Evolucionisté jsou nejchytřejší lidé na světě

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. 0 Koment.

Evolucionisté jsou nejchytřejší lidé na světě

Pavel Kábrt
Únor 2009

Evoluční odborníci vědí skoro všechno. Do minulosti, v současnosti i do budoucnosti. Dříve než ostatní lidé, evolucionisté rozuměli buňce, lidskému tělu, příbuzenským vztahům, a to i před miliony let: mezi lidmi, zvířaty i rostlinami. Hodně vědí o současných živých buňkách i o tom, jaké mechanizmy vedly v minulosti k jejich vzniku. Znají dávnou minulost vesmíru i sluneční soustavy, jejich původ a způsob vzniku, a velmi dobře vidí i do jejich budoucnosti. Mají fenomenální znalosti o živém i mrtvém – a samozřejmě, detaily stále zpřesňují dalšími výzkumy své exaktní vědy.

1.
Evolucionisté vždy dobře rozuměli lidskému tělu: už dávno věděli, že je v něm mnoho
orgánů zcela zbytečných, napočítali asi tak 180 až 200 nesmyslných rudimentů, jen tak pro nic za nic zatěžujících náš organizmus, k ničemu nepotřebných. Také je proto pilně vyřezávali (mandle, meniskus), aby od nich naše těla osvobodili, jako od funkčně dávno mrtvých přívažků – žel, zmrzačili tím mnoho i mladých a zdravých lidí. To je prostě daň vědě. Dnes už to nedělají. Zato však mají na mušce jiné zbytečné části našich těl: jsou to, jak evolucionisté dobře vědí, zcela nefunkční geny, staré odhozené zbytky miliony let trvající evoluce – a není jich už jen nějakých bratru 180 kousků, ale tisíce jich máme v těle a otravují každou naši buňku. Ty zatím evolucionisté nevyřezávají, ale už na ně mají políčeno, už jim zvoní hrana. Zbytečné geny, třeste se!

2. Vedle těchto nefunkčních orgánů a genů máme pochopitelně v našem těle i orgány funkční, proto žijeme. Ty sice nejsou k vyříznutí, ale bystří evolucionisté rozpoznali mnohé chyby v jejich konstrukci. Například oko je zcela mizerně vytvořeno, říkají, dále některé nervy našeho těla vedou špatně, chybná je konstrukce prostaty u mužů a průběh menstruace u žen a spousta dalších – evoluční lékař by jich jistě jmenoval desítky, zabývá se tím dysteologie. Jde o takové lidské „Pandiny palce“. Ovšem úplně přesně jde jen, jako vždy a opět, o ignorantství, nabubřelost a neznalost, což svým pokrokem rozpoznává ta skutečná věda (experimentální). Evolucionista sice slepému zrak nevrátí ani přetrženou míchu neopraví, ale lidské tělo by udělal mnohem a mnohem lépe – kdyby to uměl, kdyby mu rozuměl, a kdyby našel dobrovolníky do svých rukou, na kterých by svoje evoluční mylné závěry mohl otestovat. Ale moc lidí se nehlásí.

3. Evolucionisté mají vedle toho ještě obrovský vhled do minulosti. Najdou třeba lidský zub či kost a po pilném studiu a dlouhých diskuzích (někdy u piva, jak to jeden z nich napsal) přijdou nejen na to, komu ten zub či ta kost patřila, ale i kdy ten člověk žil, s kým byl příbuzný, jak vypadala jeho tvář i postava, jakou měl barvu kůže, ochlupení a dokonce i jaká byla společnost a krajina, která ho obklopovala – není to úžasné, z jednoho zubu, z jedné kosti, no, uznejte! Jak říkám, jsou to géniové mezi námi. A je jedno, zda ta zkamenělina je stará tisíc let nebo milión, vždy na to přijdou. Protože jsou však rigorózní vědci, někdy musí trochu svoje závěry poopravit – zub je pak třeba místo z člověka z prasete, případně se „lidská pračlověčí lebka, jasný to důkaz evoluce rodu Homo“ lépe hodí do kolena slona. Ale tak to ve vědě chodí, výsledky se stále zpřesňují a mění. U evoluční teorie asi milionkrát častěji než v jiných oborech. Holt, píle je píle.

4. Evolucionisté už dávno, ještě před přečtením lidského a šimpanzího genomu, dlouho dopředu věděli, díky jejich veliké prozíravosti, že genomy budou prakticky totožné – konec konců, stačí chvíli pozorovat lidi a šimpanze a je jasné, že je to stejná sorta (zvláště ve srovnání s některými lidmi). Takže čísla jako 99 % (až 100 %) shodného genomu anebo 98,5 % se objevovala v evoluční „vědě“ notoricky stále a znovu o mnoho let dřív než byly oba genomy vůbec známy – prostě trefa. A ty úžasné evoluční komentáře: jasně, je to jasné, lidé se od šimpanzů vůbec neliší, naprosto v ničem, hlaholili rozjaření evoluční ideologové s vysokoškolskými tituly. Nyní se realita shody šimpanzího a lidského genomu blíží asi k 70 % a zdá se, že to bude ještě klesat – v důsledku pokroků té skutečné vědy, té neevoluční. Škoda, že nám evoluční vědci nevysvětlí, když jsou šimpanzi a lidé prakticky totéž, proč se pro náhrady orgánů lidí (transplantace) používají mnohem častěji tkáně prasečí než opičí (proč mají prasečí orgány lepší imunitní snášenlivost), anebo proč si evolucionista nevezme za manželku občas nějakou tu šimpanzici – když jsme si tak blízko – pak by to přece ani nebylo možné považovat za zoofilii.

5. Evolucionisté mají také fenomenální cit na stáří starých předmětů: odhalují s neuvěřitelnou přesností časové údaje, stáří věcí živých i neživých, ba celého vesmíru, dokonce bez měřících přístrojů. Již několik desítek let před zavedením hmotových spektrometrů a jakéhokoliv měření (proto používám výraz „fenomenální cit pro datování“) evolucionisté věděli, jak staré jsou zemské vrstvy a v nich existující zkameněliny, jak stará je Země i vesmír (v milionech a miliardách let) – takže pozdější měření byla skoro zbytečná: už jen potvrdila jejich obdivuhodný cit a zpřesnila údaje. Pravda, někdy stáří milionů let bylo třeba změnit na hodiny, jindy bylo zase třeba ze tří nebo dvaceti neuvěřitelně rozdílných časových údajů vybrat ten správný – ale to je právě to, co evolucionista umí výborně, vybrat z mnoha měření to pravdivé a zahodit mylné výsledky jako chyby. Tedy rozeznat zrno od plev v záplavě různých výsledků, z nichž některé zcela mylně ukazují na stvoření a design, nebo dokonce, hrůza pomyslet, na pravdivost Bible. Evolucionista přesně rozpoznává, že plán a účel v přírodě jsou jen zdánlivé chiméry a umí velmi dobře vybrat to, co ukazuje na evoluci a odhodit to, co ukazuje na stvoření. To je vědecké mistrovství, kterého se běžným primitivům (rozuměj kreacionistům) nedostává.

6. Evolucionisté také už dávno věděli, už v 19. století a dřív, že vesmír je věčný a nekonečný, takže se s gustem vysmívali biblické zprávě, která po tisíciletí tvrdí, že vesmír má svůj počátek a je ohraničený a konečný. No, jak to ve vědě chodí, později svoje citové vědecké rozjaření trochu poopravili, dnes už (dle evoluční vědy) vesmír není věčný, ba ani nekonečný, je už jen hodně evolučně starý (to musí být, jinak by na evoluci nebylo dost času). Takže se, sice hodně neradi, ale přece jen, přiblížili biblické informaci. Můžeme jen doufat, že po Americe objeví i Evropu. Úplně jasný je jim samozřejmě vznik vesmíru, např. tvoření galaxií, hvězd, planet a měsíců, či dokonce prvků Mendělejevovy soustavy. Vidí do minulosti i na velké vzdálenosti, i do hloubek atomů a molekul. Jen někdy, dost často, se žel stane, že evolucionista svým studentům ve škole vykládá o vesmíru nebo o živých organizmech věci, které zcela popírá vědecký časopis prodávaný ve stánku před školou. Tuto drobnou korekci ještě nestačil pan učitel zaregistrovat.

7. Evolucionisté také umějí velmi dobře rozlišovat mezi historickými zprávami, co je zlato a co je brak. Pokud Demokritos či Aristoteles inklinovali k evoluční teorii, pak to bylo správně a byli to velmi moudří filozofové, kteří měli ten správný vhled do vědeckých pravd už v tak dávné době, prostě měli ten klasický evolucionistický cit pro materialistické vědecké pravdy – na druhé straně spousta starověkých literárních dokladů mluví o stvoření, potopě světa a Bohu – to evolucionista odhazuje jako primitivní báje, protože má vytříbený cit k hodnocení starověkých údajů. Rozpozná mýty a omyly dávných, ještě ne úplně (duševně) vyvinutých lidí, od moudrosti těch druhých, praotců evoluční myšlenky. Je však poněkud frustrující, tedy pro evoluční myslitele, že skutečná (experimentální) věda stále více odhaluje, že brak je spíše Darwinovo dílo „O původu druhů“ a celá ta evoluční pohádka, zatímco Bible se proti tomu jeví jako chladná, seriózní věda. Přímo vědecká učebnice. To opravdu Darwinovu partu moc netěší.

8. Evolucionisté, jak jsem řekl, také dobře vidí do budoucnosti. Vědí, jak dlouho bude svítit naše Slunce i jak budou vypadat budoucí živočichové. Před několika lety běžel v české televizi dokument, dokonce na pokračování, jak některá současná zvířata budou za miliony let vypadat. To byste nevěřili, na co všechno nepřišli, co evolucionisté všechno vědí dopředu, a do jakých detailů. Byly to opravdu pozoruhodné kousky, zcela odlišní tvorové od těch současných zvířat, velmi bizarní tvary a barvy, úžasné evoluční počítačové animace. Jestlipak se ta dnešní zvířata alespoň zachovají ve zkamenělinách pro paleontology, kteří přijdou miliony let po nás? Dnes moc zvířata nekamení, což je pro ty budoucí evoluční sběratele zkamenělin docela smůla. Ale i člověk se bude evolučně vyvíjet, ovšem jsou o to vedeny vášnivé vědecké evoluční spory. Vypadá to, že lidská hlava bude bytnět (mohutnět, expandovat) a vlasy budou stále více ustupovat a upřednostňovat pleš. A to se už naplňuje: evoluční bytnění nyní začalo dole u břich (všimněme si, že právě nejvíce u nejpokročilejších, technicky vyspělých západních kultur), a časem se bude posouvat tento mozol vertikálně vzhůru až zachvátí hlavu; a pokud jde o vlasy, tam se evoluční předpovědi už stoprocentně naplňují dnes, např. u skinheadů neboli holých lebek.

9. Ano, evoluční věda je, jak říkají její zastánci, zcela exaktní a stále se vyvíjí – něco jako Newtonova fyzika a její pozdější Einsteinovo zpřesnění. Jak „dobře všem známo“, Newton svoje gravitační a pohybové rovnice přepsal asi tisíckrát a nasekal v nich stovky hrubých chyb, tedy podobně jako Darwin v biologii, a evoluční věda po něm, je to tedy zcela srovnatelné. Kdybychom pokrok fyziky přirovnali k evolučním „objevům“, tak by musel Newton nejprve tvrdit, že síla, kterou se dvě tělesa přitahují, je rovna počtu všech astronomů, kteří se tímto problémem zabývají. Pak by to musel opět změnit a napsat, že síla mezi dvěma tělesy je rovna počtu dalekohledů, které jsou na ta nebeská tělesa právě namířeny – na takových a podobných „vědeckých základech“ totiž Darwin postavil svoje evoluční myšlenky. No, a pak by to ještě musel Newton asi tisíckrát změnit – tedy to, co dělá evoluční věda po Darwinovi až dodnes.

Před několika dny mluvil v médiích bývalý prezident Akademie věd, profesor Václav Pačes, v souvislosti s dvoustým výročím Darwinova narození. Byl tázán, zda se hlásí k Darwinovi. Řekl, že to pro něj, jako biologa, je samozřejmé, že by pak nemohl být biologem, kdyby se nehlásil k Darwinovi. To ovšem má jeden důsledek, který pan profesor nedomyslil: měl by přijít o diplom. Protože když se hlásí k Darwinovi, pak tedy vyznává, že somatické změny jsou dědičné, že buňka je jednoduchý chomáček chemikálií, který může vzniknout v každé teplejší kaluži, že v lidském těle je asi 180 zbytečných orgánů, a také že černoši a další lidské rasové skupiny budou brzo vyhlazeni jako evolučně primitivní, protože jsou srovnatelní s opicemi. Kromě vrácení diplomu by pan Pačes měl také putovat i k soudu pro rasovou nesnášenlivost a schvalování holocaustu, jak to hlásal i Charles Darwin.

Když zase jiný pan profesor, Jaroslav Flegr, zahájil svoji přednášku při naší veřejné disputaci na jednom pražském gymnáziu, tak řekl studentům přibližně toto: na úvod musím říct, že Darwin už neplatí. No, přesněji, on platí. Ale vlastně vás stejně zklamu – spíš už neplatí…Tak takhle nějak začal. A jak znalci vědí, poslední hit pana profesora Flegra je tzv. Zamrzlá evoluce, takže nakonec Darwin platí, ale je „u ledu“. Jak jsem řekl, něco jako newtonovská fyzika. Poslední evoluční „drobná úprava“ jejich „vědecké teorie“ je zjištění, že žádná stromová struktura života neexistuje, a že všechny ty krásné evoluční malůvky jsou čirým nesmyslem – tedy to, co vtloukali do hlav studentům a veřejnosti asi sto let, tak to nyní už neplatí. Taková „drobnůstka“ – zpřesnění už tak dost přesné teorie.

Jejich vlastní člověk, evoluční paleoantropoložka Mary Leaky, toto však tvrdila už dávno („…všechny ty stromy života s jejich větvemi našich předků, to je kupa nesmyslů“), podobně jako to tvrdí Bible a kreacionisté, ale nyní na to přišli už i samotní evoluční molekulární biologové („Amerika opravdu existuje, hurá!“, zjistili v 21. století). Kdyby Newton či další fyzici udělali jen setinu chyb, kterých se dopustil Darwin a jeho pohrobci, tak by dnes na obloze místo letadel létali jen papíroví draci, a to ještě hodně špatně, lidé by komunikovali dodnes tam-tamy a oheň rozdělávali třením dřeva o kámen. Asi na takové úrovni se pohybuje evoluční pavěda dnes, po sto padesáti letech od Darwina. Jednou mi pan Jiří Grygar řekl: „A auta se přece, pane Kábrte, také vyvíjejí“. Byl jsem ohromen, tak vzdělaný a slavný člověk v oboru astrofyziky, a dokonce pozoroval i tak banální věc, jako je zaparkovaný automobil, kterak se nám v lese či garáži, sám od sebe, jen vlivem příhodných podmínek, postupně vyvíjí. Není to úžasné?

Jak říkám, evolucionisté jsou nejchytřejší lidé na světě, s naprosto senzačními vědomostmi a jemně vytříbenými pozorovacími schopnostmi, které navíc stále zpřesňují. Považujme si jich, jsou to géniové mezi námi. Na copak asi přijdou zítra? Že by na Stvořitele? Brrr!! Pravdivější bude asi toto:

Pýcha předchází pád, a když slepý slepého vede, oba do jámy upadnou (Bible).

Příloha Velikost
Evolucionisté jsou nejchytřejsí lidé na světě.doc 44.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz