Klíčem k životu je informace

pavelkabrt Genetika-teorie informace 0 Koment.

Ing. Josef Potoček
24. 5. 2016

Článek převzat z portálu Církve bratrské

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné,
lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí
o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Římanům 1,20

Můj článek o teistické evoluci, uveřejněný v č.2/2016 časopisu Brána, byl psán z teologického hlediska. Jeho smyslem bylo upozornit na rizika spojená s daným tématem. V následující veřejné i neveřejné diskusi se opakovaně objevila námitka, že je třeba respektovat současné poznání vědy a že Písmo není učebnicí přírodopisu. To mne přivedlo k tomu, abych článek ještě doplnil několika poznámkami z čistě přírodovědeckého hlediska. Josef Potoček

Podle evoluční teorie je živý svět výsledkem kontinuálního procesu – projevu samoorganizačního potenciálu hmoty. Tak to přijímají i mnozí věřící, jen s tím rozdílem, že za evolučním procesem vidí Boží působení: „Hmota, věrná svému zadání, je tvůrčí… je v ní zakódována schopnost evoluce“ (Marek Vácha). „Bůh stvořil svět a dal mu schopnost relativně samostatné existence“ (Petr Raus). Atp. V pozadí tohoto pohledu je přesvědčení, že evoluční teorie má povahu prokázaného poznání vědy, o kterém se nesluší pochybovat. Ve skutečnosti ale žádné přímé důkazy v tomto ohledu k dispozici nemáme. Darwinovo schéma mutace–selekce jsou jen domněnky, které vyvrátila molekulární biologie. Často uváděný fosilní záznam je jednak neúplný, a především, neříká vůbec nic o tom, jak ten domnělý postupný proces vlastně probíhal (jaký byl jeho mechanismus). Podobně je tomu s dalšími argumenty, uváděnými ve prospěch evoluce, jako je podobnost organismů, rudimentární orgány atp. Když chceme něco říci o původu a rozvoji života, tak musíme svoji pozornost obrátit k molekulárnímu základu života a ke genetickému kódu uloženému v molekule DNA.

Naše tělo se skládá z ohromného množství buněk, odhady jejich počtu se pohybují řádově kolem stovek bilionů. Základním chemickým materiálem lidského těla – jakož i každého jiného živého organismu – jsou bílkoviny (proteiny); v těle jich máme tisíce různých druhů. Funkcí, které plní, je „příliš mnoho na to, aby je bylo možno vyjmenovat“ – jak to komentuje Harperova biochemie, jedno ze stěžejních děl z této oblasti. Jedno ale mají společné: pokračování zde.

*****************************************
Poznámka Pavla Kábrta k článku:
Dovolil bych si skromně poopravit tuto větu bratra Potočka:
„Často uváděný fosilní záznam je jednak neúplný…“

Odkud a kdo ví, že fosilní záznam je neúplný – a kdy by byl úplný? Tento lživý obrat totiž vymysleli Darwinovi darebáci, jmenovitě Darwin sám, lež, že chybí mezičlánky a fosilní záznam je neúplný.

Fosilní záznam je naprosto kompletní, protože je takový, jaký je. Když zátopa naplaví na jedno místo hromadu o 100 kamenech, je ta hromada neúplná proto, že tam nebylo naplaveno 200 kamenů? Nesmysl.

Aby Darwinovi darebáci oklamali lidi svojí evoluční báchorkou, museli začít vytrubovat, že fosilní záznam je neúplný a chybí miliardy mezičlánků. Skutečnost je taková, že oni to z ničeho nemohou dokázat, že nějaké mezičlánky kdy existovaly ani nemohou dokázat, jak by měl fosilní záznam vypadat, aby byl úplný. Fosilní záznam prostě, jak správně píše bratr Potoček, nepodporuje jejich evolucionistický mýtus, a tak ho museli prohlásit za „neúplný“. Nenechme se touto lží ovlivnit: fosilní záznam je zcela úplný a řetězce evolučních spojovacích článků nikdy neexistovaly, takže nemohou ani chybět ve zkamenělinách zcela úplného fosilního záznamu. Tento úplný fosilní záznam totiž nad jiné věci spolehlivě dokazuje, že na této Zemi k žádné evoluci organizmů NIKDY NEDOŠLO!

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz