Mladý Saturn

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

*David F. Coppedge

(Z časopisu Creation 33(3) 2011 – http://creation.com/young-saturn – přeložil Václav Dostál, překlad dokončen 30. 9. 2013. Další úpravy provedl Pavel Kábrt – 10/2013)

Gustav Holst ve své symfonické suitě „Planety“ nazval pátý rytmus „Saturn – nosič starého věku“. V běžné řeči by několik tisíc let znamenalo pořádné stáří, ale sekulární vědci tvrdí, že tato planeta je mnohem starší – asi 4,5 miliardy let. Cassini, sonda obíhající Saturn od r. 2004, způsobila, že tomuto stáří lze jen těžko věřit. Nezávislé souběhy důkazů svědčí o mnohem mladším věku.

*Cassini-Huyghens (1) je nejvyspělejší sondou pro vnější planety, která kdy byla vypuštěna. Po celých 14 let, kdy jsem pracoval na misi, jsem měl příležitost slyšet z první ruky zápasy světových vůdčích planetárních vědců, udržet stáří Saturnu vysoké. Slyšel jsem předpovědi před vypuštěním sondy a monitoroval jsem z přicházející záplavy dat skutečnosti od Saturnu, jeho měsíců a prstenců. Zde je krátký seznam jevů, ze kterých vyplývají pevné horní hranice pro věk Saturnova systému.

Enceladus. Jak uvedlo červnové vydání tohoto časopisu v roce 2005, Enceladus způsobil tvrdou výzvu tvrzení o svém vysokém věku. Tento malý měsíc, průměru asi Arizony, vyvrhoval vodní led, prach a plyn ze svého jižního pólu v silných gejzírech. V březnu roku 2011 se problém stával stále více a více obtížným pro zastánce dlouhých věků: teplo emitované z Encelada představovalo, dle měření, 15,8 gigawattů – desetkrát víc než předchozí odhady. (2) Studie z let 2007 a 2008 připustily, že není známa žádná kombinace činitelů, která by dokázala udržet takovouto aktivitu po miliardy let. (3) Erupce na Enceladu jsou doslova fontánami mládí.

Hlavní prstence.
Saturnovy prstence nejsou poklidné, hladké pruhy, jak vypadají. Jsou dynamické! Prstence jsou soustavně bombardovány slunečním větrem, tlakem slunečního světla, plynnými zátěžemi, vnitřními srážkami a mikrometeority. Vědci dokonce slyšeli „prstencové tóny“ na rádiových frekvencích, pocházejících z dopadů meteoritů (4) a pozorovatelné „paprsky“ /loukotě/, možná jako jejich příznaky. Navíc led je pozoruhodně čistý v porovnání s předpovídaným znečištěním mikrometeoritickými imisemi po milardy let. (5) A vědci nedávno nalezli ohon komety o milardách tun, která musela udeřit prstence v 80. letech. (6) Jak vzácné to bylo?

Vědci se snažili zachovat vysoké stáří prstenců pomocí předpokladu, že led se nějak recykluje nebo že prstence jsou mnohem hmotnější, než jak vypadají (to by prodlužovalo věk jen prstence B, nejhustšího ze všech). (7) Většina vědců, kteří se prstenci zabývají, se však smířila s tím, že prstence vypadají mladě. (5, 7) Aby si udrželi svoji víru ve stáří v miliardách let, někteří předpokládají, že prstence byly zformovány dávno po Saturnu nějakou šťastnou náhodou. (Cool Takové ad hoc vysvětlení by vyžadovalo vysoce nepravděpodobné podmínky.

Slabé prstence. Saturn má navíc k viditelným prstencům: 1/ štíhlý prstenec F, plynule brázděný Prometheem, jedním z doprovodných měsíců, 2/ některé slabé oblouky v prstenci G (9), 3/ nově objevený prstenec Phoebe, který Saturn obíhá opačným směrem (10) a 4/ jemný prstenec E, vzniklý z 10% částic, které unikly z Encelada. (11) Při přiblížení k Saturnu byl zaznamenán „výbuch“ v prstenci E (pravděpodobně z Encelada) (12), který během čtyřměsíčního období rozptýlil takové množství hmoty mikročástic, jaká je ve všech prstencích dohromady. (13) Jak často se toto stává? Není-li to málo časté, představuje to dynamický destruktivní proces. Nezdá se pravděpodobné, že by kterýkoliv z těchto jemných prstenců mohl přetrvat byť jen nepatrný zlomek doby trvání hlavních prstenců – a to už i tyto hlavní prstence vypadají mladě.

Saturn. Na Saturnu probíhají neuvěřitelně silné bouře, polární záře, neobyčejné víry na jižním pólu, které by mohly pohltit téměř Zemi (14) a bizarní šestiúhelníkové tvary mraků na severním pólu. (15) Navíc Saturnovo magnetické pole protiřečí evolučním teoriím dynama, protože je téměř perfektně synchronní s osou rotace. U magnetosféry se dokonce zjistilo, že je plná nabitých částic z Enceladových gejzírů, které střídavě ovlivňují rotaci pole. (16) Je pozoruhodné, že takový maličký měsíc vytvořil měřitelný účinek na planetu s pětimilionkrát větší hmotností – můžeme tu tedy mluvit o ocasu, který vrtí psem!

Japetus. Měsíc Japetus o velikosti Texasu je černý jak uhel na své přední polokouli a bílý jako sníh na zadní straně. Tento rozdíl v jasu (albedo), zaznamenaný objevem Jean-Dominique Cassinim v roce 1672, mátl vědce kolem Voyageru ještě i v roce 1981. Záhada byla nakonec vyřešena misí Cassini, ale bylo to zvláštní vyřešení! Fotky zblízka, pořízené v září roku 2007 ukázaly, že temný materiál téměř určitě přišel odněkud mimo měsíc; ale co je ještě více udivující, že zde dochází k úniku světlých ledových částic oxidu uhličitého následkem tepla, které je absorbováno okolním tmavým materiálem. Tento nevratný proces způsobuje sublimaci oxidu uhličitého, „suchého ledu“, a poskakování na zadní stranu a od pólu k pólu. (17) Asi 12% migrujícího ledu je ztraceno do prostoru každých 29,5 roků Saturnova oběhu. (18) I kdyby Japetus začal s vrstvou tlustou pět kilometrů, byla by pryč za třetinu předpokládaného věku 4,5 miliardy let sluneční soustavy.

Jiná záhada na Japetu je horské pásmo, obkružující většinu rovníku, a které se na některých místech zvedá až do výše 19 km nad okolní pláně. Pokusy toto vysvětlit evolučními termíny vyžadují nepravděpodobně prudké snížení rychlosti rotace Japeta (19), případně zhroucení prstence. Rhea, měsíc o podobné velikosti, ukazuje jizvy na svém rovníku, které mohou být z prstence, který zkolaboval, (20) ale nic tak hmotného jako hory na Japetu.

*Atmosféra na Titanu. Saturnův měsíc Titan má, stejně jako Země, převážně dusíkatou atmosféru, ale na rozdíl od Země má velkou složku metanu („bahenního plynu“, jak jej nazýváme na Zemi). Tento plyn dělá na Titanu „prostorovou pokrývku“, která udržuje dusík v plynné formě. Ale metan v Titanově atmosféře nevratně uniká do prostoru a do povrchu. Vědci kolem Voyageru věděli, že sluneční vítr eroduje v atmosféře metan a přeměňuje jej na mlhovinové opary a jiné směsi, které se nemohou měnit zpět na metan. Když eroze vyčerpá metan na kritickou úroveň, veškerá dusíková atmosféra by zmrzla a katastroficky zkolabovala na povrch. Je ale zřejmé, že se to nestalo. Odborníci na atmosféru určili horní mez pro stáří metanu na Titanu na 10 milionů let. (21)

Povrch Titanu. Sluneční vítr ionizuje atmosférický metan, což způsobuje jeho rekombinaci do jiných uhlovodíků, prvotně do etanu (C2H6). Etan, který je při teplotách na Titanu tekutý, by měl vypršet dolů a shromáždit se během 4,5 miliardy let do globálního oceánu hlubokého několik kilometrů – shodně s výpočty v 80. letech. (22) Avšak sonda Huygens, která tam přistála v lednu 2005, žuchla jen do mokvajícího jezera. Historické přistání poskytlo „základní pravdu“, že předpovědi o vysokém věku jsou špatné.

Sonda při oběhu a po přistání našla Titan opásaný dunami špinavých částic, skrze které pronikaly říční kanály, ale zjizvený byl jen půl tuctem kráterů – což je pro velký měsíc udivující. V severních a jižních polárních oblastech byla nalezena jezera, ale u toho největšího z nich, na jihu, bylo nedávno zjištěno rychlé vypařování, kdy nyní obíhá Saturn od bodu rovnodennosti do slunovratu. (23) Průtrže metanových mračen, které byly minulý rok pozorovány, ukazují na povětrnostní cykly, které ale nezanechaly žádné důkazy o tom, že by se tam uhlovodíky ukládaly miliardy let do sedimentů.

Tyto a další důkazy vymezují pevnou horní hranici pro stáří Saturnova systému. Mnohé z nich omezují stáří na maximálních 100 milionů let, 10 milionů let nebo méně. To neznamená, že Saturn je tak starý – může být mnohem mladší, včetně biblické časové stupnice několika tisíců let. Když chci při své prezentaci tento problém, který mají evolucionisté, znázornit, mám k tomu asistenta, který mi pomůže před publikem roztáhnout provaz dlouhý asi 15 metrů. Jestliže tento provaz představuje 4,5 miliardy let věku sluneční soustavy, pak 100 milionů let je na tomto provaze délka rovnající se asi jedné třetině metru (33 cm). A kam se tedy v časovém měřítku podělo oněch více jak 14 metrů? Existovaly vůbec?

Lidé, kteří věří Bibli, nemohou z těchto důkazů prokázat, že Saturnovo stáří zapadá do časového rozpětí, které udává Genesis, ale zvažte toto: když vyvrátíme stáří 4,5 miliardy let, zároveň tím vyvrátíme darwinistickou evoluci a „geologickou časovou stupnici“. A s tím přijde celá nová sada otázek – otázek, které jsou nejlépe řešitelné inteligentním plánem a nejlépe zodpověditelné samotným Stvořitelem.

Odkazy a poznámky

1. This spacecraft is made up of the NASA-designed Cassini orbiter, and the Huygens probe, by the European Space Agency.
2. JPL (Jet Propulsion Laboratory News Release), 3 March 2011, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20110307; Creation-Evolution Headlines (CEH), 7 March 2011, creationsafaris.com/crev201103.htm#20110307b.
3. Icarus 187(2):569–570, 2007; www.space.com/5528-frigid-future-ocean-saturn-moon.html, 19 June 2008; CEH, creationsafaris.com/crev200806.htm#20080619a.
4. NASA Space Telescope discovers largest ring around Saturn, saturn.jpl.nasa.gov/, 6 October 2009.
5. JPL 12 December 2007, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20071212, CEH, creationsafaris.com/crev200712.htm#20071213a, 13 December 2007.
6. JPL image caption 31 March 2011, photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA12820.
7. Cuzzi et al., An evolving view of Saturn’s dynamic rings, Science 327(5972):1470–1475, 2010; CEH, creationsafaris.com/crev201003.htm#20100319a, 19 March 2010.
8. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20101212, 12 December 2010.
9. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20080905, 5 September 2008.
10. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20091006/, 6 October 2009; CEH, creationsafaris.com/crev200910.htm#20091007a, 7 October 2009.
11. JPL news, www.jpl.nasa.gov/news/features.cfm?feature=1597, 7 February 2008.
12. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/cassinifeatures/feature20060629,
29 June 2006; CEH, creationsafaris.com/crev200607.htm#20060711a.
13. Science Daily, www.sciencedaily.com/releases/2004/12/041219140119.htm, 31 December 2004; CEH, creationsafaris.com/crev200407.htm#solsys122, 2 July 2004.
14. www.space.com/5183-saturn-storm-hurricane-features.html, 27 March 2008.
15. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20091209, 9 December 2009.
16. JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/20081215enceladusactivity, 15 December 2008.
17. Southwest Research Institute News, www.swri.org/9what/releases/2009/Iapetus.htm 10 December 2009; CEH, creationsafaris.com/crev200912.htm#20091214a, 14 December 2009.
18. Palmer, E.E. and Brown, R.H., The stability and transport of carbon dioxide on Iapetus, Icarus 195(1):434–446, 2008; CEH, 5 May 2008, creationsafaris.com/crev200805.htm#20080505a.
19. Kerr, R.A., Planetary science: how Saturn’s icy moons get a (geologic) life, Science 311(5757):29, 2006; CEH, creationsafaris.com/crev200602.htm#20060206a,
6 February 2006; CEH, creationsafaris.com/crev200603.htm#20060301a, 1 March 2006.
20. Paul Schenk’s blog entry for 25 February 2010, stereomoons.blogspot.com/2010/02/rheas-blue-streaks-rings-and-other.html; JPL, saturn.jpl.nasa.gov/news/newsreleases/newsrelease20101007 7 October 2010; CEH, creationsafaris.com/crev201010.htm#20101020b 20 October 2010.
21. Space Science Institute press release, Feb 2009, ciclops.org/view/5471/cassini_finds_hydrocarbon_rains_may_fill_titan_lakes; personal communication with Dr. Sushil Atreya, 2001; Atreya’s paper: Titan’s Methane Cycle, Planetary and Space Science 54:1177–1187, 2006. See also Passage to a Ringed World (NASA SP-533, 1997, p. 33); CEH, creationsafaris.com/crev200902.htm#20090202a, 2 February 2009.
22. The New Solar System, 4th ed., Cambridge Press, 1999, p. 282.
23. Turtle et al., Shoreline retreat at Titan’s Ontario Lacus and Arrakis Planitia from Cassini Imaging Science Subsystem Observations, Icarus, S0019-1035(11)00054-6, 2011; CEH, creationsafaris.com/crev201102.htm#20110219a 19 February 2011.

Příloha Velikost
00597-12.10.2013-mlady_saturn.doc 290.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz