Evolucionisté chystají další překabátění

pavelkabrt Aktuality, novinky 0 Koment.

Z článku „Who’s Invited to the Royal Society Evolution Paradigm Shift Meeting?“ přeložil a komentáři doplnil Pavel Kábrt – 1/2016, pavelkabrt@seznam.cz.

Úvod

Chudáci malí, situace je zlá. Evoluční teorie, jak svět stvořil sám sebe, se už nesype, protože je už dávno vědecky mrtvá a drží jen politicky a silou vůle davu, který evoluci chce a miluje. Mnoho lidí, vzdělaných i nevzdělaných, nechce pocházet od stvořitele, chtějí být dětmi evoluce, ať si fakta říkají cokoliv. A ta stále víc ukazují na nutnou existenci inteligentního tvůrce. To vyplynulo z evolučních doznání už před osmi roky v Altenbergu16, a od té doby je to s pokrokem vědy ještě horší. Chtějí se tedy znovu zkusit překabátit, obávají se však, že jen zopakují to, co už vědí a co si řekli už před těmi osmi roky: nemáme žádnou fungující teorii pro vznik přírody – darwinismus je vědecky mrtvý.

Jenže co s tím, když to takto narovinu přiznat nehodlají a lhát světu donekonečna nepůjde? A kdyby i sebrali odvahu to říct světu, rozzuří davy! Je to nezáviděníhodná situace.

Překládám z blogu Suzan Mazurové:

Kdopak je pozván do Královské společnosti na zasedání, kde se bude měnit evoluční paradigma? Zde je neoficiální seznam.

Suzan Mazurová, 16. ledna 2016

Zatímco jsou klíčoví organizátoři nadcházejícího setkání Královské společnosti, kde se má evoluční paradigma posunout k ještě vznešenější evoluční syntéze, němí o tom, kdo je skutečně pozván, aby promluvil, sestavila jsem na základě celé řady zdrojů seznam pravděpodobných řečníků, jak je níže uvádím. Shromáždění se plánuje na 7. – 9. listopadu a bude veřejné, spolufinancuje ho Britská akademie humanitních a sociálních věd.

Primárními iniciátory této události jsou: oxfordský fyziolog a člen Královské společnosti, Denis Noble, který pro nahrazení moderní syntézy už argumentoval na této stránce; [„moderní syntéza“ je totéž co „neodarwinismus“, čili současná evoluční teorie o vzniku druhů v živé přírodě – pozn. PK] Sir Patrick Bateson, FRS, který byl povýšen do rytířského stavu královnou Elizabeth v roce 2003 za svoji službu biologii a nyní je prezidentem Zoologické společnosti v Londýně; Nancy Cartwright, Lady Hampshire, filozofka vědy a členka Britské akademie z univerzity Durham/univerzity Kalifornie-San Diego; John Dupré, filozof biologie na univerzitě Exeter, který se zajímá o „životní procesy“ a jejich vztah ke společnosti; a Kevin Laland, který se ve svém výzkumu na univerzitě St. Andrews soustřeďuje na chování zvířat (včetně lidí) a evoluci.

(podívejte se na této stránce na výše jmenované lidi, jsou tam jejich fotografie; dovedete si představit, jak tihle vysoce postavení a cenění lidé sobě a světu přiznávají, že celý život učili, věřili, šířili, studovali a dostávali ocenění za něco, co se nikdy nestalo a je naprostý omyl? – pozn. PK)

Cartwright a Dupré jsou napojeni na Standfordskou školu filozofie vědy, která argumentuje proti vědecké shodě. Laland je spojenec vědců z „Altenbergu 16“, jejichž seznam je na webové stránce Třetí cesta evoluce — Gerd Müller, Eva Jablonková a John Odling-Smee, který si ještě donedávna myslel, že rozšířená syntéza by dostačovala, tj. naroubování na moderní syntézu. [Pokud dosud netušíte, jak jsou evolucionisté ohledně svojí „vědecké teorie“ rozhádaní, tak se na stránky Třetí cesta evoluce podívejte. – pozn. PK] Jenže jejich nedávná studie ukazuje, že rozšířená syntéza, kterou si nejprve představovali, by spíše nyní mohla být v intencích toho, pro co argumentuje Denis Noble — výměnou.

Další jméno z Altenbergu 16, spojené se stránkami Třetí cesta evoluce — jejichž součástí je mnoho vědců účastnících se nadcházející konference — je buněčný biolog Stuart Newman. Newman mi nedávno přiblížil, co myslí svým termínem „nové myšlení“:

„Nelineární znamená, že už nadále nemůžete pohlížet na původ v přímých liniích, protože ve všech fázích evoluce zasahují viry a jiné entity. Klasicky — horizontální transfer — byl považován za okrajovou záležitost. S novým porozuměním, co viry mohou dělat, se nelineární přístup stává mnohem významnějším.

Ta myšlenka je, že když se podíváte na ranou historii života a původu buňky, nemůžete tuto historii vystopovat od primitivní formy skrze změny v genomu k pozdějším formám, protože subjekty nyní, jak se tomu rozumí, přicházejí z postranních forem. Je to nové myšlení a nemám s tím žádný problém.“

(pozn. PK – musím zde nyní to, co evolucionista Stuart Newman podal v evolucionistickém zdeformování, přeložit do pravdivého jazyka: ve zkamenělinách – i v živé přírodě – nacházíme druhy všech organizmů ODDĚLENÉ, takže vypadají jako odděleně stvořené – bez evolučních předchůdců a bez dalšího vývoje – jakoby spadly do těch usazenin – nebo do naší ZOO – z nebe, bez lineárního vývoje, čili jak to tvrdí kreacionisté už dávno. Zoufalí evoluční ideologové se proto nyní chytají stébla, které ale samo o sobě je už potopené u dna: postranní přenos genů.

Každému soudnému člověku musí být jasné, že toto „vysvětlení“ vůbec neřeší, kde se ty postranní geny vzaly, čili jak se vyvinuli tvorové, kteří je dodali – snad také „postranní cestou?“ Je přece jasné, že nějaká lineární evoluce by někde (tajně) na této zemi musela probíhat – ale nejsou po ní žádné stopy. A jsme tam, nač kreacionisté už dávno upozorňují a co je realitou: evoluční obraz zkamenělin (a živé přírody) netvoří žádný strom s navazujícími lineárními liniemi, ale jde o pozůstatky předpotopního života, které spolu s živou současnou přírodou dávají obraz „křoví“ s mnoha keři a kořeny – čili jasné Boží stvoření oddělených druhů. Pokus vysvětlovat evoluci postranními geny je asi tak „logický“, jako „vysvětlovat“ záhadu původu života z neživé hmoty příletem UFOnů z dalekého kosmu – opět to neřeší otázku, jak UFOni vznikli, tedy sám život.)

Ale jistý informační zdroj, obeznámený s tímto námětem podaným Britské akademii s ohledem na událost v Královské společnosti, to charakterizoval z pohledu nastávající konference jako „konzervativní“, jako něco, co může ve velkém měřítku přispět k „procesu“, tedy vývojové biologii.

Jak to tedy je? Bude listopadové sejití se vším všudy doporučovat náhradu neodarwinismu? Je jasné, že odpověď závisí na seznamu pozvaných řečníků. Jména asi dvaceti mluvčích budou brzo oznámena Královskou společností. Doufejme, že konečný výsledek bude také ovlivněn přítomností publika.

Rezervace pro účast na shromáždění jsou typu „kdo dřív přijde, ten bude dřív obsloužen“. Registrace je nyní otevřena (žádný registrační poplatek). Když jsem se tam naposledy dívala, zůstávalo asi zhruba ještě 260 míst volných.

Až dosud nejsou žádné plány otevřít konferenční jednání i pro internetové diváky, aby tak mohli pokládat otázky i ti, kteří se nemohou osobně zúčastnit. PROČ NE? Je nepochybné, že nejstarší vědecká společnost na světě má technické know-how toto provést. Zatím jen Královská společnost naznačila, že rozhovory zveřejní po konferenci online.

Zde je neúplný list řečníků na této konferenci, jak jsem ho prozatím dala dohromady:

Patrick Bateson, Nancy Cartwrightová, Terrence Deacon, John Dupré, Scott Gilbert, Mae-Wan Ho-ová, Eva Jablonková, Michael Joyner, Evelyn Fox Kellerová, Kevin Laland, Armin Moczek, Gerd Müller, Stuart Newman, Denis Noble, John Odling-Smee, Peter Saunders, James Shapiro

Kanceláří Královské společnosti jsem byla ohledně programu informována, že nebude žádná samostatná přednáška na téma virů, což se zdá kuriózní, když zvážíme, že viry jsou dnes chápány jako největší část biosféry a jako klíčový faktor pro změnu paradigmatu. Viry a mikrobi — obě tyto skupiny organizmů — byly z moderní syntézy vypuštěny.

Kdo tedy bude vážně při rozhovorech chybět, jsou následující Měniči paradigmatu a odborníci/nadšenci v oblasti virů: Eugene Koonin, Luis Villarreal, Ricardo Flores, František Baluška, Corrado Spadafora, Günther Witzany and Eibi Nevo.

Také tam nebude dlouholetý spolupracovník Carl Woese, Nigel Goldenfeld. Goldenfeld a jeho tým bádají od roku 2012 v oblasti původu a evoluce života, což financuje NASA. Goldenfeld si myslí, že potřebujeme teorii života. Řekl mi toto:

„Moderní syntéza neřeší a ani si nečiní nárok nějak řešit otázku, jak vůbec na prvním místě živé systémy vznikly a jak vysvětlíte samotnou existenci života coby jevu.“

Další Měniči paradigmatu — Adrian Bejan, Jonathan Delafield-Butt a David Edelman — se pravděpodobně zúčastní. Není jasné, zda se budou prezentovat také Kalevi Kull a škola biosémiotiky. Navždy se na takovýchto akcích rozlučme s přítomností Lynn Margulisové a Carl Woese.

Prezident Královské společnosti Venkatraman Ramakrishnan mezi řečníky nebude, ale byla bych překvapena, kdyby jak Venki Ramakrishnan tak i jeho předchůdce, Paul Nurse, vůbec nepřišli.

Bude mezi pozvanými řečníky Richard Dawkins a Jerry Coyne, aby obhajovali sobecké geny? To se brzo dozvíme…

Prozatím existují obavy, aby tato konference nebyla jen omíláním Altenbergu. A tak se diskutuje o možnosti paralelní akce v Londýně, něco na ten způsob Otevřených otázek při sezeních, která biochemik Pier Luigi Luisi už v minulosti organizoval, naposledy v roce 2014 – ISSOL (Mezinárodní společnost pro studium původu života). S tím, jak se to bude dál vyvíjet, budeme vědět víc…

Shrnutí od Pavla Kábrta

Situace v evoluční pavědě je zoufalá.

1. Evolucionisté mají totální chaos v názorech už na samotný počátek světa – jak mohl sám od sebe vzniknout vesmír (že by NIC vybouchlo?), jak se mohly vytvořit tak naprosto rozdílně složené a velmi pestré hmotné objekty, jako jsou hvězdy a planety, sluneční soustavy, galaxie a supergalaxie, a vedle nich velká prázdná místa v prostoru? Teorie střídá teorii, hypotéza hypotézu, fantazie fantazii, jeden šílený nápad za druhým pod honosným názvem „věda“ s pevnou evolucionistickou vírou, že dříve či později se přijde na to, jak se ten vesmír sestrojil sám od sebe. Pravdou je, že mnoho lidí a skutečná věda to ví už dávno: vesmír sám sebe nesestrojil.

2. Naproti tomu žádný chaos nepanuje v teoriích a hypotézách o původu živé buňky, protože evolucionisté nemají vůbec žádnou představu, ani ve svých evolucionisticko nejdivočejších snech, jak by mohla sama od sebe na nějaké kamenité planetě vzniknout z neživé hmoty živá buňka jen proto, že tam byla také voda – nula teorií! Totiž ta buňka by NARÁZ musela mít mnoho set genů a celý, kompletní buněčný aparát k jejich zpracování (jinak by okamžitě zahynula, kdyby toto neměla NARÁZ). A každý evolucionista, který má jen trochu ponětí o chemii, ví, že to by byl skutečný zázrak, aby k tomu došlo NARÁZ. Z otázky vzniku buňky mají Darwinovi ideologové hrůzu a špatné spaní, protože v chemii, kde panují známé a tvrdé zákony, si nemohou dovolit předkládat nějaké dávné a nepozorovatelné procesy po milióny let, ani nemohou použít postupné kroky mutací a přírodního výběru, jako to dělají v biologii, a tak většina darwinistů od toho dává ruce pryč a říkají: to není naše starost, to není součástí Darwinovy evoluční teorie. Darwinovy třeba až tolik ne, ale součástí evoluční teorie to je zcela jistě, stejně jako vznik vesmíru. Zcela jistě je to součást jejich evolučního světonázoru, že „ta buňka prostě nějak vzniknout sama od sebe MUSELA“. Pravdou je, že NEMUSELA a sama od sebe nevznikla, protože tak vzniknout i z vědeckého hlediska NEMOHLA! Ať se to některému zvrácenému lidskému srdci líbí či nelíbí.

3. Evolucionisté měli za Darwina a ještě sto let po něm, následkem svých těžkých neznalostí, „zcela jasno“, jak vznikají druhy a jak vznikla celá ta pestrost přírody (Kuriózně toto „zcela jasno“ vyhlašuje prolhaně ještě i dnes Richard Dawkins přes nesouhlas svých kolegů). Skutečnost je taková, že pod tíhou nových faktů a poznatků vědy (té skutečné, neevoluční vědy) spadli evolucionisté ze „zcela jasno“ na „zcela nejasno“. Přiznávají dnes to, co kdysi starý pan Darwin musel přiznat před svou smrtí, že vlastně dosud neví, jak nové druhy organizmů mohly vůbec vznikat. Co tedy Darwin přinesl vědě? Pouze nápad, že se příroda stvořila sama, bez Boha – že to NĚJAK MUSELO JÍT. Ale jak se stvořila sama, to neukázal a evolucionisté to nevědí dodnes! Co tedy zůstalo z Darwina? Jen ten nápad, že se příroda NĚJAK vytvořila sama od sebe. A tento nápad evolucionisté dodnes zuřivě brání a dodávají k tomu lež: jen takto a ne jinak smí uvažovat pravá věda.

4. V čem můžeme mít zcela jasno my dnes, je, že skalní a fanatičtí evolucionisté se svého bludu, že svět vznikl sám od sebe a sám sebe stvořil, nikdy nevzdají, půjdou přes mrtvoly (tj. přes fakta), třeba jako prolhaný Dawkins. Budou spekulovat a koumat, jak katastrofu svojí vadné báchorky zaonačit, zaobalit, překabátit do nového mlžného oparu, vyměnit jedno paradigma za jiné, lépe znějící, samozřejmě stále víc vágnější. To není poprvé v historii, kdy se překabáťují pod tlakem reality. Dál tyto svoje bludy budou vyučovat studenty ve školách a troubit do médií veřejnosti, nevzdají to. Proč se dostali do tohoto průšvihu? Proto, že tvrdošíjně a velmi nečestně, pomocí lží a podvodů, pronásledováním svých kritiků a 150ti letým zametáním nepříjemných faktů pod koberec, obhajují vědou neobhajitelný předpoklad, že žádná inteligence při vzniku vesmíru a života nepůsobila – a basta, „tak praví věda pravá, ořechová“. Budou tedy dál posměšně říkat, že oni jsou vědci, kteří musejí ještě intenzívněji a usilovněji a dál a dál bádat (rozumějme tím vymýšlet historky), jak svět vznikl sám od sebe evolucí, a nevědečtí kreacionisté ať si dál mávají kouzelným proutkem stvoření.

5. Kolik lidí pochopí, že je tomu právě naopak a že to jsou právě kreacionisté, kteří velmi střízlivě a v souladu s vědou vysvětlují, že pro vznik složitě uspořádaných soustav (třeba jako je oko nebo ozubený převod v přírodě) z uhlíku, vodíku, dusíku, kyslíku, fosforu atd. je nyní, dnes, a tudíž tomu tak bylo i kdysi, nevyhnutelně nutná inteligence, případně její prodloužená ruka, program/informace? Nestačí dát prvkům jen dlouhý čas; působní inteligence, i kdybychom ji už neviděli (místo ní vidíme působení programu například v genech), není žádným zázrakem ani kouzelným proutkem, stejně jako není zázrakem, když zedník staví dům, chemik syntetizuje složitou sloučeninu nebo lékař vyměňuje kyčelní kloub (protože to ten někdo prostě umí), zatímco na druhé straně skutečné, vědě neznámé zázraky, vyžaduje právě ona evoluční pavěda (protože to hmota neumí, neumí ani programovat ani konstruovat složité stroje z jednoduchých součástek). Evoluce vyžaduje sérii vědě neznámých divů, miliardy zázračných proutků, aby samo od sebe mrtvé za dlouhou dobu ožilo, slepé začalo vidět, hluché slyšet a nějaké zvíře luštit křížovky.

Milióny let působící na hmotu nevytvoří nic! Inteligence působící na hmotu vytvoří v krátkém čase složitý a živý svět – stejně jako lidská inteligence působící na hmotu vytvořila v krátkém čase moderní vědu, architekturu a průmysl. Kolik lidí přijme prostý fakt, že proces „tvůrčí evoluce“ nikde na světě nepozorujeme (jak dokládají neustálé změny evolučního mýtu), na rozdíl od zcela opačných a běžně pozorovatelných procesů stárnutí, samovolného rozpadu struktur, vymírání druhů a růstu entropie, což je trvale pozorovatelný jev jak v dlouhém tak i krátkém čase?

Spor mezi evoluční dějepravou a inteligentním stvořením světa zasahuje do nejhlubších míst lidských myslí a srdcí a rozděluje lidi ostrým řezem – jen proto se lidé hlásí k jedné nebo druhé straně vědců, nebo sami jedním tím druhem vědců jsou. Není to spor mezi vědou a náboženstvím, je to spor mezi vírou a vírou, mezi světovými názory, mezi starým hříšným lidským srdcem a nově narozeným srdcem, které přijalo Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Konečné slovo bude mít až Bůh.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz