Malthus poblouznil Darwina, který poblouznil svět

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

(Z crev.info/2014 přeložil M.T. – 5/2014. Překlad stál 265 Kč. Publikováno 30. dubna 2014 v CEH, autor neuveden.)

Otcem evoluční fantazie je neúcta k pravdě, matkou hromada omylů. Děkuji všem, kteří modlitbou, slovem, vlastní prací i financemi pomáhají ostatním vybřednout z evolučních slátanin a zrůdné darwinistické mytologie. Když rozumný a slušný člověk pozná fakta, která popírají jeho názor, změní názor. Evolucionista popře ta fakta!
Pavel Kábrt

Neexistují důkazy pro klíčový předpoklad darwinovské teorie – právě ten předpoklad, ze kterého se zrodil sociální darwinizmus.

Je vzácností být při tom, když vědecký článek říká „Darwin se mýlil“, ale Live Science váhavě připustil, že klíčová myšlenka, se kterou Darwin přišel roku 1859 v Původu, je v příkrém rozporu s tím, jak to v přírodě doopravdy chodí.

Jedna z hypotéz Charlese Darwina říká, že blízce příbuzné druhy budou bojovat mezi sebou o potravu a další zdroje s větší intenzitou, než se vzdálenými příbuznými, protože obsazují podobné ekologické niky. Většina biologů to dlouho přijímala jako hotovou věc.

Výsledky studia řas na michiganské univerzitě byly „velmi zvláštní“ a „zcela neočekávané“, praví se v článku. Badatelé měli ze svých vlastních zjištění zamotanou hlavu:

„Bylo to zcela nečekané“, říká Bradley Cardinale, mimořádný profesor na fakultě přírodních zdrojů & environmentálních studií michiganské univerzity. „Když jsme viděli výsledky, řekli jsme si ´tohle není možné´“. Seděli jsme tam a tloukli hlavami do zdi. Darwinova hypotéza je s námi už tak dlouho, jak může být nesprávná?“

Badatelé se nepokusili prokázat nesprávnost Darwinovy hypotézy, ale byli „naprosto šokováni“ zjištěním, že blíže příbuzné řasy nebojují intenzivněji. „Ta hypotéza se přímo nabízí; proto bylo pro nás těžké ji zavrhnout, jsme však stále více přesvědčeni o tom, že se Darwin v případě organizmů, které studujeme, mýlil.

Darwinova scestná představa má dalekosáhlé důsledky ve veřejném životě, zdůrazňuje článek. Rozhodnutí o tom, který ohrožený druh se má zachránit, jsou činěna na základě přesvědčení, že blíže příbuzné druhy jsou méně cenné než druhy vzdálené.

Ale pokud vědci nakonec prokáží, že se Darwin mýlil, v širším měřítku, „pak musíme přestat uplatňovat jeho hypotézu jako základ pro rozhodování o zachování konkrétních druhů“, říká Cardinale. „Riskujeme, že budeme udržovat existenci organizmů, které jsou nejméně důležité, a ztrácet ty, které jsou nejdůležitější.“

Pokud jde o Darwinovu hypotézu, že vzdálené druhy bojují mezi sebou méně intenzivně, tým „nenašel pro to vůbec žádné důkazy“ v „pokusech v terénu, v laboratoři ani při pozorováních na 1200 jezerech v Severní Americe.“ Když se nad tím zpětně zamyslí, jsou přesvědčeni, že se Darwin nechal svést vlastním oblíbeným pojetím přírody. Po všech škodách, které to napáchalo, by tak dokázali nabídnout jen historky začínající slůvkem „možná“.

Darwin „byl posedlý soutěžením“, říká Cardinale. „Předpokládal, že celý svět se skládá z druhů, které spolu bojují, ale my jsme zjistili, že jedna třetina druhů řas, které jsme studovali, se má ve skutečnosti ráda. Nerostou tak dobře, pokud je nedáte dohromady s dalším druhem. Je možné, že příroda má o pořádnou porci víc mutualizmů, než jsme kdy čekali.

Možná se druhy vyvíjejí ve vzájemné součinnosti“, dodává. „Možná, že se vyvíjejí ve spolupráci proto, že jsou produktivnější jako tým než by byly jako individua. Zjistili jsme, že více než třetinu času jsou rády spolu. Je možné, že Darwinův předpoklad, že světu vládne vzájemná soutěž, je mylný.“

Tento výrok svědčí o tom, že to, co je v darwinovské teorii zcestné, není pouhé vedlejší téma, nýbrž ten nejdůležitější nosný předpoklad. Vyplývá z něj i to, že představy Thomase Malthuse o soutěživosti jsou chybné.* Boj o omezené zdroje, jak tvrdil, vede k smrti těch méně zdatných. Na základě toho podvedli teoretici evoluce, jako Herbert Spencer, celé národy; ty pak spustily politické programy „sociálního darwinismu“, založené na této myšlence, které hluboce poznamenaly životy milionů lidí. Historici se mohou jen domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby se prosazovala novější představa, že příroda se stává produktivní díky spolupráci, nikoli soutěži.

Představte si nejhorší chybu, kterou člověk kdy udělal, a která měla strašný dopad na jiné lidi, a vynásobte ji tisícem – či desítkami milionů. A máte ty děsivé důsledky, které má Darwinova scestná představa pro svět (viz „Mao Tse-tung zavraždil 77 milionů lidí pro Darwina“). Je trochu pozdě říkat „No to jsme tomu dali“. Už dlouho je zapotřebí vzít Darwinovým zastáncům otěže moci z rukou a už nikdy neuvěřit ničemu z toho, co říkají. Dostat je z vlád, školství i zákonodárství. Dát jim tvrdou práci vyčistit svět od svinstva, které nadělali. A nechat kreacionisty, věřící v Bibli, kteří se řídí Desaterem, zas jednou nabýt vlivu a budovat svět na pravdě stvoření, kázat evangelium míru a spravedlnosti. Nechat učit ve školách zásadu „miluj svého bližního jako sebe sama“. Nechat vědu zastávat pojetí přírody jako díla inteligentního plánu a generovat vědění lidstvu k užitku a ke službě stvoření.

Proč ne? I když nenávidíte kreacionisty, museli byste připustit, že nic by nikdy nemohlo být horší než to, co způsobil Darwin. I Richard Dawkins by dal přednost životu v křesťanském světě než ve světě, kde je zákonem přírody nemilosrdná soutěž, jakou si představoval Darwin. Ateisté: byli byste daleko šťastnější v křesťanském světě než ve světě, ve kterém považuje za samozřejmé, že zlo zůstane nepotrestáno. To není pouhá teorie; máme za sebou století důkazů („Darwinovo století“), ve kterém to bylo potvrzeno.

*) „Soutěž“, kterou si představovali Darwin a Malthus, není totéž jako přátelská soutěž v ekonomice volného trhu. Darwinovská soutěž ústí ve smrt. V ekonomice volného trhu (jako protikladu k bezohlednému kapitalizmu některých sociálních darwinistů, kteří milovali Herberta Spencera) slouží soutěž prospěchu většiny. Bojovníci na volném trhu musí hledět, aby se většině zákazníků zavděčili. Musí zlepšovat své výrobky cestou inteligentního plánu a moudrých voleb, nikoli podle nějakého „přirozeného zákona“ džungle. Volné trhy podrobují disciplíně pud sebezáchovy, který Bůh zabudoval do všech svých tvorů, a využívají ho kladným způsobem: tzn., chci-li jíst, musím pilně pracovat, abych uspokojil většinu lidí. Systém volného trhu řeší problém „tragédie každodenního chleba“, kdy je životní prostředí devastováno v zájmu nespoutaného sobectví. Je to pravý opak darwinovské soutěže. Ctnost pracovat má své kořeny v knize Genesis, kde Bůh určil prvnímu páru za životní úkol pečovat o zahradu, kterou mu svěřil. Podle biblického světového názoru je práce dobrá. Zachování je dobré. Služba je dobrá. Vděčnost a uznání jsou dobré. Činit dobře druhým je dobré. Život, svoboda a touha po štěstí jsou dobré. Postavte vládu na těchto samozřejmých pravdách a výsledkem bude neomezená prosperita – včetně produktivní vědy.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz