Fantastický australský jantar podporuje mladý svět

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

Brian Thomas, M. S.
Uveřejněno 7. července 2010
(Z http://www.icr.org/article/fantastic-australian-amber-supports/ přeložil Pavel Kábrt – 7/2010)

Fantastický australský jantar.jpg

Oslnivé jantarové pole zářící duhovými barvami bylo objeveno v Cape York na dálném australském severu. Rostliny a části savců, vedle hmyzu a dalších členovců, to vše a ještě více je zde uvězněno v těchto perlách utvořených ze stromové pryskyřice. Na jedné straně se vědci snaží nadšeně zkoumat tento „báječný nález“, na druhé straně nejeví velké úsilí dát dohromady stopy toho, jak se sem ten jantar mohl dostat.

A je to stejné jako se vznikem ropy, diamantů, uhlí či sedimentárních hornin: popis původu jantaru je opět zasazen do rámce miliónů let. Ale jako u toho ostatního, i jantar může vzniknout velmi rychle. Nejen tedy existuje možnost, že všechny tyto materiály vznikly nedávno, ale u mnoha případů ukazují fakta na naprostou novost daného materiálu. Je tomu tak i v případě australského jantaru?

Podle slov vedoucí výzkumu Univerzity New South Wales Zuzany Handové, mnoho australských „kousků, které jsme prohlíželi, obsahuje inkluze překrásně uchovaných zbytků rostlin a zvířat, které byly zachyceny v pryskyřici dřív než ztvrdla.“ (1)

Pokud by tvrdnutí pryskyřice zabralo hodně dlouhou dobu, hmyz by se pravděpodobně neuchoval, protože by se buď sám snažil z pryskyřice osvobodit, byl sežrán nebo uhynul a rozložil se. Ve skutečnosti je to právě rychlost tvrdnutí pryskyřice, daná jasnou charakteristikou reakcí chemické polymerizace, proč je po staletí používána jako lak na nábytek. Jantar na vzduchu tvrdne velmi rychle. Například sandarak se používá jako kadidlo v Arábii a lék Afričany. Ty samé chemické látky, které tvoří většinu přirozeně se vyskytujícího jantaru, mohou být použity pro syntézu jantaru v laboratoři. (2) Všechny vědecké důvody vedou k závěru, že jantary se tvořily velmi rychle.

Aby mohli vědci tvrdit, že materiál jantaru je starý milióny let, musí předpokládat, že jantary byly po celou tuto dobu, po svém ztvrdnutí, roztroušeny po zemském povrchu. Pokud by tomu tak bylo, pak by se ale zbytky organického materiálu uvězněného uvnitř jantarů rozložily, v důsledku chemických zákonů. Proč tedy Univerzita v New South Wales ve svém prohlášení tvrdí, že jantarové inkluze pocházejí z doby „před milióny let“? (1)

Australští vědci použili zařízení pro synchrotronní radiaci v Grenoblu, ve Francii, aby nahlédli dovnitř matného jantaru. Technologie zobrazení na základě rentgenu ukázala celý soubor hmyzu jako jsou motýli, mravenci a mouchy, další členovce jako jsou pavouci a dokonce chuchvalec vlasů.

Našli „nádherně zachovalý“ hmyz, žádné polorozpadlé zbytky, jak by tomu bylo, kdyby byl hmyz v jantaru uvězněn po milióny let. Aby toho nebylo málo, mnoho kousků jantaru, nalezeného v Kalifornii, mají v sobě stále ještě živé mikroby. (3, 4) Kvalita uchování australských vzorků ukazuje, že i zde mohou být uchovány bakterie nebo kvasinkové buňky, které by šlo kultivovat. Jenže vědci s klapkami na očích „milióny let“ nebudou ani pátrat po možnosti stále živých mikrobů uchovaných v jantaru.

(Poz. překl.: V Dominikánské republice byly v roce 1995 v břišní dutině včel uvězněných v jantaru nalezeny bakterie schopné kultivace /vytvořily se kolonie živých bakterií/. Evolucionisté jim přisoudili stáří 25-40 mil. let, ale ztratili o ně zájem, když se ukázalo /jako u mravenců v jantaru/, že jsou tyto včely velmi podobné současným, tedy že za údajných 30 mil. let nedošlo k žádné evoluci – ve srovnání se současnými. Je zde ale řada jiných implikací. I bakterie ve „spícím“ stavu, jakožto každá aerobní spóra, musí byť jen minimálně dýchat a „jíst“. Mohla by zásoba kyslíku a „potravy“ vystačit po 30 mil. let? Tak se jeví pravděpodobnější, že nejsou tak staré. Navíc oproti zmrzlým bakteriím tyto byly v teplejším prostředí, a proto vyžadovaly vyšší metabolismus. A+F 6/2005 str. 5: Mikrobiolog dr. Cano v Kalifornii analyzoval tyto bakterie ze včely, která nemá žihadlo /Dominikánská bezžihadlová včela/, která byla v jantaru. Byl velmi opatrný, aby nedošlo ke kontaminaci. Analýza DNA ukázala, že je velmi podobná té samé DNA nalézané v bakteriích, které žijí dnes ve včelách. – Cano, S., Science, vol. 268, no. 5213, p. 977, Research New. 19 May 1995 – CRSQ 12/97 a též v A+F 6/2005, str. 187)

Kvalita zachování celých těl hmyzu svědčí o procesu tvrdnutí jantaru, který se udál rychle a nedávno. Jantar není přítelem dlouhých věků. Spíše poskytuje další důvody pro víru ve spolehlivost biblického záznamu v Genesis, svědčícího pro nedávné stvoření.

Odkazy

1. Beale, B. Australian amber is treasure trove of ancient life. University of New South Wales press release, June 17, 2010.
2. Man-made „amber“ is called „synthetic polycommunic acid.“ See Hatcher, P. G. and D. J. Clifford. 1997. The organic geochemistry of coal: from plant materials to coal. Organic Geochemistry. 27 (5-6): 262.
3. Thomas, B. ’45 Million Year Old‘ Brewer’s Yeast Still Works. ICR News. Posted on icr.org August 17, 2009, accessed June 21, 2010.
4. Cano, R. J and M. K. Borucki. 1995. Revival and identification of bacterial spores in 25- to 40-million-year-old Dominican amber. Science. 268 (5213): 1060-1064

Příloha Velikost
Fantastický australský jantar.doc 335 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz