NEČEKANÝ DŮKAZ

pavelkabrt Fakta pro stvoření 0 Koment.

Jonathan Gray

(Kapitoly 11 až 13 z knihy Surprise Witness přeložil M. T. – 5/2012.)

CO SE SKUTEČNĚ STALO BĚHEM POTOPY
Krok za krokem

O autorovi
Jonathan Gray procestoval celý svět, aby shromáždil data o dávných záhadách. Jako nadšenec pro prehistorii prozkoumal četná archeologická naleziště a pronikl i do některých oblastí dosud prakticky neprobádaných, včetně částí horního toku Amazonky.

Předmluva Pavla Kábrta
Jen málo lidí si uvědomuje, do kterých všech oblastí našeho života dosahují chapadla prolhané teorie o evoluci naší minulosti a jak zcela falešný obraz o dějinách země tato obludná teorie vytvořila v myslích lidí. Píšu o tom v článku Darwinovi darebáci. Kromě všech těch prolhaných tvrzení o naší minulosti patří do škály darwinistických podfuků také uměle vytvořený šuplíček „Kuriozity, záhady, podvody“. Tam darwinista strčí každý nález, který se mu do evoluční fantazie nehodí. Ale pozor: nejde o žádný malý šuplíček, na množství těchto nepohodlných nálezů by nestačily ani sklady Ikey či Makra. Jsou tam zameteny tisíce různých nálezů v uhlí a vrstvách označovaných jako prekambrium až pliocén, všechny artefakty, stopy lidí a dinosaurů, spousty figurek, rytin a výrobků – to vše darwinisti strčí do obrovského skladu „kuriozit, záhad a podvodů“, aby to neohrozilo jejich zamilovanou teorii; a lidi, kteří o těchto nálezech píší, šoupnou do skupiny „šarlatánů“ (Däniken, Zillmer, Cremo, Thomson, Krušina, Gray atd.).

Ani já ani kreacionisté nepřijímáme mnohé názory a interpretace výše jmenovaných autorů, např. různé jejich dedukce o cizích civilizacích, které z jinak dobře zdokumentovaných věcí odvozují, nicméně to, co je v jejich práci a knihách nadmíru cenné, jsou ona holá data, tedy jasně doložené a zdokumentované nálezy a fakta z celého světa, která je třeba brát vážně při hledání pravdy o naší minulosti, a ne je zamést pod koberec, jak to dělá prolhaná evoluční parta. V tomto článku, který je výtažek tří kapitol z knihy Jonathana Graye Surprise Witness, je mnoho těchto důležitých nálezů uvedeno. Kdyby se v myšlení bezbožných lidí neujaly evoluční slátaniny a lži, tak by všechny tyto nálezy byly chápány jako prosté doklady o celosvětové potopě, která přibližně před čtyřmi tisíci třemi sty lety pohřbila předchozí vyspělou civilizaci i s jejich výrobky, výrobci a všemi stopami, včetně popotopních dokladů o životě lidí s dinosaury. Nejde tedy o žádné kuriozity či podvody. Kuriozitou je naopak evoluční teorie a podvodníky evolucionisté!
Důkladné pročtení následujícího textu a odvahu měnit svoje špatné názory přeje čtenářům
Pavel Kábrt

Kapitola 11

Lidské ostatky (a)
POSLEDNÍ PLAVBA LADY BLUE

„Lady Blue“ byla připoutána k molu. Pevně jako vždycky. Řeka tekla poklidně. Nikdy se v ní neobjevovaly zrádné víry.
…Dnes večer byl však ve vzduchu cítit strach. Země se ještě otřásala. Už to trvalo celý den. Ze země na oblohu nadále přeskakovaly výboje. Ozýval se ďábelský praskot. Úděsné. Všichni obyvatelé se obraceli na vědce s otázkou, „Co to znamená? Zpráva o Noemovi je snad přece jen pravdivá.“ Experti je konejšili, „Existuje pro to přirozené vysvětlení; zítra se nad tímhle problémem sejdeme na konferenci.“

Dvacet osmí dní nato byl svět mrtev. Z nebe ho bičoval déšť. Sopky dštily oheň a síru. Vlny vysoké jako mrakodrap, vzedmuté kvílícími hurikány, srovnávaly hory se zemí. „Lady Blue“ se zlomeným stěžněm se bleskově beznadějně potopila a unášel ji suspendovaný kal a písek. Šlo o první i poslední výpravu „Lady Blue“ pod zem. Náhle se zastavila. Stále se nad ní vršil štěrk.

Nedávno ji objevili – fosilizovanou a v Peru. Narazili na ni horníci při hlubinné těžbě.

****************************************************************

…Díval jsem se na interview s Carlem Saganem. Nakonec se ho televizní moderátor zeptal, „Vraťme se teď ke stvoření a evoluci: je evoluce dokázaná či nikoli?

Sagan odvětil: „Horninové vrstvy a jejich FOSILIE svědčí o tom, že člověk nechodí po zemi zas tak dlouho.“

Tak takhle je to! Důkazy pro evoluci jsou hledány ve fosiliích.

Nejstarší formy života se objevily řekněme před 600 miliony let. (Takže se dá očekávat, že jejich fosilie najdeme ve spodních vrstvách starých hornin.) Člověk se však vyvinul mnohem později, řekněme před nějakými 5 miliony let. (Takže se dá očekávat, že lidské fosilie najdeme pouze v těch vyšších, recentních vrstvách.)

Podle evoluční časové škály je člověk nově příchozí.

Carl byl však také schopný astronom, který popularizoval svůj vědecký názor.

Všimli jste si však, Sagan NECITOVAL EVOLUČNÍ DŮKAZ ZE SVÉHO OBORU – ASTRONOMIE…nýbrž raději FOSILIE (paleontologii). Věděl totiž, že ve svém oboru, astronomii, žádné důkazy pro evoluci nenajde. Takže předpokládal, že je snad najde někde jinde.

To je jako by vám kominík vykládal o průzkumu Amazonie.

Takže dokazují skutečně fosilie a horninové vrstvy evoluci? Ve 14. kapitole se dovíme, co o tom říkají někteří čelní paleontologové (experti na fosilie).

Mezitím pár překvapení.

S tím, jak vykopáváme stále další fosilie, zjišťujeme, že člověk se vždycky objevoval PARALELNĚ se všemi svými údajnými předky – nevyvíjel se z nich. Stopy po člověku objevujeme i v těch nejstarších vrstvách fosilního záznamu! Zbytky lidí jsou tak odkrývány spolu s těmi „prvními a nejstaršími“ náznaky života! V téhle kapitole vás seznámím s několika mrtvými lidmi, kteří nám mají docela dost co říci…

ARTEFAKTY

• Na Aljašce, 30 metrů hluboko pod zmrzlým bahnem a ostatky zvířat, byl nalezen pečlivě opracovaný růženínový pazourkový hrot šípu vyrobený člověkem.

• Peru: v Cayatambo, hluboko v podzemí na osmé etáži, narazili horníci v dole na stříbro roku 1572 na prastarý hřebík zasypaný horninou. 15 centimetrů dlouhý hřebík vězel v kusu dřeva a vůbec nebyl rezavý (1).

• Anglie: roku 1845 referoval anglický přírodovědec Sir Charles Brewster v Britské asociaci pro vědecký pokrok, že napolo zapuštěný v žulovém kvádru vylomeném v lomu Kindgoodie v severní Británii byl nalezen zřejmě člověkem vyrobený hřebík. Žula byla „stará 60 milionů let“. Tentýž vědec rovněž vyzvedl z křídového vápence „starého 75-90 milionů let“ jedenáct ocelových hřebíků.

• Nevada: roku 1865 byly nalezeny v „10 milionů let starém“ živci v dole Abbey Mine v Treasure City stopy špičatého železného šroubu se závitem dlouhého 5 centimetrů. Třebaže byl zkorodovaný, jeho závity byly jasně patrné. Tiskové prohlášení Sanfranciské akademie věd znělo: „Tenhle objev by mohl posunout dobu existence člověka o miliony let do minulosti.“

• Pennsylvania: 9. června 1891 upustila paní S. W. Culpová na podlahu lopatku s uhlím. Jeden velký kus se přitom rozlomil. Uvnitř byl jemný řetízek z 8karátového zlata, 25 centimetrů dlouhý, stočený do spirály a zarostlý do uhlí. Když se zmíněný kus rozlomil na dva, oba konce řetízku zůstaly vězet v uhlí, každý v jednom kuse. Uhlí pocházející prý z „éry karbonu“ a staré asi 300 milionů let narubali v jednom dole v Pennsylvanii (2).

• Tweed, Anglie: při odstřelu v lomu blízko Rutherford Mills se roku 1844 našla umělecky zpracovaná zlatá nit. Trčela v hornině „staré 60 milionů let“ (3).

• Illinois: roku 1851 zde byly nalezeny v hloubce 40 metrů pod povrchem dva měděné prsteny.

• Dorchester, Massachussetts: rovněž roku 1851 při odstřelu z obrovského kusu horniny skalního masivu vylétla kovová váza. Zmíněná hornina se považovala za prekambrickou, „starou přes 600 milionů let“. Artefakt byl zhotoven z neznámého kovu a byl krásně vykládaný čistým stříbrem. Bylo na něm šest obrázků květin, kytic a vinné révy či věnce. Rytecké i řezbářské práce včetně vykládání jsou provedeny s nádherou a dovedností.

(O tomto nálezu píše tehdejší Scientific American, roč. 7, str. 298, 5. června 1852, že váza se našla na místě zvaném Meeting House Hill. „Když jsme obě části složili, tvořilo to zvonovitou nádobu vysokou 11 centimetrů, s průměrem základny 16 centimetrů a hrdla 6 centimetrů; její stěny byly zhruba tři milimetry silné. Tělo zmíněné nádoby připomíná barvou zinek nebo slitinu se značným zastoupením stříbra. Po stranách má šest obrazů květin krásně vykládaných čistým stříbrem;

Obr. 01Obr. 01

dolní část je pak zdobena motivy vinné révy či věnce rovněž vykládanými stříbrem. Rytecké i řezbářské práce na váze včetně vykládání jsou dokonale provedeny obratným řemeslníkem. Tahle zvláštní a neznámá nádoba vylétla při lomovém odstřelu ve slepenci, pět metrů pod zemí.“ Přetištěno z Boston Transcript). Jak tomu bývá u mnoha překvapivých nálezů, putoval uvedený předmět z muzea do muzea, načež zmizel. Snad na něj sedá prach v zatuchlém depozitáři nějakého muzejního kurátora)

Obr. 02Obr. 02

• Západní Virginie: když chtěl jeden mladý člověk zatopit pod kotlem, upadl mu velký kus uhlí, a něco z něj vyčuhovalo. Učitel chemie Newton Anderson uhel rozlomil a objevil uvnitř mosazný zvonek se železným srdíčkem. Byl dlouhý sedmnáctapůl centimetru. Z elementární analýzy ve skenovacím mikroskopu vyplynulo, že zvonek byl zhotoven z mosazi, bronzu a arzenu, sodíku a antimonu, tedy ze slitiny, kterou by dnešní metalurgické technologie nebyly s to napodobit. Zvonek přitom zvonil stále dobře.

• Kalifornie: pod stolovou horou v tuolumneském okrese objevil J. H. Neale moždíř a paličku ve štole vyražené v terciérních sedimentech „starých 33 až 55 milionů let“.

Obr. 03Obr. 03

• Kalifornie: kovový předmět připomínající držadlo vědra byl objeven ve zlatonosném křemeni.

• Anglie: držadlo vědra bylo nalezeno v pleistocenním kameni „starém 10 až 700 tisíc let“.

• Rakousko: roku 1865 byla v uhlí „z období terciéru, tj. z doby před 12 až 70 miliony let“ objevena strojově vyrobená kovová krychle. K objevu došlo ve slévárně Isidora Brauna ve Vocklabrucku. Hrany krychle byly dokonale rovné a ostré. Čtyři její strany byly ploché. Další dvě strany naproti sobě byly vypuklé, a po celém obvodu jejího středu se táhl dosti hluboký zářez. Předmět byl vyroben z tvrdé slitiny oceli a niklu. Byl strojně obrobený a působil dojmem, že jde o součást většího mechanizmu.

Obr. 04Obr. 04

Braunův syn ho předal lineckému muzeu. V salcburském muzeu zůstal do roku 1910. V současnosti se nachází v muzeu Heimathaus ve Vocklabrucku. Časopisy vycházející v době nálezu (například Nature, Londýn, listopad 1886, a L´Astronomie, Paříž, 1887) zveřejnily o zmíněném zvláštním nálezu články (4).

• V dolech v USA, Itálii, Anglii, Německu, Francii a Rusku bylo objeveno velké množství kovových předmětů s protínajícími se úhly. (Nejde tedy o válcovité předměty, které by měly přírodní původ.)

• Gulman, Colorado: roku 1967 byl nalezen hluboko ve stříbrné žíle „staré několik milionů let“ 130 metrů pod zemí dobře zachovaný, 10 cm dlouhý, silně vytvrzený hrot šípu spolu s lidskými kostmi. K objevu došlo v dole Rocky Point v Gulmanu (5).

• Thomas, Oklahoma: roku 1912 rozbil v městské elektrárně topič Frank J. Kenword velký kus uhlí a objevil v něm železný hrnec, který byl uvnitř tohoto kusu uhlí. Uhlí pocházelo z dolu ve Wilburtonu, Oklahoma. Hrnec vystavený dnes v Milesově muzeu hudby v Eureka Springs si prohlédly už tisíce zvědavých lidí (6).

Obr. 05Obr. 05

• Saint-Jean de Livet, Francie: člověkem vyrobená kovová roura byla nalezena v křídové usazenině „staré 65 milionů let“.

Obr. 06Obr. 06

• Aix-en-Provence, Francie: v letech 1786-88 byly nalezeny asi osmnáct metrů pod zemí pod jedenácti vrstvami kompaktního vápence mince, nástroje a opěrné pilíře sloupů (7).

• Glasgow, Skotsko: v uhelné sloji „staré 260 až 340 milionů let“ byl nalezen „moderní“ železný nástroj.

• Illinois: u Chillicote byly nalezeny téměř 50 metrů pod zemí bronzové mince.

• Oklahoma: roku 1926 tam ve Wilburtonu vykopali horníci masivní blok stříbra ve tvaru sudu.

• Anglie: V Chute Forest blízko Stonehenge a rovněž ve Westerhamu, Kent, byly v pazourkovém masivu objeveny mince.

• Colorado: v uhelné sloji „staré 70 milionů let“ byl nalezen železný náprstek /8/.

• Pennsylvania: v uhlí byla nalezena lžíce (9).

„Cože!“ Slyším kohosi volat, „To jistě ne!! Člověk na zemi ještě předtím, než vzniklo uhlí???! Ne, ne, to nemůže být pravda! Naše evoluční teorie…“

Evoluční teorie? Hm…

ANALÝZA PŘEDPOTOPNÍHO KLADIVA

• London, Texas: při pracech v lomu bylo v červnu 1934 v ordovickém pískovci odkryto kovové kladívko a fosilní lastury, které ho obklopovaly, byly podle evoluční časové stupnice datovány na přinejmenším 400 milionů let (10).

Tenhle příběh je fascinující.

Nad žulou ze zdvihu Llano byl těžen ordovický pískovec. Během těžby v něm byla odkryta konkrece. To okamžitě vzbudilo pozornost, protože z ní čouhal kus dřeva. To bylo neobvyklé. Podle teorie vzniku a rozšíření genofondu se v ordoviku dřevo ještě nevyvinulo. Když konkreci rozpůlili, ukázalo se, že dřevo tvoří držadlo železného kladiva. Existují dvě věci, na kterých se všichni shodují. Za prvé, ona konkrece i s ní spojené fosilie pocházejí z ordoviku. Za druhé, nalezené kladivo je pravé. Jedinou otázkou tedy zůstává, zda se do příslušné vrstvy dostalo při jejím vzniku. Zde pomohou některé důležité stopy.

Kolem železné hlavy kladiva je smrštěná zóna (kontrakce), která typicky vzniká při tuhnutí horniny. To svědčí o tom, že kladivo spadlo do sedimentů, když byly ještě měkké. Kladivo má zkosené hrany a konce. Z jeho povrchu byl odebrán malý vzorek železa za účelem analýzy. Železo vykazovalo nezvykle vysoký obsah chloru. To svědčí o tom, že bylo vyrobeno postupem, který dnes neznáme. Navíc bylo jeho držadlo uprostřed částečně zuhelnatělé a obsahovalo kapalné inkluze (horninové vměstky).

Obr. 07Obr. 07

Zmíněné důkazy hovoří pro to, že kladivo bylo do horniny vtlačeno za horka a v době, kdy byl sediment pod tlakem vodních vírů, zřejmě v době, kdy se vrstva tvořila. Je-li tomu skutečně tak, pak muselo existovat lidstvo už v době, kdy vznikaly ordovické sedimenty.

Zkoumalo se i složení hlavy kladiva s využitím sofistikovaného vybavení skenovacím elektronovým mikroskopem (S. E. M.). Zmíněné rozložení chemikálií v kladivu bylo zkoumáno v renomovaných laboratořích Batelle v USA.

Takže proč jsou výsledky tak zarážející?

Překvapují nás proto, že železná hlava kladiva neobsahuje podle všeho žádnou ze stopových příměsí jako třeba křemík či uhlík, které jsou běžně přítomné v moderních ocelových a železných výrobcích. Podle zprávy z Batelle neobsahuje hlava kladiva žádný křemík, nikl, uhlík, ani stopu. Zastoupení prvků podle váhy (semikvantitativní analýza) činí 96.6% železa, 2.6% chloru a 0.74% síry – velmi neobvyklá situace. Jelikož není přítomen uhlík, nejde o ocel v moderním smyslu slova. Není zastoupen křemík, proto se zdá, že kladivo nebylo vyrobeno žádným z moderních postupů tavením oceli v peci; přítomnost tak vysokého procenta chloru je pak opravdu divná.

Při výrobě železa či oceli tavbou v moderní peci se vždy do konečného produktu dostane křemík, byť i ve velmi malém množství. Tohle kladivo ale neobsahuje absolutně žádný křemík.

I když moderní ocelárny používají při výrobě uhlík, už nějakou dobu se ví, že je možné, aby tento prvek vlastně časem z oceli beze stopy vyprchal. Podle metalurgů, s nimiž jsme celou záležitost probírali, se tak však nikdy neděje u křemíku (11).

Zmíněné předpotopní kladivo vlastní v současné době Dr. Carl Baugh z Glen Rose, Texas.
(Kladívko se nyní nalézá v Kreacionistickém muzeu v Texasu, dr. Charles Thaxton, autor knihy „The Mystery of Life´s Origin“ uvedl, když byl v říjnu 2005 v Praze na kongresu „Darwin a design“, že měl toto kladívko v ruce. Poz. edit.)

LODI POKRYTÉ HORAMI

Byly nalezeny rovněž pohřbené zbytky velkých, dobře stavěných člunů či lodí, buď v masivní hornině či ve značných hloubkách pod povrchem ve Švýcarsku (12)

Ke švýcarskému objevu došlo roku 1460, kdy horníci v kantonu Bern hledali kovy. Loď byla pohřbena v hloubce 30 metrů pod povrchem. Měla železnou kotvu. Co však horníky polekalo byla skutečnost, že její trosky uchovávaly kosti a lebky čtyřiceti mužů.

Můžeme si jenom představovat posměváčky, kteří v době Noemově nevěřili, že přijde katastrofa. „Co na tom, máme přece čluny“, slyším je odpovídat. „Zachráníme se, žádný strach“. A když se pak Potopa žene přes planetu, někteří se uchýlí na moře, aby unikli masakru. Ale potopí se a přikryje je horský masiv.

A teď do Neapole, Itálie. V 16. století, poté, co zemětřesení rozpůlilo horu, našli uvnitř velkou loď.

A teď Peru, v Jižní Americe. Kolem roku 1540 odkrývali blízko Callaa španělští horníci zlaté a stříbrné žíly. Tam pak hluboko pod zemí našli ke svému ohromení prastarou loď (13).

Ovidius mluví rovněž o prastarých lodních kotvách nalezených na vrcholcích nejvyšších hor.

BUDOVY A NÁPISY

• Západní Austrálie: roku 1975 narazili studnaři 120 kilometrů od Perthu na beton 10 metrů pod zemským povrchem. Výzkum prokázal existenci betonové zdi.

• Francie: v Aix-en-Provence byly mezi lety 1786 a 1788 objeveny mince, torza sloupů a další opracované kameny 17 metrů pod zemí, pod jedenácti vrstvami masivního vápence.

• Kentucky: v Blue Lick Springs, v podzemí, pod kostmi prehistorického mastodonta, byl objeven chodník z kopákových dlaždic.

• Ohio: na podzim 1868, na skrývce povrchového uhelného dolu spravovaného důlním dozorcem Lucym, blízko Hammondsville, se do šachty 33 metrů hluboké zřítila masa uhlí a odkryla rozsáhlou, hladkou břidlicovou zeď pokrytou nápisy podobným hieroglyfům v řadách s asi osmicentimetrovými mezerami. Na místo nálezu se hrnuly celé davy lidí, aby spatřily tento zázrak. Na místo sice dorazili odborníci s příslušným vybavením, ale břidlice se na vzduchu rozpadla a nápis byl zničen.

• Pennsylvania: v listopadu 1829 byl „v lomu osmnáct kilometrů severozápadně od Philadelphie v hloubce 25 metrů pod povrchem nalezen velký kus mramoru, na kterém byly vruby zahrnující kapitály ‚I‘ a ‚U‘“. Objev potvrdilo několik spolehlivých svědků a jeho obrázek se objevil o dva roky později v American Journal of Science , roč. 19, str. 361.

Obr. 08Obr. 08

• Omaha, Nebraska: asi 40 metrů pod povrchem objevili horníci dobývající uhlí kamennou destičku s vyrytými znaky. Celý povrch byl rozdělen do kosočtverců. Uprostřed každého kosočtverce byla vyryta lidská tvář. Terén nad destičkou byl neporušený – a uhlí bylo údajně 300 milionů let staré (14).

• Oklahoma: roku 1928 narazili horníci v uhelném dole č. 5 blízko Heaveneru v hloubce tří kilometrů na stěnu složenou z betonových krychlí o hraně třicet centimetrů. Povrch krychlí byl tak hladký a vyleštěný, že všech šest ploch fungovalo jako zrcadla. Na stěně nebyl patrný žádný povětrnostní vliv. Asi 100 až 150 metrů níže v šachtě byla objevena stejná či velmi podobná stěna.

Když byl tenhle nález nahlášen důlním inženýrům, byli tihle muži z onoho dolu přemístěni do jiného, a tato část dolu byla pak zasypána (15).

K čemu tam vlastně došlo? Kdo se bojí toho, aby se zmíněná fakta neroznesla?

A nezaráží vás to? Plné 3.2 kilometru pod povrchem! Ať už uvedené stěny pohřbilo cokoli, NEMOHLO jít o nějakou místní povodeň. Máme co dělat s kataklyzmatem, které nemá obdoby!

ZAMETÁNÍ POD KOBEREC

To je zajímavé! Je-li objeveno něco, co zapadá do vžitých představ, má to širokou publicitu, je to s pompou prezentováno veřejnosti, a popíší se o tom stohy papíru. Je-li to naopak v rozporu s akceptovanými představami, pak o tom moc neuslyšíte, „ztratí“ se to, nebo se to popírá.

Chápejte, ve společnosti hrají vůdčí roli peníze.

Posty. Věhlas. Možnost publikovat. Kariéru jedinců kontrolují malé mocné skupinky.

Chcete-li obsadit místo na univerzitě, potřebujete doporučení. Aby vám uveřejnili články ve vědeckých časopisech, musíte projít tím, co se nazývá „anonymní odborné recenzování“ (peer review)

Pro skupinu mocných je snadné určovat, kdo a co bude publikovat, kdo bude pracovat na nějakém výzkumu (a dostane na něj grant). Chcete-li „být úspěšný“, musíte s těmito „vlky výt“.

Znám oběti tohohle systému, kterým byla zmíněná privilegia odepřena pouze na základě odlišného názoru.

Nicméně pokračujme…

Kapitola 12

Lidské fosilie (b)
STOPY V UHLÍ

„Vypadá to, že se snažil utéci, když ho překvapila voda. Každopádně jsem své důkazy předal Americkému přírodovědnému muzeu.“

„To jste neměl dělat!“

„Proč ne?“

„Schválně nějaký čas počkejte, a oni popřou, že někdy něco podobného dostali.“

Za chvíli se k tomuhle rozhovoru vrátíme.

**************************************************************

Lidské výrobky (artefakty) jsou jedna věc.

Ale našly se někdy stopy současných lidí tam, kde by neměly být?

Ale jistě.

Takže ke stopám podrobněji.

Lidské stopy nalézáme v neporušených vrstvách prakticky kteréhokoli geologického „stáří“ – i v horninových vrstvách, kde se zároveň setkáváme s „nejranějšími“ formami života.

Tady je pár příkladů:

• poušť Gobi (objeveno 1959): otisk rýhované podrážky (bota či sandál velikosti 9) ve „2 miliony let starém“ pískovci (1).

• Fisher Canyon, Nevada: otisk boty s jasnými stopami po dratvi (ševcovské niti), v uhelné sloji „staré 12 milionů let“.

• Okres Pershing, Nevada, 1927: otisk boty se známkami pečlivě vytvarované a dvakrát prošité kožené podrážky, v triaském vápenci „starém 160 až 195 milionů let“ (2). Tenhle nález ověřil odborný geolog z Rockefellerovy nadace v New Yorku. Použitá dratev je tenčí než jakákoli dratev užívaná dnešními výrobci bot. Je zachován výrok Samuela Hubbarda, emeritního správce archeologických sbírek Oaklandského muzea, který tehdy řekl: „Na zemi dnes existují celé rasy primitivních lidí naprosto neschopných vyrýt obraz či ušít takovýto mokasín. Co zbude z Darwinovy teorie tváří v tvář důkazům, že inteligentní lidé existovali na zemi už mnoho milionů let předtím, než se údajně vyvinuli lidoopi? (3)

Obr. 09Obr. 09

Dám vám ještě další příklad toho, jak se zachází s podobnými objevy. Osoba, která učinila objev v okresu Pershing, jej předala do New Yorku. Odevzdala jej na Kolumbijské univerzitě. Ukázala jej také několika čelným lidem z Amerického přírodovědného muzea a předala jim ho. Michael Cremo referuje, „Napsali jsme Americkému přírodovědnému muzeu, a oni o tom nic nevěděli. Řekli nám, že příslušná zpráva v jejich dokumentaci chybí.“ (4). Jak prosté.

• Nevada: otisk polokruhového podpatku ve skále „ staré 10 až 27 milionů let.“

• Cow Canyon, Nevada (37 kilometrů východně od Lovelocku): výborně zachovaný otisk nohy statného člověka v uhelné žíle z „období“ třetihor.

• Anglie, 1948: stopa boty s hlavičkami floků kolem vnějšího okraje, ve „vápenci starém 450 milionů let“.

• Antelope Springs, Utah: stopy obutého člověka, kde levá noha zrovna šlápla na trilobita, tvora, který žil „před 440 miliony let“. Stopy zahrnovaly i nejasně patrnou dětskou nohu (5). K objevu došlo v souvrství Wheeler, v horském pásmu House Range východně od Antelope Springs, v břidličnatém vápenci. 1. června 1968 hledal William Meister fosilie trilobitů. S námahou šplhal po 700 metrů vysoké lomové stěně. Na chvíli si sedl a urazil svým geologickým kladívkem 5 centimetrů silný úlomek skály. Ten se rozevřel jako kniha a vypadl z něj trilobit v otisku podpatku sandálu. Pan Meister si přizval ke konzultaci o tomhle nálezu dalšího geologa. Ten našel další stopy sandálů a několik stop bosých dětí. Z těchto důkazů by se dalo odvodit, že lidé a trilobiti žili v téže době.

Obr. 10Obr. 10

• Laetolil, Afrika: otisky nohou v hornině „staré 12 milionů let“ (6).

• Tulsa, Oklahoma: otisky nohou v hornině „staré 12 milionů let“ (7).

• Carson City, Nevada: otisky sandálů v hornině z „období“ pliocénu „před 12 miliony let“ /8/.

• Glen Rose, Texas: otisky nohou v křídové hornině „staré 70 milionů let“ (9).

• Mt. Victoria, Austrálie: stopa nohy v triasové hornině „staré 200 milionů let“ (10).

• St. Louis, Missouri: stopy nohou v permské hornině „staré 200 milionů let“ (11).

• Bera, Kentucky: stopy nohou v pennsylvánské hornině (svrchní karbon) „staré 200 milionů let“ (12).

• Jezero Windermere, Anglie: stopa sandálu v ordovické hornině „staré 400 milionů let“ (13).

A tak bychom mohli pokračovat dál. Příkladů stále přibývá a nelze je skoro spočítat.

Evoluční teorie v nesnázích

Všimli jste si, že tu něco nehraje? Jsou-li lidské stopy v prastarých horninách pravé, pak buď lidé existovali v době, kdy zde podle evoluční teorie ještě neměli co dělat, nebo jsou naše geologické datovací systémy mylné.

Měl bych zdůraznit, že zmíněné stopy byly nalezeny teprve poté, co byly odstraněny vrstvy hornin nalézající se nad nimi. A vznikly tehdy, kdy byla hornina dost měkká na to, aby se do ní mohly vtlačit.

Uvedené objevy jsou v příkrém rozporu s evoluční geologií. Jak prohlásil pro tisk v souvislosti se současnými nálezy trilobitů a lidí James Madsen, správce geologických sbírek univerzity státu Utah: „Tady není něco v pořádku, jelikož trilobity a lidi dělí miliony let“ (v teorii přes 200 milionů!) (14).

Však také představuje tenhle bezprostředně současný výskyt moderního člověka (obutého do sandálů) s „primitivními“ trilobity pro evoluční teorii vážný problém.

Evoluce? Pravý opak.

Mohly by být tyto „otisky nohou“ podvrhy?

Měl bych se zmínit o tom, že existují zoufalé pokusy uvedené stopy zdiskreditovat. Nelze však pochybovat o tom, že mnoho takových stop bylo nalezeno „uvnitř“ zvrstvených usazenin, kde je jakýkoli podvod vyloučen. A znovu opakuji, že otisky vznikly v době, kdy hornina byla dost měkká na to, aby se do ní mohly otisknout.

Jak zdůrazňuje Ivan T. Sanderson, převážná většina otisků „nebyla nalezena ‚na povrchu‘ či ‚mimo‘ desky buď sedimentárních vrstev či na nesedimentárních balvanech…Zmíněné otisky podobné lidským nohám…se objevily, když probíhala těžba v lomech, a našly se na povrchu lamin (vrstev) ‚uvnitř‘ zvrstvených usazenin – a v některých případech několik metrů pod současným povrchem a stovky metrů v nitru lomů. (Jsou-li tyhle stopy padělané), jak je příslušní vtipálkové dostali do masivní horniny třicet metrů hluboko a třicet metrů do nitra lomu; a pak angažovali nějakého chlapíka, aby rozpůlil právě ty dvě pravé laminy – v přítomnosti svědků, nezapomeňte – , aby předvedl světu celý ten velkolepý podvod. Tak do toho, pochybovači; nemáte nějaké lepší vysvětlení?“ (15)

Nezávislé a pečlivé zkoumání fosilních lidských stop mnoha vědci potvrdilo, že „zrnka písku ve všech stopách jsou více stlačena u sebe než zrnka bezprostředně vně stop či jinde v hornině… vinou tlaku nohy příslušného tvora.“ To svědčí o tom, že jsou stopy pravé (16).

Ve svém článku v časopisu Scientific American týkajícím se stop v karbonských horninách konstatuje Albert C. Ingalls: „Existoval-li člověk či pouze jeho lidoopí předek či byť jen raný savčí předek nějakého předka onoho lidoopa, ať už vypadal jakkoli, již v tak vzdálené době jako je období karbonu, pak je to s celou geologickou vědou tak špatné, že by měli všichni geologové rezignovat na svá místa a jít jezdit s kamionem. Jenže přinejmenším zatím věda ono atraktivní vysvětlení, že zde zmíněné záhadné stopy v blátě karbonského období zanechal svýma nohama člověk, odmítá“ (17).

Tady to máte. Otevřené přiznání, že jsou fakta úmyslně odsouvána stranou.

Takže co nám tyhle stopy říkají?

Zcela jistě víme toto: k tomu, aby byly tak dokonale zachované, musely být překryty PRAKTICKY OKAMŽITĚ. A pak je pohřbily další desítky či stovky metrů sedimentů.

Zmíněná osoba, která rozšlápla trilobita, udělala zřejmě už jen pár kroků, než ji zachvátila a zabila Velká Potopa.

Jak poznamenává Dr. Burdick: „Tyhle stopy…se zachovaly v hornině stovku či více metrů pod dnešním povrchem terénu; svědčí to o tom, že se tak stalo na počátku či brzy po začátku nějaké velké katastrofy, která obrátila vše vzhůru nohama a pohřbila četné mořské i suchozemské organizmy.“ (18).

Máme zde tedy důkaz o katastrofě…i o přítomnosti člověka již v prekambriu („před vznikem života na zemi“).

Co nám TOHLE všechno chce říci?

Dobrá, nechme tedy stopy stopami. Co takhle nějací skuteční lidé? Podíváme se na to…

Kapitola 13

Lidské fosilie (c)
LIDÉ NA NEUVĚŘITELNÝCH MÍSTECH

„Nikdy by mě to v dole nezasypalo“, procedil pomalu mezi zuby Paul. Vždycky byl jako ze škatulky, posedlý čistotou. A popravdě, on by si za žádnou cenu neumazal ruce třeba prací na zahrádce. Nemluvě o tom, že by nikdy nevstoupil do černého, zaprášeného uhelného dolu.

Ani to neměl zapotřebí. Narodil se totiž v bohaté rodině.

Někteří jiní lidé museli tvrdě pracovat, aby přežili. Ale o to se ostatní nestarají.

Já vám však chci představit několik lidí, které SMRT PŘEKVAPILA v uhelném dole – či (více) dolech, abych byl přesný.

Jak si konkrétně vydělávali na živobytí, o tom nemám ponětí. Někteří z nich byli možná právníci nebo farmáři či někde ředitelovali. Všichni však zemřeli násilnou smrtí a skončili pod nánosy stromů přinesených vodou – ze kterých se nakonec stalo uhlí…které dnes dobýváme.

„Na nesprávných místech“

Zmíněné lidské ostatky se tedy našly „na nesprávných místech“.

V minulé kapitole jsme probírali některé lidmi vyrobené předměty nalezené v uhlí. A to nás nutně dovedlo k otázce, zda člověk existoval na zemi DŘÍVE, než vzniklo uhlí?

A je možné snad ještě něco horšího: existují skutečné objevy fyzických částí lidských těl v uhelných slojích!

• Billings, Montana, listopad 1926: v dole číslo 3 komplexu Eagle Mine u potoka Bear Creek byl nalezen zub prohlášený dentisty za druhou lidskou dolní stoličku v eocenním uhlí „starém 70 milionů let“ (1).

• Itálie: roku 1958 byla v jednom dole nalezena lidská kostra; stáří tamějšího uhlí činí „11 milionů let“ (2).

• Freiberg, Sasko: „Ve sbírce uhlí Vysoké školy báňské ve Freibergu mají podivnou lidskou lebku tvořenou hnědým uhlím a hnědelem s příměsí manganu a fosfátů; její původ však není znám. Lebku popsali Karsten a Dechen roku 1842.“ (3).

• Toskánsko, Itálie, 1958: profesor Johannes Hurzeler z Přírodovědného muzea v Basileji, Švýcarsko, našel v kousku miocenního uhlí „starého 10 milionů let“ dětskou čelist slisovanou jako kus ocelového plechu (4).

• Dr. Henry Morris píše o svém rozhovoru s horníkem v Západní Virginii, který našel výborně zachovalou lidskou nohu, která se změnila na uhlí.

• Castenedolo, Itálie, 1860: v neporušených pliocenních vrstvách „starých přinejmenším 12 milionů let“ byly nalezeny lebky dvou dětí, muže a ženy „moderního“ typu (5).

• Olmo, Itálie, 1863: další podobný nález byl učiněn v pliocenních vrstvách.

• Calaveris, Kalifornie, 1886: lebka identifikovaná jako nesporně lidská byla nalezena v nitru hory, rovněž v pliocenních vrstvách (6).

• Moab, Utah, květen, 1971: Lin Ottingerová našla zuby a části dvou koster „Homo sapiens“ („moderního“ člověka) uvnitř geologické vrstvy „staré 100 milionů let“. Tento nález byl dobře zdokumentován.

• Gilman, Colorado: v křídových vrstvách „starých 70 milionů let“ byla nalezena lidská lebka (7).

• La Sal, Utah: další dvě kostry v křídových vrstvách.

• okres Macoupin, Illinois: zpráva o lidské kostře nalezené roku 1862 v důlním úseku z období karbonu byla zveřejněna v časopisu The Geologist, standardním periodiku. K nálezu došlo v hornině „staré až 300 milionů let“

• okres Franklin, Mo.: v silurské hornině „staré 300 milionů let“ byla nalezena lidská kostra /8/.

A to je pouhý začátek. Věděli jste, že v horninách starých více než „100 milionů let“ bylo objeveno několik set „moderních“ lidských koster?

LIDÉ A DINOSAUŘI POSPOLU?

Běžná teorie praví, že dinosauři vymřeli před 65 miliony let, a že lidstvo se vynořilo teprve „nedávno“ jako nejpokročilejší výtvor evoluce.

Ale co když se tu lidé i dinosauři objevili v téže době?

• pánev řeky Palaxy, blízko Glen Rose, Texas: roku 1908 zde byly nalezeny SPOLEČNĚ stopy lidí i dinosaurů – a vyfotografovány.

Roku 1982, a znovu roku 1984, odkryli Dr. Clifford Wilson (bývalý ředitel Australského archeologického institutu) a Dr. Carl Baugh z Texasu ložisko masivního křídového vápence, aby se dostali k dalším podobným stopám. Řada stop svědčících o chůzi člověka spolu se stopami dinosauřími mířila ke skalnímu výchozu, který překrýval onu vrstvu se stopami.

Dr. Wilson zdůraznil, že kdyby šlo o skutečné stopy, a nikoli o pouhé šikovné výtvory dláta, měly by pokračovat stále stejnou vrstvou, která se táhla pod zmíněnou skálou čili stupněm. Nasadil tedy do uvedeného terénu tým pracovníků, kteří dotyčnou skálu nad nálezem odstranili. Jak lidské tak dinosauří stopy pokračovaly dál!

Wilson píše: „Tisk i vědci byli pozváni, aby sledovali naši práci, a třebaže novinářů přišlo celkem dost – a psali o celé věci v pozitivním duchu – , evoluční vědci přišli až příští rok, kdy se jim podařilo prokázat, že stopy jsou ve skutečnosti erodovanými kameny – což v oné době už samozřejmě tak bylo! Přítomní novináři však předtím stihli nahrát na video, jak stopy lidí i dinosaurů odkrýváme, a já osobně mám ve svém archivu nahrávky dokazující jasně, že lidské stopy se skutečně nacházely vedle dinosauřích…“ (9).

Jo, a ještě další věc. V téže vrstvě se nacházel rovněž trilobit, o kterém se obvykle tvrdí, že je starý zhruba 250 milionů let.

Ve zmíněné vrstvě je tedy přinejmenším 70 otisků lidských nohou a 478 stop dinosauřích – ano, pospolu v téže vrstvě. Našly se po odstranění svrchních nedotčených vrstev. Mnoho z nich vykazuje zřetelné znaky toho, že tu někdo kráčel – pravá noha, levá, pravá atd. A nejenže svědčí o tom, že tu kráčel dvounohý tvor, je z nich patrné i to, jak měl postavené prsty, tvar nožní klenby, bříška palce i paty.

Obr. 11Obr. 11
Lidské stopy se kříží se stopami
dinosaurů (s laskavým svolením
www.bible.ca)

Přes dinosauří stopy přecházejí stopy dětí, dospělých i obrů. Stopy pro děti i dospělé jsou pohodlnými nášlapky pro další chůzi.

Některé stopy připomínající lidské se dokonce s dinosauřími překrývají, takže není pochyb o tom, že člověk, který zde zanechal tyhle stopy, spatřil živého dinosaura.

Obr. 12Obr. 12
Lidská stopa přímo na stopě dinosauří

Následujících 15 obrázků s anglickými popiskami je sem dodáno z knihy dr. Wildera Smithe Man´s Origin, Man´s Destiny; týkají se zmíněných nálezů stop v Poluxy River, Texas, které v tomto místě této knihy popisuje Jonathan Gray. Vrstva vyschlého koryta řeky Poluxy, kde byly všechny nálezy učiněny, je evolučně řazena do druhohor.

Obr. 13Obr. 13

Obr. 14Obr. 14

Obr. 15Obr. 15

Obr. 16Obr. 16

Obrt. 17Obrt. 17

Dr. Burdick sděluje: jeden krok obřích lidí měřil skoro dva metry, „než se onen člověk rozběhl; pak se krok prodloužil na téměř tři metry, přičemž jsou patrná pouze bříška palců, nikoli ostatní prsty. Pak se série stop na břehu ztratila“ (10).

Obr. 18Obr. 18

Je jasné, že zkoumané vrstvy se uložily během několika prvních dnů Potopy, kdy voda ještě nestála tak vysoko, což umožňovalo zachování každodenních změn její výšky při přílivu a odlivu a tvorbu vrstev bahna, které zakrylo stopy tvorů hledajících útočiště ve vyšších polohách. Horní vrstvy pak žádné otisky nohou nevykazovaly.

Začíná debata

Mnoho lidských stop bylo z místa nálezu odebráno a vystaveno. Tato dokumentace však nebyla dost pro všechny přesvědčivá, a ty stopy, ponechané na místě, těžce trpěly erozí, která brzy smazala všechny znaky důležité pro identifikaci.

Navíc byla přinejmenším jedna ze stop označena za lidskou mylně, z přílišného nadšení. Skeptici pak oprávněně odmítli uznat tuto stopu za platný důkaz, a i jiní kreační vědci učinili totéž a tyto stopy odmítli. Na druhé straně evolucionisté nevzali stopy vůbec na vědomí či pouze povrchně prozkoumali starší erodované stopy, a tak nenašli žádný přesvědčivý důkaz prohlásit je za lidské. Sami samozřejmě žádné výzkumy a vykopávky neprováděli.

Nicméně řada dalších lidí prováděla vykopávky – třeba Dr. Tom Patton 9. září 2000. Podnikli vlastní nezávislý průzkum a skutečně objevili sady stop dinosaurů společně s lidskými. To vyvrací námitku, že stopy objevené dříve nejsou autentické.

Nyní se rozbíhá další, systematičtější práce s cílem nashromáždit skutečně reprezentativní soubor vzorků in situ pro další vědecké zhodnocení. Zahrnují například nesporně prastarý otisk lidské ruky v téže vrstvě, kde se vyskytují i stopy dinosaurů.

Ničení některých důkazů

12. srpna 1989 promluvil Dr. Don Patton na konferenci v Daytonu, TN. Uvedl tam přesvědčivé důkazy doprovázené fotografiemi o tom, že na takzvané Taylorově stezce byly kdysi stopy lidí i dinosaurů.

Přednášce byli přítomni dva renomovaní evolucionisté. A přinejmenším jeden z nich byl uvedenými fakty zjevně nepříjemně zaskočen. Oba muži pak druhý den ráno odlétli do Dallasu a okamžitě se odebrali k řece Paluxy. Vím z důvěryhodných zdrojů, že ve zmíněný den odpoledne kutili cosi v řece se „železnou tyčí“. Tři dny před touto jejich návštěvou vypadala řada fotografovaných stop podle očitého svědectví normálně. A za tři dny po jejich pobytu v korytu řeky byly stopy nalezeny ve zničeném stavu, a tak byly též i vyfotografovány.

Co nám ukazuje prst

V polovině 80. let 20. století si jeden farmář zajel do lomu pro štěrk na cestu. A přitom objevil fosilizovaný lidský prst! Lékař Dale Peterson z Oklahoma City pak prozkoumal rozřezaný vzorek pomocí rentgenu, počítačové tomografie i magnetické rezonance. Podařilo se mu identifikovat klouby i zbytky šlach po celé délce prstu. Konstatoval, „Není nejmenší pochyby o tom, že jde o fosilní prst.“

Navíc byla fosilizována a do nejmenších podrobností zachována i měkká tkáň. Dr. Peterson píše, „Nehet i kutikula byly dobře patrné a měly normální tvar. Fosilie nevykazovala žádné známky zašlosti, atypického zbarvení či řídnutí kostí. Vypadala prostě i uvnitř přesně tak, jak vypadá pod mikroskopem běžný lidský prst. Jednotlivé vrstvy kůže i subkutánní tkáně se rýsovaly jasně. Kostní dřeň byla jasně patrná včetně znaků charakteristických pro ohýbací i natahovací šlachy.“

Obr. 19Obr. 19

V tomto případě jde opravdu o prst kohosi, kdo byl bleskově pohřben v důsledku pradávné katastrofické události (evolučně řazeno do druhohorní vrstvy – poz. edit.).

Hovořil jsem též dlouho s Edem Conradem, dalším průzkumníkem uhlonosných vrstev z takzvaného „věku dinosaurů“. Také on našel nesporně lidské ostatky včetně lebky se zachovanými zuby i lidský prst.

Dvacet lékařských kapacit prohlásilo onen prst za nesporně lidský. To není dobrá zpráva pro evoluční teorii. Ve skutečnosti nemáte ani ponětí o šikaně, ponižování a zesměšňování, kterým lidé jako je Ed Conrad musí čelit. Nemohou-li totiž už evolucionisté podobné nálezy ignorovat, snaží se je popírat, znevažovat či dokonce fyzicky likvidovat. Shromáždil jsem dostatek důkazů o takové praxi – vydaly by na knihu. Ale to může počkat.

Lidský zub společně s dinosaury

V úterý 16. června 1987 byl na archeologickém nalezišti v Glen Rose, Texas, nalezen lidský zub ve vrstvě slínu (jílu a písku). Zmíněná vrstva ležela mezi dvěma vrstvami křídového vápence, které obě obsahovaly stopy nohou dinosaurů.

Zub našli společně Dr. Carl Baugh z Glen Rose, Mary Lou Del Mulová z Plana, Texas, Melinda Crewsová z Lubbocku, Texas, a Rick Tingle z Tyleru, Texas. S vykopávkami dále pomáhal Bob Helfinstine z Minneapolis, Phillip Isett a Joe Crews z Lubbocku, Texas, jakož i několik dalších dobrovolníků.

Celý tým pracoval několik hodin na tom, aby odstranil část svrchní vrstvy dlouhou asi 2 metry, hlubokou 70 centimetrů a silnou necelého půl metru. To jim umožnilo prozkoumat oblast vrstvy další, ve které, jak doufali, najdou buďto pokračování cestičky již dříve zkoumaného dinosaura, nebo stopy podobné lidským.

Pak začali opatrně odstraňovat příslušný silně jílovitý slín. Když jedna z osob odhazovala povrchový materiál, ze zvyku se u ní shromáždili tři pozorovatelé, aby dosvědčili a zdokumentovali jakýkoli případný nález. V tomto případě stála Melinda vpravo, Mary Lou vlevo a Rick Tingle hned před kopáčem.

Jak Rick tak Melinda spatřili lesklý černý předmět ve štěrbince nakopnuté archeologickou lopatkou, a ihned postoupili vpřed, aby se na něj blíže podívali.

„Vypadá to jako kukuřičné zrno“, řekl Rick. „Mohl by to být kus dinosauřího drápu.“

Dr. Baugh předmět opatrně vyzvedl. „Je to zub!“ vykřikl.

Opatrně ho vrátili do jamky.

„Musíme ho vyfotit tak, jak jsme ho našli“, řekl Baugh. „Miku?“

Mike Reddick, fotograf, byl z Arlingtonu, Texas.

Rychle událost zaznamenal.

Údajný zub se nalézal asi metr od okraje jedné z dinosauřích stop ve spodní vrstvě. Vedle byla také stopa podobná lidské, asi třicet centimetrů od dinosauří stopy.

Phillip Isett, edafolog Státní univerzity západního Texasu v Canyonu, Texas, zmíněné naleziště prozkoumal a usoudil, že zub se našel v materiálu nenarušeném intruzí či jinými zdroji kontaminace. (Edafologie zkoumá vztahy mezi půdou a organizmy – pozn. edit.)

Obr. 20Obr. 20

„Zub“ – pohled zpředu. Na pravé
distální plošce je kousek odštíplý a
na faciální plošce prasklina. Dále
se zdá, že kořenový dentin na meziánní
straně je sice ještě přítomen, ale
je rozpraskaný.

Obr. 21Obr. 21
Zadní část „zubu“. Všimněte si
konkávního tvaru charakteristického
pro lidské zuby. Tentokrát je odštíplá
levá meziánní ploška.

Dr. James H. Addison, DDS, z dallaského předměstí, byl prvním zubařem, který nalezený zub prozkoumal. Prohlásil, že velikost zubu (7,9 mm) představuje krajní hodnotu pro mladého člověka, uváděnou ve standardních textech jako pohybující se od 6 do 8 mm. Dr. Ken Hogan, DMD, z Washingtonovy univerzity v Fort Smith, Arizona, prohlédl zub ve středu 24. června, a rovněž usoudil, že patřil člověku. Dr. Richard Neal z Fort Worthu, Texas, byl dalším expertem; připustil, že nečekal nic jiného, než že půjde o zvířecí zub, a že se jeho nálezci, „kteří samozřejmě nebyli zubaři“, mýlili; poté prohlásil, že už nepochybuje o tom, že zub patří člověku.

Všichni zubaři se tedy shodli na tom, že jde o první mléčný řezák z pravé části horní čelisti patřící mladému člověku. Na základě známého tempa dnešního vyzrávání lidí a za předpokladu, že jde o zub lidský, stanovili zubaři stáří jedince, jehož zub zkoumali, na 3 až 7 let. Lidově řečeno šlo o pravý horní přední dětský zub. Odborníci ho nepovažovali za zub, který by měl přirozeně vypadnout, takže ho dítěti musel někdo vyrazit. Tuto hypotézu potvrzoval i fakt, že levá meziánní ploška je odštíplá a faciální ploška je prasklá (11).

Baugh, který je ředitelem Muzea důkazů o Stvoření v Glen Rose, svolal na 24. června tiskovou konferenci. Na ní prohlásil Walter Best, průmyslník z Indianapolis, že stál jednou nohou na DINOSAUŘÍ cestičce a druhou na stezce, kterou prošli LIDÉ, to vše jen půldruhého metru od místa objevu TRILOBITA a LIDSKÉHO ZUBU.

Ještě ke všemu trilobit!

Trilobita našel Dr. Baugh (a přítomni byli též John Devilbiss a Hugh Miller)…v únoru téhož roku. Ležel metr dvacet od zubu a v téže vrstvě. Šlo o jeden z nejúplnějších vzorků trilobita, který byl kdy nalezen.

Význam nálezů

Jistě CHÁPETE VÝZNAM TOHO VŠEHO, že?

Podle standardní evoluční teorie bychom měli směrem od nejhlubších vrstev hornin výše nalézat stále dokonalejší formy života. Takzvané „jednoduché“ formy by tedy měly být vespod.

Trilobiti prý žili před 570-230 miliony let, pak vymřeli. Takže najdeme-li v nějaké hornině trilobity, svědčí to o jejím konkrétním stáří. A skutečně jsou horniny podle tohoto klíče datovány.

Dlouho po nich se vyvinuli dinosauři. Ti vládli planetě před 135-65 miliony let.

Hominidi se objevili před 5-1 milionem let.

Obr. 22Obr. 22

Tak praví teorie – vtloukaná do našich dětí ve školách, uzurpující univerzity, infiltrovaná do nás médii…přijímaná všude jako fakt.

Lidské fosilie bychom tedy měli nalézat kdesi v horních vrstvách země, protože lidé se na ní objevili vlastně teprve nedávno.

Věříte-li tomu, co čtete v novinách, slyšíte v rádiu či vidíte v televizi, pak není evoluce teorií, nýbrž faktem. Říkají nám, že se musíme zbavit přesvědčení o tom, že se VŠECHNY formy života objevily najednou jako plánované stvoření – nebo že dinosauři, trilobiti i lidé žili současně v téže době. Podobným mýtům prostě nesmíte propadnout, stejně jako mýtu o Potopě, která jako jedinečný úkaz vytvořila uloženiny se všemi zmíněnými tvory.

Však si také notně pohovíme, přijmeme-li evoluční status quo. To jest, do té doby, dokud se nezačneme pídit po OPRAVDOVÝCH DŮKAZECH.

Pak se to s námi začne naklánět. Bylo by možné, abychom se takhle fatálně spletli?

Glen Rose, Texas. A podívejme se, co se našlo:

Hlavní vrstva…………………Několik dinosauřích stop………………..,,,,…..VÝŠE
Další vrstva…………………..Blízko u sebe: trilobit a lidský zub
Dále vápencová vrstva……Blízko u sebe: stopy tříprstých dinosaurů
a podtím……………………….Lidská „stopa“…………………………………….NÍŽE

CELÉ TOTO MÍSTO NÁLEZŮ JE ŘAZENO EVOLUČNĚ DO KŘÍDY („110 miliónů let stáří“)

Teď se zamyslete nad tímhle. Najdeme-li jednoho trilobita in situ s jedním lidským zubem, pak je rázem celá stavba evoluce v troskách. V důsledku toho bychom museli STĚSNAT VŠECHNY GEOLOGICKÉ EPOCHY DO JEDNOHO OKAMŽIKU (od permu – před 230 miliony let, poslední výskyt trilobitů) po pleistocén (před 5 miliony let – údajné první důkazy o hominidech).

Další naleziště

• Vědecké nálezy odkrývající dinosauří stopy a související stopy lidské byly ověřeny podobnými nálezy v Austrálii a Turkmenistánu (12).

• Florida: byla nalezena kostra dinosaura s hrotem šípu zabodnutým do lebky – důkaz toho, že zvíře žilo a zemřelo v téže době jako jeho lovec.

• Blízko El Boqueron, ve státě Tolima, Kolumbie: roku 1971 prováděl profesor Henero Henao Marin vykopávky blízko El Boqueron, ve státě Tolima, když objevil asi 20 metrů dlouhou kostru dinosaura vedle lidské lebky (13).

• Pod kalifornskými horami se mezi dinosauřími kostmi našly pozůstatky současného člověka. Mezi nimi se proslavila lebka Calaveras nalezená pod několika vrstvami vulkanitu v hloubce 45 metrů. (byla o ní zmínka již v předešlém výkladu.)

• Brazílie: při vykopávkách v Lagoa Santa i jinde ve státu Minas Gerais byly nalezeny lidské kostry pohřbené pod kostmi devítinohého toxodona, dvacetinohého megatheria a dinosaura (14).

• Jihoaustralský vědec Dr. Barry Setterfield uvádí osm nalezišť, kde je patrná lidská aktivita v mesozoických vrstvách (tedy z „věku dinosaurů“).
Mezi nimi se našly lidské kostry ve zvláštních oblastech v dakotském pískovci. Ve všech případech byly asi 7 metrů pod úrovní příslušného útvaru a odkryly je odstřelové práce v lomu. Bylo patrné, že vrstvy procházejí kostmi. Zdá se, že to nasvědčuje pohřbení v době vzniku zmíněných vrstev (15).

• Kostry deseti „moderních“ lidí byly vykopány z hloubky 20 metrů pod povrchem v dakotském pískovci, v tomtéž útvaru známém svými dinosaury.
Tenhle útvar (nacházející se v Dinosauřím národním parku) patří do spodní křídy a je údajně 140 milionů let starý. Nejméně čtyři z uvedených deseti jedinců jsou ženy. Jedním z nich je také dítě.

Obr. 23Obr. 23

Obr. 24Obr. 24

Není pochyb o tom, že tihle lidé byli pohřbeni rychle nějakou katastrofou, třeba povodní. Části některých ostatků ještě drží pohromadě. To svědčí o rychlém pohřbení.

Zdá se, že zmíněné lidi pohřbila táž katastrofa, která pohřbila i dinosaury v tomhle útvaru na rozhraní dvou světadílů. Lidé i dinosauři nepochybně žili v téže době.

Co z toho vyplývá

Jak vidíte, existuje značné množství důkazů, které očividně NIČÍ naši zažitou představu o organické EVOLUCI i dějinách země.

Takže:
1. Člověk existoval na zemi již předtím, než vzniklo uhlí.
2. Dinosauři a lidé žili v téže době.
3. Člověk existoval už v „NEJRANĚJŠÍCH“ geologických obdobích.

Porovnejte nyní obě následující tabulky:

1. Teorie (časový sled geologických období vyučovaný v našich školách)
2. Fakta („nepřípustné“ lidské fosilie ve všech těchto vrstvách)

Teorie vypadá takto:

Obr. 25Obr. 25

A tohle jsou fakta:
Obr. 26Obr. 26

PROČ O TĚCHTO SKUTEČNOSTECH SLYŠÍME JEN ZŘÍDKA?

Možná, že se ptáte: „Existují-li opravdu zmíněné mimořádně zajímavé lidské fosilie, tak proč jsem o nich nikdy předtím neslyšel?

Pravda je taková, že uvedená fakta jsou sice dobře zdokumentována, ale od té doby si jich nikdo nevšímal či se na ně zapomnělo.

Až příliš často byly samotné předměty sporu kamsi odloženy, neodvratně zničeny nebo odeslány do nějakého muzea a tam uloženy, aniž by je veřejnost měla možnost spatřit.

Jejich objevení bylo nicméně přece jen zaznamenáno. Existuje několik set zpráv o objevech fosilií podobných zprávám v téhle kapitole. Scientific American je jich plný.

PROČ SE TO NEUČÍ VE ŠKOLÁCH?

Ve škole o těchto věcech neuslyšíte. Vyvrácené mýty nadále vládnou v učebnicích, ze kterých se učíme.

Víte, že ještě skoro 200 let poté, co byla vyvrácena teorie o ploché zemi, byla na evropských školách nadále vykládána? Teorie, které máme pod kůží, zkrátka neumírají snadno. Chce to čas.

Vynořuje se však nadějný trend.

1. prosince 2003 zorganizoval anglický deník The Guardian v Londýně seminář na téma „Kreacionizmus: věda versus víra na školách“. Cílem jednodenního semináře bylo „umožnit středoškolským učitelům, vědcům i filozofům zhodnotit dopad kreakcionizmu na výuku přírodních věd v multikulturní společnosti.“

Učitelka biologie Sue Addinellová (šestá třída vyšší odborné školy v Islingtonu) hovořila o změnách v povaze látky vykládané v hodinách biologie. V 90. letech převládal odklon od důkazů pro evoluci ve prospěch praktické aplikace biologické vědy v každodenním životě. Jedna učebnice z oné doby dokonce ve svém rejstříku vůbec neuvádí Darwinovo jméno.

Paní Addinellová rovněž zrekapitulovala změny v postojích svých žáků. V 70. letech většina z nich přijímala nekriticky evoluci, v letech 90. se objevila menšina, která začala evoluci zpochybňovat, a dnes má paní Addinellová 36 žáků – někteří jsou křesťané, další muslimové – , ale jen dva z nich věří v evoluci!

Paní Addinellová na závěr zdůraznila, že v hodinách přírodních věd musíme respektovat pluralitu názorů – její potlačování nikam nevede.

Není pak divu, že se čelní evolucionisté jako třeba Steve Jones nebo Richard Dawkins tak vztekají. Prohrávají a nedokážou to skousnout.

Andrew Jacobs referoval v New York Times z 30. ledna 2004 o tom, že „Zpracovatelé školních osnov pro vyučování přírodním vědám v (americkém) státě Georgia odstranili slovo „evoluce“ a ustoupili od koncepce přírodního výběru druhů.“

A to je teprve začátek!

TAKŽE PROČ VĚDECKÝ SVĚT STÁLE LPÍ NA EVOLUCI?

Mnoho poctivých vědců je prostě do té míry integrováno do celého systému – a postupují bona fide podle mylných koncepcí. Přece se v tomto smyslu vzdělávali, a žádná alternativa jim nabízena nebyla. A o důkazech proti evoluci prostě nevědí.

Když vám někdo stále opakuje, byť nesprávné, myšlenky, nakonec je přijmete. Jak přiznal Hitler, „Opakuj lež dost dlouho, a lidi na ni nakonec přistoupí.“

My se však téhle tendenci v sobě musíme postavit. Současný systém ovládají mocní, kterým kryjí záda obrovské sumy peněz – a zvykovost.

Zavedené systémy vědy, vzdělávání i veřejných médií jsou plně oddány víře, že makroevoluce je „faktem“, takže jen zřídkakdy uslyšíte o FAKTECH, že nové objevy tuto víru zcela jednoznačně vyvracejí.

Carl Sagan má tendenci opakovaně chrlit slova jako „nesčetné miliardy let“. A dalších deset let hustí do našich dětí evoluci. Zkrátka a dobře se establishment ne a ne postavit k fosilním důkazům čelem.

Většina vysokoškolsky vzdělaných lidí získala diplomy ve zmíněné pedagogické soustavě. Teď si na zcestném životním názoru budují kariéry, pověst i samotné živobytí a strašně by riskovali, kdyby veřejně připustili, že po celou dobu vyučovali něco, co je omyl.

Mnozí z těch, kdo zavrhli evoluční teorii, nejenže ztrácejí finance pro své projekty, nýbrž establishment jim má jejich námitky za zlé, vysmívá se jim, a jsou vyhazováni z práce. A valná část jejich výzkumů přichází vniveč. Příklady takového zacházení by vydaly na celé romány.

A ještě něco byste si měli uvědomit. Je téměř nemožné, aby člověk, který se etabloval na určité pozici ve veřejném sektoru, po určité době veřejně přiznal, že to, co učil, byly bludy. Takže pokračuje indoktrinace nic netušící veřejnosti podle plánu a tito lidé vedou vzdělávací soustavu, média i celý vydavatelský průmysl.

A tady stojíme před onou velkou otázkou…

JE ČLOVĚK STARŠÍ NEŽ TVRDÍ EVOLUCE…
NEBO JSOU DINOSAUŘI A UHLÍ MNOHEM MLADŠÍ?

Dobrá, máme důkazy o tom, že dinosauři a lidé žili v téže době – a že lidstvo je stejně staré jako uhlí. Tyhle poznatky nás pak přivádějí k následujícím dvěma alternativám:

1. Buď byl člověk, vrcholné umělecké dílo evoluce, na zemi již před „věky dinosaurů a uhlí“ (před 65 až 300 miliony let),
2. Nebo dinosauři a uhlí neexistovali před 65 až 300 miliony let, nýbrž teprve zcela nedávno. Jinými slovy, věk dinosaurů se kryje se „současným“ věkem člověka.

Ať už je řešení uvedených rébusů jakékoli, evoluce je v potížích.

I když mnoho rozumných lidí dnes zpochybňuje evoluční pohádku, přece jen volí raději první ze dvou shora uvedených možností – a věří, že lidmi vyrobené nástroje nalezené v uhlí jsou staré, řekněme, 120 milionů let. A proto soudí, že ony artefakty z uhlí dokazují, že je člověk starší než tvrdí evoluční teorie.

Možná to pro vás bude šok, ale používané metody k datování uhlí, dinosaurů atd., jsou stejně tak chybné jako celá ta evoluční fantazie!

Datování totiž právě tvoří nedílnou součást evoluční teorie.

A teď jistě čekáte na to, čím své tvrzení podepřu. Samozřejmě po vás nechci, abyste mi všechno nekriticky věřili. Důkazy pro tvrzení o neplatnosti evolucionistického datování najdete ve dvou kapitolách mé knihy Killing of Paradise Planet (Zabití rajské planety), a další uvedu v připravované knize z této série, The Corpse Came Back (Mrtvé tělo se vrátilo).

Ale chtěli byste znát alespoň ten hlavní, zásadní důvod, proč jsou odmítány jasné důkazy /o neplatnosti evoluční teorie/?

Tak tedy, ať se vám to líbí nebo ne, do hry vstupuje slovo „Bůh“. A to je podstata našeho sporu s evolucionisty.

Věřte tomu. Tohle je bitva mezi dvěma „náboženstvími“.

Napadlo vás někdy, že evoluční teorie je vlastně náboženství?

Hned vám to vysvětlím.

Když Darwin přišel se svou teorií o „Vzniku druhů“, mnoho lidí ji s úlevou přijalo jako alternativu k „Bohu“. Chtěli s Bohem skoncovat! Vymazat ho ze svých životů, ze své paměti. Pokrytecká církev je totiž od Boha odpuzovala. A východisko pro ně představovala právě Darwinova evoluční teorie.

Evoluce prostě s Bohem už nepočítá. Tvrdí, že máme svůj osud ve vlastních rukou, že Bůh nehraje v procesech probíhajících kolem nás žádnou roli; že se nikdy nebudeme žádnému Bohu zodpovídat. Evoluce je ateistickým náboženstvím – náboženstvím i filozofií.

Jak to píše jeden evoluční vědec:

„Ve skutečnosti se z evoluce stalo svým způsobem vědecké náboženství; téměř všichni vědci to tak berou a mnozí z nich jsou ochotni ‚upravit‘ svá pozorování tak, aby byla v souladu s jejich vírou.“ (16).

Hlavní sporné otázky přitom koneckonců v průběhu času vyjasňují evolucionisté sami – jde o to, že SI SAMI ZVOLILI výklad světa bez Stvořitele.

Dr. Michael Walker, docent antropologie na univerzitě v Sydney, řekl:

„Člověku se vnucuje závěr, že mnoho vědců i pracovníků aplikovaného výzkumu je servilních vůči darwinovské teorii pouze proto, že údajně vylučuje Stvořitele.“ (17).

Víte, evoluce není jen „jednou z dalších“ vědeckých teorií.

Evoluce je ve skutečnosti vírou a niterným životním postojem, názorem na svět i na život; jinými slovy, náboženstvím.

Evoluční vědci zavrhují Velkou Potopu z náboženských důvodů…a ne z objektivních důvodů podepřených geologickými daty či daty z dějin starověku.

Často se jejich zuřivé odmítání všech teorií počítajících s nadpřirozenými silami jeví téměř patologické.

Považujeme tak nějak za samozřejmé, že vědecká elita je řízena lidmi, kteří mají naprosto čisté a poctivé úmysly. Lidi, probuďte se. Podívejte se pravdě do očí! Nemáte ani ponětí o rozsahu zkaženosti těch, kteří jsou na vedoucích místech, a co všechno jsou schopni podniknout, aby umlčeli pravdu. Vůbec netušíte, kolik vědců už vyletělo z místa, když odmítli evoluční teorii. Proto nijak nepřekvapuje, že důkazy proti ní jsou často ničeny.

Trapné procitnutí

Podle ověřených zpráv pracovali horníci v uhelném dole v Západní Virginii více než půldruhého kilometru pod povrchem, když náhle pronikli do vzduchové kapsy (ve které byla kdysi voda).

To, co spatřili, je vyděsilo. Ležela tu prouhelněná lidská těla; nejen pouhé kostry, nýbrž kompletní těla s nosy, prsty, vším. Ležela na zemi, byla po stranách a visela ze stropu této vzduchové kapsy.

Z celé oblasti se rázem stala zóna, do které bylo zakázáno vstupovat.

Úřady odebraly důlní společnosti povolení v tomto dole těžit.

Místo pak bylo zaplaveno a zasypáno bahnem. Brzy byla přesně nad oním pozemkem postavena hráz a z lokality se stala nádrž na vodu. Jak prosté!

Kdo vydal pokyny k tomu, aby byl uvedený objev zahlazen? Co tak děsí na koncepci globální katastrofy?

Kam až sahá žumpa lží, zastírání a podvodů ve vědeckém světě?

Pokud o tom nevíte, velké množství vysoce kvalifikovaných vědců zcela odmítlo evoluční teorii. Podle střízlivého odhadu činí toto číslo jen ve Spojených státech desítky tisíc lidí.

Však také článek v časopisu Newsweek roku 1998 informoval o tom, že 40 procent amerických vědců nyní věří v Boha a modlí se. Ve všech zemích denně přibývá vědců, kteří se rozhodnou pro pojetí Stvoření plus Potopa. (Což zahrnuje i další menší katastrofy od doby Potopy).

POTOPA UMOŽŇUJE LEPŠÍ POROZUMĚNÍ JEVŮM

Došlo-li opravdu k celosvětové Potopě, měly by:

1. existovat stovky metrů vodou nakupených sedimentárních hornin, pokrývajících celou planetu
2. existovat důkazy o tom, že mnoho zvířat při této události náhle zahynulo
3. existovat pohřbené zbytky všech možných forem života, promíchané navzájem v těchto sedimentech
4. existovat zbytky lidské činnosti (artefakty, stopy nohou i kostry) různě hluboko pod povrchem v horninách vytvořených Potopou.

A přesně toto JE skutečně nalézáno!

Fosilní záznam NEDOKAZUJE postupné ani přerušované výrony evoluce až k člověku.

Pohřbila-li Velká Potopa všechen život v nesmírné katastrofě, PAK TOMU FAKTA ODPOVÍDAJÍ. Většina horninových vrstev vznikla totiž nahromaděním zbytků organizmů přívaly vody při Velké Potopě. Žádná ze zmíněných vrstev není stará miliony let. Většina z nich byla uložena spolu s ostatky lidí během Potopy.

Řekl jsem většina. Některé ostatky připisované dříve Velké Potopě jsou totiž spíše důsledkem významných, ale menších katastrof v popotopní době. Ve třetí knize mé zmíněné trilogie, The Corpse Came Back (Mrtvé tělo se vrátilo), rozebírám některé z uvedených událostí.

Mám dojem, že nálezy v Glen Rose pocházejí z jedné z takových popotopních katastrof.

Hlavním smyslem této kapitoly však je zdůraznit, že člověk, dinosauři, trilobiti a já nevím co ještě, koexistovali a zemřeli společně.

***************************************************************

A teď: všichni víme, že řetěz je pouze tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek.

Ale co když většina článků takového řetězu neexistuje?

Předpokládejme, že neexistuje prakticky žádný článek. Jak silný je řetěz pak? Uvidíme…

LIDSKÉ FOSILIE – Souhrn

NALÉZÁNY TAM, KDE BY NEMĚLY BÝT
Lidské fosilie jsou soustavně nalézány společně s „prehistorickými“ zvířaty či dokonce ve vrstvách pod nimi, nebo uložené v uhlí. To je hádankou, kterou evoluční teorie není s to zodpovědět.

ARTEFAKTY
Lidské artefakty byly nalezeny až tři kilometry pod povrchem, a ve všech typech údajně „prastarých“ vrstev.

STOPY NOHOU
Stopy lidských nohou nalézáme v neporušených vrstvách starých až „450 milionů“ let.

KOSTRY
Ještě přímějším důkazem jsou nepochybné nálezy lidských koster v uhelných slojích. Mnoho takových nálezů bylo zdokumentováno.

EVOLUČNÍ TEORIE JE CHYBNÁ
Existoval-li člověk už v době nejranějších forem života, pak je celá soustava evoluční teorie kompletně chybná.

Evoluční geologové tvrdí, že příslušné horniny jsou desítky či dokonce stovky milionů let staré. Historici tvrdí, že lidské ostatky v uvedených horninách nemohou být tak staré.

Tato „nepatřičně umístěná“ těla svědčí o tom, že dinosauři, trilobiti i lidé – jakož i uhelné sloje – byli pohřbeni současně a že jejich smrt nedělí miliony let. Přehnané časové údaje musíme zavrhnout.

GLOBÁLNÍ POTOPA ODPOVÍDÁ DŮKAZŮM LÉPE
Existuje vysvětlení, které mnohem lépe koresponduje s fakty. Většinu horninových vrstev tvoří úlomky a trosky naplavené vodou při Velké Potopě, která pohřbila většinu artefaktů, stop nohou i lidských ostatků.

Zde je video pro doplnění:
http://www.youtube.com/watch?v=sQwKRqI9peU&feature=relmfu

Odkazy:

Kapitola 11 – POSLEDNÍ PLAVBA LADY BLUE

1 H.T. Wilkins, Secret Cities of Old South America, 1952, p.418
2 The Morrisonville Times, June 11, 1891; “Mysteries of the
Unexplained”, N.Y. Reader’s Digest, 1982, p.46
3 The Times, June 22, 1844
4 Nature, Nov.11, 1886, p.36; L’Astronomie, Paris, 1887, p.463; J.R.
Jochmans, Strange Relics from the Depths of the Earth. Lincoln,
Nebraska: Forgotten Research Society, 1979, p.2
5 Saturday Herald, Iowa City, April 10, 1967
6 M. Rusch, “Human Footprints in Rocks”, CRSQ, vol.7, 1970, p.201
7 American Journal of Science, 1-144, quoting from The Minerology
of Count Bourbon
8 The American Antiquarian, 1883
221
9 Creation Research Society Journal, 1976
10 Ex Nihilo, Vol.1, No.4, International, 1983, p.5
11 Creation Ex Nihilo, Nov.1985, pp.14-16
12 Switzerland: B. Fregoso, De dictis factisqi Memorabilibus
Collectanea. Medoliani, 1509, np), (Russia: P.J. Strahlenberg, A
historico-description of the northern part of North and Eastern
Europe and Asia. London, 1738, 462 pp; see p.405), (South Africa:
Anonymous. General Literature and Miscellaneous
Communications: no 17 “Ship discovered in the Earth in Africa”,
1818, QJI Lit Sci Arts Lond, vol. v, p.150
13 P. Cieza de Leon, La Cronica del Peru: Part One. Seville, 1553, pp.
xxxii and 367
14 Omaha Daily News, 1897
15 Michael A. Crèmo and Richard L. Thompson, Forbidden
Archaeology: The Hidden History of the Human Place. Badger,
CA., 1993; Nexus, June-July 1995

Kapitola 12 – LIDSKÉ STOPY V UHLÍ

1 C.M. Chen, Smena, Russian Journal, No.8, 1961
2 Jour Trans Vict. Institute, 80:21-22
3 Brad Steiger, Worlds Before Our Own, pp.48,49
4 Cremo and Thompson, Forbidden Archaeology; Nexus, June-July
1995
5 Mysteries of the Unexplained, N.Y. Reader’s Digest, 1982, p.46.
M.Cook, William J. Meister “Discovery of Human Footprint with
Trilobites in a Cambrian Formation of Western Utah,” Why Not
Creation? W. Lammerts, ed. N.J.: Presbyterian & Reformed Pub.
Co., 1970, pp.185-193
6 M. Leakey and R.L. Hay, Nature, March 22, 1979
7 Tulsa Sunday World, May 25, 1969
222
8 The American Journal of Science, 3:26, 139-140, July-Dec. 1883
9 R.T. Bird, “Thunder in His Footsteps,” Natural History, May 1938,
p.255
10 J.R. Jochmans, Strange Relics From the Depth of the Earth. Lincoln,
Nebraska: Forgotten Research Society, 1979, pp.8,9
11 The American Journal of Science and Arts, 1:5:223-231, 1822
12 American Antiquarian, vol.7, p.39
13 The Field, Natural History Journal, 1948
14 Brad Steiger, Mysteries of Time and Space. London: Sphere Books
Limited, 1974, pp.15-25
15 Pursuit, Vol.3, No.4, October, 1970
16 Dr. Wibur Gredy Burroughs, former head of the Geology
Department of Berea College, cited by Brad Steiger, Mysteries of
Time and Space. London: Sphere Books, 1974, p.17
17 Scientific American, Jan., 1940 (emphasis supplied)
18 Dr. Burdick Footprints in the Sands of Time, cited by Steiger,
Worlds Before Our Own, pp.48,49

Kapitola 13 – LIDÉ NA NEUVĚŘITELNÝCH MÍSTECH

1 The Carbon County News, Montana, Nov.11, 1926. Ref. 13, M.Y.
Reader’s Digest, p.46
2 Charles Berlitz, The Bermuda Triangle. St. Albans, U.K.: Panther
Books, Ltd., 1977, p.179
3 Otto Stutzer, Geology of Coal. Trans. By A.C. Noe, Chicago:
University of Chicago Press, 1940, p.271. Stutzer was Professor of
Geology and Mineralogy in the School of Mines at Freiberg, in
Saxony
4 J.R. Jochmans, Strange Relics From the Depths of the Earth.
Lincoln, Nebraska: Forgotten Research Society, 1979, p.3
223
5 A. Keith, The Antiquity of Man,1925, pp.335-340. Sergi, Rivista di
Anthropologia, vol. XVII. Fasc. I-II, Rome. M. Bowden, Ape-Man:
Fact or Fallacy? Bromley, Kent: Sovereign Publication, 1981,
pp.79,80
6 B.W.H., “Alleged Discovery of an Ancient Human Skull in
California”, American Journal of Science, 2:42, 1866
7 Saturday Herald, Iowa City, April 10, 1867
8 “Ancient Man in Missouri”, Scientific American, Sept. 1880, p.169
9 Dr. Clifford Wilson, in “Forward” to The Bible and Science, by Jeff
Harvey and Charles Pallaghy. Blackburn, Victoria, Australia:
Acacia Press Pty. Ltd, 1985, p.vi
10 Steiger, Worlds Before Our Own, pp.46,47
11 Bob Helfinstine and Bill Overn, Bible-Science Newsletter, 2911 East
42nd Street, Minneapolis, MN, August 1987
12 Alexander Romashko, Moscow News, 1983; Carl E. Baugh and
Clifford A. Wilson, Dinosaur. Orange, CA: Promise Publishing,
1991, pp.140-145
13 Erich von Danicken, According to the Evidence. London: Souvenir
Press, 1977, p.332
14 Peter Kolosimo, Timeless Earth. New York: Bantam Books, 1975,
p.16
15 Setterfield, Creation and Catastrophism, 1993, pp.12-13
16 H.S. Lipson, Professor of Physics, University of Manchester, “A
Physicist Looks at Evolution”, Physics Bulletin, vol.31, 1980
(emphasis added)
17 Michael Walker, Senior Lecturer in Anthropology, Sydney
University, Quadrant, October, 1981, p.44

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz