Může se něco výjimečně uchovat po stovky milionů let?
Creation/Evolution Headlines
Z crev.info, přeložil M. T. 12/2008. (Exceptional Preservation: Can It Last Hundreds of Millions of Years?)
Co všechno se může stát za 460 miliónů let? Podle standardní geologické časové tabulky hodně. V tomto diagramu geologické i biologické evoluce uznávaném téměř všemi geology se všechny kontinenty spojily před 260 milióny let, rozlomily před 200 milióny let, a rozlámaly na kontinenty, jak je známe dnes, před 100 milióny let. Podle geologické časové tabulky trvalo pouze 40 miliónů let, než se vyvinula většina našich moderních savců a ptáků, a sedm miliónů let, než se tu objevili „lidoopi” a změnili se ve filozofy.
Země je po věky dynamickým místem, říkají. Je možné očekávat, že jemné rysy pozemských i zvířecích ostatků, s odhadovaným stářím skoro 500 miliónů let, přežijí globální změny prostředí, včetně událostí planetárního vyhynutí před 65 a 251 milióny let? Máme-li věřit geologům, pak přežily. Zamysleme se nad třemi mimořádnými případy zachování, o nichž napsal časopis Geology, periodikum Americké geologické společnosti.
1. Planina Pristine
(Období: Jura, 150 miliónů let)
Jolivet et al. zkoumali Mongolskou vrchovinu, „Vyzdvižený, plochý, starý, ale stále zachovalý erozní povrch“ a popsali ji v časopise Geology (1). Datovali rozlehlou parovinu, vyzdviženou do 4 000 m, svým původem do doby jury – avšak nebyla znát žádná eroze až donedávna. „Její zachování po cca 150 miliónů let naznačuje, že před začátkem poslední epizody deformace, před 5 ±3 milióny let, nedocházelo k žádným dalším tektonickým pohybům“, tvrdili. „Celá situace také naznačuje, že velmi nízká rychlost zvětrávání byla udržována suchým podnebím po milióny let“.
Je až neuvěřitelné, že tohle jedno místo unikalo pohybům kontinentů, dobám ledovým, obdobím tropů a povodním po všechen ten čas od doby dinosaurů. Zbytek světa prý poskakoval a převracel se, ale „tohoto (zachování) bylo dosaženo hlavně kombinací převážně suchého podnebí a dlouhého období tektonického klidu, které trvalo nejméně 150 miliónů let“.
2. Kanadské fosilie s měkkými tkáněmi
(Období: Silur, 425 miliónů let)
Tým z Královské univerzity v Ontariu napsal o „výjimečně zachovaných biotách s měkkými tkáněmi“ z období siluru (ve stejném vydání časopisu Geology) (2). Příkladem jsou lagerstatten čili sedimentární naleziště, která se vyznačují mimořádným bohatstvím fosilií nebo jejich mimořádnou úplností (viz článek ICR od Billa Hoesche, srpen 2007). Tato naleziště poskytují některé z nejlepších příkladů nedotčených silurských biot, jež byly kdy objeveny. Vědci popsali tři místa na poloostrově Bruce v Ontariu, Kanada. „Měkké tkáně jsou zde zachovány ve formě fosforečnanu vápenatého a uhelnatých filmů; a tyto filmy jsou možná stabilizovány ranou diagenetickou sulfurizací“, napsali. „Je příznačné, že bioty zahrnují též dekalcifikované, autochtonní mořské měkkýše i stopové fosilie“. Naleziště obsahovala „taxonomicky i tafonomicky různé bioty včetně konodontních zbytků koster a heterostrakních ryb, kroužkovců a členovců s měkkými tkáněmi, a různou marinní flóru“.
Fosilní limulus z vápence v Solnhofen. Foto: Joachim Scheven, muzeum LEBENDIGE VORWELT.
Měkké tkáně se normálně rozpadají, ale tato tři naleziště byla v tak jemných usazeninách, že obsahovala dokonce neporušené oči konodontních plžů.
Biota = živočišný a rostlinný život určité oblasti.
Diageneze = souhrn procesů, které probíhají v sedimentu po jeho uložení a před jeho zpevněním.
Konodonti = mikroskopické kuželovité a ploténkovité útvary často se zoubky, tvořené fosforečnanem vápenatým. Dosud nebylo bezpečně zjištěno jejich systematické postavení. Konodonti jsou zřejmě zbytky kosmopolitních, zřejmě nektonních organizmů, jejichž velikost nepřesahovala 2-2,5 cm. Představují patrně samostatnou třídu vymřelých mořských živočichů.
Heterostrakní ryby = patří do skupiny Ostracodermi. Jde o primitivní bezčelistní obratlovce, celkovou stavbou poněkud podobné rybám, obývající sladkovodní i mořské prostředí od ordoviku do svrchního devonu. Vyznačují se chrupavčitou vnitřní kostrou, zastoupenou jen hřbetní strunou, a dobře vyvinutým vnějším krunýřem tvořeným kostěnými deskami. Zástupci této třídy jsou dosud nejstaršími známými obratlovci. (poz. překl.)
3. Medúzy z Manitoby
(Období: Ordovik, 460 miliónů let)
Ve stejném vydání časopisu Geology (3) popsali paleontologové z manitobského muzea mimořádně zachované fosilie s měkkými tkáněmi včetně „různorepů, ostrorepů a dlouhých problematických nálevek měkkýšů“. Jedno z nalezišť obsahovalo nejlépe fosilizovanou medúzu, jež byla kdy spatřena. „Fosilie s měkkým tělem z ordoviku jsou na celém světě pozoruhodně vzácné“, praví autoři, a hned je nám také jasné proč: medúzy se normálně rychle rozkládají na pobřežních liniích, tak jako tato. „Fosilie i horniny na obou nalezištích naznačují rychlé pohřbení za podmínek bez přístupu kyslíku a/nebo v přesoleném prostředí“, konstatují.
Autoři posledních dvou článků se zmiňují i o jiných místech ve světě, kde jsou známy podobné lagerstatten. Podle jejich názoru se tato místa nějakým zázrakem těšila klidu a míru po stovky miliónů let, zatímco zbytek světa se zmítal ve srážkách kontinentů, zaledňování, vymírání v důsledku pádu meteoritů a mnoha jiných globálních katastrofách.
Pokuste se myslet nezaujatě a kriticky. Pokud najdete tyto věci, a nebudete pod vlivem léta trvajícího vymývání mozků ve škole (kde vám vyprávěli o miliónech a miliardách let), co si nyní pomyslíte? Tabulka ve Wikipedii je barevná, podrobná a vypadá autoritativně. Cítíte však, jak je vzdálena realitě? Nechte konečně promluvit důkazy, nezaneřáděné lidskými schématy vymyšlenými vypravěči bajek z 18. a 19. století.
V geologii proběhly již mnohé podstatné revoluce. Geologie 18. století (neptunizmus, vulkanizmus) byla nepřijatelná pro století 19., a geologie 20. století se změnila proti svým předchůdkyním k nepoznání. Téměř vše, co v roce 1901 vědci soudili o Zemi, bylo smeteno do propadliště dějin. Další revoluce by jen pokračovala v této tradici.
Co kdybychom vymetli ze svých myslí pavučiny Lyella a Darwina, a podívali se jednoduše na to, co skutečně nalézáme, bez předsudků o pozvolném vývoji po dlouhé věky? Zavedly by nás zachované měkké tkáně z oka plže, nebo medúzy a dinosauří cévy (06/03/2015), k teorii, která by vůbec nějak připomínala všeobecně přijímanou geologickou časovou tabulku?
Je těžké myslet nezávisle. Geologové by jistě protestovali, že se jejich tabulka zhroutila a že mají začínat znovu od začátku. Proč – jaká škoda zahodit všechnu tu práci! Ale promiňte, tohle je přece pravá věda; předpokládáme o ní, že je to hledání pravdy s otevřeným koncem, ať již důkazy ukazují jakýmkoli směrem. Ve vědě neexistují posvátné krávy. (Dá si někdo hamburger?)
Odkazy
- Jolivet et al, “Mongolian summits: An uplifted, flat, old but still preserved erosion surface,” Geology, Volume 35, Issue 10 (October 2007), pp. 871–874.
- von Bitter, Purnell, Tetrault and Stott, “Eramosa Lagerstätte—Exceptionally preserved soft-bodied biotas with shallow-marine shelly and bioturbating organisms (Silurian, Ontario, Canada),” Geology, Volume 35, Issue 10 (October 2007), pp. 879–882.
- Young et al, “Exceptionally preserved Late Ordovician biotas from Manitoba, Canada,” Geology, Volume 35, Issue 10 (October 2007), pp. 883–886.