Lunární anomálie zpochybňují paradigmata

pavelkabrt Vesmír, astronomie 0 Koment.

Autor neuveden

(Z http://www.creationresearch.org/members-only/creation_matters/CM17%2002%… přeložil M. T. – 5/2012. Vyšlo v CM – březen/duben 2012, str. 9.)

Čtyřicet let po návratu posledního člověka z Měsíce zpochybňují nové objevy o Měsíci to, co vědci o našem nebeském sousedovi vědí. Je však vůbec přípustné, aby vědci navrhovali nadpřirozená vysvětlení, čelí-li oblíbená teorie důkazům, které ji vyvracejí?

Šokující fyzika: bližší výzkum krystalů v konkrecích přivezených astronauty Apolla na Zemi z Měsíce, konkrétně nerostu zirkonu, přiměl geology z Curtinovy univerzity ke konstatování, že nová data „zpochybňují současné paradigma“, zejména paradigma známé jako pozdní velké bombardování. Časopis PhysOrg (1) referoval o „stopách po otřesech v měsíčních zirkonech, což poskytuje vědcům nový koncepční rámec pro výklad dějin i časových údajů o dopadech meteoritů v naší sluneční soustavě.“ Pokud pak „nový koncepční rámec“ zpochybní „dnešní paradigma“, mohou dominové efekty vést k převratu v učebnicích i v příbuzných teoriích vůbec. A jelikož jsou teorie o „časových údajích o dopadech meteoritů“ opřeny o lunární data, hrozí zde zhroucení všech teorií týkajících se dějin sluneční soustavy.

Alternativní zdroj energie: Měsíc disponoval dlouhodobým dynamem. Tenhle výrok by Vás měl uzemnit, jste-li typickým planetologem. Abyste pochopili proč, přečtěte si na webu Space.com (1), proč fyzikové hledají po všech koutech, aby našli alternativní zdroj energie, podobně jako bude majitel domu horečně pátrat po záložním generátoru, zhasnou-li najednou světla. Data zmíněná na počátku pocházejí z krystalů ve vzorku čediče # 10020 z Měsíce, který je podle evolucionistického pojetí radiometrického datování starý 3.7 miliardy let – přesto je u něj patrný zbytkový magnetizmus. Podle evolucionistického datovacího schématu pochází vzorek z doby téměř miliardy let po zformování Měsíce. Všechna původní dynama, která by byla mohla horninu zmagnetizovat, by už za tu dobu neměla dávno existovat. PhysOrg to prezentoval senzačním titulkem: „Je překvapivé, jak musí být dějiny Měsíce uměle natahovány. To je důkaz o tom, že existuje zbrusu nový způsob vzniku magnetického pole planety díky novému zdroji energie (sic)“.

Citovali jsme Benjamina Weisse, vědeckého pracovníka v MIT, jednoho z autorů článku v časopisu Science (4). „Takové dlouhodobé lunární dynamo patrně potřebovalo jiný zdroj energie než termochemické proudění z dlouhodobého chladnutí měsíčního nitra“, napsali s odkazem na dosud převládající teorii dynama. „Předpokládaná velká intenzita lunárního paleopole zpochybňuje současnou teorii dynama.“ Co ho pohánělo? „Zdroj energie, který zatím neznáme“, usoudili. A našli nějaký? Ne. Na závěr článku navrhli zkusmo pár možností: možná šlo o krouživý pohyb způsobený precesí. Možná velký meteor rozrotoval nitro a způsobil tak dočasné kroužení taveniny v něm. Nezdá se však, že by mysleli své teorie příliš vážně, protože na závěr píší, že „dávný záznam o intenzivním paleomagnetizmu v 10020 představuje výzvu pro současnou teorii dynama.“

Algoritmus stop záření: tahle verze se netýká našeho Měsíce, nýbrž planetky Vesta, u které provádí sonda DAWN průzkum z oběžné dráhy. Nová fotografie z její produkce uveřejněná na PhysOrg pak ukazuje kráter jak s tmavými tak světlými paprsky. „Na Vestě je přítomen jak tmavý tak světlý materiál“, konstatuje článek, „ale je neobvyklé setkat se s kráterem, který má jak světlé, tak tmavé emitované stopy (paprsky).“ Třebaže se to v článku výslovně neuvádí, stupeň světlosti kráteru slouží obvykle za indikátor jeho stáří. Pokud jde o náš Měsíc, předpokládají planetologové, že kráterové paprsky jsou zpočátku světlé, a postupně tmavnou vlivem „vesmírného zvětrávání“, účinkem částic slunečního větru na regolit. Nový kombinovaný kráter na Vestě ukazuje, že tmavé i světlé paprsky mohou být důsledkem téhož impaktu, což možná vyvrací algoritmus založený na datování pomocí paprsků.

Který měsíc? Brzy asi už nebudeme mluvit o „měsíčku“ na své noční obloze. New Scientist (4) právě oznámil, že „okolo země obíhají možná stovky měsíců.“ Je to myšleno tak, že čas od času zachytí země svou gravitací nějaký ten bludný asteroid. Zemská přitažlivost je přece jen značná, takže nepřekvapuje, že si občas stáhne do své trajektorie nějaký jiný objekt. „Zmíněné planetky obíhají ve vzdálenosti asi pětkrát až desetkrát větší než je vzdálenost Země-Měsíc“, praví se v článku. „Většina z nich vydrží na své oběžné dráze kolem země méně než rok, i když některé zůstávají mnohem déle. Jeden objekt ze simulací prováděných tímto týmem zůstal na orbitě skoro 900 let.“ To by mohlo trochu zchladit horké hlavy. Začne-li někdo o „měsíci“, mohli byste reagovat: „O kterém měsíci to mluvíte?“ A než jim to vysvětlíte, budou si myslet, že jste cvok. Můžete dokonce přidat citát ze Shakespeara: „Existuje více věcí na nebi i na zemi, Horatio, než jsou ty, o kterých sníš ve své filozofii.“

Odkazy

1. Barnard, A. (2012, January 24). Curtin geologists make a ‘shocking’ discovery.
PhysOrg. Retrieved March 15, 2012, from
www.physorg.com/news/2012-01-curtin-geologists-discovery.html
2. Choi, C.Q. (2012, January 26). New Clues Into Moon’s Magnetic Mystery Revealed.
Space.com. Retrieved March 15, 2012, from
www.space.com/14368-moon-magnetic-field-mystery-lunar-dynamo.html
3. Chu, J. (2012, January 27). What drove lunar dynamo? Moon’s molten core
was likely sustained by alternative power source. PhysOrg. Retrieved
March 15, 2012, from www.physorg.com/news/2012-01-drove-lunardynamo-
moon-molten.html
4. Shea, E.K., B.P. Weiss, W.S. Cassata, D.L. Shuster, S.M. Tikoo, J. Gattacceca,
T.L. Grove, and M.D. Fuller. 2012. A Long-Lived Lunar Core Dynamo.
Science 335(6067):453–456.
5. JPL/NASA (2012, January 27). Crater with dark and bright ejecta. PhysOrg.
Retrieved March 15, 2012, from www.physorg.com/news/2012-01-craterdark-
bright-ejecta.html
6. Shiga, D. (2012, January 5). Hundreds of tiny moons may be orbiting Earth.
NewScientist. Retrieved March 15, 2012, from
www.newscientist.com/article/mg21328464.600-hundreds-of-tiny-moonsmay-
be-orbiting-earth.html

Příloha Velikost
00515-22.5.2012-lunarni_anomalie_zpochybnuji_paradigmata.doc 43 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz