Homo erectus

pavelkabrt Původ člověka 0 Koment.

Creation Wiki
Encyklopedie vědy o stvoření

(Z http://www.creationwiki.org/Homo_erectus přeložil M. T. – 12/2011)

Model Homo erecta ve vestfálském Muzeu archeologie, NěmeckoModel Homo erecta ve vestfálském Muzeu archeologie, Německo

Homo erectus je název druhu přidělený lidským fosiliím, o kterých evolucionisté tvrdí, že jsou přechodnými formami mezi australopiteky (lidoopy) a neandrtálci i moderními lidmi. Dosud bylo nalezeno více než 280 fosilních jedinců, kteří jsou řazeni do téhle skupiny (1). Druhové jméno znamená „člověk vzpřímený“ a poprvé je použil Ernst Mayr, aby sjednotil klasifikaci asijských fosilií.

Kreacionisté jsou v podstatě zajedno v tom, že všechny údajné fosilie opolidí jsou ve skutečnosti buď lidoopi nebo běžní lidé. Na jednotlivé druhy taxonomického rodu homo se díváme jako na uměle vytvořené jednotky vymyšlené proto, aby podpořily evoluční teorii; měly by být považovány za pouhé nástroje propagandy. Většina fosilií Homo erectus představuje lidské populace, které žily po globální potopě a babylonské věži, a měly by být považovány za představitele pravých Homo sapiens (2).

Znaky

2-znaky2-znaky

Ačkoli Homo erectus nebyl dosud přesně popsán, následující znaky jsou všeobecně přijímány (3).

• lebka nízká, široká a podlouhlá
• objem mozkovny 750-1250 krychlových centimetrů
• středový sagitální hřeben
• nadočnicové valy
• postorbitální zúžení
• ustupující čelo
• týlní hrbol
• rozšířená šíjová oblast za účelem upevnění svalů
• obvykle silná lebeční stěna po celé ploše
• mozkovna užší než jařmový oblouk
• masivní líce
• předkus
• masivní čelisti, široká ramena
• chybění brady
• zuby většinou velké
• masivní trup

Problémy

Kolem statutu Homo erectus jako evoluční přechodné formy směrem k Homo sapiens i neandrtálcům vyvstávají některé nevyjasněné otázky. Jde mimo jiné o nedostatek jednoznačných morfologicky odlišných znaků ve srovnání s tím, co máme k dispozici u moderních lidí, a o skutečnost, že Homo erectus žil v téže době jako anatomicky moderní lidé.

Morfologické podobnosti

Jedním ze základních znaků, kterými se údajně Homo erectus odlišuje od moderních lidí, je tlustostěnná lebka, ale až donedávna jsme měli málo dat k objektivnímu posouzení celého problému. Roku 1994 byla proto provedena rozsáhlá srovnávací studie s cílem zjistit, zda je tloušťka lebky relevantním kritériem pro určení fosilií H. erectus (4). Ke zmíněnému účelu byly prozkoumány lebky čtyř moderních populací Homo sapiens; jihočínské, románskobritské, australoidní (tj. australských domorodců, aborižinců), a lebky ze slavných ostatků v australském Kow Swamp – ostatků domorodce datovaných do doby před 10 000 až 30 000 lety. Tyhle moderní lebky byly porovnány se vzorky asijských Homo erectus a takzvaných čínských archaických Homo sapiens tak, že se u všech lebek změřilo sedm antropometrických bodů. I když se tloušťka lebeční klenby moderních Evropanů i Číňanů ve srovnání s Homo erectus podstatně lišila, archaický Homo sapiens se od Homo erectus v žádném ze zmíněných sedmi bodů nelišil. Překvapivější byly rozdíly mezi H. erectus a moderními i dávnými australoidy. Ostatky z Kow Swamp se lišily pouze v jednom bodě, a současní australoidé jen ve čtyřech (5). Brown shrnuje závěry, které z uvedených zjištění vyplývají:

„Teď, když jsou k dispozici data ze srovnání, je nám prakticky jasné, že zahrnuje-li H. sapiens všechny dnešní na světě žijící lidi, jejich předky z mladšího pleistocénu, i „archaického“ H. sapiens jako byl Dali a Xujiayao, pak tloušťku lebeční klenby nelze používat k rozeznávání H. erectus od H. sapiens (4).

3-pánve3-pánve

Dříve se soudilo, že Homo erectus rodil děti s relativně malým objemem mozku. Z nálezu pánve na obrázku však plyne, že byl vlastně s to rodit děti s obvodem lebky, který se velmi přibližoval k dolnímu konci rozpětí velikostí tohoto obvodu u našeho vlastního druhu (6).

Srovnáme-li objem mozku Homo erectus s Homo sapiens, stírají se morfologické rozdíly ještě více. Homo erectus má objem mozku od 780 krychlových centimetrů do zhruba 1225, zatímco moderní lidé od 700 krychlových centimetrů až do 2200. Z toho vyplývá, že H. erectus se vejde do přirozeného rozpětí velikostí morfologických znaků moderních lidí nejen co do tloušťky lebeční klenby, nýbrž i pokud jde o objem mozku (7). Důkladné srovnávání pak roku 2008 zahrnulo i novorozence, protože díky objevu pánve Homo erectus nyní víme, že děti tohoto údajného druhu mohly mít mnohem větší hlavy, než se dříve soudilo. Podle Sileshiho Semawa, paleoantropologa z Institutu doby kamenné a Univerzity státu Indiana v Bloomingtonu mohly mít děti H. erectus obvod hlavy až 318 mm, což je právě na dolním konci spektra dnešních lidí, jejichž hlavy mají při porodu obvod většinou mezi 320-370 milimetry (6). Prokázalo se rovněž, že i neandrtálci se s objemem mozku od 1200 krychlových centimetrů do 1650 krychlových centimetrů vejdou do rozpětí moderních lidí. Však je také morfologie lebky Homo erectus prakticky totožná s neandrtálci – jen velikost lebek se tu liší (7).

Marvin Lubenow poznamenává:

„Myslím si, že Homo erectus a neandrtálec jsou vlastně totéž: Homo erectus tvoří dolní konec (pokud jde o velikost) kontinua zahrnujícího Homo erectus, raného Homo sapiens i neandrtálce. Rozpětí objemů mozkoven u fosilních lidí je ve shodě s rozpětím objemů mozkoven u moderních lidí“ /8/.

Ohromující podobnost rozmanitých dávných lidských fosilií představuje zásadní překážku pro evolucionisty, kteří se pokoušejí zařadit objevy do různých kategorií. O raných afrických příslušnících Homo sapiens se mluví jako o „afrických neandrtálcích“ a asijské fosilie Homo erectus bývají nazývány „asijskými neandrtálci“. Však také někteří učenci považují neandrtálce za populaci pozdních Homo erectus, když popisují jejich lebky jako „zvětšené a pokročilejší verze lebek Homo erectus“ (7). Jerome Cybulski (Národní muzeum člověka, Ottawa) analyzuje potíže s vymezováním Homo erectus na základě morfologie:

„Může nás vskutku docela zajímat, zda bude kdy dosaženo shody v otázce, které fosilie opravdu patří našemu taxonu, a z jakých morfologických i fylogenetických důvodů je či není možno považovat toho kterého fosilního hominida za Homo erectus (7).

Nevhodný časový rámec

4-graf4-graf

Přehled dosud nalezených fosilií člověka. Dokládá srovnatelná data z ostatků připisovaných Homo erectus, anatomicky modernímu Homo sapiens, neandrtálci a raně africkému/asijskému Homo sapiens. Zahrnuti jsou i Australopithecus a Homo habilis (9).

Lebky s rysy podobnými Homo erectus se nalézají po celém světě na místech jako je Evropa, Asie, Austrálie, Indonésie i Afrika. Navíc badatelé prokázali, že fosilie se znaky Homo erectus i Homo sapiens se vyskytují na mnoha lokalitách současně v týchž stratigrafických vrstvách. Tlustostěnné i gracilní (tenkostěnné) lebky se často nalézají pohromadě v týchž stratech, což svědčí o tom, že oba údajně samostatné druhy žily ve skutečnosti v téže době a na týchž místech (5).

V 80. letech 20. století měli paleontologové za to, že Homo erectus žil v době před 400 000 až 1.5 milionu let (Ma), avšak od té doby bylo nalezeno nejméně 140 fosilií, které jsou mladší, než kolik činí dříve uvažované rozpětí, a 32 fosilií, které jsou naopak považovány za starší. Garniss H. Curtis z Kalifornské univerzity v Berkeley určil stáří nejstarších fosilií z Jávy (kde byl nalezen člověk jávský) na 1.81 Ma, a stáří vrstev Java Solo Ngandong na pouhých 27 000 let (10). Existuje nejméně 78 fosilií Homo erectus, které jsou dnes datovány jako mladší než 30 000 let; stáří nejmladší fosilie pak bylo stanoveno na pouhých 6 000 let (11).

Velmi dlouhé období, po které podle zachovaných fosilií pobýval Homo erectus na Zemi, předčí ostatní hominidy natolik, že by to mělo vylučovat jakékoli pojetí, které by řadilo Homo erectus do nějakého evolučního řetězce. Kupříkladu se téměř jednohlasně tvrdí, že se vyvinul z Homo habilis, přestože jsou jejich fosilie přibližně stejně staré (nejstarší fosilie H. erectus pochází z doby před asi 1.95 Ma a nejstarší fosilie H. habilis z doby před něco málo přes 2.0 Ma). Navíc pak koexistovali vedle sebe po celých 500 000 let, po která prý žil Homo habilis (11). Podobné rozpory mezi evoluční teorií a fosilními nálezy jsou často zamlčovány. Marvin Lubenow varuje v knize Kosti sváru (Bones of Contention) před způsobem, kterým evolucionisté prezentují vztah mezi Homo habilis a Homo erectus.

„Termíny jako Homo erectus a Homo habilis užívají paleontologové pro hrubou orientaci ve fosilním materiálu. Je však zřejmé, že argumentují-li evolucionisté daty pro Homo erectus, která se nehodí k fosilnímu materiálu, nebo říkají-li, že Homo erectus se vyvinul z Homo habilis, což datům z fosilního materiálu přímo odporuje, užívají zmíněné termíny manipulativním způsobem bez ohledu na příslušný fosilní materiál. Není nic neobvyklého, najdeme-li na evolucionistických diagramech Homo habilis o něco níže než Homo erectus, což naznačuje, že tu Homo habilis byl dříve“ (12).

Navíc uvažují evolucionisté o tom, že H. erectus žil v téže době jako „raný Homo sapiens“ po celých 700 000 let jeho existence, a v téže době jako neandrtálci po 800 000 let jejich historie. A navíc ke všemu někteří jedinci Homo erectus žili bok po boku s anatomicky moderními lidmi po 2 miliony let (podle evolucionistické chronologie) (13).

Aby se dalo uvažovat o Homo erectus jako o přechodné formě mezi australopiteky a moderními lidmi, musela by data připisovaná fosiliím erectuse zapadat mezi obě zmíněné skupiny s minimálními překryvy na obě strany. Velmi dlouhá doba, po kterou prý H. erectus na Zemi žil, prakticky vylučuje možnost, že by se z něj vyvinul Homo sapiens. Uvedené objevy ilustrují zásadní problémy, se kterými se evolucionistický model potýká. Nejenže totiž z dat vyplývá, že H. erectus žil v téže době jako anatomicky moderní lidé, on také zůstal prakticky nezměněn po téměř dva miliony let.

Neevoluční vysvětlení

Existuje řada neevolučních vysvětlení pro variace zjišťované u některých dávných lidí. Zahrnují genetický drift v malých populacích po babylonském zmatení jazyků, změny vyvolané adaptací na určitou potravu a/nebo podnebí, a změny v tempu zrání kostry. Některé změny by pak mohly být pouhými důsledky drsných životních podmínek bezprostředně po Potopě, které se výrazně lišily od životních podmínek dnešních lidí (5).

Beasley přišel s teorií, podle které za zmíněnou rozmanitost lidských skupin může zřejmě také delší doba dožití vyskytující se u lidí po celosvětové potopě. Následkem uvedené dlouhověkosti zrála kostra raných popotopních lidí déle a jejich lebeční klenby byly tlustší. A s tím, jak se pak v dalších letech výrazně doba dožití u lidí zkrátila, značně ubylo tlustostěnných lebek (14).

Člověk jávský

Člověk jávský byl běžný název pro první fosilie skupiny, která je nyní nazývána Homo erectus. Byl nalezen roku 1891 Eugenem Duboisem, který studoval u Ernsta Haeckela. Dubois pojmenoval svůj nález Pithecanthropus erectus (vzpřímený opočlověk) (15). Člověk jávský je patrně nejznámější lidskou fosilií, a byl důkazem, který poprvé přesvědčil mnoho lidí o tom, že se lidé vyvinuli z dávných předků (16). Od jeho objevení se vedou neustálé spory jak o určení nálezu, tak o datování vrstev, ve kterých byly jeho fosilie nalezeny, i o to, zda vůbec patří témuž druhu.

Homo ergaster

Homo ergaster – lebka Khm-Heu 3733, objevená Bernardem Ngeneo v roce 1975 v Keni.Homo ergaster – lebka Khm-Heu 3733, objevená Bernardem Ngeneo v roce 1975 v Keni.

Někteří tvrdí, že jisté fosilie Homo erectus nalezené ve východní Africe patří ke zvláštnímu druhu zvanému Homo ergaster; jeho druhové jméno je odvozeno ze starořeckého ἐργαστήρ „dělník‘. Mnozí z těch, kdo tento druh přijímají, tvrdí, že je předchůdcem moderního Homo sapiens spíše než erectuse. Tvrdí se, že se H. sapiens pak rozšířil z Afriky do celého světa a nahrazoval tam populace Homo erectus (či archaického Homo sapiens) (17). Tenhle model lidské evoluce je znám jako teorie o původu člověka z Afriky; jinou, soupeřící teorií je teorie multiregionální (18). Zůstává však velmi diskutabilní, zda by měl být Homo ergaster považován za zvláštní druh a nikoli za Homo erectus, jak se mnozí domnívají (19).

„Krátce řečeno, nezdá se, že by se H. ergaster mohl udržet jako zvláštní taxon – a to z několika důvodů. Nebylo prokázáno, že by byl natolik odlišný od erectuse, aby to odůvodňovalo vytvoření nového druhu hominida, a neprokázalo se, že by byl morfologicky bližší modernímu člověku, jak někteří tvrdí. V současné době značí ergaster v podstatě raného H. erectus z Afriky“ (20).

Roku 2002 byla v Etiopii objevena lebka se zřetelnými znaky Homo erectus , která byla datována jako stará 1 Ma (podle evolucionistické chronologie), což podporuje dřívější názor, že erectus žil v Africe v době, kdy se tam prý objevil první Homo sapiens (21). Carl Wieland z CMI (Creation Ministries International) poznamenává, že tenhle objev vrhá jasné světlo na subjektivnost výkladu lidských fosilií a na to, jak se zcela jasně morfologické znaky překrývají u těch fosilií, které jsou často uváděny jako oddělené druhy (22).

Člověk pekingský

Lebka člověka pekingského (replika) v paleozoologickém muzeu v ČíněLebka člověka pekingského (replika) v paleozoologickém muzeu v Číně

Další slavný exemplář Homo erectus byl objeven kolem roku 1927 blízko Pekingu v Číně. Někdy se mu říká člověk pekingský a někdy člověk beijingský. Pekingský člověk byl původně řazen do rodu Sinanthropus (Sinanthropus pekinensis), dnes je však řazen k Homo erectus.

Chlapec z Turkany

(1984)

„Přední američtí experti na evoluci lidského mozku Dean Falk z Newyorské státní univerzity v Albany a Ralph Holloway z Kolumbijské univerzity se obvykle přou, ale tentokrát jsou zajedno v tom, že v lebce z východní Turkany známé jako 1470 je přítomno Brocovo centrum (motorické centrum řeči, pozn. překl.). Philip Tobias…významný jihoafrický expert na mozky souhlasí“.

Odkazy

1. ↑ Lubenow, Marvin. Bones of Contention: A Creationist Assessment of Human Fossils. Grand Rapids, MI: Baker Books, 2004. p. 115.
2. ↑ Homo Erectus — A Fabricated Class of ‚Ape-Men‘ by Malcolm Bowden, Journal of Creation, Vol.3, 1988, pp. 152-153.
3. ↑ Lubenow, p. 122
4. ↑ 4.0 4.1 .Brown, P., cranial-vault thickness in Asian Homo erectus and Homo sapiens, in: Franzen, J.L., ed., 100 Years of Pithecanthropus: The Homo Erectus Problem, Courier Forschungs Institut Senckenberg 171, pp. 33–45, 1994.
5. ↑ 5.0 5.1 5.2 How different is the cranial-vault thickness of Homo erectus from modern man? by John Woodmorappe, Journal of Creation 14(1):10–13, April 2000.
6. ↑ 6.0 6.1 Discovery Questions Intelligence of Human Ancestor National Science Foundation, Press Release 08-203, November 18, 2008.
7. ↑ 7.0 7.1 7.2 7.3 Lubenow p. 128
8. ↑ Lubenow p. 127
9. ↑ Lubenow, p. 336
10. ↑ Lubenow, p. 117
11. ↑ 11.0 11.1 Lubenow, p. 119
12. ↑ Lubenow, pp. 120-121
13. ↑ Lubenow, p. 120
14. ↑ Beasley, G.J., Archaic fossil human remains—an update, Journal of Creation 9(2):169–215, 1995.
15. ↑ Perloff, James. Tornado in a Junkyard: The Relentless Myth of Darwinism. Burlington, MA: Refuge Books, 1999.
16. ↑ Lubenow, p. 86.
17. ↑ Homo ergaster Wikipedia, Accessed September 18, 2011.
18. ↑ Out-of-Africa versus the multiregional hypothesis Nature Education, Accessed September 18, 2011.
19. ↑ Homo erectus by Dennis O’Neil. Behavioral Sciences Department, Palomar College, San Marcos, California.
20. ↑ Homo ergaster ArchaeologyInfo.com, Accessed September 11, 2011.
21. ↑ Skull may link pre-humans to modern man Cable News Network, March 22, 2002.
22. ↑ Skull wars: new ‘Homo erectus’ skull in Ethiopia by Carl Wieland, Creation Ministries International, March 22, 2002.

Příloha Velikost
00475-18.12.2011-clovek_vzprimeny.doc 743.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz