people

Jedna paní povídala aneb sobecký gen

pavelkabrt Ostatní, různé 5 Comments

Dr. Donald J. Batten

Creation.com přeložil Pavel Kábrt – 5/2017.

Podle teorie Richarda Dawkinse o sobeckém genu je naše chování  puzeno geny tak, aby se maximalizovalo jejich přežití. Třeba mužští samci mají prý sklon k promiskuitě (např. formou znásilnění nebo prostě starou běžnou nevěrou), protože to rozšiřuje jejich geny do okolí a maximalizuje jejich evoluční úspěch.1  Ženy či samice jsou prý méně promiskuitní, dávají přednost dlouhodobému ´ochránci´, neboť rození dětí je relativně více ´nákladné´. Muži ženy svádějí ke kopulaci pomocí dvoření se, dárků atd. Kvůli svým genům jsou prý muži méně zodpovědnými poběhlíky. Psycholog z MIT (Massachusettský technologický institut) uvedl (znovu) tyto scénáře v How the Mind Works2 (Jak funguje mysl).

Jenže samci některých druhů nejsou vůbec promiskuitní. Ploštice z čeledi Veliidae (Samička-bruslařka na východním pobřeží Austrálie, angl. „Zeus Bug“) má na svých zádech speciální důlek, kde se veze její menší sameček.3 Ona tohoto svého samečka krmí ze žlázy na zádech vyměšující sekret. Sameček o poloviční velikosti než jeho samička jezdí na jejích zádech a asi týden se s ní páří a přitom je od ní živen. Do dvou týdnů po kopulaci samička naklade plodná vajíčka. Proč je tedy samička tak velkorysá k samečkovi a všechno je zcela naopak k (údajně) k daným stereotypům v rolích sameček/samička?

Mark Elgar z univerzity v Melbourne to vysvětluje:

Nepřetržitý proud žadatelů o polygamní volné vztahy může zřejmě vést k většímu nepříjemnému obtěžování, což ženské pohlaví nutí vydávat větší energii a dostávat se do rizik utrpět větší škody než když se žena/samička oddá jen jednomu muži/samci … na druhé straně věrnost obou pohlaví se jeví tak, jakoby samec dal vajíčka do jednoho košíku a tím, že zůstane věrný, se ujistí, že jeho sperma bude použito spíše než sperma jeho soka.

Na jedné straně je tedy promiskuita mužů ´vysvětlována´ myšlenkou o sobeckých genech, ale mužská věrnost je rovněž  ´vysvětlována´ tou samou myšlenkou o sobeckých genech. Jaké je tedy z toho ponaučení? Ať už se samci a samice chovají při páření tak či onak,  ´evoluce´ to může ´vysvětlit´ – i situace, které odporují jedna druhé!

Ne však všichni ´vyšší´ živočichové praktikují samčí promiskuitní chování. U mnoha ptačích druhů si jsou sameček a samička věrni po celý život. A samozřejmě mnoho mužů zůstává svým manželkám věrní  (´dokud nás smrt nerozdělí´).

Sociobiologie je plná nezřetelného a nejasného myšlení (analýzy sociálního chování v evolučních termínech).  Advokáti hypotézy ´sobeckého genu´  předpovídali, že náhradní rodiče budou o svoje děti hůře pečovat než biologičtí rodiče (protože rodiče, jejichž geny děti nenesou, k nim nebudou tak obětaví). Není to pravda. Srovnávání rodičovské péče u dětí počatých přirozeně s péčí o děti počatých oplodněním in vitro (IVF) nebo oplodněním pomocí dárce (DI) vykázalo, že kvalita rodičovství u IVF a DI rodičů přesahuje kvalitu péče o děti v rodinách s přirozeným početím.4

Podobné evolucionistické teorie, týkající se ´spřízněnosti´, rovněž selhávají, když mají vysvětlit spolupráci mezi sociálně propojenými skupinami. Zde se ´volba´ člena rodiny nebo kolonie nepářit se, ale pomáhat v rozplozování sourozencům, přisuzuje dosaženému výsledku, kdy polovina genů těch, co se nerozmnožili, přežívá v rozmnožujících se sourozencích. Prý tato teorie vysvětluje eusociální druhy-kde je kolonie organizována jako včely nebo mravenci, kde je jedna ´svobodná´ včelí královna, a několik samečků, kteří se s ní páří a zbytek společenství se stará o mladé – ´zvolí´ si nepářit se pro užitek celého společenství.

Ale rypoš lysý a namibijský vakojezevec (který má srst) jsou těsně příbuzní eusociální druhy, které zcela odporují této teorii. Eusociální chování-jako třeba u termitů a mravenců-které nalézáme též u několika málo savců, představuje pro přírodní výběr hádanku.5  U společenství rypoše lysého jde o skutečný klon, takže pomoc s výchovou potomstva zajišťuje přežití vlastních genů. Evolucionisté zde s radostí vycházejí z příbuzenské teorie pro uchování takového eusociálního chování. Jenže kolonie namibijského vakojezevce je mnohem více geneticky rozrůzněná. Kolonie zřejmě dává přednost nahradit královnu odjinud, pokud jejich královna zemře.5

Je jasné, že kolem sexu a rodinného života je toho mnohem víc než může vysvětlit představa o sobeckém genu.

Odkazy:

  1. Thornhill, R. and Palmer, C.T., Natural History of Rape: Biological Bases of Sexual Coercion, MIT Press, Cambridge, MA, 2000.
  2. Pinker, S., How the Mind Works, Allen Lane: The Penguin Press, London, 1997.
  3. Anon., The way to Zeus’ sperm is through his stomach, Australasian Science 24 (8):13, 2003.
  4. Golombok, S., Cook, R., Bish, A. and Murray, C., Families created by the new reproductive technologies: quality of parenting and social and emotional development of the children, Child Development 64 (2):285–298, 1995.
  5. Holloway, M., Socializing with non-naked mole rats, Scientific American 272 (1):11, 1995.

 

5
Komentujte

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
jhk Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
jhk - vlasta
jhk - vlasta

Sobecký gen pokračování…… Když se skupina atomů dostane za změny energie do stabilního uspořádání, bude mít tendenci v něm setrvat. První formou přírodního výběru byl výběr stabilních struktur a zamítnutí nestabilních. Není v tom žádná záhada. Stalo se to zákonitě. Když se skupina atomů dostane za změny energie do nějakého stavu – je to zákonité uspořádání pane Dawkinsi…. zákonité. Přírodní výběr z tohoto pohledu je tedy pouze aplikace přírodních zákonů na Vámi odkazované „uspořádávání molekul“. Pokud tomu tak ale je, pak by neměl být problém s tím, dokázat, že tyto… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Sobecký gen pokračování…. V současných živých organizmech nacházíme jiné, daleko komplexnější velké molekuly. Jejich komplexní struktura má několik úrovní. Příkladem takové molekuly je bílkovina hemoglobin, obsažená v červených krvinkách. Skládá se z řetězců menších molekul, z aminokyselin, z nichž každou tvoří několik tuctů přesně uspořádaných atomů. V molekule hemoglobinu je 574 molekul aminokyselin. Jsou uspořádány do čtyř řetězců, které se vzájemně proplétají a vytvářejí tak trojrozměrnou lobulární strukturu úžasné složitosti. Model molekuly hemoglobinu vypadá spíše jako hustý ostnatý keř, na rozdíl od něj nemá hemoglobin strukturu nahodilou, ale přesně danou… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Sobecký gen pokračování ….. Na Slunci probíhá fúze nejjednodušších atomů – atomů vodíku – a vznikají atomy helia, neboť v podmínkách, které tam panují, je konfigurace helia stabilnější. – zase špatně pane Dawkinsi – zákonitá. Za těch podmínek je prostě zákonitá pane Dawkinsi. Nerozumím tomu, proč neustále máte po ruce pojem „stabilnější“? Stabilnější kvůli tomu, že velmi nerad používáte slovo zákonité? Ale proč? Nelíbí se Vám, nehodí se Vám, není pro Vás přijatelné? Hodí se Vám to, že se Vám v následujících tvrzeních pak bude moci argumentovat jednodušeji, kvůli tomuto… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Sobecký gen pokračování ….. Darwinovo „přežití zdatnějšího“, je v podstatě speciálním případem obecnějšího pravidla přežití stabilnějšího. – – no výborně – Dawkins začíná s analogickým porovnáváním živých a neživých soustav. Skvělý začátek na úvod. Vesmír je zabydlený stabilními věcmi. Aby si stabilní věc zasloužila své pojmenování, musí jít o soubor atomů, jako třeba Matterhorn, který přetrvává dostatečně dlouho, aby za pojmenování stál. Nebo to může být skupina věcí, jako třeba dešťové kapky, které vznikají s dostatečně vysokou frekvencí na to, aby mohly nést společné jméno, byť každá zvlášť trvá velmi… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

V následujících příspěvcích se každý bude moci přesvědčit o tom, jak Dawkins umí dobře stavět vzdušné zámky, aby je naposled jako takovou pomyslnou třešničku na dortu – označil za jediné možné reálné(proběhlé) skutečnosti. Přičemž je zcela jasné, že o tom vůbec, ale vůbec nic konkrétního neví a ani nikdy vědět nejspíše nebude. Nic mu to ale nevadí – a ve svých domněnkách bude pokračovat tak dlouho, dokud bude mít po ruce aspoň jednu jedinou věc, se kterou by mohl nějakého svého čtenáře přesvědčit o tom, že jen ten jeho pohled… Číst vice »