Václav Dostál
Podle edition.cnn.com/2014/03/17/tech/innovation/
(na což odkazuje článek Michaela Minkofffa), části 2:
Co jsou gravitační vlny?
Vědci věří, že ve struktuře prostoročasu existují malé vlnky, zvané kvantové fluktuace… jestliže se podíváme na prostoročas v nejmenším možném měřítku, mohli bychom je teoreticky vidět dokonce dnes. Bohužel žádný mikroskop není schopen vidět něco tak malého.“
Všimněme si nejprve, že vědci v existenci gravitačních vln věří, protože/přestože nebyly dosud odhaleny (detekovány). Podle mého soudu ani nikdy odhaleny nebudou. Jde totiž o čeření prostoročasu. Prostoročas je objekt čistě geometrický, tedy fiktivní. I když se tento objekt bude nějak vlnit, nemůžeme jeho vlnky nijak detekovat. Žádnými reálnými přístroji.
Podle cs.wikipedia.org/wiki/Gravita%C4%8Dn%C3%AD_vlna:
„Gravitační vlny vznikají při vzájemném pohybu těles v gravitačním poli, jejich významnými zdroji jsou však především těsné binární systémy kompaktních hvězd v konečném stádiu jejich vývoje (černých děr, neutronových hvězd), výbuchy supernov a srážky černých děr. Zdrojem gravitačních vln tedy může být určitý nerovnoměrný pohyb hmoty, ke kterému dochází v relativně malé oblasti prostoru.“
Jak mohly vzniknout prvotní gravitační vlny (v prvotním vesmíru, „těsně“ (max. do 380 000 let) po velkém třesku, když v tomto raném vesmíru neexistovala ani jedna černá díra či neutronová hvězda? Vesmír byl tehdy (údajně) tvořen jistou směsí látky a záření, jež byla neprůhledná. Teprve po první fázi se tyto dvě složky oddělily a vzniklo samostatné záření a samostatná „hmota“.
Podle www.osel.cz/index.php?clanek=7492:
„V osmdesátých letech přišly na řadu kryogenní rezonanční detektory gravitačních vln se supravodivými senzory, které byly milionkrát citlivější, než původní Weberovy detektory. Fungovaly až do devadesátých let. Kdyby se v Mléčné dráze srazily černé díry anebo kdyby vznikla nová černá díra, tak by to tyhle detektory měly zaregistrovat. A zase nezachytily vůbec nic.“
Vyzkoušely se laserové interferometry. Fungují – podle
en.wikipedia.org/wiki/Gravitational-wave_detector takto:
Paprsek z laseru se v zařízení nazvaném „štěpič“ („splitter“) rozdělí na dva k sobě kolmé. Tyto paprsky „tlačí“ na první testující hmoty a odrážejí se od druhých testujících hmot. Potom se opět paprsky v prvním zařízení sloučí a jdou do detektoru, kde vytvářejí interferenční obrazec. Jestliže se jedna z testujících hmot vlivem předpokládané gravitační vlny nějak posune, výsledný interferenční obrazec se změní. Kdyby došlo k jakémusi kmitání testujícího tělesa, kmital by i interferenční paprsek. Nic takového nebylo nikdy pozorováno.
K omezení vzniku tření mezi testujícími tělesy a válci, v nichž jsou uloženy, je celé zařízení vakuované. Navíc by stačilo naprosto nepatrné chvění některého z testujících těles, nemusela by se nijak znatelně posunout.
Protože nikdo neví, jakou frekvenci gravitační vlny mají, odhaduje se jejich spektrum v rozmezí 10-7 do 105 Hz). Dále se předpokládá jejich možné vzájemné ovlivňování (např. rozptyl). Takže gravitační vlny ze vzdálených zdrojů jsou už tak „rozmazány“, že je nemůžeme rozeznat. Přitom se mají šířit rychlostí světla.
Podle edition.cnn.com/2014/03/17/tech/innovation/big-bang-gravitational…
„Vědci používají slova „inflace“ k popisu toho, jak se vesmír prudce rozpínal po Velkém třesku.“ Rychlost rozpínání měla být několikanásobkem rychlosti světla. Přitom se žádný hmotný objekt (natož šíleně hustý vesmír po Velkém třesku) nemůže pohybovat ani rychlostí světla: jeho hmotnost by vzrostla nade všechny meze. Také při přibližování se rychlosti světla se prodlužuje čas („tikot hodin“), při rychlosti světla čas neběží vůbec. Tzn., že při nadsvětelné rychlosti běží čas obráceně: od budoucnosti k minulosti. Prudké rozepnutí nadsvětelnou rychlostí tedy znamená, že vesmír byl nejprve obrovský a teprve pak maličký jako současný elektron. Samé absurdity!
Tento článek zpochybňuje existenci gravitačních vln (jakožto čeření prostoročasu) a existenci inflace. „Roztažení nebes“, obsažené víckrát v Bibli, vysvětluji vytvořením dostatečně velkého prostoru, do nějž se vejdou všechny kosmické objekty včetně „prázdných prostorů (voids)“. Fakt, že kosmický prostor je napjatý podobně jako stanové plátno vysvětluji tím, že Bůh udělil kosmickému prostoru napětí. Toto napětí pak působí na kosmická tělesa např. tak, že vytváří řetězce nebo vlákna galaxií, táhnoucí se přes celý vesmír.
9. 4. 2014, drobné opravy 9. 6. 2014
Zpráva o stavu kosmologie
Václav Dostál
27. 4. 2014
O tom, jaký je skutečný stav vědy zvané kosmologie, mohou poměrně dobře vypovědět citáty ze dvou článků (zvýraznění tučným písmem VD):
Ze semináře Filozofická hlediska moderní kosmologie, pořádaného na konci r. 2011 Univerzitou Granady (podle arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1404/1404.5854.pdf):
„Zhruba řečeno, filozofie kosmologie je soustředěna na základní a filozofické předpoklady a důsledky kosmologických teorií a pozorování.“
„Pokud jde o mnohomír (multiversum) Ellis argumentuje, že obhájci neúnosně vzývají fyzikální existenci nekonečna a podkopávají nejdůležitější kritérium pro budování opravdové vědy – zejména podporu pozorováním a experimenty.“
„…často vyvolávaná myšlenka expanze jako napínání prostoru je matoucí. … gravitačně hranice systémů zhruba pod měřítkem galaktických hroznů (20-30 Mpc) neexpandují, neboť jejich gravitačně vázaná síla je větší než „expanzní síla“.“
„Lachiéze-Rey odmítá obvyklý způsob zavádění kosmického času pomocí řešení Einsteinových rovnic, což vyhovuje kosmologickému principu, tj. předpokladu homogenity a izotropie prostorových částí.“
„…mnohomír může být nestabilní – nebo aspoň nevyvratitelný – natolik jako jiné vesmíry jsou v principu nepozorovatelné.“
„Hamilton ukazuje, že triumfalismus velkého třesku není v pořádku. Stále tu jsou temná mračna na horizontu, což jsou notoricky velmi známé hádanky, týkající se neznámého původu a podstaty temné hmoty a temné energie. Oba tyto prvky, které jsou rozhodující pro hmotně energetický celek, jsou konzistentní se širokým rozsahem pozorování, ale z teoretického hlediska jsou znepokojující. Navíc Hamilton ukazuje na méně známé problémy, ohrožující konzistenci mezi pozorováním a předpověďmi CDM (Lambda-CDM).“
„López-Corredoira: Z jeho pohledu pravděpodobný výklad toho, proč model velkého třesku v současnosti je lepší než alternativy, je jednoduše v tom, že alternativy jsou méně rozpracovány než velký třesk.“
„Robert Brandenberger ve svém článku argumentuje, že inflace není dobře ustavená teorie, za jakou je často brána. To proto, že inflace má stále své neřešené koncepční problémy a proto, že životaschopné alternativy teorie raného vesmíru existují.“
„Chris Smeenk se ptá, jak velkou váhu můžeme položit na bedra inflační kosmologie při předpokladu, že inflace opravdu dává zhruba správný obraz raného vesmíru. Zvláště se ptá, zda inflační kosmologové jsou oprávněni vyvozovat tak dalekosáhlé závěry až k existenci multikosmu. To vychází najevo ze Smeenkova rozboru, že typické argumenty upřednostňující multikosmos, založené na antropických úvahách, je těžké udržet, protože jsou založeny na mnoha problematických „jestliže“. Pouze kdybychom mohli nějak počítat prvky nekonečného celku kapsovitých vesmírů (problém měření) a kdybychom pak mohli ospravedlnit uvedení do pravděpodobnosti, a jestliže antropické předpovědi mohou rozlišovat mezi konkurenčními teoriemi, potom můžeme přistoupit k předpovědi, vedoucí k podpoře multivesmíru.“
Z článku arxiv.org/pdf/1404.5750v1.pdf – Válcově a osově symetrické červí díry. Jícny ve vakuu?
„Tato krátká recenze probírá existenční podmínky jícnů červích děr a červích děr jako globálních konfigurací v obecné relativitě za podmínek válcové a osové symetrie. Zvláště ukazujeme, že jícny červích děr mohou existovat ve statickém prostoročase s rotací, jícny mohou existovat za přítomnosti běžné hmoty nebo dokonce ve vakuu; existují ovšem podstatné potíže pro obdržení konfigurace asymptoticky ploché černé díry bez exotické hmoty.“
„Červí díry, hypotetické úzké „mosty“ nebo „tunely“, spojující různě velké nebo nekonečné oblasti nebo dokonce různé vesmíry, se staly předmětem aktivní diskuze v nedávných dekádách. Jejich možná existence může vést k fyzikálním jevům, např. realizaci strojů času nebo zkratek mezi vzdálenými částmi vesmíru, zvláště přes horizonty černých děr. Mohou být předpovězeny neobvyklé pozorovatelné jevy, jestliže červí díry existují v astrofyzikálních měřítcích délek a časů.“
„Jak je dobře známo, existence statické geometrie červích děr v rámci obecné relativity požaduje přítomnost „exotické“ nebo přízračné hmoty, tj. hmoty, porušující podmínky nulové energie (NEC), přinejmenším v blízkosti jejího jícnu. Tento závěr ovšem setrvává na podmínce, že jícen je kompaktní 2D povrch, mající konečnou (minimální) plochu. Jinými slovy, vstup do červí díry vyhlíží z vnějšku jako místní objekt, tedy hvězda nebo černá díra.“
„Protože makroskopická exotická hmota nebyla pozorována v laboratoři nebo ve vesmíru (vyjma možnosti fantomové temné energie), přirozenou snahou je tedy získat nefantomové červí díry (nebo aspoň jícny) tak, že se opustí některé předpoklady Hochberg-Visser (HV) teorému. Pak namísto struktur podobných hvězdám pojednáváme o objektech nekonečně protažených podél určitého směru, jako jsou kosmické struny. Můžeme také uvažovat nestatické rotující konfigurace, které se mohou opakovat v rámci válcové symetrie. Mimochodem, některé dobře známé statické axiálně symetrické prostoročasy mají vlastnosti červí díry, ale všechny obsahují jednotlivé prstence a porušují požadavek zákonitosti HV teorému. My zde stručně popisujeme takové prostoročasy.“
„Navíc popisujeme poněkud nečekaný jev z jiné rodiny vakuově statických, axiálně symetrických prostoročasů …; zdánlivou existenci běžných 2 povrchů minimální oblasti. Někdo by mohl mít dokonce podezření, že existuje skulina (loophole) za podmínek HV teorému, následkem analogie s teorémem „topologické cenzury“. Jenže se ukáže, že „podezřelé“ povrchy nejsou minimální, a v tomto případě HV teorém pracuje zcela dobře.“
(Následují 3 strany výpočtů a textu)
Myslím, že není potřeba žádného komentáře. V. D.