Fosilie hlavonožců, dávná DNA a mladá Země

Frank Sherwin, M. A.

Z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 10, str. 16 přeložil M. T.

S fosilním inkoustem hlavonožce lze stále psát. Creation.com/fossil-squid-ink

Biologické obory poskytly již kreacionistům mnoho argumentů pro jejich teorii stvoření světa v historicky nedávné době a po celém světě, z různých hloubek pod zemí se stále hromadí fyzické důkazy o velmi mladě vypadajících biologických materiálech z údajně dávných fosilií.

V srpnu 2009 učinili paleontologové v Trowbridge, Wiltshire v Anglii objev, který evolucionistickou komunitu šokoval. Objevili belemnita „starého 150 milionů let“, který měl zachovánu žlázu produkující tmavé obranné barvivo. „Je těžké si představit, jak se mohlo zachovat cosi tak měkkého a řídkého jako je tahle žláza… v hornině staré 150 milionů let“, konstatoval Dr. Phil Wilby z British Geological Survey (1). Kreacionisté souhlasí a spatřují v tom fyzický důkaz zřetelně dokládající nedávné pohřbení a zachování tohoto organizmu.

Další dilema pro zastánce dlouhých časových úseků představují „živé fosilie“. Žraloci, ostrorepi, lilijice, borovice Wollemi, haterie, krokodýli, upíří olihně, loděnky, ramenonožci, škeble, vážky, dvojdyšné ryby a stovky dalších zvířat i rostlin, zůstaly stejné po „miliony let“ a navzdory zásadním změnám svého životního prostředí a předpokládaným dlouhým věkům, během kterých probíhaly mutace a přírodní výběr. Živým fosiliím porozumíme však lépe, podíváme-li se na ně z hlediska stvoření a mladé země, kdy přírodní výběr nevytváří nové formy a živí tvorové by měli vypadat podobně jako jejich fosilizovaní příbuzní.

V průběhu několika uplynulých desetiletí byl učiněn pro Darwinisty nepříjemný objev genetického materiálu (DNA), který prý pochází z velmi starých zdrojů, ale zachoval se v relativně svěžím stavu. Kupříkladu evolucionista Sangtae Kim objevil sekvence DNA z miocenních fosilií (prý více než 5 milionů let starých) a napsal „Tahle studie potvrzuje, že můžeme získat sekvence DNA ze zbytků rostlin z doby miocénu“ (2). A „u rostlin, bakterií, savců, neandertálců i dalších dávných lidí jsme objevili krátké sekvence aDNA (dávné DNA).“ (3) Jak se mohla DNA zachovat tak neporušená po tak dlouhé době přitom, co je známo o rychlosti jejího rozkladu? (4,5).

Další vzorky živé DNA byly extrahovány ze zmrzlé tkáně označované evolucionisty za starou několik tisíc let. Elektrárnou buňky je mitochondrie obsahující DNA nazývanou mtDNA. Roku 2008 byly extrahovány vzorky mtDNA ze zmrzlého člověka objeveného v Alpách roku 1991. Stáří tohoto tzv. Tyrolského ledového muže bylo určeno přes 5000 let. Jeho mtDNA byla sekvenována úspěšně a v neporušeném stavu (6).

Když už je řeč o nízkých teplotách, v permafrostu jižního Grónska uskutečnili vědci hlubinné vrty a odebrali tam vzorky. Z hmyzu a rostlin ve vzorcích obsažených pak extrahovali čisté sekvence DNA (7). Podobné vrty v Antarktidě možná přinesou další takové sekvence.

Vědci nejenže nalézají DNA tam, kde by neměla být (pokud bychom vycházeli z dlouhých věků evolučního vývoje), ale navíc byli z dávných pozemských materiálů extrahováni živí mikrobi. Průkopníkem těchto fascinujících objevů je evolucionista Raul Cano z Kalifornské polytechnické státní univerzity. Jeho práce dohánějí k zoufalství evoluční biology, kteří tvrdí, že země je velmi stará, a proto si myslí, že Canovy jinak pozoruhodné výsledky jsou ve skutečnosti kontaminovány recentními bakteriemi. Jenže podobné objevy učinili i další evolucionisté.

Vypadá to, že mnoho vědců “zapřahá vůz před koně” – ochotně přijímají dlouhé věky dříve, než se zamyslí nad důkazy, které svědčí o něčem jiném (9). Naproti tomu kreační model (který počítá věk země na tisíce a nikoli miliony let) předpovídá fakt, že tyhle údajně prastaré materiály budou obsahovat svěží DNA.

Odkazy

1. Ink found in Jurassic-era squid. BBC News. Posted on news. bbc.co.uk August 19, 2009, accessed August 19, 2009.
2. Kim, S. et al. 2004. DNA sequences from Miocene fossils: An ndhF sequence of Magnolia latahensis (Magnoliaceae)
   and an rbcL sequence of Persea pseudocarolinensis (Lauraceae). American Journal of Botany. 91 (4): 615–620.
3. Criswell, D. 2006. How Soon Will Jurassic Park Open? Acts & Facts. 35 (6).
4. Poinar, H. et al. 1996. Amino Acid Racemization and the Preservation of Ancient DNA. Science. 272 (5263): 864-
   866.
5. Willerslev, E. and A. Cooper. 2006. Pathogenic microbial ancient DNA: a problem or an opportunity? Proceedings of the Royal Society. 273 (1587): 643.
6. Ermini, L. et al. 2008. Complete Mitochondrial Genome Sequence of the Tyrolean Iceman. Current Biology. 18 (21)
   1687-1693.
7. Willerslev, E. et al. 2007. Ancient Biomolecules from Deep Ice Cores Reveal a Forested Southern Greenland. Science. 317 (5834): 111-114.
8. Vreeland, R. H., W. D. Rosenzweig and D. W. Powers. 2000. Isolation of a 250 millionyear-old halotolerant bacterium from a primary salt crystal. Nature. 407 (6806): 897-900.
9. One example of this was documented in Yeoman, B. Schweitzer’s Dangerous Discovery. Discover, April 2006