dragons

Jsou v Britském muzeu draci?

Jakob Haver Ostatní, různé 6 Komentářů

Amelia Hunter

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 05/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Drak Plesiosaurus.1 Ano, to čtete správně. Tento název dostaly některé z prvních nalezených fosilií plesiosaurů z proslulého naleziště zkamenělin Lyme Regis ve Velké Británii. Většina návštěvníků Britského přírodopisného muzea by draky ve sbírkách neočekávala. Nicméně Thomas Hawkins, jeden z prvních sběratelů fosilií, vykopal ze země ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století několik exemplářů Draka Plesiosaura, které následně získalo Britské přírodopisné muzeum.

„Jeho dělníci, když přemýšleli o pozůstatcích plesiosaurů, které v roce 1832 objevili, je uvedli jako ‚dragern‘, podle svého dialektu západního hrabství.“

Hawkins ve svých spisech z roku 1840 zařadil své nálezy do skupiny zvířat známých do té doby jako draci – v tomto případě mořští draci. Své knize dal tematický název Kniha velkých mořských draků, Ichtyosaurů a Plesiosaurů. V tomto způsobu uvažování nebyl sám. Jeho dělníci, když přemýšleli o pozůstatcích plesiosaurů, které v roce 1832 objevili, je uvedli jako ‚dragern‘, podle svého dialektu západního hrabství.2

Mnoho mořských draků Hawkinsovy sbírky z Lyme Regis vlastně nalezla Mary Anningová (viz creation.com/mary-anning). Anningová byla ve své době vynikající amatérská paleontoložka s mezinárodní pověstí. Právě jí byl v roce 1823 připsán zcela první kompletní nález plesiosaura, a v roce 1828 první správně popsaný britský exemplář pterosaura, stejně jako mnoho zkamenělin ichtyosaura.

Pterosaurus Anningové byl popsán v roce 1829 prvním oxfordským profesorem geologie3 Williamem Bucklandem z londýnské prestižní Geologické společnosti. Popisoval ho jako „monstrum, které se nepodobá ničemu, co bylo kdy na Zemi vidět nebo slyšet, s výjimkou draků v románech a heraldice.“4 Titulky tehdy Anningovou a jejího „létajícího draka“ oslavovaly.5 Nepublikovaný obraz pterosaura, vypracovaný téhož roku (a který byl jednou z prvních rekonstrukcí pterosaura) jej zobrazoval ve stylu historického draka nebo baziliška.6

Létající drak Mary Anningové, který nakonec dostal název Dimorphodon macronyx, byl v roce 1835 zakoupen Britským muzeem (Natural History).7 Zůstává v muzejní sbírce, ačkoli už není vystavován.8

„Nicméně termín dinosaurus se stal populárním a zahrnoval téměř každé zvíře, které bylo předtím známé pod názvem ‚drak‘.“

Jeden z mořských draků Thomase Hawkinse, kterého získalo muzeum v roce 1848, byl umělecky a výstižně přejmenován na Thalassiodracon hawkinsii (řecký název pro Hawkinsova mořského draka) a je k vidění v Britském muzeu v galerii zkamenělin mořských plazů. Je zde také vystaven exemplář ichtyosaura (Ichthyosaurus communis), označený zkratkou HAWK. SEA-DRAG, kterého britské muzeum zakoupilo od Hawkinse v roce 1838.9

Britské přírodopisné muzeum bylo založeno sirem Richardem Owenem, přírodovědcem, který zavedl řadu nových vědeckých názvů (včetně výše uvedeného Thalassiodracon hawkinsii v roce 1840). S názvem dinosaurus (‚velký nebo hrozný ještěr‘) přišel sir Richard v roce 1841, aby pojmenoval nové zkameněliny plazů, které byly nalezeny v jeho době. Tato kategorie technicky nezahrnovala ichtyosaury nebo pterosaury. Nicméně termín dinosaurus se stal populárním a zahrnoval téměř každé zvíře, které bylo předtím známé pod názvem ‚drak‘.

Skutečnost, že v době svého objevu byly tyto fosilní nálezy snadno rozpoznány jako draci, a že lidé po celém světě si uchovali kulturní paměť toho, co jejich předkové znali jak „draky“, stojí v příkrém rozporu s evoluční vírou, že všechna taková zvířata (pod novým názvem) zcela vyhynula ještě předtím, než existoval člověk. Naopak to potvrzuje realitu biblické historie, totiž že každá skupina tvorů, žijících nebo zaniklých, byla stvořena ve stejných šesti reálných dnech jako první lidský pár, a žila společně s lidskými bytostmi.

Co vlastně záleží na jménu? Není snad drak, ať už se jmenuje jakkoli, stále drakem? Pokud ano, tak v Britském muzeu jsou draci.

Mary Anningová (1799–1847)

mary-anning

Mary Anningová (1799-1847)

Tento její portrét a jejího věrného psa Tray visí v londýnském přírodopisném muzeu. Pro více informací z jejího poutavého života viz creation.com/mary-anning. WikiCommon.

Mary, oddaná křesťanka, trávila celý svůj život shromažďováním a zaobíráním se fosiliemi, které vykopávala z útesů podél kanálu La Manche v Lyme Regis v jihozápadní Anglii. Stala se inspirací pro rýmovaný jazykolam, který začíná „She sells sea-shells by the sea-shore“ (což v překladu znamená „prodává mořské skořápky u mořského břehu“, pozn. překl.).

Přestože v té době byly její nálezy jen zřídka oceňovány, v roce 2010 byla uznána jako jedna z prvních deseti britských žen, které nejvíce ovlivnily vědu.

Mnoho významných Mariiných nálezů (viz text výše) přispělo k našemu chápání starověkého života v moři – uloženého nepochybně v době Noemovy Potopy, přestože o ní historie žel tvrdila, že je přebornicí na straně evoluce.

Odkazy a poznámky

  1. Hawkins, T., The Book of the Great Sea-Dragons, Ichthyosauri and Plesiosauri, William Pickering, London 1840. Return to text.
  2. Hawkins, T., Memoirs of Ichthyosauri and Plesiosauri, Relfe and Fletcher, London, p. 41, 18349. Return to text.
  3. McGowan, C., The Dragon Seekers: How an extraordinary circle of fossils discovered the dinosaurs and paved the way for Darwin, Perseus Publishing, Cambridge, Massachusetts, 20019. Return to text.
  4. Transactions of the Geological Society (February 1829), in Emling, S., The Fossil Hunter, Palgrave Macmillan, New York, 20099. Return to text.
  5. American Museum of Natural History, Happy Birthday Mary Anning! (2014); amnh.org .9. Return to text.
  6. Martill, D.M., Dimorphodon and the Reverend George Howman’s noctivageous flying dragon: the earliest restoration of a pterosaur in its natural habitat, Proc. Geol. Assoc. 125(1):120–130, 2014 | doi:10.1016/j.pgeola.2013.03.003. Return to text.
  7. Martill, ref. 6. Return to text.
  8. Emling, S., The Fossil Hunter, Palgrave Macmillan, New York, 2009. Return to text.
  9. Nelson, V., Dire Dragons, Untold Secrets of Planet Earth Publishing Company, Red Deer, Alberta, Canada, 2011.

 

6
Komentujte

Please Přihlásit to comment
8 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
Václav DostálJiří ZelinkaadminOliver Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
Jiří Zelinka
Jiří Zelinka

Václav D. – ano, je fakt že taková ucelená informace o tomto tématu by stála za tu námahu – i když tady na webu už pár článků na „dinosauří téma“ je. Zkusím se na to časem podívat a dát postupně něco podle časových možností dohromady. Napadá mě pracovní název „Dinosauři v historickém kontextu“ 🙂

Václav Dostál

Jiří Z. A je toho k dočtení opravdu mnoho – myslím, že lidé pokud ty zbývající nevybili, minimálně alespoň přispěli k tomu, že dinouaři zmizeli. Doporučil bych ony záznamy zpracovat k důkazu o tom přispění. Pro mě je to velice odlehlé téma a nechci to své zanedbat. Nechcete se do toho pustit? Rád bych si na zdejších stránkách takový rozbor přečetl. Zatím se zde nevyskytl. Už jen z mého a Vašeho náznaku vyplývá, že sauři = draci nevyhynuli před miliony let, ale že byli lidmi nenáviděni a hubeni a to… Číst vice »

Jiří Zelinka
Jiří Zelinka

Václav D. – „Co když vyhynutí dinos = draků způsobili lidé? Je tato myšlenka nereálná??“ Určitě to podle mě není nereálná myšlenka. Např. Carl Sagan se k tomu vyjádřil takto: „Nesmiřitelná vzájemná nepřátelství mezi člověkem a drakem není jen západní anomálií. Je to celosvětový fenomén.“ „Draci a boje s nimi jsou nalézáni v mýtech a legendách kultur opravdu po celém světě, legenda o sv. Jiřím, u města Kyrény na severu Afriky měl bojovat s drakem a zabít ho Francouzské město Nerluc bylo přejmenováno na Tarascon, na paměť “draka Tarasqua”, který… Číst vice »

Václav Dostál

Vzniká otázka: Co když vyhynutí dinos = draků způsobili lidé? O těchto podivných zvířatech začali šířit pomluvy o jejich škodlivosti (např. že žerou princezny) a oslavovali každého „hrdinu“, který některé z nich zabil. Přitom mohlo jít o stejně mírumilovné tvory jakými jsou bisoni, kde „bojem“ s nimi proslul Buffallo Bill. Narozdíl od bisonů a velryb se vyhubení draků lidem podařilo.
Je tato myšlenka nereálná??

admin

Oliver „Pokud lidi v době, kdy neměli k „dispozici“ vykopávky skeletů vyhynulých draků o nich psali a vědeli o jejich výzoru, pak museli mít s nima nějakou zkušenost.“ To je naprosto správný závěr. Konkrétní informace o dracích se nalézají doslova po celém světě, viz třeba toto krátké video, a je jich celá řada. O jedné takové zajímavosti máme připravený na konec května článek o kresbě Leonarda, který v těchto dnech vystavuje britská královská sbírka Trust u příležitosti 500. výročí úmrtí Leonarda Da Vinciho. Rozruch způsobila jeho kresba z let přibližně… Číst vice »

Oliver
Oliver

Tenhle článek se mi moc líbí. „Věda“ často jaksi opomíjí historické zdroje, o čem lidi psali, resp. co kreslili… Tvrdit, že vše si vymýšleli je směšné, zejména když uvážíme skutečnost, že člověk není schopen sám vymyslet nic doopravdy nového. Jenom sestavuje z toho, co už má. Podívejte třeba na horory – příšery odsud nejspíš viděl někdo pod mikroskopem, nebo sestavil jednoho netvora z částí jiných zvířat. Pokud lidi v době, kdy neměli k „dispozici“ vykopávky skeletů vyhynulých draků o nich psali a vědeli o jejich výzoru, pak museli mít s… Číst vice »