Evoluce a koncentráky

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

Není to žádná náhoda, že tak velké prolévání lidské krve ve 20. století časově harmonuje s rozšířením evoluční pohádky ve společnosti. Tvůrci gulagů, koncentráků a plynových komor měli už v té době virus Darwinovy fantazie pevně inkubován ve svých mozcích a nemoc ateismu nabírala rozměrů epidemie. V roce 2005 jsme si připomínali 60. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. Ze všech stran zaznívaly apely, že něco takového se už nesmí nikdy opakovat. O skutečných příčinách tohoto lidského pominutí mysli však ani slůvko. Jak mohly kulturní národy podlehnout tolika ideologickým nesmyslům a následnému běsnění? Co se to s těmi mozky vlastně stalo? Příčiny jsou zcela prosté, ale jejich publikování je velmi neoblíbené.

Protože učení, ze kterého masové vyhlazování lidí ve 20. století bylo odvozeno, je dodnes pevnou součástí školních osnov a má silnou podporu médií. Darwinova pohádka, ten chaotický, 150 let se měnící slepenec protichůdných teorií, fantazií, kupy omylů, podvodů, životních tragédií a sektářského hašteření, je dnes součástí životního pohledu mnoha lidí. Proč pohádka? Protože přece právě pohádky obsahují vedle zcela reálných postav z reálného světa také naprosto nereálné události a fantastické děje. Jeskyně, potůčky, lesy, zvířátka a lidi – to vše důvěrně známe ze světa, kde už tisíciletí bydlíme. A tak i pohádky. Ale aby ryba vylezla na souš a začala chodit nebo létat? Nebo se proměnila v prince a začala mluvit? Nebo aby kámen ožil, protože se na něj blejská? Tyto děje znají právě jen pohádky – no, a pak ještě ona evoluční „věda“! Základní předivo (krédo) darwinismu je povinné pro každého vědce, který se chce vyhnout problémům a nechce být nařčen z fundamentalismu či pavědeckosti.

Dávno tomu, dávno, byl jednou jeden

úplně neživý svět. Nejprve byl pěkně horký, blesky křižovaly oblohu, UV záření bylo 100 tisíckrát silnější než dnes, vulkány chrlily lávu a meteority bombardovaly zemský povrch. A bylo nebylo, věř nevěř, v této scenérii mrtvý materiál ožil. Profesor Pasteur může zahodit diplom. Ovšemže, nebylo to hned, trvalo to miliony let. A bylo to pochopitelně nejprve slepé, hluché, nemyslící a jen tak ve vodě si hovící, ono první oživlé prazvířátko. Ale mělo se čiperně k světu. Za nějaký ten milion let začalo vidět i slyšet, dobylo pevninu a vzduch, naučilo se chodit, létat, myslet a stalo se člověkem. Jen není jasné, jak se mohlo narodit neplodným rodičům. Nicméně, není to pěkná pohádka? Pěkná? Domluvme si definici pěkné pohádky: je to jen ta, které nás povznáší a nevede ke stavbě koncentráků!

Všechno je dovoleno, jen ne inteligence na počátku

Inteligence totiž ve vědeckých vysvětleních původu života nemá žádné místo – ne, to není překlep. Když čteme materialistické pohádky o vzniku živého světa, po inteligenci tam není ani stopy. V tom je od pohádek rozdíl. Tam zázraky dělají kouzelníci a chytré babizny, je tam tedy alespoň nějaké „know how“, informace předcházející zázrak, zatímco v Darwinově pohádce zázraky dělá jen sama voda, vítr, blesky, záření, padání meteoritů, přesouvání kontinentů, rvačky samců o samice a miliony let. Inteligentní záměr či zásah zde nemá nejmenší místo – to by prý zastavilo pokrok vědy (tedy té evoluční). Buňka vznikla zářením, člověk chybami v genomu, oko světlem, ucho zvukem, křídlo padáním ze stromů a nohy z ploutví vysycháním vody v mořích. Doktorka Zuzana Štorchová nás poučuje: „Díky občasným chybám polymerázy není svět obydlen početnou populací absolutně identických prabakterií.“ (Vesmír 5/2001/str. 263) A kdo tomuhle nevěří, ať se necpe do přírodovědy, je to pavědec (tímto názvem častuje jeden náš známý vědec kreacionisty).

Karel a jeho evoluční spříseženectvo

Charles Darwin netušil, že všechno je docela jinak. Pěnkavy na Galapágách mění velikosti svých zobáků jak se tamním podmínkám zachce, což ale s pěnkavou z čeledi strnadovitých ani nehne, natož aby se někam vyvíjela. Kája si myslel, že buňka je jen primitivní chomáček chemikálií, a tak může lehce vzniknout tu a tam v nějaké teplé kaluži (doktoři z NASA si tohle myslí dodnes: „kde je voda, tam se může vytvořit život“, přemlouvají nasisté naivní dav). Darwin netušil, že když si chlap uřízne na cirkulárce malíček, budou mít jeho budoucí děti možná ještě delší malíčky než měl jejich nešikovný čtyřprstý táta, a ne kratší. Neznal totiž ani výzkumy, prováděné ve stejné době asi o tisíc kilometrů dál na jihovýchod opatem augustiniánského kláštera v Brně Gregorem Mendelem, ani ústřední dogma molekulární biologie, a tato jeho neznalost mu usnadnila tvrzení, že somatické změny jsou dědičné – a na tom založit svoji pohádku. Také netušil, že ontogeneze ani trochu nerekapituluje fylogenezi. Aby se tomu snadněji věřilo, Arnošt Haeckel falšuje obrázky embryí, aby vypadala podobněji a tím příbuzněji: třeba člověk a prase. Člověk se však prasetem stává, nikoliv rodí, to Kája s Arnoštem netušili.

Darwin, Haeckel, Marx, Engels, Stalin, Hitler, Mao: jedna víra, jeden boj

Zkameněliny v Darwinově době nepodávaly nejmenší důkaz o nějaké evoluci, jak on sám dobře věděl, a dnes je to s nimi ještě horší. Platí: čím víc zkamenělin, tím méně evoluce. Zemské vrstvy jako naschvál vydávají jen samé zatuhlé ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, savce a lidi, a nikde žádné polosavce poloplazy, čtvrt ryby a tři čtvrtě obojživelníky, půl lidi a půl lidoopy – natož aby takoví ještě dnes žili. Vypadá to spíše na pozůstatky biblické potopy než na evoluci. Ale už je rozhodnuto: pravdu má Darwin, ne bible. Darwin nevěděl, že jeho knihy půjdou na dračku. Jeho nápad se nikdy netestoval, nikdy neověřoval, okamžitě zabral a stal se uctívaným vědeckým paradigmatem, nevyvratitelnou ideologií, zamilovaným pohledem na svět a jeho minulost, přítomnost i budoucnost, vítanou náhražkou nenáviděného a „nevědeckého“ náboženství. Záhy byl darwinismus doplněn o gulagy, koncentrační tábory a plynové komory jakožto katalyzátory evolučních procesů. Ty totiž byly Stalinovi i Hitlerovi moc pomalé. Proč čekat miliony let, až se na zemi prosadí ta nejpokrokovější marxistická třída nebo nejvyvinutější darwinovská rasa? Trochu ty „občasné chyby polymerázy“ a následnou selekci popožeňme. Nejen Hitler a Stalin, ale mnozí další fanatici pomáhali evoluci podle toho, jak to víra, těžce nemocná a chudá na důkazy, potřebovala. Už jsem zmínil podvodníka doktora Arnošta.

Ale to nestačilo, bylo třeba více důkazů. A tak byly po světě předváděny „Darwinovy mezičlánky“, mrtvé i živé falzifikáty, podvody. Ti živí, to byli podplacení domorodci z různých ostrovů, kteří přestrojeni ve zvířecích kůžích, pomalovaní a bručící předváděli desítky let Darwinovy kýžené mezičlánky mezi člověkem a zvířaty, cpali se na pódiu hrubou potravou a chrochtali na důkaz své zvířeckosti. Lidé na tyto atrakce chodili s velkým nadšením. Ty mrtvé důkazy, ony horoucně evoluční sektou vytoužené missing links, občas někdo vyrobil: něco slepil, zpiloval, nakašíroval a nechal to s velkou slávou najít. Evolučně orientovaná média pak už dokončila dílo zkázy v srdcích a mozcích davů, jak to dělají ostatně dodnes. A tak tu máme zfalšovanou Piltdownskou lebku (1912-1953), Kammererovy přidržovací pářící mozolky ropušky starostlivé nafixlované nerozpustnou barvou (evolucionista dr. Paul Kammerer se roku 1926 zastřelil). Čéška slona z Jávy (1929) byla vydávána za lebku Pithecanthropa. Zub Hesperopitheca nalezený roku 1922 v Nebrasce, který byl všeobecně přijímán za důkaz pravěkého člověka, byl použit roku 1925 ve známém „evolučním procesu“ v Tennessee jako corpus delicti u soudu proti „pavědeckým kreacionistům“. O dva roky později se ukázalo, že zub patří vyhynulému praseti.

Takzvaný coloradský člověk (rovněž rekonstruovaný ze zubu) byl později zařazen mezi koně. Lebka opočlověka rovněž z Colorada byla vystavována po nějakou dobu v muzeu, ale ve skutečnosti to byla lebka opiččího miláčka, kterého tam několik let předtím pochovali. Kost nalezená v blízkosti Seattelu identifikovaná jako lýtková kost pravěkého člověka byla z medvěda. (Dr. Henry Moris). Evoluční teorie se tak pomalu ale jistě, pomocí podvodů, omylů a systematického masírování mozků už od základní školy (považme jen sto let nesmyslů kolem Neandertálců), dostává ve 20. století pod kůži mnoha lidem. Už není co řešit: žádný Bůh nás nestvořil, jen a jen všemocná evoluce. A pokud ještě něco nevíme, tato „exaktní chladná věda“ to jednou odhalí – samozřejmě ve prospěch evoluce.

Evoluční stroj hodně skřípe

2. června 1983 proběhla na Univerzitě v Göttingen pódiová diskuse k tématu stvoření-evoluce. Vědecké argumenty pro stvoření zastával prof. dr. Werner Gitt (informatik) s dalšími vědci, evoluční teorii hájil prof. dr. Manfred Eigen, nositel Nobelovy ceny, se svými kolegy. Před více než 1000 posluchačů v plně obsazené největší Göttingenské posluchárně se Eigen snažil vyložit, že evolucionistické události podléhají pouze fyzikálním a chemickým zákonitostem, jež proběhly v historickém procesu. Zastánci stvoření zdůraznili, že přírodní zákony a podmínky prostředí naprosto nestačí, aby se objasnily do značné míry duchovní koncepty života. Sjednocení a vznik kódu není jen materiální proces. Protože je informace duchovní veličina, nemůže hmota principiálně tvořit žádné sémantické obsahy. Slabost evoluční teorie vystupovala v druhé části debaty stále zřetelněji, kdy ústřední roli hrály informační aspekty. Otázka původu informace je v evolučním systému dodnes naprosto nevyřešená. Když bylo toto bolavé místo evoluce stále zřejmější, prohlásil Eigen před publikem, že se zastánci stvoření mohou přijít „na evoluci podívat“ do jeho institutu. Později také tvrdil, že má ve výstavbě evoluční stroj. Ani jeden z těchto svých slibů nesplnil, přes opakované žádosti kreacionistů. To je běžná evoluční taktika. Mlčení, mlžení a lstivé úskoky.

Ještě dřív než to měli z jištěné, nás evolucionisté přesvědčovali, že genom člověka je z více jak 98% podobný genomu šimpanze – což má být důkaz naší příbuznosti. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se koncem roku 2004 dozvěděl, že šimpanzí genom není ještě vůbec prozkoumán, a že se teprve analyzuje jediný, 22. chromozom – a už ten je velmi nepodobný odpovídajícímu lidskému (Chimp genes 83% non-human, according to The International Chimpanzee Chromosome 22 Consortium’s report in Nature vol. 429, p382, and Nature Science Update, 27 May 2004). Kontaktoval jsem proto předního českého evolučního biologa, profesora Jana Zrzavého, který se chlubil, jak už dávno dobře tušil, že vlastně mezi šimpanzem a člověkem není skoro žádný rozdíl – aby mi vysvětlil, jak to věděl roky před tím, než byl šimpanzí genom analyzován. Jeho odpověď byla opět evolučně typická: „…ta procenta jsou samozřejmě hausnumera, ta neberte vážně -genetické rozdíly jsou různého druhu a nelze je prostě jenom sčítat.“. Takže nás evolucionisté opět podváděli svými fantaziemi – praxe běžná od Darwina dodnes.

Kreacionisté

Při studiu zirkonových krystalů zjistila skupina vědců v projektu RATE, který se věnuje datování (společný projekt ICR a CRS v USA), že množství helia v nich obsažené odpovídá přibližně 6000 let staré Zemi, tedy jak to učí bible. Také se zjistilo, že veškeré uhlí má nenulový obsah radioizotopu 14C, což by ale zredukovalo jeho stáří z 300 milionů let na 40 tisíc. U komet si evoluční církev musela vypomoct minipohádkou: jakýsi tajný zdroj dodává stále nové komety do naší sluneční soustavy – jinak bychom totiž neměli dnes už ani jednu kometu, za údajných půl páta miliardy let. No a aby byl zachráněn evoluční scénář vzniku vesmíru, je prý přes 90% (!) veškeré hmoty a energie ve vesmíru „neviditelné“. Věřit ovšem v neviditelného Boha, to je velmi nevědecké.

Evoluční hausnumera

V Darwinově době neexistovaly radioizotopové datovací metody a Darwin se děsil výpočtů Lorda Kelvina (nazval ho protivným strašákem), který určil stáří Země jen asi na 40 milionů let. Darwin prohlásil, že pokud se to potvrdí, jeho teorie se zhroutí. Teprve až půl století po Darwinovi byly vyvinuty spektrální přístroje schopné měřit dosti přesně množství radioizotopu v materiálech. Potvrdily se později Darwinovy spekulace o vysokém stáří Země, jak to potřeboval pro svůj evoluční příběh? Ale ovšem, že se potvrdily. Darwin byl i schopný prognostik! Nabízí se však mnohem prozaičtější vysvětlení: evoluční víra určuje datování. Jde o umně vytvářenou selekci dat, výsledků měření a nálezů, které vyhovují evoluční představě. Je-li naměřeno příliš vysoké stáří než požaduje evoluční názor, je výsledek měření zavržen. Je-li stáří příliš nízké, je výsledek také zavržen. Vše, a to nejen v oblasti datování, se musí poklonit evoluční víře a podrobit úhlu tohoto pohledu. Ani jediná měřená kost dinosaurů nevykazuje milionová stáří, ale jen pár tisíc let. Mnohé tyto kosti jsou tak dobře zachovalé, že to vypadá, jakoby zvíře zahynulo před nedávnem. To se ale nepovoluje. Evoluce chce pro dinosaury nejméně 60 milionů let. A tak výsledky měření se tomu musí přizpůsobit. Proto se neměří žádné kosti, ale hornina okolo, a to ještě jen ty vzorky, které vyhovují.

Jaké stáří očekáváte?

ptají se formuláře, které jsou zasílány datovacím laboratořím spolu se vzorky k analýze. Jinými slovy: řekněte si, jaké stáří je vhodné pro vaši víru, a my Vám ho v laboratoři potvrdíme svým testem, dodáte-li nám dostatek vzorků. Když Richard Leaky našel KNM-ER 1470 (1972-Keňské národní muzeum), velmi moderně vypadající lidskou lebku, první datování vykázalo 212 až 230 milionů let. To ovšem nemohli evolucionisté přijmout pro tak moderní lebku. Poslali tedy do laboratoře jiné vzorky okolní vulkanické horniny, a datování bylo sníženo na 2,6-3 mil. let. Ale i to se později evolucionistům zdálo moc vysoké. Byly tedy vybrány ještě jiné vzorky a stáří sníženo na 1, 9 mil. let.

Řekněte, není to exaktní věda?

Tak i při nálezu Australopitheca ramida dala většina vzorků okolního basaltu stáří kolem 23 milionů let (metodou Ar-Ar). Evolucionisté však rozhodli, že je to příliš vysoké stáří vzhledem k postavení této lebky v hlavním evolučním schématu. A tak hledali v dalších vzorcích basaltu a vybrali z 26 vzorků 17, aby obdrželi maximálně 4,4 milionů let. Ostatních devět vzorků dávalo opět o moc vyšší hodnoty, byly tedy zavrženy. Tomu se říká datovací hra a je to běžná praxe evoluční církve nejen v oblasti datování. Takto je ovšem možné vyrobit jakoukoliv teorii o minulosti. Stačí k tomu dvě podmínky: touha, aby daná teorie byla pravdivá a vhodná filtrace/interpretace existujících údajů.

Je libo hypotézu?

Líbí se vám myšlenka, že Hitler byl filantrop a zvláště miloval Židy? Není problém. Vyberte si ta potřebná fakta z jeho života, která se k této vaší teorii hodí, ostatní ignorujte. Zdůrazněte ve svých „výzkumech“, že Hitler byl společenský člověk, uměleckého cítění, plný soucitu a něhy jak ke zvířatům (vivisekce byla nacisty zakázána), tak i k lidem. Zvláště miloval svoji matku, kterou ošetřoval oddaný domácí židovský lékař dr. Bloch. V německé armádě (Wehrmachtu) sloužilo mnoho židovských vojáků. Aby Hitler svoji náklonnost k židovské rase skryl před ostatními a mohl tak nerušeně Židům pomáhat a chránit je před těmi, kteří je nenáviděli, raději nikdy nemluvil o svých předcích, neboť se objevily zvěsti, že to byli Židé. Pokud tuto svoji teorii rozvinete na vědecké bázi, máte její rozšíření a úspěch zaručen, stejně jako mnoho stoupenců. Stačí jen umně sestavená mozaika pravd a polopravd. Evoluční pohádka je naprosto stejná kompilace malé části nálezů, mnoha omylů, podvrhů, spekulací a fantazií! Proto může vesele přežívat již sto let v naprostém rozporu s naší zcela neevoluční zkušeností (kdepak se nám co vyvíjí?), všeobecně vzrůstající entropií, stárnutím a degenerací, vysokou stabilitou a sebeopravnými mechanizmy v živé přírodě, v rozporu se zkamenělinami a nijak se neměnícími, rychle se množícími živými tvory (hmyzem, bakteriemi, hlodavci atd.) a v rozporu se všemi zápisy předchozích lidských generací, které byly blíže minulosti než my. To vše je ve jménu víry v evoluci ignorováno, vysmíváno a překrucováno.

Nebo chcete teorii, že lidé jsou veskrze čistotní a vychovaní a všechny ty papíry v nedalekém lese nepochází od nich? Není problém vyrobit takový důkaz. Papíry v lese vznikají přece tak, že dřevitá hmota padlých stromů se tam přirozenými procesy rozdrtí a promíchá s pryskyřicemi a vodou. Tato kaše posléze uschne a je vystavena příležitostnému tlaku dalších padajících kmenů stromů nebo při pohybu skalních masivů. Dochází tak k jejímu slisování, zplstění a opětovnému slisování při současném vybělení – je to dlouhodobý proces, nicméně zcela přirozený. Díky tomu nacházíme často v lese papíry, vzniklé takto evolučně zcela přirozeně – a ne proto, že by je tam nějaké neznámé bytosti odhazovaly, to je zcela nevědecké. Důkaz: podrobnou analýzou papíru zjistíme jeho strukturální i chemickou podobnost s okolním dřevem v lese. Navíc papíry se většinou vyskytují právě tam, kde leží mnoho rozdrceného dřeva, mimo lidské stezky. I naši vědci umí papír uměle vyrobit, a to právě ze stromů. A tak papíry v lese vznikají zcela přirozenou cestou, jak jsme právě prokázali vědecky – tedy podobně, jako vznikly přirozenou cestou samy stromy – tedy evolučně.

Chcete jinou teorii? Třeba že v Blaníku jsou rytíři nebo na Marsu Marťani, nebo že ptáci vznikli tak, že plazi běhali a mávali končetinami, skákali a padali ze stromů a zkoušeli plachtit bez křídel, a tak se jim vytvořila křídla? Nebo že ryby lezly na souš, protože jim vysychala voda, a tak jim za miliony let narostly nožičky? Nebo chcete teorii, jak neživá hmota sama od sebe ožila díky bleskům a třeskům a vytvořila genetické programy ke svému kopírování? Stačí jen vyfiltrovat ta správná fakta, ukázat nějaké fosilní motanice, vyrobit pár falzifikátů, něco ignorovat, něco pokroutit a pseudovědecký příběh je na světě. Vysmějte se odpůrcům, označte je za pavědce a buďte si jisti, že stoupence pro svoji hypotézu seženete – zvláště, když jim vaše teorie usnadní dělat si, co se jim líbí. Jen není jasné, jak váš příběh zapůsobí na budoucí generace. Jestli nebudou chtít tuto vaši pohádku opět podpořit nějakými dalšími koncentráky, eugenikou a masivním vylepšováním lidské společnosti.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na