pasteur byl také hluboce náboženský muž a neochvějně protimaterialistický. Řekl:

  • Naši potomci se jednoho dne budou smát pošetilosti moderních materialistických filozofů. Čím více studuji přírodu, tím více jsem ohromen dílem Stvořitele. Modlím se při své práci v laboratoři. (The Literary Digest, 18. října 1902, prostřednictvím Wikiquote).

Není těžké odhadnout, které „moderní materialistické filozofy“ měl Pasteur na mysli. Alizon a Méthot vědí, že ti dva muži pocházeli z velmi odlišného filozofického prostředí.

  • Životy a přínos obou těchto vědců se mohou na první pohled zdát radikálně odlišné: zatímco Charles Darwin pracoval převážně sám (navzdory velkému množství korespondentů), shromažďoval data na podporu svých teorií, psal knihy a provedl relativně málo experimentů, Louis Pasteur vedl ´armádu´ výzkumných pracovníků, kteří prováděli širokou škálu experimentů, psali články o výzkumu a obvykle se zabývali aplikovanými problémy průmyslu nebo veřejného zdraví. Vedle toho, že měli různé metody výzkumu, měli protikladné náboženské postoje; Pasteur byl známý pro svou zbožnost, zatímco Darwin se v pozdějším období svého života popsal jako ´agnostik´. Nicméně oba výzkumníci sdíleli mimořádnou schopnost najít smysl ve zdánlivě nesouvisejících pozorováních. Oba také měli během svého života zásadní vliv na medicínu bez toho, aby sami byli lékaři.

„Oba také měli zásadní vliv na medicínu“ – cože? Ano, vidíme to u Pasteura, jehož vakcíny a objevy v mikrobiologii zachránily nespočet milionů životů. Darwinův příběh je zcela odlišný, jak popsal John West v knize Darwin Day in America [Darwinův den v Americe], konkrétně v kapitolách 13–15. A pokud k tomu ještě přidáme nacistickou ideologii motivovanou darwinismem, eugeniku a totalitní diktatury, můžeme nazvat Darwinův příspěvek lékařství medicínou smrti, zatímco Pasteurův příspěvek medicínou života.

Snaha usmířit tyto muže z naprosto opačných konců světonázorového spektra vypadá jako agresivní vnucování nechtěného zboží. Podívejme se, jestli to Alizon a Méthot zvládnou. Ochotně připouštějí, že je to výzva:

  • Evoluční biologie má v současné době své místo v medicíně. Existuje dokonce významná tendence vyhýbat se použití ´slova na e´ v biomedicínské literatuře, pokud se odkazuje na antimikrobiální rezistenci. Přesto byly lékařské vědy 19. století stejně tak nadšeny pro Darwinovy ideje, jako byly zpočátku nepřátelské vůči Pasteurovým. Tato podpora, často otevřeně nezamýšlená, postupně ve 20. století ustala z nejméně dvou důvodů. Zaprvé, z důvodu intelektuální blízkosti mezi evolucí, eugenikou a medicínou, nejjasněji vyjádřenou v proslovu Karla Pearsona v roce 1912 (´Darwinismus, lékařský pokrok a eugenika´) a v ústavním lékařství George Drapera – to způsobilo, že vědci začali být ostražití při implementaci evolucionistických přístupů do medicíny, a to zejména po 2. světové válce. Experimentování na lidských subjektech v nacistickém Německu vyvolalo celosvětový veřejný odpor a ukončilo postup eugeniky – alespoň ve veřejné rozpravě.

Děsivá poslední věta: „alespoň ve veřejné rozpravě.“ Co se děje za zavřenými dveřmi ve vědeckých institucích? Někteří evolucionisté jsou velmi otevření ohledně svých eugenických názorů, jak ukázal Michael Egnor.

Druhým důvodem pro nedostatek zájmu o darwinistické lékařství, říká autor, je, že „na evoluční biologii bylo převážně pohlíženo jako na vědu o pozorování, a nadále tedy neměla své místo v novém uspořádání lékařských znalostí a průpravy organizované kolem bližších podrobností [sic] a charakterizované experimenty.“ To nám o darwinismu říká něco důležitého; spíše než vědecký experimentační obor je darwinismus utkáváním příběhů tak, aby se nepříjemná pozorování zapasovala do darwinistického obrazu světa.

Poté, co Alizon a Méthot uznali výzvu, která před nimi leží, vznesli požadavek, aby evoluce byla integrována do studia lékařství. Způsob, jakým evoluci definují, však činí jejich konkrétní pokyn jasný:

  • Nyní probíhá zvyšující se podpora učit evoluční biologii na lékařských fakultách. Při výuce mediků je však třeba věnovat pozornost souboru častých předpokladů týkajících se předávání životního stylu nebo adaptivní [sic] hodnoty určitých rysů nebo chování. Dále je třeba zdůraznit, že medicína a evoluce mají rozdílné ´koncepční základy´ a běžně se zabývají rozdílnými problémy: zatímco první se zaměřuje na obnovu zdraví na individuální úrovni, druhá studuje biologické odchylky na úrovni populace a jejich změny v čase.
„…a přidáme-li k tomu nacistickou ideologii, eugeniku a totalitní diktatury, můžeme nazvat Darwinův příspěvek lékařství medicínou smrti.“
Pokud by tohle bylo vše, o čem hovoří, nikdo by nedělal povyk. Dokonce i ti nejhorlivější kreacionisté uznávají „biologické odchylky na úrovni populace a jak se mění v čase“. Otázkou tedy je, co to má společného s Darwinem? Odchylky byly pozorovány po tisíciletí. Co činí darwinismus tak kontroverzním, bylo jeho tvrzení, že celá biosféra se vyvinula z jedné primitivní buňky slepým, neřízeným procesem. Aby to prokázal, musel z přírodního výběru učinit tvořivou sílu, která je schopná vytvořit křídla a oči tam, kde předtím neexistovaly.

Ve velké části své eseje mluví Alizon a Méthot o antibakteriální rezistenci (viz Jonathan Wells, Zombie Science, kapitola 8, k diskuzi o tom, co to má společného s darwinismem). Navrhují lékařské praktiky, které se nejlépe hodí k potlačení šíření rezistentních kmenů. Zdá se, že darwinismu se to týká pouze okrajově, přispívá pouze občasnými odkazy na „evoluční závody ve zbrojení“ a „koevoluci.“ Autoři to ilustrují na příkladech, jako když doktorova strategie s antibiotiky ´udeř rychle a tvrdě´ ve skutečnosti vytvoří podmínky pro rozmnožení virulentních mutantů. Do ničeho z toho ale není třeba zahrnovat Darwina. Jedná se o populační dynamiku, nikoli vytvoření novinky.

Zmiňují „výskyt nových infekcí“ a říkají, že „objevení se nových infekcí často zahrnuje adaptaci na nové hostitele,“ ale to se netýká původu druhů nebo vývoje nových složitých designů. Jak přesvědčivě poukázal Michael Behe v knize The Edge of Evolution [Nepřekonatelná hranice evoluce], mutanti se stávají odolnými rozbíjením věcí. Bakterie může narušit styčné rozhraní s lékem, a tím třeba dosáhne rezistence, ale nevytvoří nic nového. V nedávném rozhovoru ID the Future [Budoucnost inteligentního designu] popisuje Ann Gauger tento druh „evoluce“ jako „vyhazování sedadel, aby loď plula rychleji.“

Interakce parazita s hostitelem má mnohem více společného s ekologií než s evolucí. Alizon a Méthot je opakovaně spojují tak, aby to znělo, jako kdyby dynamické interakce odchylek parazitů a hostitelů byly vždy z podstaty darwinistické. Ne nutně; pokud není přidána nová informace a není vytvořena opravdu inovativní složitá struktura, pak se ani organismus nevyvíjí vzhůru, jak si Darwin představoval. Je to závod v ničení. Loď, která vyhazuje nejvíce nákladu a zůstává na hladině, vyhrává. Takový druh ´evoluce´ není to, co měl Darwin na mysli. Jedna z ilustrací v práci Alizona a Méthota ukazuje rezistentní kmeny již přítomné v hostiteli, kterým je umožněno, aby se množily poté, co antibiotika zahubí většinu nerezistentních buněk.

Rezistentní kmeny běžně ztrácejí schopnost soupeřit ve volné přírodě, úspěch přichází pouze v umělém prostředí, jako jsou nemocnice. Autoři na to dokonce poukazují:

  • Na základě dat ze Spojených států a Irska bylo tvrzeno, že větší nemocnice přispívají k rozšiřování rezistence na antibiotika, přičemž jedna interpretace tvrdí, že síť malých nemocnic maximalizuje riziko stochastického vyhynutí nově vzniklých rezistentních variant.
„Bakterie může narušit styčné rozhraní s lékem, a tím třeba dosáhne rezistence, ale nevytvoří nic nového.“

Tato „stochastická vyhynutí“ nastávají proto, že nově se objevivší rezistentní variace nemohou soupeřit v realističtějších prostředích, kde standardní kmeny nemusely odhodit svůj náklad a sedadla přes palubu. Pochopení takových ekologických faktorů vede některé nemocnice k propouštění pacientů dříve do jejich domovů, takže zásoby rezistentních kmenů musejí soupeřit se silnějšími (a méně nakažlivými) kmeny v přirozeném prostředí. Některé nemocnice poskytují prostředí jako jsou třeba zahrady, kde mohou být pacienti vystaveni méně hygienickým, přírodním podmínkám. Takové prostředí napomáhá uzdravení nejen díky rychlejšímu zániku rezistentních kmenů, ale také díky tomu, že poskytne pacientům příležitost pro duševní pohodu, kterou přírodní krásy navozují.

Kromě toho přibývá důkazů, že bakterie mohou získat rezistentní geny horizontálním přenosem genetické informace, jako například z bakterií v půdě. Pokud tomu tak je, pak ani na tom není nic darwinistického. Sdílení již existujících informaci naznačuje design, nikoli evoluci.

  • Na závěr: je velmi potřeba přejít od likvidace ke kontrole, což je pohled, který již v roce 1955 zastával René Dubos nebo v roce 2000 Joshua Lederberg. K hledání „magických kulek“ bychom měli přidat vývoj strategií pro zvládání a zmírnění evoluce patogenů. A to ve smyslu zásahů, které mají velký ekologický a evoluční rozměr, jako například transplantace mikrobiální flóry, nové způsoby podávání léků (rozdílné dávkování, střídání nebo kombinování molekul), nebo dokonce pokroky v bakteriofágové terapii, které by mohly být budoucností veřejného zdraví.

Všech navrhovaných benefitů „ekologických rozměrů“ v medicíně může být dosaženo bez darwinismu. Je těžké pochopit, proč jsou někteří darwinisté tak soustředěni na zavedení darwinismu do oblasti, kde darwinismu netřeba a která tím jen trpí.

Na základě čeho mohou Alizon a Méthot prohlašovat, že by jejich rada byla dobrá pro trpící lidi? Co má Darwin společného s pomocí slabým? Lidé vznikli z Darwinova pohledu náhodou, nemají žádnou výjimečnou hodnotu a časem vyhynou. Darwinistický pohled na lidstvo je nemorální a bezcitný. Pokud bakterie zvítězí nad člověkem, je to pouhý úkaz toho, kdo vyhrál evoluční závod ve zbrojení a předvedl přežití zdatnějšího. Pokud u svého lůžka uvidíte lékaře-darwinistu, bijte na poplach, protože nebude jisté, zda fandí vám nebo bakteriím.

Nejlepším způsobem, jak Pasteurizovat medicínu, je zvýšit teplotu na bod varu, dokud škodlivé darwinistické myšlenky, jako eugenika a přežití nejzdatnějších, nevymřou. Výsledkem bude života schopná lékařská péče podporující lidské zdraví a pohodu s čistými motivy.

 

Komentujte

5 Komentáře zapnuto "Neslučitelné rozdíly: Může být Darwinovo učení Pasteurizováno?"

  Subscribe  
Upozornit na
Foton
Foton

nrm

buňka se totiž vyvinout z viru nemůže.

Správne. A ešte presnejšie: „buňka se totiž vyvinout nemůže.

jhk - vlasta
jhk - vlasta

A ani nikdo pozorovat nebude, buňka se totiž vyvinout z viru nemůže.

– ano, souhlasím. Vir zůstane virem a buňka vždy a pouze jen buňkou. A člověk stále člověkem.

nrm
nrm

jhk – vlasta: A ani nikdo pozorovat nebude, buňka se totiž vyvinout z viru nemůže.

jhk - vlasta
jhk - vlasta
Zmiňují „výskyt nových infekcí“ a říkají, že „objevení se nových infekcí často zahrnuje adaptaci na nové hostitele,“ ale to se netýká původu druhů nebo vývoje nových složitých designů. Jak přesvědčivě poukázal Michael Behe v knize The Edge of Evolution [Nepřekonatelná hranice evoluce], mutanti se stávají odolnými rozbíjením věcí. Bakterie může narušit styčné rozhraní s lékem, a tím třeba dosáhne rezistence, ale nevytvoří nic nového. V nedávném rozhovoru ID the Future [Budoucnost inteligentního designu] popisuje Ann Gauger tento druh „evoluce“ jako „vyhazování sedadel, aby loď plula rychleji.“ – to mi připomnělo… Číst vice »
Václav Dostál
Václav Dostál

Dva citáty B. Pascala:
„V této době je pravda tak zatemněná a lež tak zavedená, že pravdu může poznat jen ten, kdo ji miluje.“
„Štěstí není ani mimo nás, ani v nás – je v Bohu.“