Kritika článku „Teorie velkého třesku“

pavelkabrt Vesmír, astronomie 0 Koment.

Podrobnější rozbor článku „Teorie velkého třesku“,
vloženého v Ne, 01/23/2011 – 20:00
Citáty z článku kurzívou Arialu, jiné citáty normálním Arialem,
mé připomínky Times New Romanem
Václav Dostál, 24.1.2011

Poznámka: Nemohu zde rozlišovat jednotlivé typy fontů, jak to autor zmiňuje. Přestože s jeho kritikou ve mnohém nesouhlasím, považuji za užitečné jeho námitky zde uveřejnit. Žel, svou kritikou Václav Dostál ani vzdáleně nenaznačil, co to tedy vlastně ten první třesk způsobilo – když ne „nicota“. A to je přece hlavním námětem kritizovaného článku! Pavel Kábrt

Podrobnější rozbor článku „Teorie velkého třesku“
Václav Dostál

První připomínka: Není uvedeno jméno autora! Navíc se zdá, že není fyzikem! A co překladatel: ten problematice rozumí?

Praví se v ní, že nejprve se velké množství nicoty rozhodlo natěsnat na velmi malý prostor, a pak vybuchnout do podoby vodíku a hélia.

Nic takového teorie neobsahuje! Co to je „velké množství nicoty“? Jak se může „nicota“ rozhodovat? Jde o zřejmou ironii, která ovšem zastáncům teorie podsouvá něco, co nikdy nemohli tvrdit. Podobná zesměšnění se vyskytují i níže:

Podle téhle teorie neexistovala na počátku žádná hmota, pouze nicota. Pak zahustila přitažlivost tuhle nicotu do jediného nepatrného bodu; a ten se rozhodl, že vybuchne!
Kde se tu tohle „superhusté jádro“ vzalo? Gamow … napsal, že jeho vznik byl důsledkem „velkého stlačení“ – prázdnota se prostě rozhodla, že se namačká na minimální prostor.
Gamow prohlašoval, že tahle pozoruhodná nicotnost měla hustotu 10^145 g/cc, čili stobilionkrát větší než činí hustota vody!
(Pozn.: My jednotku zapisujeme g/cm^3 !)
Pak náhle celá tahle srolovaná prázdnota udělala bum!
Zlomeček nicoty sevřený tak, že vybuchl a stal se zdrojem veškeré hmoty ve vesmíru.
Nicotu nelze slisovat
Teorie velkého třesku tvrdí, že nicota dosáhla nesmírné hustoty, a proto vybuchla.
Neexistuje možnost, jak nicotu zažehnout, aby vybuchla.
Jak se může rozpínat něco, co neexistuje? I kdyby mohla přitažlivost ono tajemné vakuum nějak stáhnout do jednoho bodu, co by pak způsobilo, aby se tahle hromada prázdnoty rozletěla do prostoru?
Nicota nemůže produkovat teplo. Tvrdí se, že obrovský žár působený vybuchující nicotou ji změnil v protony, neutrony a elektrony.

Stále skoro totéž dokola! Nepodepsaný autor článku kritizuje zastánce velkého třesku ovšem na základě neznalosti, co vlastně ta teorie tvrdí. Ze zastánců této teorie dělá velké hlupáky, kteří tvrdí, že prázdnota (neboli nicota neboli vakuum) se může stlačit („zahustit“) do maličkého bodu. Dokonce jim podsouvá myšlenku, že ta prázdnota má schopnost se rozhodnout.

Jak jsem uvedl, myšlenka velkého třesku vznikla na základě pozorování červeného posunu světla (nebo obecně záření), přicházejícího k nám ze vzdálených zdrojů. Záření jednotlivých prvků můžeme rozložit (v nejjednodušším případě skleněným hranolem) na několik čar různé barvy neboli vlnové délky. Záření téhož prvku na vzdálené hvězdě má tytéž čáry jako u prvku rozžhaveného v pozemské laboratoři, ale všechny příslušné vlnové délky jsou o něco větší. Jsou tedy posunuty k červenému konci světelného spektra (jež vzniká při onom rozkladu).

Uvedený červený (nebo rudý) posuv má být způsoben vzdalováním galaxií (a jiných zářivých objektů), ovšem dnes se říká, že se vzdaluje i prostor „kolem“ těch galaxií neboli že se rozpíná. Znázorňuje se to nafukováním balónku, na němž jsou barevné kruhy, znázorňující galaxie. Vzdalování je pak vyjádřeno přímou úměrností: čím je objekt vzdálenější, tím rychleji se vzdaluje. Tato závislost se nazývá Hubbleův zákon.

A teď citát z http://mfweb.wz.cz/astronomie/11.htm :
Jestliže se galaxie od sebe vzdalují podle Hubblova zákona, znamená to, že v minulosti byly blíže k sobě než dnes, a že dokonce musel existovat okamžik, kdy byla všechna hmota vesmíru „namačkaná“ těsně u sebe. … Před velkým třeskem neexistoval čas. …Stejně vznikl i prostor.“

Podrobněji o současném chápání velkého třesku se můžeme dovědět např. ze: cs.wikipedia.org/wiki/Velký_třesk . Ani zde, ani nikde jinde jsem nečetl, že by se uvažovalo současné vakuum a to dokonce jako dokonalá prázdnota!

Také není správné tvrzení: Teorie nám říká, že ve vesmíru by mělo být plno antihmoty, a z pozorování to nevyplývá. Součástí této teorie je i anihilace částic a antičástic v počátečních minutách (věku vesmíru). Anihilace lidově řečeno znamená prudké sloučení částic s antičásticemi, přičemž oba druhy vymizí a všechno se změní na obrovskou energii (viz také bod 10 článku). Skromnou obdobou je výbuch vodíkové bomby, kdy se část látky („hmoty“) změní na záření vysoké teploty a velkého tlaku. Při velkém třesku mělo z původní každé miliardy a jedné částice + miliardy antičástic zůstat právě ta jedna částice. Jinak řečeno: po oné reakci (anihilaci) zůstaly pouze částice a to v malém počtu, kdežto antičástice nezůstaly.

V bodě 7 se uvádí jeden z problémů teorie velkého třesku (problém správné rychlosti rozpínání). Nahlédnutím do uvedené wikipedie zjistíme, že problémů je více. O nich se autor článku však nezmiňuje! Některé problémy se řeší tzv. jemným vyladěním fyzikálních konstant – z nichž jednou je gravitační konstanta, jinou rychlost rozpínání, další Planckova konstanta, atd. Pokud je mi známo, je těch jemně nastavených konstant šestnáct. Někteří křesťané v tom spatřují důkaz zásahu Stvořitele: přece tolik konstant nemůže být tak přesně nastaveno, když maličkou změnou kterékoli z nich (nebo dokonce několika současně) by nemusel vzniknout vůbec žádný vesmír, natož prokazatelně osídlený (na jedné planetě) několika miliardami rozumných bytostí!

Jedinou větou, s níž souhlasím je: Velký třesk je teoretickou krajností stejně jako černá díra. Je snadné představovat si, že něco je skutečné, když to nikdo nikdy neviděl a nemáme reálné důkazy o tom, že to existuje či že to někdy proběhlo.

Magda Vlachová: ve svém webu (první z výše uvedených) dokonce píše:
Hypotézu velkého třesku se singularitou sice zastává většina vědců, ale její pravdivost nemůžeme stoprocentně potvrdit. Existují pouze pozorování (např. reliktní záření), která tuto teorii podporují.

Jenže zmíněné reliktní záření lze vysvětlit i jinak. Ono totiž existují jiná záření, tj. jiných vlnových délek (nebo chceme-li jiné teploty), jež k nám přicházejí přímo z kosmického prostoru a jejich zdrojem nejsou žádné hvězdné objekty! Nazývají se „záření (kosmického) pozadí“. Jenom to mikrovlnné se dá pokládat za Gamowem předpovězený pozůstatek (relikt) velkého třesku, kdežto jiná (infračervené, rentgenové, gama a rozhlasových délek) tuto příčinu zjevně nemohou mít! O jiném pozorování – tj. údajného rozpínání vesmíru – jsem psal výše.

Ve svém článku, který byl na kreacionistickém webu uveřejněn, jsem se o zde uvedených skutečnostech zmínil. Jedním z argumentů proti velkému třesku je také tam zmíněná nepřípustná extrapolace. Bohužel jsem zaměnil termíny a uvedl jsem „aproximace“! O co jde? Z dat, měřených po dobu snad sedmdesáti let, usuzujeme na vývoj v řádu desítky miliard let! Tzn., extrapolujeme (myšleně prodlužujeme) průběh asi miliardkrát! Je to přibližně totéž, jako kdybychom v grafu prodloužili úsečku dlouhou 1 mm do vzdálenosti 1000 km!

Příloha Velikost
Kritika článku Teorie velkého třesku.doc 42 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz