see-turtle

Mořské želvy z neželv? Žádné důkazy

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

Z www.evolutionnews.org přeložil Pavel Kábrt – 12/2016, /pavelkabrt@seznam.cz. Článek vyšel na stránkách EVOLUTION NEWS AND VIEWS 22. prosince 2016.

Na webové stránky Evolution News and Views píší vědci, kteří ve svém výzkumu vycházejí z myšlenky inteligentního designu (ID) v přírodě (Discovery institute). Nepatří k tzv. fundamentálním či biblickým kreacionistům „Mladé Země“, jsou však v opozici vůči darwinismu a materialistické teorii evoluce. Protože vědecky popírají evolucionistické báchorky, jak svět stvořil sám sebe, některé články z ID zde občas uvádíme.

Nedávno jsme vám sdělili novinky o keporkacích (velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý, kytovec). Nyní pro vás máme nová zjištění o jiné hvězdnaté skupině z produkce filmů Illustra´s film Living Waters (Živé vody): karety, mořské želvy.  V dnešním světě existuje sedm druhů mořských želv, všechny jsou nádherně konstrukčně vyprojektovány, a bohužel, ohroženy. Zvažme nejprve náležitě záhadu jejich původu.

Zkameněliny

Vidíme nějaký postupný vývoj mořských želv ve zkamenělinách? Nikoli; podle vyjádření Univerzity Alabama v Birminghamu (UAB), byla nejstarším předchůdcem moderních mořských želv – mořská želva. Globální oteplování jim zřejmě šlo k duhu.

  • Oteplování klimatu během střední křídy vyústilo ve zvedání mořských hladin a teplot, což zase umožnilo hojnost nových útočišť, které obsadily mořské želvy,“ řekl biolog, doktorand a vedoucí výzkumný pracovník na tomto projektu, Drew Gentry z UAB. „Mořské želvy, dnes zastoupené už jen sedmi žijícími druhy, byli kdysi jednou z nejrozmanitějších linií mořských plazů. Před katastrofou, která připravila o život dinosaury, mohly existovat desítky specializovaných druhů mořských želv žijících v rozličných mořských lokalitách po celém světě.“

Toto prohlášení asi nezmění mínění ochránců želv ve prospěch lidmi působené změny klimatu. A poněkud pochybně vypadá, že by byla evoluční rozmanitost funkcí teploty.

  • „Existuje silný argument, který naznačuje, že se v některých dobách v minulosti mohly sladkovodní želvy vyvinout tak, že začaly obývat mořská prostředí,“ řekl Gentry. Ale většina těchto linií od předků vymřela, takže přesný původ živých nebo ´pravých´ mořských želv je poněkud zahalen tajemstvím.“

Evolucionisté si mohou vždy vymyslet nějaký ten příběh, aby vysvětlili jakékoliv pozorování. Gentry z UAB však nechce, aby toto tajemství zůstalo nevyřešeno, a tak jeden takový příběh nabízí:

  • „Data týkající se C. acris (želva Ctenochelys acris) nám nejen říkají, že mořské želvy mohou obývat specializované oceánské lokality, ale také to, že mnoho současných mořských želv mohlo začít svůj evoluční start podobně jako nadrozměrná kajmanka dravá, jak se to nakonec stalo na jihovýchodě Spojených států.“

Webový portál Phys.org nám říká o dobrovolnících, kteří nalezli podchlazené želvy na mysu Cape Cod (Massachusetts) a vypustili je do teplejších vod. To je 54 kusů „zimou omráčených želv“, které byly zachráněny tento rok, a 600 želv zachráněných minulý rok. Pokud tedy jsou mořské želvy „schopné obývat specializované oceánské lokality,“ měli by se lidé vměšovat do jejich evoluce?

Mořské a suchozemské želvy obývají nejvlhčí a nejsušší místa na zemi, nicméně my lidé cítíme potřebu jim z toho pomáhat. Phys.org také vypráví o místních vědcích, kteří pomáhají zachraňovat australské suchozemské želvy od vymření, i když je to v rozporu s faktem, že „Jediná sladkovodní želví samička může žít déle jak 100 let a vyprodukovat během svého života více jak 2 000 vajíček.“ Ale zřejmě se nevyvíjejí dostatečně rychle, aby přelstili lišku, kterou do Austrálie zavezli lidé v 19. století. Jenže evoluce je chytrá. Vyvinula si na to lidi, aby tu práci udělali za ni:

  • „Modely na našich počítačích ukazují, že z jedné snůšky želvích potomků může být tolik mláďat, že to pokryje 25 podobně velkých populací, které se v této hustotě nacházely dřív v Evropě.“
  • „Když vytvoříme nízkonákladové ´farmy želv´ po celé zemi, umožní nám to přelstít lišku bez jediné jedovaté pasti či kulky.“

Zřejmě je tedy evoluce schopna vytvořit bytosti, které mohou použít inteligentní projekt k řešení problémů, do kterých by se byly nedostaly, kdyby je samy nezpůsobily.

Tragédie prostého lidu

Lidské bytosti se zdají být jedinými tvory na této zemi, kteří zcela záměrně upadají do situace, která se nazývá tragedie obecní pastviny — případně tvorové, kteří mohou použít svůj rozum k rozpoznání tragedie a k jejímu odvrácení. Mořským želvám se pravděpodobně bude dařit i bez špatných lidských aktérů, kteří je vězní pro vejce, maso a ničí jejich lokality. Zvažte takový případ v Indonésii. Opět jde o článek z Phys.org, který popisuje dobrovolníky, jak vypouštějí mladé želvičky na pobřeží:

  • Skupina želv utíkala dolů po břehu a klouzala do moře, těšíce se z nově získané svobody poté, co o tyto želvy pečovalo Indonéské centrum ochrany přírody.
  • Tyto mořské želvy byly propuštěny místními turisty z města Pariaman, na západě ostrova Sumatra, přímo před technickou operační jednotkou ochranářů. [zdůraznění dodáno]

Jde o kuriózní případ, kdy jedni lidé chrání přírodu před ochranou jiných lidí.

  • Ze sedmi želvích druhů na světě se jich šest najde v Indonésii, což je souostroví více jak 17 000 ostrovů, které jsou domovem závratné škály exotického života.
  • Téměř všechny želví druhy jsou v ohrožení. Jejich vejce jsou považovány za pochoutku a želvy jsou zabíjeny také pro maso, kůži a krunýře.

Zde vidíme další znak lidské jedinečnosti: morální odpovědnost za živý svět. Bez něčeho takového by těžko někdo označil zabíjení želv za špatné. Prostě by šlo jen o přežití nejzdatnějšího a tím by želvy jednoduše prohrály svůj boj.

Kareta pravá

Na druhé straně zeměkoule má Belize dobrou zprávu: Fox News hlásí, že díky záchrannému úsilí, se mají karety pravé, mořské želvy, které byly „kriticky ohrožené“, dobře a „daří se jim výborně“. A opět, lidé je vybíjeli pro jejich krunýře, maso a vejce, ale úsilí za jejich ochranu na skalnatých pobřežích přineslo ovoce: Společnost pro ochranu volné přírody říká, že mořské želvy se vzpamatovávají k životu jako odezva na ochranářské úsilí na skalnatých pobřežích.

Poté, co došlo k ponorům, odchytům, značkování a vypouštění želv po mnoho let, mořští biologové odhadují, že se v dané oblasti vyskytuje tisíce mladých želviček, což je model i pro jiné záchranářské programy. Phys.org ukazuje obrázek jednoho mořského vědce, jak se věnuje karetě, a další fotografii, jak je želva vyzdvižena na palubu lodi pro značkování. Stephen Dunbar, kterého vidíme v Living Waters, byl po mnoho let součástí programu pro záchranu karet, mořských želv, poblíž Hondurasu.

 Kožatky velké

Mořská želva kožatka velká patří k největším současně žijícím plazům na světě. V Cornell Chronicle čteme:

  • Kožatky velké, největší světoví plazi, nemají tvrdý krunýř jako jiné želvy. Místo toho mají měkčí, kůži podobný krunýř. Tyto želvy mohou vážit až 680 kg a jsou to takové stroje na konzumování jídla – jedna si denně pochutná až na stovkách kilogramů své oblíbené potravy — medúzách. Mořské kožatky a medúzy najdeme ve všech světových oceánech, ale autoři této studie mají za to, že kožatky oblibují především hojnou zásobu medúz v Mosambickém průlivu.

A zde autoři uhodili na další evoluční hlavolam: proč se vyvinula migrace na dlouhé vzdálenosti?

  • Ohrožené mořské želvy kožatky velké jsou známé svou přirozenou potřebou migrovat do otevřeného oceánu a zvykem kočovat za pastvou — tisíce kilometrů. Avšak podle vědecké studie publikované v časopisu Nature přírodovědec Cornell a jeho kolegové objevili oblast podél pobřeží Mosambiku, kterou si učinily želvy jako svůj trvalý domov.

Je tedy snad celé to zařízení pro navigaci podle magnetického pole k ničemu? Člověk by si řekl, že skoupý neodarwinismus skončí tam, kde je život dobrý. Ale místo toho některé želvy riskují cestu 10 000 km směrem na jih Atlantského oceánu nebo do Indického oceánu. Novinky z výzkumu nic o evoluci neříkají.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na