Něco o radiouhlíkovém datování

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Randy S. Berg, 2006

(Z www.earthage.org přeložil Pavel Kábrt – 8/2010)

Datování pomocí uhlíku-14 lze použít k datování předmětů, které předtím žily, jako je dřevo, zvířecí kůže, tkáně a kosti (které nesmí být mineralizované). Vzhledem k nízkému poločasu rozpadu 14C lze tuto metodu použít k datování předmětů mladších než 40 000 let. (1)

Jeden odborník na datování řekl, že zhruba polovina všech výsledků datování, které dá tato metoda, je archeology odmítnuta, protože jsou tato data buď příliš „mimo“, nebo nemožná. (2) Spousta různých dinosauřích kostí a různých předmětů nějak souvisejících s dinosaury byla také datována (např. dřevo a stromy z ostrova Axela Heiberga na Islandu a uhlí), (3, 4, 5, 6) – ve všech případech výsledkem bylo stáří mezi 9800 a 50000 lety. Jiné metody radiometrického datování vyžadují použití různých neověřitelných předpokladů, a z toho důvodu jsou velmi sporné.

Sylvie Bakerová vysvětluje, proč dostáváme často stáří vyšší než 6000 let, pro lidi, kteří se tomu podivují:

„Mnoho podstatných námitek vrhá pochybnost na spolehlivost této metody. Uvedu jen dvě z nich.

  1. Tato metoda předpokládá, že uhlík-14 je v rovnováze v atmosféře – tedy že se rozpadá stejnou rychlostí, jakou je vytvářen. Výpočty prověřující tento předpoklad však ukazují, že rychlost produkce uhlíku-14 je o třetinu vyšší než jeho rozpad. Je-li toto pravda, pak žádná zkamenělina, datovaná touto metodou, nemůže být starší než jen pár tisíc let…“
  2. … Je také pravda, že kosmické paprsky by byly odstíněny od země mnohem účinněji zemským magnetickým polem, pokud by, jak také tvrdíme, toto pole bylo mnohem silnější v minulosti. A když do zemské atmosféry vnikne méně kosmického záření, bude tvorba uhlíku-14 nižší než dnes.

Tak vidíme, že evolucionisté nemají žádnou spolehlivou metodu pro datování zkamenělin…“ (7)

Skutečnost, že se stáří, získaná pro dinosauří kosti (a zuhelnatělé dřevo v dinosauřích vrstvách) pomocí uhlíku-14 pohybují jen v tisíciletích však naznačuje, že často opakovaný názor, že dinosauři vymřeli před 65 milióny let, je mylný. Také z toho vyplývá, že geologická časová stupnice musí být aktualizována a revidována: zvláště proto, že možnost kontaminace od okolní půdy byla vyloučena. Navíc bylo mnoho vzorků zasláno různým laboratořím pro porovnání výsledků.

Když je datován mamut nebo kost Neandertálce, a výsledek „datování“ je 35000 let, tak je toto datum přijato (evolucionisty) jak správné v procesu „peer-review“ ověřování, avšak podobná data podobně zachovalých (nezkamenělých) dinosauřích kostí jsou vysmívána těmi samými, údajně nestrannými a objektivními „vědci“ a jejich „peer-review“ kámoši, kteří všichni věří, že země musí být VELMI, VELMI STARÁ: a to proto, že také věří, že jsme zde všichni bez jakékoliv tvůrčí pomoci – a jen tento názor je správný.

Závěr mnoha vědců a těch, kteří jsou obeznámeni s touto problematikou, je, že metody radiometrického datování nejsou nic jiného než dohady založené na vysoce spekulativních teoriích, spíše než fakta, a že je velmi pravděpodobné, že dinosauři nevymřeli před 65 milióny let, ale spíše v nedávné minulosti. Možná i proto nám Starý zákon v knize Job takové dva dinosaury popisuje; proto také byly nalezeny tisíce znázornění dinosaurů v archeologických lokalitách Mexika a Jižní Ameriky; a proto na původním buddhistickém chrámu /Pozn. překl. – Angkora, Kambodža, viz obrázek níže/existuje rytina stegosaura, vedle dalších zvířat.

Odkazy

1. „The Dating Game,“ Discover, 9/92, p. 78;
2. „Radiocarbon: Ages in Error“; Robert E. Lee, Anthropological Journal of Canada,
Vol. 19, #3, 1981, pp. 9-29;
3. „Direct Dating of Cretaceous-Jurassic Fossils“ Available from CRSEF, P.O. Box 292,
Columbus, OH, 43216.
4. „Stumping Old Age Dogma„; Andrew Snelling; Creation Ex Nihilo; Sept-Nov. 1998;
pp. 48-51.
5. „Radioactive ‚Dating‘ In Conflict„; Andrew Snelling; Creation Ex Nihilo; Dec-Feb,
1998; pp. 24-27
6. „Dating In Conflict„; Hansruedi Stutz; Creation Ex Nihilo; Mar-May 1997; pp. 42-43
7. Bone of Contention: Is Evolution True, Sylvia Baker, 1986, p. 27.

Poznámka a obrázek níže je od Pavla Kábrta, není součástí předchozího článku:

Možná si někdo položí otázku, proč evolucionisté zuby nehty brání svůj názor, že dinosauři vyhynuli před 65 milióny let. Proč neustoupí tlaku drtivého množství faktů a nezmění názor – vždyť to dělají zcela běžně v jiných oblastech své zamilované teorie, je to jejich běžná rutina, ve jménu „pokroku evoluční vědy“? Proč to neudělají v případě dinosaurů?

Odpověď je jednoduchá:

vrstvy, ve kterých se dinosauří pozůstatky nacházejí, jsou tzv. vrstvy druhohorní (po celém světě) a není možné jejich datování změnit jen kvůli jedné skupině fosilních organizmů (dinosaurů) – tyto vrstvy jsou vázány na další evoluční nálezy a komplikované evoluční teorie, je to naprosto provázáno s existencí těchto dinosauřích kostí v těchto vrstvách, a to vše by muselo být revidováno. To je zhola nemožné bez pádu celé teorie! Proto evolucionisté prostě vysoká stáří dinosauřích zkamenělin bránit musí a budou do posledního dechu – i kdyby někde objevili celé stádo živých dinosaurů, budou tvrdit, že toto živé stádo přežilo z druhohor a jednotlivé kusy jsou staré šedesát miliónů let – prostě „dinosauři tolik vydrží a my to dosud netušili“. Pro záchranu svojí teorie nemají jinou možnost. Jak už jsem mnohokrát psal: zanícený evolucionista zcela pohrdá pravdou, fakty a realitou a jediné, oč mu jde, je obhájit svoji zamilovanou teorii! Jiný cíl a jiné hodnoty (např. úcta k pravdě, k faktům) u něj neexistují.

Něco o radiouhlíkovém datování.jpg

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na