Hybridizace lidí s lidoopy: Neúspěšný pokus dokázat darwinizmus

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

 Jerry Bergman, Ph.D.
(Přeložil M. T. z časopisu Acts&Facts, roč. 38, č. 5, str. 12-13).
http://www.icr.org/i/pdf/af/af0905.pdf

Ilja Ivanov (1870-1932) byl předním biologem, který dosáhl značný úspěch na poli umělé inseminace koní i jiných zvířat. Muž zvaný „jeden z největších odborníků na umělé oplodnění“ (1) získal svůj doktorát na charkovské univerzitě roku 1896 a roku 1907 se stal profesorem zoologie. Jeho techniky umělé inseminace byly tak úspěšné, že byl s to oplodnit až 500 klisen semenem jediného hřebce.

Hybridizace_Ivanov.jpg

Ivanov byl také průkopníkem v užívání umělé inseminace k vytváření různých hybridů, včetně hybrida zebry a osla, krysy a myši, myši a morčete i antilopy a krávy. Jeho nejradikálnějším experimentem byla však snaha vytvořit hybrida člověka a lidoopa (2). Myslel si, že tento zásadní počin je jednoznačně možný vzhledem k tomu, jak úspěšné byly jeho experimenty se zvířaty – a za jak blízké příbuzné tehdy evoluční biologové považovali lidoopy a lidi. Experimenty podporovali někteří z nejuznávanějších biologů té doby, včetně profesora Hermanna Klaatsche (3) a Dr. F. G. Crookshanka (4). Hlavními odpůrci byly „dvě či tři náboženské publikace“ (5).

Hermann Klaatsch = německý antropolog (1863 – 1916). 1895 – 1907 profesor v Heidelbergu, pak ve Vratislavi; studie ze srovnávací anatomie primátů a práce k dějinám kmenů a ras člověka („Vznik a vývoj lidského rodu“, 1902). (pozn. překl.)

Jeho projekt začíná

V polovině 20. let 20. století začal profesor Ilja Ivanov se svým projektem financovaným sovětskou vládou – projektem hybridizace lidí a lidoopů pomocí umělé inseminace (6). Prostředky pro tenhle projekt byly více než milion dnešních dolarů. Ivanov představil svou myšlenku experimentu s hybridem člověka a lidoopa na Světovém kongresu zoologů ve Štýrském Hradci a roku 1924 dokončil svůj první experiment v africké Guineji. Nejprve se pokusil vytvořit hybridy muže a šimpanzí samice a všechny tři pokusy ztroskotaly. Ivanov se také pokusil využít samců lidoopa a lidských žen k vytvoření hybridů, ale nemohl experiment dokončit, protože nejméně pět z těchto žen zemřelo.

Protože Ivanov byl tehdy mezinárodně uznávaným vědcem, mohl získat pro svůj projekt prominentní sponzory, včetně polyhistora Otto Schmidta, editora Velké sovětské encyklopedie a Nikolaje Gorbunova, inženýra chemie a Leninova blízkého přítele (7).

Když profesor Ivanov upřesnil principy, na nichž stavěl, slíbila vláda Velké Británie, Darwinova domova, že pomůže sehnat na projekt peníze. Ruská vláda přispěla prvními $ 10 000 a mnoho prominentních amerických podporovatelů vědy přispělo na projekt také značnými částkami.

Úsilí na podporu evoluce

Charles Lee Smith napsal, že cílem Ivanovových experimentů bylo dosáhnout „umělé inseminace člověka a antropoidních druhů, podpořit doktrínu evoluce studiem blízké příbuznosti mezi člověkem a vyššími primáty.“ (5). Projekt podporovala Americká asociace pro propagaci ateizmu, protože ho považovala za „důkaz evoluce člověka a tedy ateizmu.“ (Cool. Když žádal sovětskou vládu o peníze, zdůrazňoval Ivanov důležitost svého bádání pro antináboženskou propagandu (7).

Advokát Howell S. England napsal, že vědci, kteří projekt doporučují, „věří, že mohou být vytvořeni hybridi a v případě, že uspějeme, bude otázka evoluce člověka vyřešena ke spokojenosti i těch nejdogmatičtějších antievolucionistů“, přičemž uzavřel svůj článek konstatováním, že „původně se vědci domnívali, že jedině hybridi s gorilou se ukáží jako plodní.“ (5).

Vědečtí poradci však chtěli, aby badatelé v terénu užívali v experimentech orangutany, šimpanze, gorily a možná i gibbony. Badatelé tedy přijali polygenetickou teorii evoluce člověka a usoudili, že orangutani by měli být kříženi s lidmi „žluté rasy“, gorily s lidmi „černé rasy“, šimpanzi s „bílou rasou“ a gibboni se „spíše brachycefálními Evropany“ (zřejmě mysleli Židy). Cílem bylo „pokusit se ukázat blízkou příbuznost lidských a opičích kmenů“ (9).

Brachycefalus = hlava s nápadně krátkým předozadním průměrem způsobená kraniosynostózou koronárního švu s kompenzatorním růstem švů ostatních. (pozn. překl.)

Vědci soudili, že takovéto spárování zajistí, aby hybridi byli plodní, protože se věřilo, že se „žlutá rasa“ vyvinula z orangutanů, „černá rasa“ z goril, „bílá rasa“ z šimpanzů a „brachycefální populace“ z gibbonů. Dokonce si mysleli, že „bude možné vytvořit kompletní řetězec vzorků od dokonalého antropoida až k dokonalému člověku.“ (7). Howell England napsal, že Dr. Crookshank z Londýna, který „provedl podrobné anatomické studie tří větších antropoidů“, je na základě svého bádání přesvědčen, že pokud „oranga“ úspěšně „zkřížíme se žlutou rasou, gorilu s černou rasou a šimpanze s bílou rasou, všichni tři hybridi se budou rozmnožovat.“

Podle jeho názoru je každý z antropoidů blíže příbuzný se svým příslušným typem člověka než s jedním či druhým dalším antropoidem. Jinými slovy…šimpanz má těsnější vztah k bílé rase než ke gorile či orangovi. Gibbon…má svůj odpovídající lidský typ ve spíše brachycefalických Evropanech (10).

England poznamenal, že výzkumný tým se bude držet těchto zásad, protože všichni zúčastnění vědci naprosto souhlasí s názory Dr. Crookshanka. Aby dosáhli cílů svého bádání, klamali vědci své objekty. Například Ivanov se pokoušel „oplodnit černé ženy opičím spermatem bez jejich souhlasu, pod záminkou lékařské prohlídky v místní nemocnici.“

Francouzský guvernér mu však zakázal provést tuto část projektu. Ivanov zde však žádný morální problém neviděl. Rozhněvaně referoval svým sponzorům v Kremlu o primitivním strachu černochů i buržoazních předsudcích Francouzů (7).

Časopis Time se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by tenhle experiment ztroskotal, evoluce by stejně nepozbyla platnosti, protože tenhle „test evoluce by byl směrodatný jedině tehdy, pokud by mohlo být navozeno těhotenství, ať už by jeho výsledkem bylo zdravé potomstvo či nikoli.“ Naopak, pokud by se experiment podařil, „přineslo by to čerstvý a konečný důkaz toho, že lidé a antropoidi patří ke společnému rodu živočišného života.“ A dále, aby se spolehlivěji prokázala evoluce člověka z opice, „museli bychom se pokusit o hybridní oplodnění samic obou druhů, jak lidských tak opičích.“

Řečeno naplno, zdraví potomci, kdyby vznikli, by nebyli považováni za „chybějící spojovací články“, nýbrž za živé důkazy toho, že lidoopi a lidé jsou druhy tak blízce příbuzné jako koně a osli, kteří mohou být hybridizováni za účelem vytvoření mul či mezků. Kdyby se snad hybrid lidoopa a člověka nebo člověka a lidoopa ukázal jako plodný, dokázalo by se, že vztah oněch dvou rodičovských druhů je ještě bližší, než se nyní předpokládá. Kdyby se nenarodili potomci, nebyl by v žádném případě konec s evolucí; pouze by se ukázalo, že vzdálenost lidoopů a lidí od rodičovského kmene je stejně velká či větší než se nyní odhaduje (10).

Výzkum nakonec nebyl úspěšný a nebyl opakován, alespoň ne veřejně. Dnes víme, že neuspěje z mnoha důvodů a pokusy profesora Ivanova jsou proto velkým trapasem vědy. Jedním z problémů je, že lidé mají 46 chromozomů – opice 48 – a proto se chromozomy správně nespárují, i kdyby se vytvořila zygota. Jiným problémem je to, že existují (opatrným odhadem) rozdíly 40 milionů párů bází mezi lidmi a našimi údajnými nejbližšími evolučními příbuznými, šimpanzi. Ivanovovy experimenty vycházejí z evolučního myšlení a selhaly, protože jejich základní předpoklad je mylný (11).

Zygota = buňka vzniklá spojením vajíčka a spermie. Na rozdíl od obou pohlavních buněk obsahuje již plný počet chromozomů a má veškerou dědičnou informaci budoucího jedince, tedy jak od matky, tak od otce. Jejím dalším vývojem (rýhováním) vznikají další buňky a postupně celý organismus.

References

1. Russian Admits Ape Experiments. The New York Times, June 19, 1926, 2.
2. Pain, S. 2008. The Forgotten Scandal of the Soviet Ape-Man. New Scientist. 2670: 48-49.
3. Klaatsch, H. 1923. The Evolution and Progress of Mankind. Ed. Adolf Heilborn, trans. Joseph
McCabe. New York: Frederick A. Stokes Company Publishers.
4. Crookshank, F. G. 1924. The Mongol in Our Midst: A Study of Man and His Three Faces. New
York: E. P. Dutton & Co. Revised (3rd) edition, 1931. London: Kegan Paul, Trench, Trubner &
Co.
5. Soviet Backs Plan to Test Evolution. The New York Times, June 17, 1926, 2.
6. Etkind, A. 2008. Beyond Eugenics: The Forgotten Scandal of Hybridizing Humans and Apes.
Studies in History and Philosophy of Biological and Biomedical
Sciences. 39 (2): 205.
7. Ibid, 206.
8. Ibid, 209.
9. Ape-Child? Time. 8 (7), August 16, 1926.
10. Men and Apes. Time. 7 (26), June 28, 1926.
11. Richards, M. 2008. Artifi cial Insemination and Eugenics:
Celibate Motherhood, Eutelegenesis and Germinal Choice.
Studies in History and Philosophy of Biological and Biomedical
Sciences. 39 (2): 211-221.
Dr. Bergman is an Adjunct Associate Professor at the University of
Toledo Medical School in Ohio.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz