Jak se nezbláznit – 2. díl – Vznik života – videorozhovor Vládi a Pavla

pavelkabrt Audio - Video 0 Koment.

Z otázky, jak vznikl život, mají evolucionisté panickou hrůzu. Vědí totiž, že v chemii nemohou použít svoje milovaná božstva, mutace, selekci a milióny let. Aby totiž buňka ožila, reprodukovala se, metabolizovala živiny a syntetizovala potřebné proteiny a tak se ubránila destrukci (rozkladným procesům), muselo by dojít k tomu, že by NAJEDNOU! ze země vyskočilo několik stovek genů a s tím zároveň celý buněčný aparát pro jejich zpracování. Zde nejde použít pohádku o postupném, dlouhodobém vývoji po milióny let – milióny let jsou zde nejen k ničemu, ale naopak na škodu, protože i ten první malý náhodný krok ke složitosti a případnému budoucímu vzniku buňky, jehož produktem je jen neživá chemikálie a ne okamžitě celá živá buňka, příroda zlikviduje! (např. oxidací či hydrolýzou). Až teprve kompletní buňka může svému okolí odolat – ale pak by musela vzniknout v jednom okamžiku.

A tak evolucionisti v hrůze vykřikují: vznik života není náš problém, tím se nezabýváme, ale ve svých hlavách se pokoutně ukájejí myšlenkou na dálavy vesmíru a UFOny a podobné nesmysly s tím, že „jednou na to věda přijde a už něco tušíme“ (jednou přijde evolucionistická věda na to, jak se nemožné stalo možným). Jenže dálavami vesmíru, kde by chemické a pravděpodobnostní zákonitosti byly vzniku života nějak záhadně „méně nepřátelské“ než na Zemi, by to tito pohádkáři ještě zhoršili, protože se absurditě chemické evoluce „kdesi daleko“ stejně nevyhnou a ještě k tomu přidají nutnost transportu života přes silné záření a chlad ve vesmírném prostoru až k Zemi.

Je také legrační, jak evolucionisté říkají, že se výrobky inteligentního člověka nesmějí srovnávat se živými podobnými soustavami v přírodě (třeba srdce zcela jasně vykazuje podobné funkce jako lidmi vyrobené čerpadlo, s přečerpávacími komorami, ventily a trubkami). Jenže i v živé buňce je řada miniaturních strojků podobných lidským výrobkům, třeba na výrobu energie (ATP). Ne, ne, ne, to se nesmí srovnávat, volá evoluční parta. Ale kuriózně: jejich pohádka začíná právě neživou hmotou, ze které se měl udělat ten vůbec nejsložitější stroj, sestavený z neživých součástí, stroj života, živá buňka, o mnoho řádů složitější stroj než je třeba raketoplán. Buněčné strojky a zařízení se měly samy poskládat z neživých chemikálií, jak praví evoluční mýtus přezdívaný „věda“. Jde samozřejmě o pavědu a jediné, proč není evoluční báchorka ještě na smetišti dějin je to, že davy lidí ji milují, chtějí a přejí si, aby to byla pravda. Teorie evoluce není už dávno předmětem vědy a přírodních zákonů a dalších výzkumů, ale bude předmětem Božího soudu nad prolhaným lidským srdcem.

Kdyby evoluční pověra nebyla taková tragedie, byla by to docela slušná legrace. Pavel Kábrt

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz