Morálka ve víru nesnází

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

Nová definice morálky: Proč nás hrozí pohltit vír nesnází
John Ross Schroeder

(Redifining Morality: Why a Torrent of Trouble Threatens to Engulf Us)
The Good News, roč. 13, č. 2 (březen-duben 2008), str. 4-8, http://www.gnmagazine.org/issues/gn75/morality.htm, přeložil M. T. – 5/2008

Dnes pozorují hlavní anglicky mluvící národy, jak se bouře problémů plíží stále blíže, bouře vytvářená nepřátelskými silami, které zastřely a oslabily jejich smysl pro morálku. Ukazuje Bible, kam to povede?

Nedávný článek v časopise USA Today postihuje podstatu současné nespokojenosti ve Spojených státech. Stěžuje si: „Od jedněch voleb ke druhým, dvě třetiny či více Američanů říká, že země je na špatné cestě. Ceny ropy jsou blízko výše, na jaké nikdy nebyly. Prezidentova popularita balancuje kolem rekordně nízké hodnoty kvůli hluboce nepopulární válce. Milióny vlastníků nemovitostí jsou v nebezpečí, že ztratí své domy zabavením pro nezaplacený hypotéční dluh. A ještě více Američanů se bojí, že ztratí práci“ (Thomas Hine: „Jak skoncovat s obvyklým americkým strachem“, 17.ledna 2008).

Článek pokračuje srovnáním vážné situace země dnes s bouřlivým obrazem národa v 70. letech 20. století: „Američané byli v 70.letech v šoku. Zdálo se, že se nedostává ničeho: ropy, hovězího, a dokonce i toaletního papíru. Ceny stoupaly, a nezaměstnanost též. Jak prezident tak viceprezident odstoupili z úřadu. Dlouhá válka ve Vietnamu skončila zoufalým útěkem ze Saigonu ve vrtulníku.“

Srovnání s nedávnou minulostí mohou být poučná, ale neměli bychom ignorovat ani starověk. Biblická „Mojžíšova píseň“ také rekapituluje historickou perspektivu. Dívá se skrze generace a navrhuje smysluplná srovnání s minulostí: „Vzpomeň dnů pradávných, porozumějte létům zašlých pokolení, vyptej se svého otce – a on ti oznámí, svých starců – a oni ti povědí!“ (Deuteronomium 32:7)

Kdyby se mladá a střední generace Američanů zeptala „největší generace“ země, generace 2.světové války, co si myslí o našem současném kulturním chování, jaká by byla odpověď?

Byli by plni chvály pro to, jak si náš národ vede? Jsou potěšeni tím, co jako zábavu vysílá televize během večera jejich životů? Nemysleli by si, že to, co je opravdu špatné na národu, je jeho prudký mravní úpadek za poslední půlstoletí?

Půlstoletí americké televize

Vyrůstal jsem v malém městě v jižním Texasu a dobře se pamatuji na sitkomy 50. let: Ozzie a Harriet, Otec to ví nejlíp, Vzal jsem si Joan, Má malá Margie. Ačkoli tyto programy vždy úplně nesplňovaly biblické standardy, nebyly nemravné či lechtivé. Byla to obvykle prostě relativně neškodná zábava z rodinného života, a vždy končila dobře.

Ale pojďme rychle ke konci let 70. a do let 80. Mýdlové opery byly v podstatě přesunuty do odpoledního programu. Ale programy jako Dallas a Dynastie (ve skutečnosti právě mýdlové opery) obsazovaly nejsledovanější večerní čas a ukázaly se být vysoce výnosné, mnohadílné show s vysokou sledovaností.
Tyto programy běžně líčily zvrácené životy chamtivých, po moci toužících bohatých obchodníků, kteří porušovali všechna pravidla slušného rodinného života a sklízeli „své zasloužené odměny“ s neposlušným, nepřizpůsobivým potomstvem, které pravidelně muselo být propouštěno na kauci z krizových situací.

Ale i tyto programy a jejich deriváty se nakonec ukázaly jako příliš cudné pro přesycené diváky, kteří žádali ještě více obscénnosti. V dekádách, jež následovaly, jim producenti dali to, co požadovali: Sex ve městě, Zoufalé hospodyně, Show Jerryho Springera, abychom uvedli jen některé.

Drzá, sexem přeplněná dramata nabízená dnes dosáhla nebývale nízké úrovně. Jak to vyjádřil jeden novinář před startem poslední televizní sezóny: „Tradiční akcentace rodinných hodnot nenalézá odezvu mimo náboženské a konzervativní kruhy. Tento fakt tak povzbudil vedení amerických televizí, že v zoufalé snaze zastavit odliv diváků k internetu nabízí podzimní vysílací schéma 2007 takové orgie sexuálně otevřených programů, že by se červenala i Janet Jacksonová“ (The Sunday Times Magazine, 12. srpna 2007).

Jelikož obsah čtyř hlavních amerických televizních sítí podléhá dohledu Federální komise pro komunikace, většinu z nejoplzlejšího materiálu najdeme na kabelové televizi. Až dvě třetiny amerických domácností k ní mají přístup.

Televize nezůstala osamocená ve své sestupné tendenci během posledních 50 let. V téže době většina z americké nakladatelské činnosti zažívala podobný úpadek mravních standardů. Jako vysokoškolák začátkem 50. let jsem čítal pánské časopisy jako True a Argosy, dosti užitečné i zábavné. Příchod Playboye a dalších podobných titulů s jejich jednostranným zaměřením nakonec způsobil, že tyhle dobrodružné časopisy zmizely z pultů.

Nemusím ani zdůrazňovat, že filmy následovaly touž smutnou cestu. V roce 1967 se v prvním komerčním filmu objevila nahá žena. Potom už to všechno šlo z kopce. V následujícím roce byl zaveden systém hodnocení amerických filmů, a od té doby více než polovina produkovaných amerických filmů byla vyhodnocena jako R, což znamená, že i hodnotící komise cítila, že jejich obsah je tak sexuálně otevřený, plný násilí či profánní, že dětem pod 17 let by nemělo být dovoleno jít na ně bez rodiče.

Jak a proč mravní úpadek?

Mají takové trendy důsledky? Nedávno uveřejnily Financial Times na význačném místě článek Philipa Stevense, v němž stálo: „Hlavním geopolitickým faktem nadcházejících dekád bude asi úpadek moci USA“ („Fyzikova teorie transatlantických vztahů“, 14. prosince 2007). Mravnost není to, co měl vlastně na mysli, ale v dlouhodobé perspektivě se může ukázat, že je to hlavní faktor všeobecného úpadku Ameriky.

S několika čestnými výjimkami, vedení národa ve všech třech větvích vládnutí v USA víceméně odráželo upadající mravní standardy lidu. Pomysleme, například, na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Roe v. Wade (1973) odstraňuje ústavní právo zaručené státem na ochranu nevinného, nenarozeného lidského života, a seškrtává v tomto směru zákonnost. Potrat se stal jenom další metodou kontroly porodnosti, a od té doby bylo uhašeno 50 miliónů životů.

Další rozhodnutí soudů prakticky vykázala Boha, Bibli a Desatero z našich veřejných škol a soudních systémů. Zákony zakazující homosexuální chování byly vypuštěny. Dlouho zastávané tradiční hodnoty byly šmahem odhazovány generací, která myslela velmi odlišně od svých předků.

Tyto procesy se řídí společným historickým vzorcem. Historici Will a Ariel Durantovi napsali o takových generačních dilematech: „Zastižená v oslabujícím intervalu mezi jedním mravním kódem a dalším, generace puštěná z řetězu se zhlíží v přepychu, korupci, a neklidném zmatku v rodinných hodnotách i morálce, a jen zbytkem vůle zoufale lpí na staré zdrženlivosti a způsobech života…Selhání vůdců může vést k tomu, že stát se oslabí vnitřním svárem“ (Lekce historie, 1968, str. 93).

Mravní volba je nutností

Amerika nyní podstupuje zásadní občanskou válku o morální hodnoty na svém vlastním území. Jinými slovy, kultura prakticky prostá vazby na biblické standardy, a často otevřeně nepřátelská vůči nim, vyrůstá rychle přímo na americkém území. To je nejzákladnější manifestace současných vnitřních nesvárů země. V tomto smyslu národ v současné době rozhoduje o vlastním osudu.

Ve své knize Když národy umírají dokumentuje kulturní komentátor Jim Nelson Black 10 klíčových faktorů, které vedly k úpadku a zhroucení dřívějších velkých mocností jako třeba starého Řecka a Říma. Vidí Spojené státy stát na historické křižovatce, postižené týmiž symptomy.

Když některé z nich popisoval, Dr. Black napsal: „Spojené státy jsou na špici či blízko špice všech národů průmyslového světa v podílu potratů, rozvodů, a neprovdaných matek…Ale v základním a středním školství, tam jsme na chvostě či blízko chvostu v dosažených výsledcích…Duchovní a intelektuální kvality amerického života jsou vážně degradovány, a duše národa je v sázce“ (1994, str. 7).

Náš Stvořitel chce, abychom činili morální volbu pokud jde o směr, jímž se budeme ubírat, a říká, „Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo“ (Deuteronomium 30:19). Tato vážná slova z dávných dob k nám dolétají přes propast věků a říkají nám, co musíme učinit, abychom zajistili přežití našich národů.

Současná soutěž o listopadové prezidentské volby v USA reflektuje naše současná mravní dilemata. Velmi málo kandidátů demonstrovalo vysoké morální standardy relativně čistými rodinnými životy, podporovanými přihlášením se k víře. Další mají negativnější osobní historii, a někteří vyjádřili podporu pro potraty a práva gayů, kromě jiných protispolečenských faktorů.

Britské hodnoty také ohroženy

Za Atlantikem, jeden britský stranický vůdce odhalil, v odpovědi na novinářovu otázku, že nevěří v Boha. Postupné zhroucení a úpadek amerických hodnot má své běžné paralely i ve Spojeném království.
Podobně jako je tomu ve Spojených státech, i zhroucení hodnot v Británii je do značné míry záležitost generační. Autor David Starkey to zdůrazňuje ve své knize Monarchie: „Příběh Diany – který dosáhl vrcholu…její smrtí při autonehodě zaviněné opilým řidičem roku 1997 – je též svědectvím revoluce v britských hodnotách, která se odehrála během panování Windsorů… Princezna Diana byla fotogenická, slavná, neustále se převlékající kráska, a hluboce neukázněná… Povinnost byla cosi zastaralého, štěstí nárokem – za jakoukoli cenu.“

„Tváří v tvář tomuto odlivu popularity, Alžběta (a mnozí další z její generace) se svým odhodláním lpět na monarchii svého otce a dědečka s jejími hodnotami povinnosti a služby, ztrácela více a více krok“ (2007, str. 337). Musíme však v zájmu objektivity přiznat, že královnina popularita se do značné míry v posledních letech obnovila.

Ale abychom potvrdili Starkeyho výrok o „revoluci v britských hodnotách“, musíme uvést, že jeden nedávný průzkum zjistil, že devět z deseti britských občanů si myslí, že sociální struktura Británie je ohrožena vinou zhroucení rodiny a rostoucí kriminality.

Článek na titulní straně nedělní přílohy časopisu The Observer měl titulek „Je vůbec ještě někdo věrný?“ Autorka, Polly Vernonová, zpovídala americkou spisovatelku Pamelu Druckermanovou, která strávila tři roky studiem manželské nevěry v několika významných západních národech, včetně Británie. V doprovodném článku napsala Lisa Hiltonová, „Podváděla jsem manžela, protože si myslím, že příjemný sex mezi dospělými s oboustranným souhlasem není žádný zločin…Občas podvádíme, protože prostě máme chuť, protože chceme víc“ (8. července 2007).

Druckermanová zjistila, že cizoložství je velkým problémem v každé zemi, kterou navštívila. (Žádáme čtenáře, aby si vyžádali či stáhli naši bezplatnou brožurku Manželství a rodina: Chybějící dimenze, jež rozebírá mnoho biblických zásad ohledně manželství a ukazuje, jak můžeme všichni kultivovat a zlepšovat svůj manželský i rodinný život.)

Nedostatek základní integrity

Současné statistiky ukazují 5 procentní nárůst násilné kriminality v Británii. Ale existuje mnoho různých typů zločinnosti, některé nejsou tak nápadné.

Přehled vypracovaný Keeleho univerzitou v severním Staffordshire odhalil úděsný nedostatek elementární poctivosti mezi mnoha a mnoha britskými občany. Ignorování zásad základní mravnosti je na Západě běžnější, než by si byl kdo pomyslel.

Více než třetina lidí používá placení v hotovosti, aby se vyhnuli odvádění daní. Skoro třetina mlčí, když se úředník či pokladník předá při vracení drobných. Skoro 20 procent lidí krade malé částky z úřadu, kde pracují. A seznam pokračuje dál a dál.

Je s podivem, že „nejhoršími zločinci jsou prý dobře placení lidé čelící dočasným finančním obtížím“ (Richard Ford a Dominic Kennedy, „Proč je střední vrstva v Anglii novou zločineckou skupinou“, The Times (Londýn), 25. června 2007). Profesorka Suzanne Karstedtová, kriminoložka na Keeleho univerzitě, konstatovala: „Pohrdání zákonem je rozšířeno stejně ve středních vrstvách společnosti jako se předpokládá, že bují na jejích okrajích a mezi specifickými marginálními skupinami“ (ibid.).

Materializmus a mravní rozvrat ve všech anglicky mluvících zemích

Rowan Williams, arcibiskup canterburský , obvinil britskou společnost z toho, že je „fantasticky materialistická“. Konstatoval: „Zdá se, že jsme tolerantní ke všem způsobům chování, ale velmi neradi odpouštíme. Lidé požadují zákonnou odplatu za lidské chyby a přehmaty…Neměla by nás plést bezstarostná atmosféra v chování a jednání; pod povrchem existuje krutost, jež by nás měla znepokojovat“ (The Sunday Telegraph, 25. března 2007).

Jednou z arcibiskupových hlavních starostí je obava z „narušení křesťanské soustavy víry“. Zde se dotýká jádra problému, který trápí Británii, Ameriku, Austrálii, Kanadu, Nový Zéland, i Jižní Afriku – všechny hlavní anglicky mluvící národy.

Podobně jako Anglie, i Austrálie je obětí přehnaného důrazu na materializmus. Podle článku v The Sydney Morning Herald, „Základní hodnotou v současné Austrálii …je materializmus…Jsme skrznaskrz obalamuceni myšlenkou, že bohatství je měřítkem naší ceny. Konzumní způsob života bují“ (Hugh Mackay, „Do objetí nesvaté trojice“, 15. září 2006).

Tradiční náboženský život v Austrálii zažívá také značný úpadek. „V moderních světských společnostech jako je australská, kde sevření konvencí povolilo značně od 60.let, vládne velký spor o to, co je správné a co špatné, jak lidé zpochybňují, podrobně zkoumají a kritizují tradiční mravní autority“ („Mravní rozměr“, The Bulletin, 27. února 2002).

Kanada není výjimkou v tom, co se děje všude v našem anglicky mluvícím světě. Její morální úpadek byl shrnut v „Morální rozvrat Kanady: Přehled“, v The Interim: „Asi 40 let je už Kanada laboratoří pro hrozivý sociální experiment. Začalo to antikoncepcí (1967) a rozvody (1968), a kanadská společnost se stala kulturou zhrubělou narcismem a nihilismem; to nás opět zavedlo k potratům (1969) a eutanázii (2005?). Kanada se stala kulturou nakaženou smrtí…“

„Stát povolil snadné rozvody a dostal sebe i své soudy do stále většího počtu rodinných rozepří. Stát odsouhlasil a poté i financoval potraty, a tak se vmísil do vztahu lékař-pacient a, což je hrůznější, vestavěl se do matčina lůna…Stát napadl náboženství, a tak vstoupil do církví, kterým diktuje, co mohou a nemohou…Náboženství bylo vytlačeno z veřejnosti“ (Paul Tuns, srpen 2005).

Dr. Black dobře shrnuje situaci, jíž čelí hlavní anglicky mluvící země: „Lekce z historie zní, že národy umírají na smrtelnou kombinaci vnitřních i vnějších tlaků. Mravní úpadek, spojený se vzrůstající zločinností, násilím, bezprávím a intelektuální apatií, vede pravidelně k rozpadu struktur, jež umožňují civilizaci…Od starých dob dodneška, patologie dekadence je zřejmá, a v rozbouřených dobách je třeba dbát na tato varování“ (Když národy umírají, str. 4-5).

Mojžíšovo poselství se týká dneška

Na konci dnů to, co se bude opravdu počítat, je náš vztah k Bohu – jak celého národa, tak každého jednotlivce. Onen vztah narušuje sekularizmus prakticky na všech frontách. Jedině Bible odhaluje cestu, jak přijít zpět k sobě samému.

„Zpěv Mojžíšův“ je jednou z nejhlubších prorockých částí Pentateuchu. Obsahuje Mojžíšovo předposlední poselství historickému izraelskému národu. Ale jeho moudrost a pochopení je určeno mnohem širšímu okruhu posluchačů než jen starobylému hebrejskému národu. Zpěv začíná slovy: „Naslouchejte, nebesa, teď promluvím, poslouchej, země, řeči mých úst.“ (Deuteronomium 32:1).

Mojžíšova slova shlížejí skrze věky do našeho času a k našim vlastním anglicky mluvícím lidem. Píseň je vhodně navržena pro moderní následovníky domu Izraelského – zejména pro dům Josefův, v současné době zastoupený v Anglii a národech, jež z ní vzešly, včetně Spojených států. Tento prorocký hymnus prohlašuje bez servítků: „Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy zabředlo. Pro své vady přestalo být jeho syny.“ (verš 5).

Paradoxní je, že Amerika je jednou z nejvyspělejších zemí světa a zároveň jednou z nejnemravnějších.
Jak to vyjádřil bývalý americký ministr školství: „Zatímco svět stále pohlíží na Ameriku jako na vedoucí hospodářskou i vojenskou mocnost na zemi, tentýž svět už nás nepovažuje za mravní autoritu, jako tomu kdysi bývalo. Když se zbytek světa nyní dívá na Ameriku, už nevidí „zářící město na kopci“. Místo toho vidí upadající společnost, se strmě stoupajícími podíly zločinnosti a sociálních patologických jevů“ (cituje Black, str. 5).

Naše národy do značné míry kopírují úpadek starého Říma. Začátky římské říše byly charakterizovány stabilním rodinným životem. Avšak to se časem dramaticky změnilo. E. B. Castle napsal ve své knize Školství starověku a dnešek o Římském impériu toto: „Navíc…to byla následná laxnost k manželskému závazku, zvyšující se frekvence rozvodů a rostoucí svoboda a laxnost v ženské morálce, co vedlo k rozpadu staré rodinné jednotky, v níž kořenilo to nejlepší z římské povahy“ (1961, str. 119).

Apoštol Jakub prohlásil, že porušíš-li jedno přikázání z Desatera, v zásadě je porušuješ všechna (Jakubův 2:10-11). Nemravný rodinný život v Římě byl doprovázen chamtivostí a nenasytností. „Byl příliš vášnivě hledán osobní prospěch a nemilosrdní jej příliš brzy dosahovali…a staré tradice obětavé služby státu se oslabovaly“ (str. 119-120).

Tentýž úpadek a pád, který potkal starý Řím, by mohl postihnout i nás. Není to nemožné! I rozpad tradičního římského náboženství hrál svou roli. Časem „zcela ztratilo svou moc nad lidskými srdci“ (Jerome Carcopino, Každodenní život ve starém Římě, 1960, str. 122).

Dnes hlavní anglicky mluvící národy už neuznávají a nechválí pravého Boha, který jim štědře dal mnoho elitních míst na této planetě. „Na zemské výsosti ho vysadil“, prohlašuje „Mojžíšova píseň“ (verš 13). Ale právě jejich vinou je právě tato požehnání odvrátila od Boha: „Ješurún (poetické jméno pro Izrael) ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, tukem obrostl a ztloustl (doslovná pravda o dnešku)! Bohem, který ho učinil, opovrhl, měl za blouda Skálu své spásy“ (verš 15).

Jak bylo předpovězeno, naše národy rychle zapomínají na Boha a Jeho zákony: „Pominul jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněl jsi na Boha, který tě v bolestech zrodil“ (verš 18).

Tragický osud bez Boží pomoci

Důsledky opuštění Boha jsou hrozivé. „Viděl to Hospodin, popudil se, uražen činem svých synů a dcer. Řekl: „Svou tvář před nimi skryji, uvidím, jaký bude jejich konec. Je to rod proradný, synové bez věrnosti.“ (verše 19-20). Neexistuje reálná budoucnost bez pomoci a laskavosti našeho Tvůrce.

Bohu se nebudeme posmívat! Nebudeme-li litovat, On potrestá Svůj vlastní lid, Své vlastní národy, pro jejich mnoho hříchů: „Pohromy na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy“ (verš 23). Následující verše mluví o nadcházejícím hladomoru, epidemických nemocech a tragických prohrách ve válce (verše 24-25).
Myslíme si, že se nám takové věci nemohou stát? Máme za to, že Bůh postrádá moc, aby na nás tyto věci seslal? Pravdou je, že pokud se neobrátíme a nedáme se na duchovně úplně jinou cestu, náš tragický osud je nevyhnutelný. Blížíme se těsně k oné nezastavitelné vlně důsledků zmíněných na počátku tohoto článku.

Nepřítomnost moudrosti a pochopení Boha

Sekularizmus v mnoha směrech potlačil naše křesťanské věroučné systémy. Ve školství tohoto světa, božské stvoření je – přinejlepším – učeno při vzácných příležitostech jako okrajová teorie o původu člověka a vesmíru, ale obvykle jako teorie prý bez jakéhokoli vědeckého důkazu.

Evoluce, sama o sobě nedokazatelná teorie a teorie vyžadující více víry než božské stvoření, pokud ji opravdu chápete, je nejčastěji vyhlašována do světa jako jediné možné vysvětlení lidského života, jak jej dnes známe. V souladu se zbožštěním člověka, evoluční teorie popírá absolutní hodnoty a nevyhnutelně redukuje lidstvo vinou neustále klesajících mravních standardů.

Začíná popřením Tvůrce těmi, kdo to vědí lépe (Římanům 1:18-20). Popření Boží existence nevyhnutelně vede ke všem druhům zvrhlého myšlení a chování (jak ukazuje zbytek listu Římanům 1). Nemělo by nás překvapovat, že Bible je napadána v intelektuálních a akademických kruzích těmi, kdo se snaží diskreditovat její učení.

Tyhle četné škodlivé víry se prosazují u našich dětí, s devastujícími účinky. Když je evoluční teorie učí, že jedině nejschopnější přežijí, a že tento život je vše, co existuje, nemělo by nás překvapovat, že naše děti se podle toho rozhodují.

Mezi jiným, mnoho z nich se zapojuje do sexuálního života před manželstvím, často s hrůznými následky. Poselství hudby, televizních show a filmů učí mladé lidi řešit konflikty za užití násilí. Mnohé děti rodiče nenaučí, jak pokojně řešit neshody, hádky či spory. Děti jsou též klamány v tom smyslu, že alkohol a drogy vedou ke štěstí místo k nemoci a zoufalství.

Bývalý prezident vyšší školy v Bostonu John Silber vysvětluje, že nesmíme být lhostejní k výsledkům takového mravního zhroucení, jelikož „člověk může předvídat chudobu, bídu a zoufalství, čekající na těhotnou, nevdanou, na drogách závislou dospívající dívku a ubohý život čekající její nenarozené dítě“ (Rovnou k cíli: Co je na Americe špatného a jak to napravit, 1989, str. xv).

Jak vysvětluje Dr. Black: „Důsledky sobeckých rozhodnutí mladých a neklidných lidí dneška přinesly s sebou katastrofy jako je AIDS, pohlavní nemoci, nechtěné těhotenství, nezákonnost, četné potraty, závislosti, smrt, násilnou kriminalitu, a spoustu emocionálního zmatku, který je přirozeným důsledkem rozmařilého života.“
„Celý průběh lidských dějin potvrzuje, že zoufalství a neštěstí je přirozeným důsledkem neodpovědné neukázněnosti. Nemravnost a hedonizmus přispívají ke smrti národů; avšak mnoho Američanů chce ignorovat tuhle temnou realitu.“ (str. 216).

Moderní společnost vytlačila Boha na okraj, ne-li zcela mimo hru. Už není středem našich životů. Už se na Něj nespoléháme. Mojžíšovo varování v Deuteronomiu 32 pokračuje: „Jsou pronárod, jenž ztratil úsudek, není v nich porozumění. Kdyby moudří byli, prozíravě by jednali, porozuměli by svému konci.“ (verše 28-29). Pokání národa je možné, kdybychom se jen hluboce zamysleli nad tím, kam nás vede naše současná národní praxe.

Avšak Bůh je tak milosrdný, že i kdybychom pokračovali na této cestě celonárodní nedbalosti a tyto kalamity se staly nevyhnutelnými, On slibuje, že nás zachrání:“Hospodin se zastane svého lidu, nad svými služebníky pocítí lítost, když uzří, že ztratili sílu.“ (verš 36).

Musí dojít k nejhoršímu? Musí náš lid setrvávat na svých bezbožných cestách a poučit se z Boží moudrosti a pochopení pouze na základě tragických zkušeností? Nebo sebereme mravní odvahu a přehodnotíme své životy, poznáme, kam tato cesta vede, a obrátíme se k Bohu a Jeho způsobu života?

Ať už si naše národy vyberou jakoukoli cestu, vy osobně můžete plout proti proudu a začít měnit svůj život k lepšímu hned teď. Můžete litovat, že jste překračovali Boží zákon, získat Boží odpuštění skrze Kristovu oběť, a začít nový a duchovně bohatý život. Doufáme, že zvolíte moudře! GN

Doporučená četba (anglicky)

Nemusíte zůstat v temnotě o tom, co se to děje ve velkých anglicky mluvících zemích a proč. Ani nemusíte zůstat v nevědomosti o tom, kam nás trendy a události unáší. Odpovědi byly vysloveny v biblických proroctvích dávno před námi – a byly rozklíčovány tak, jak to bylo předpověděno. Doporučujeme přečíst si naši oči otvírající knížečku „The United States and Britain in Bible Prophecy“ (Spojené státy a Británie v biblickém proroctví). Stáhněte si nebo požádejte o bezplatnou kopii již dnes! (http://www.gnmagazine.org/booklets/US/)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz