a-sediba

Fosilie lidského „chybějícího spojovacího článku“ jsou zřejmě směsicí druhů

pavelkabrt Původ člověka Napsat komentář

Colin Barras

(Z www.newscientist.com přeložil M. T – 04/2014.

Krize identity (foto: Benedicte Kurzen/The New York Times/Eyevine)

JEDEN z našich nejbližších dlouho postrádaných příbuzných zřejmě nikdy neexistoval. Fosilie druhu Australopithecus sediba, od kterých se očekávalo přepsání příběhu lidské evoluce, jsou zřejmě ve skutečnosti pozůstatky dvou druhů smíchané dohromady (viz také článek Problém s Australopitékem sedibou).

První fosilie A. sediba byly nalezeny v Malapě, Jižní Afrika, roku 2008. Jsou údajně 2 miliony let staré a vykazují směs znaků, některé podobné pitekoidním australopitekům, jiné připomínají náš rod, Homo. Jejich objevitelé jsou toho názoru, že tato směsice znamená, že A. sediba se stával člověkem a že se rod Homo vyvinul poprvé v jižní Africe, nikoli ve východní, jak se všeobecně soudí.

Z nové analýzy však vyplývá, že A. sediba neexistoval.

  • „Mám za to, že nálezy z Malapy patří dvěma odlišným rodům homininů,“ říká Ella Beenová z telavivské univerzity v Izraeli. „Jedním z nich je Australopithecus a druhým raný Homo. Ještě nemůžeme říci, zda jsou ostatky australopiteka natolik specifické, abychom je mohli nazývat novým druhem,“ říká Beenová.

Beenová studuje páteře dávných homininů, takže byla zvědavá na článek, který vyšel loni a referoval o páteři A. sediba (Science, doi.org/r7k). V Malapě se našly úlomky dvou koster dospívajícího samce a dospělé samice. Když si prohlížela fotografie obratlů, všimla si Beenová u mladého samce známých znaků.

„Zjistila jsem, že se velmi podobají obratlům chlapce z Nariokotome“, říká. Jde zde o 1.5 milionu let starou kostru Homo erectus známou také jako chlapec z Turkany. H. erectus byl běžným druhem hominina, který zřejmě byl naším přímým předkem. Jeho obratle jsou podobně jako naše mnohem širší než delší.

Na rozdíl od toho jsou obratle dospělé samice delší, říká Beenová, což je klasickým rysem druhu Australopithecus. Dovozuje z toho, že nalezené páteře patří dvěma různým druhům.

Když Beenová sdělila své závěry Yoelu Rakovi, též z telavivské univerzity, našla v něm spojence. „Zjišťuje totéž u dolních čelistí australopiteka a raného Homo“, říká Beenová. Zde jsou však rozdílné znaky u obou druhů přítomny obráceně: zářez v čelisti mladého samce připomíná druh Australopithecus, zatímco tentýž zářez u dospělé samice připomíná člověka.

„Nemůžeme říci, zda jsou ostatky australopiteka natolik specifické, abychom je mohli nazývat novým druhem, říká Ella Beenová z univerzity v Tel Avivu.“

Oba vědci došli k závěru, že fosilie z Malapy představují pozůstatky nikoli dvou, nýbrž čtyř jedinců: dospělce i dospívajícího jak rodu Homo tak rodu Australopithecus. O svých zjištěních pak referovali tento týden na schůzi Paleoantropologické společnosti v Calgary, Kanada.

Jak se dalo očekávat, objevitel A. sediba, Lee Berger z univerzity Witwatersrand v Jižní Africe, nesouhlasí. Za prvé, tvrdí, že situace kostí dospělce v zemi svědčí spíše o tom, že pocházejí z jediného tvora.

Berger připouští, že obratle mladého A. sediba vypadají jako obratle H. erectus, namítá však, že v průběhu dětství se obratle prodlužují. Kdyby mladý A. sediba vyrostl, jeho obratle by se zřejmě změnily tak, že by byly podobnější rodu Australopithecus.

Beenovou to nepřesvědčuje. Fosilie jiných dětských australopiteků mají dlouhé obratle, říká.

Berger však trvá na svém a tvrdí, že pozorování Beenové i Raka dávají smysl, je-li A. sediba opravdu přechodným druhem mezi rody Australopithecus a Homo. „Ústředním postulátem evoluční teorie je, že proměnlivost v rámci druhů se s tím, jak se druhy rozrůzňují, mění v proměnlivost mezidruhovou“, říká Berger. Máme-li co dělat s anatomií v pohybu, pak je možné, aby jeden A. sediba měl páteř podobnou rodu Australopithecus a čelist jako příslušník rodu Homo, zatímco jiný má páteř jako příslušník Homo a čelist jako Australopithecus.

Existují i jiné znaky obratlů A. sediba, které by mohly vysvětlit rozdíly zjištěné Beenovou. V Bergerově nejnovější práci se objevuje domněnka, že obratle mladého samečka možná vykazují známky nemoci. Je-li tomu tak, pak nejsou typickými obratli tohoto druhu.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na