Gravitační vlny, velký třesk a kreacionismus

pavelkabrt Vesmír, astronomie 0 Koment.

Michael Minkoff

(Z http://lastresistance.com přeložil M. T. – 3/2014. Na stránky Lastresistance vložil autor 19. března 2014. Přeložení článku do češtiny stálo 376 Kč.)

Děkuji každému, kdo pomáhá dosvědčovat Boží stvoření bez darwinistických slátanin a evolučních lží!
Pavel Kábrt

Ve vědeckém světě způsobila pozdvižení nedávná zpráva, že gravitační vlny, čeřiny v časoprostoru, předpovídané teorií velkého třesku, skutečně vědci zaznamenali:

Ba co víc, badatelé objevili přímé důkazy toho, co Albert Einstein předpověděl ve své obecné teorii relativity: gravitační vlny.

Jsou to v podstatě čeřiny v časoprostoru považované za „první záchvěvy velkého třesku“, podle Smithsonova střediska pro astrofyziku při Harvardově univerzitě.

Hlavní úlohu při zmíněném objevu sehrál dalekohled na jižním pólu zvaný BICEP2 – zobrazování pozadí kosmické extragalaktické polarizace 2. Dalekohled umožnil vědcům analyzovat polarizaci reliktního záření z raného vesmíru, což vedlo k pondělnímu přelomovému oznámení.

No dobrá. Takže, co to všechno přesně znamená? Ne konkrétně to, co byste očekávali. I když se evolucionisté pokusí, a vždy pokoušeli, překroutit tato zjištění tak, aby to posílilo jejich pozici, a budou patrně tvrdit něco v tom smyslu, „Podívejte se, tohle je důkaz toho, že máme pravdu v tom, že velký třesk byl čistě materialistickým jevem. Věda to předpověděla a my jsme to spatřili. Takže máme pravdu. A vy se mýlíte.“

Ne tak zbrkle. Ověřování je proces mající mnoho aspektů a evolucionistům bez povšimnutí už příliš dlouho prochází to, co bych nazval „ověřování ze zevšeobecnění“ nebo také „pravda na základě spolčení se“. Například jen proto, že přírodní výběr je dokázaným faktem (což je pravda), neznamená to, že přírodní výběr je mechanizmem schopným vytvořit celou tu plejádu druhů, které dnes vidíme. Odvozovat z toho, že je ověřena jedna část vaší teorie, pravdivost celého vašeho věroučného systému, je hodně mírně řečeno naivní. Mohli bychom to dokonce nazvat nečestným jednáním.

Takže především specifikujme to, co zjištění gravitačních vln (potvrdí-li se i po důkladném zkoumání) nedokazuje.

Za prvé, nevylučuje to akt speciálního stvoření. Ve skutečnosti to právě podporuje představu okamžitého aktu stvoření. Jen si na chvíli připomeňme, že velmi mnozí evolucionisté právě z tohoto důvodu nenáviděli teorii velkého třesku. Velký třesk totiž předpokládá, že musela existovat doba, kdy nic neexistovalo. Předpokládá, že čas a prostor měly počátek.

Někteří evolucionisté místo toho dávají přednost víře v nelineární pojetí vesmíru – názoru, že vesmír neustále osciluje, prochází opakovanými fázemi inflace a zhroucení v nikdy nekončícím klopýtavém cyklu sahajícím od věčnosti minulé po věčnost budoucí. Vědecký článek zavrhující teorii velkého třesku to vyjádřil takto:

…Velký třesk není jediným možným rámcem pro pochopení dějin vesmíru. Jak plazmová kosmologie, tak model stále se vytvářející nové hmoty, předpokládají vyvíjející se vesmír bez počátku či konce. (Zvýraznění dodáno autorem)

„Bez počátku či konce.“ To umožňuje evolucionistovi i nadále uctívat svoji modlu, hmotu. Jak to s oblibou vyjadřoval Carl Sagan: „Vesmír (hmota), to je všechno, co existuje, existovalo či co bude kdy existovat.“ Ale ne podle teorie velkého třesku. Hmota měla počátek.

Takže co dalo podnět k její existenci? Existovalo něco před ní? To není zas tak hloupá představa. Může něco vzniknout z ničeho samo od sebe? To nevypadá rozumné. Ale pak mi zase nezbude nic jiného než být tím zaostalým křesťanem. Nemám tu samou víru v zázračnou moc neřízené náhody, jako mají všichni ti hlučně povykující králové filozofů. (Nemám dost víry na to, abych byl ateistou je název knihy N. Geislera a F. Tureka – pozn. edit.)

Musíme zde však zdůraznit ještě jednu zásadní záležitost. Existence gravitačních vln nedokazuje ani to, že časový rámec evolučních vědců je správný. Ve skutečnosti likviduje důvěryhodnost evolučního časového rámce.

Zamysleme se na chvíli nad tím, co teorie velkého třesku vlastně říká: že veškerá hmota byla v jednu chvíli stěsnána do jediného bodu čisté energie (čehosi jako „Buď světlo“ v jakési chvilce či něčem podobném). Pak byl tento bod v okamžiku rozfouknut (tedy jako „Bůh rozepjal nebesa jako oponu“ v jakési chvilce či něčem podobném). Během tohoto období inflace nefungoval čas tak, jak funguje dnes. Naprosto ne. Věci expandovaly rychleji než rychlostí světla.

Ve skutečnosti, i když věříte v evoluční časový rámec, existují hvězdy, které jsou od nás tak vzdálené, že bychom zatím neměli být schopni vidět jejich světlo (jsou od nás dále než 14 miliard světelných let). Ale my to světlo vidíme. Proč? Protože jakmile postulujete roztažení samotné struktury prostoru, začnou fungovat jakési podivné ne-newtonovské věci.

Pojďme si vysvětlit něco o času. V černé díře neexistuje – naprosto vůbec. Z elegantní matematiky Stephena Hawkinga, týkající se černých děr, vyplynulo něco, co by nemělo překvapovat – čas je závislý na prostoru. Čím větší je prostor, tím „delší“ je čas. Zúží-li se prostor až na singularitu – řekněme v černé díře…nebo těsně před velkým třeskem, čas přestane existovat. Protože překlenutí veškeré vzdálenosti onoho systému žádný čas nevyžaduje. Čas expanduje spolu s prostorem. Ani tohle není nic tak zvláštního. A ani se nám to nezdá nijak zvláštní. Protože čas vždy funguje stálým lineárním způsobem v rámci vašeho systému pozorování pro kteroukoli danou dobu.

Ale začnete-li mluvit o univerzálním časoprostoru, věci se opravdu zamotají. Einstein to věděl. I mnoho vědců říká, že to ví. Ale chovají se tak, jako by se světlo hvězd a rozpínání vesmíru řídilo stejně primitivní lineární a jednolitou mechanikou jako fyzikální problémy, které jsem řešil na střední škole. A to je prostě pitomost.

Jenže evolucionisté jsou vázáni na tuto prostoduchou materialistickou newtonovskou nebeskou mechaniku. Protože nejchoulostivější součástí teorie velkého třesku je právě ona „inflace“, jejímž důkazem jsou tyto gravitační vlny. Inflace v podstatě říká, že vesmír ve své dnešní velikosti mohl vzniknout jedině a naprosto bezčasově. (Snad za jediný čtyřiadvacetihodinový časový úsek, kdy Bůh stvořil hvězdy a nebesa? Jistě, proč ne…) The New Yorker vysvětluje:
Z nové fyziky…zřejmě plyne, že vesmír se zvětšil o více než třicet řádů za nepatrný zlomek sekundy po velkém třesku, a jeho velikost tak v tomto případě vzrostla o více než za celých čtrnáct miliard let od té doby…

Ejhle. Až na jeden malý detail. Je-li možná inflace takového řádu, proč vůbec přibírat „čtrnáct miliard let od té doby“? Tyhle roky nejsou potřeba (jak si kdysi newtonovští fyzici mysleli) k tomu, abychom vysvětlili velikost vesmíru při dnešní rychlosti rozpínání. Tím byste totiž celý problém překombinovali. Postavíte teorii, která čtrnáct miliard let nemůže akceptovat, ale odmítáte se tohoto svého časového rámce vzdát. Occamova břitva vás zavrhuje.

Kdykoli začne kreacionista mluvit o mladém vesmíru, ozve se evolucionistický astronom a poví mu, jak k nám světlo hvězd putovalo uniformní newtonovskou cestou během uplynulých čtrnácti miliard let. Evolucionisté to vědí s ohledem na rozpínání vesmíru, rudý posuv světelného spektra i Hubbleovu konstantu, a hvězdy jsou opravdu, opravdu daleko, a bla bla bla.

Vždycky jsem je odrovnal velmi prostým protiargumentem: výbuchy se neřídí lineárními křivkami rozpínání. Jsou logaritmické. To znamená, že zpočátku se rozpínají rychle, ale brzy se tato rychlost velmi sníží. Takže má-li teorie velkého třesku pravdu, proč vědci užívají rychlost Hubbleovy konstanty, jako by se vesmír vždy pohyboval touto rychlostí? Myslím si, že jde o velký třesk, ne o velký posun. Ale vážně. Je to hloupost. Ale oni se toho nevzdají za žádnou cenu. Protože ten čas potřebují.

Inflační teorie velkého třesku (potvrzená tímto nejnovějším důkazem) prostě boří představu pomalu vyrostlého vesmíru. Koho zajímá, zda je hvězda vzdálena čtrnáct miliard světelných let? Tohle pouze znamená, že světlu cestujícímu dnešním časoprostorem by překonání této vzdálenosti trvalo čtrnáct miliard let. Pokud se ale jednu dobu vesmír rozpínal rychleji než rychlostí světla, tak by se do této vzdálenosti dostalo za mnohem méně než čtrnáct miliard let. Ve skutečnosti to samé světlo by bylo vidět všude, protože by bylo tehdy namačkáno proti všemu dalšímu v prostoru menším jak elektron. Když se prostor rozepjal, toto světlo zůstalo viditelné jako pramen nitě, která se táhne za koulejícím se klubkem. Je mi opravdu líto, otřese-li to prostoduchými teoriemi evolucionistů, ale musí se naučit to strávit a myslet v souladu se svými poznatky.

Každopádně nedovolte nikomu, aby vás tímto novým objevem omračoval. Tentýž článek v The New Yorker, který se pokoušel vysvětlit vrtochy nové fyziky, uvedl nakonec i toto:

Pro některé lidi je možnost, že by fyzikální zákony snad osvětlily samotné stvoření našeho vlastního vesmíru, bez nutnosti nadpřirozené intervence či jakéhokoli prokázání účelu, skutečně hrůzostrašná.

Ale nepovídejte, vy „Velký bratře“. Tento nový objev nic takového nedokazuje. A zmanipulovat ho za oním účelem je nečestné. My nejsme vystrašeni. To vy jste vylekáni, že snad nakonec budete nuceni vysvětlovat evoluční teorii v mladém vesmíru.

Věda se nepřiblížila ani o trochu k vysvětlení, jak to tady všechno vzniklo. Vše, co potvrdila, je, že jednu dobu neexistovalo nic. A také potvrdila, že všechno to, co dnes vidíme, se tu mohlo ocitnout zcela naprosto bez času. Což je právě z velké části o tom, co Bůh řekl, že se stalo.

V originálu je pod tímto článkem 116 komentářů.

Příloha Velikost
00652-3.4.2014-gravitacni_vlny_velky_tresk_a_kreacionizmus.doc 350.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na