Nejstarší slané jezero na světě je staré jen několik tisíc let

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

Redakční poznámka: Časopis Creation [Stvoření] je vydáván bez přestávky od roku 1978. Z toho důvodu občas publikujeme některé starší, ale zajímavé články z našeho archivu. Tento článek k takovým patří. Pro získání těch nejaktuálnějších poznatků za účelem výuky a sdílení informací doporučujeme našim čtenářům, aby si k takovému staršímu článku ještě vyhledali články novější, navrhované dole v sekci Související články a Další čtení [v angličtině].

Alexander R. Williams

Z článku CMI přeložil Pavel Kábrt – pavelkabrt@seznam.cz – 8/2017. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Článek vyšel v časopisu Creation 17(2):51-51 v březnu 1995. Anglickou verzi časopisu je možné si objednat zde. Na stránkách CMI jsou i další české články zde. CMI – Creation Ministries International /Mezinárodní služba stvoření/ je celosvětovou organizací, která se řadí ke kreacionistickým organizacím mladé Země a doslovného výkladu Bible /jako jsou např. ICR, CRS, AiG aj./.

Tisíce vědců se dnes zabývají rozšiřováním přírodovědeckých faktů o stvoření světa Bohem v protikladu k evolucionistickým nevědeckým báchorkám, jak svět stvořil sám sebe.

Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním vybřednout z evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie. Pavel Kábrt

Phanly, wikimedia commons
Celá nádrž jezera Eyre pokrývá kolem 9 500 km2.

V roce 1984 změřili vědci množství soli, které se nahromadilo v největším australském slaném jezeře—jezeře Eyre v Jižní Australii. Zjistili, že by to trvalo asi 73 000 let, než by se tato sůl naakumulovala za předpokladu, že k potopám docházelo každých 50 let.1

Jenže Jihoaustralské sdružení národních parků a Služba pro ochranu přírody uvedla v roce 1991, že “ téměř celá tato oblast je pravidelně zatopena v průměru každých 8 let.”2 To by zredukovalo časové období pro akumulaci soli na pohých 12 000 let. Toto musí být maximální doba, protože z fosilních důkazů lze vyčíst, že vnitrozemní Austrálie byla v minulosti o hodně vlhčí; byla pokryta deštnými lesy během třetihor, kdy se zřejmě toto jezero začalo vytvářet. Při každoročních zátopách, jak k tomu mohlo v minulosti docházet, by minimální doba pro akumulaci soli byla 1 500 let.

Evolucionisti datují třetihory mezi dva až 65 miliónů let před současností. I kdyby se jezero Eyre vytvořilo před dvěma milióny let, a my bychom předpokládali záplavy každých osm let, stejně by ještě chybělo 99,4 procenta očekávané soli. Pokud bychom předpokládali vyšší stáří a vzali v úvahu vyšší klimatickou vlhkost v minulosti, problém se ještě zvětší, a bude nám chybět až 99,99 procenta množství očekávané soli.

Vědci, kteří prováděli dané výzkumy, byli šokováni touto neshodou a nedokázali najít žádné vysvětlení, kam ta sůl mohla zmizet.

Kdyby však uběhlo jen několik tisíc let od celosvětové Noemovy potopy, jak uvádí Bible, pak je zřejmě všechna sůl na svém místě.

Odkazy a poznámky

  1. The estimated store of soluble salts in the Lake Eyre catchment in Queensland and their possible transport in streamflow to the lake, Gunn, R.H., and Fleming, P.M., Aust. J. Soil Res. 22(2):119–134, 1984 | http://dx.doi.org/10.1071/SR9840119. Zpět.
  2. Parkabout, National Parks and Wildlife Service of South Australia, Vol.1 No.6, 1991. Zpět.

Související články

Další čtení

Související média

Bláto a potopa

DVD Potopa ve městě Missoula-Informační akce CMI

Poklady sněhu

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz