Evoluce červů vlivem znečištění?

pavelkabrt Evoluce organizmů 0 Koment.

Ukazuje se, že nic takového jako ´evoluce v akci´ neexistuje

David Catchpoole

(Z Creation.com přeložil M. T. – 8/2014. Článek vyšel v časopisu Creation 26 (3): 54-55 v červnu 2004.)

Když rozumný a slušný člověk pozná fakta, která popírají jeho názor, změní názor.
Evolucionista popře ta fakta a toho, kdo s tím přišel, začne nenávidět!
Pavel Kábrt

„U bakterií se vyvinula odolnost vůči antibiotikům“, „U hmyzu se vyvinula odolnost vůči pesticidům“, „U organizmů se vyvinula tolerance vůči látkám znečišťujícím životní prostředí“ – takovéto titulky vedou mnohé lidi k přesvědčení, že se evoluční proces vývoje od molekul k člověku odehrává přímo před našima očima.

Školy a univerzity prezentují takové informace způsobem přesvědčujícím mnoho studentů o tom, že vědci pozorovali a pozorují evoluci, a že je tedy dokázáno, že „evoluce je faktem“. Z bližšího zkoumání všech údajných příkladů „evoluce v akci“ však vyplývá velmi odlišný příběh. Vezměme si kupříkladu případ červů v korytě řeky Hudson (USA), kteří se stali odolnými vůči průmyslovému znečištění.

Od roku 1953 do roku 1979 vypustila továrna na baterie přibližně 53 tun odpadních hydridů kadmia a niklu do Foundry Cove na řece Hudson. Usazeniny říčního koryta pak vykazovaly velkou koncentraci kadmia (až 10 000 částí na milion). Navzdory takovým vysokým hladinám jedovatého kadmia přežila populace jednoho druhu červů, Limnodrilus hoffmeisteri, toto znečištění – tj. prý se u ní „vyvinula odolnost“ vůči kadmiu.

Roku 1992 začali vědci pravidelně monitorovat počty červů odolných vůči znečištění v porovnání s červy neodolnými, aby zjistili, jaký účinek budou mít zásadní opatření k ozdravění životního prostředí, jejichž začátek byl plánován na rok 19931, 2.

Ozdravná opatření za 100 milionů dolarů snížila okamžitě obsah kadmia v sedimentech říčního koryta (až na méně než 10 částí na milion).

Počty neodolných červů v populaci se začaly zvyšovat. Avšak trvalo odhadovaných devět až 18 generací, než dosáhl podíl červů odolných vůči znečištění stejné výše jako podíl červů neodolných, tak, jak tomu je v sousedním South Cove – oblasti nezasažené znečištěním.

Badatelé si rovněž všimli toho, že odolní červi rostou pomaleji než neodolní červi, „možná proto, že část energie musí věnovat do produkce velkých kvant proteinu podobného metalothioneinu, který váže v těle kovy.

Takže je tohle „evoluce v akci“? Nikoli – protože i tam, kde neexistuje znečištění (jako třeba v South Cove), obsahuje populace červů žijících v korytě řeky, červů druhu Limnodrilus hoffmeisteri, některé červy, kteří jsou již odolní vůči vysokým dávkám kadmia. Takže odolnost nevzešla z produkce nové genetické informace mutací (předpokládaný mechanizmus evoluce od molekuly k člověku), nýbrž spíše výběrem již existujících genů. Takže nebyla přidána žádná nová genetická informace.

A uvedené skutečnosti jsou rovněž příkladem toho, jak se samotný výběr zbavuje informace. Za normálních okolností (bez znečištění) jsou zřejmě červi, odolní vůči kadmiu, v nevýhodě, protože jejich energie/zdroje jsou přesměrovávány do neužitečné produkce specifického proteinu. Takže neodolní červi s vyšším tempem růstu, jsou často početnější, než jejich pomalu rostoucí příbuzní. Jakmile však dojde ke znečištění kadmiem (fatálním pro normální červy), odolní červi přežijí, protože protein podobný metalothioneinu váže kadmium, a tak mu zabrání, aby negativně ovlivnilo červí biologické či chemické procesy. Takže výběr upřednostňující odolnost vůči kadmiu vede ke ztrátě genetické informace pro regulovanou produkci zmíněného proteinu. (Jde o ztrátu informace, protože se tu ztrácí kontrola nad produkcí onoho proteinu.)

Zde tedy zdaleka nejde o „evoluci v akci“; jde jen o další příklad degenerace provázející adaptivní tvorbu nových forem v odpovědi na změnu v prostředí. Tedy pravý opak evoluce!3

Zatímco koncentrace kadmia v říčních sedimentech zůstaly vysoké, pozabíjel přírodní výběr neodolné červy, přičemž odolní červi přežili, pomnožili se a předali tak své geny potomstvu. Přírodní výběr však není evolucí ve smyslu evoluce od molekul k člověku, protože dokáže čerpat pouze z existující (genetické) informace. /Toto ostatně přiznávají i sami evoluční experti, např. Lynn Margulisová nebo Massimo Piattelli-Palmarini a další – pozn. PK/

Poté, co byly říční sedimenty kontaminované kadmiem vyčištěny, znovu se začaly rozvíjet populace neodolných červů se svým rychlejším individuálním tempem růstu. Proč to trvalo odhadovaných 9-18 generací, než se původní poměr odolných červů vůči neodolným vrátil na normální úroveň, která tu byla před znečištěním? Zde se patrně odráží fakt, že v nepřítomnosti znečištění není přítomnost genů pro odolnost vůči kadmiu, byť byla nevýhodou, fatální. Na rozdíl od toho neexistence genů pro odolnost vůči kadmiu v přítomnosti znečištění znamená jistou smrt – a tak se tato rezistence vytváří v červí populaci rychleji.

Takže v uplynulém půlstoletí jsme v řece Hudson u Foundry Cove nebyli svědky žádné evoluce nových genů. Došlo zde prostě jen ke změně proporcí existujících genů s tím, jak byla červí populace nejprve vystavena znečištění, a pak opětovnému vyčištění. A červi zůstávají po tom všem i dnes červy rozmnožujícími se „podle svého druhu“, tak, jak Pán řekl, že se tvorové budou rozmnožovat (Genesis 1).

Odkazy a poznámky

1. Levinton, J.S., Suatoni, E., Wallace, W., Junkins, R., Kelaher, B. and Allen, B.J., Rapid loss of genetically based resistance to metals after the cleanup of a Superfund site, Proceedings of the National Academy of Sciences USA 100(17):9889–9891, 2003.
2. Blackman, S., The worm that turned (twice), The Scientist—Daily News, , 7 August 2003.
3. Červí schopnost produkovat regulovaný objem proteinu podobného metalothioneinu je před Pádem vysvětlitelná jako promyšlený způsob, jak se vypořádat s nízkými hladinami kadmia (i jiných kovů) v prostředí. Zjevnou ztrátu/poškození genu (genů) kontrolujících tempo tvorby/množství proteinu měla možná na svědomí mutace (chyba při kopírování). Je-li tomu tak, došlo k tomu zřejmě po Pádu člověka (když bylo veškeré stvoření prokleto), ale předtím, než v roce 1953 začalo znečišťování kadmiem; svědčí pro to fakt, že neznečištěný South Cove má rovněž červy odolné vůči kadmiu. Mějme na paměti, že i ony vzácné „přínosné“ mutace (ze všech mutací, které nějakým způsobem ovlivňují přežití či fungování) jsou rovněž ztrátou informace. Viz Catchpoole, D. a Wieland, C., Speedy species surprise, Creation 23(2): 13-15, 2001.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz