Einsteinovi hrdinové – bibličtí kreacionisté

pavelkabrt Úvahy o kreacionismu, stvoření ad. 0 Koment.

10057-Einsteinovi_hrdinov233_-_bibli269t237_kreacionist233

(Z http://creation.com/einsteins-heroes přeložil Václav Dostál – 3/2015. Formátoval Pavel Kábrt – pavelkabrt@seznam.cz. Translated with permission from Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Článek vyšel v časopisu Creation 36(1):54-55, v lednu 2014. Časopis v angličtině si můžete objednat zde.)

Existuje jen málo pochybností, že nejproslulejším vědcem 20. století byl Albert Einstein (1879– 1955). Dnes je jeho jméno synonymem ´génia´. Většina lidí by dnes poznala jeho nejproslulejší rovnici E = mc2 (ačkoliv mnoho by jen velmi obtížně vysvětlilo, co to vlastně znamená). Avšak i Einstein měl své vědecké hrdiny.

Tak, koho by velký Einstein obdivoval? Museli to být neuvěřitelní vědci pro Einsteina, které si tak vysoce cenil! A také byli. Na stěně svojí studovny měl Einstein obrázky těchto svých tří hrdinů vědy.1 Byli to Isaac Newton2 (1642–1727), Michael Faraday3 (1791–1867) a James Clerk Maxwell4 (1831–1879).

Všichni tito tři mužové si Einsteinovu úctu zasloužili. Newtonovy pohybové zákony a jeho pojetí gravitace byly prvními myšlenkami, které úspěšně sjednotily představy o pohybu hvězd, planet a Země. Faraday je obecně považován za největšího experimentátora všech dob. Jeho práce ukázaly, že magnetismus může vytvářet elektřinu a kromě mnoha jiných věcí objevil benzen. Maxwell odhalil čtyři základní rovnice elektřiny a magnetismu a předpověděl elektromagnetické záření o určité vysoké rychlosti. Světlo se ukázalo být elektromagnetickým zářením, jehož rychlost byla změřena na 300 000 km za sekundu. Bez jejich objevů bychom moc současné techniky neměli. Prakticky všechno včetně pohybujících se částic, elektřiny a magnetismu může být do určité míry připsáno práci těchto třech mužů.

Ale tito tři muži měli ještě jinou věc společnou – byli to kreacionisté věřící Bibli. Podle dnešního hodnocení by byli všichni tři považováni za ´fundamentalisty´. Newton napsal více teologických prací než vědeckých a věřil, že Bible je Boží slovo. Faraday byl členem velmi konzervativní větve Skotské církve – Sandemaniánů. Sandemaniáni byli dobře známi pro svou přímočarou interpretaci Bible. Nedávno vydaná kniha říká:

„Faraday, jako člen vznešené křesťanské frakce Sandemaniánů, byl hluboce věřící člověk, který se díval na vědu – na výzkum přírody – jako na rozšíření své upřímné víry.

Ačkoliv my v 21. století debatujeme o rozporu mezi vědou a vírou, Faraday žádné takové rozdělení neviděl. ´Kniha přírody, kterou musíme studovat, je psána prstem Božím´, napsal. Pro Faradaye ´rozplétání záhad přírody bylo objevováním Božích projevů´“5.

Maxwell byl široce sečtělý v teologii. Spolupracoval s mnoha tehdejšími nejlepšími teologickými mysliteli a byl vždy pevným evangelikálním křesťanem. Ve skutečnosti často káral jiné věřící za příliš těsné svazování náboženské víry s tehdejší vědou. Neviděl v tom problém pro Boží neměnné slovo, ale pro lidské, neustále se měnící pochopení toho, jak svět funguje.

Maxwellova víra v Bibli dokonce šokovala mladého Karla Pearsona6, který byl při dotazu o Potopě Maxwellem pokárán za pochyby o Bibli!

„Rozhovor se stočil k darwinovské evoluci; nemohu říct, jak se to stalo, ale mluvil jsem neuctivě o Noeho potopě. Clerk Maxwell okamžitě vzplál hněvem na tu nejvyšší míru a káral mě za nedostatek víry v Bibli! Tehdy jsem vůbec netušil, že si podržel pevnou víru ze svého dětství a měl, pokud je to vůbec možné, pevnější víru v přesnost knihy Genesis8 než Gladstone“7.

Je škoda, že Einstein nesdílel duchovní přesvědčení svých hrdinů. Stejně jako mnozí tehdy i dnes, cítil volnost opustit biblického Boha.9 Málo si uvědomoval, že ke své velkolepé práci používal vypůjčené předpoklady. Newton, Faraday a Maxwell nebyli biblickými kreacionisty jen tak pro nic za nic. Dobře rozuměli tomu, že jediným rozumným základem úžasného řádu, který nalézáme v přírodě, je dokonalý a neměnný Bůh Písma. Porozuměli, že vědecké předpoklady,10 které mohou vycházet pouze z Boha, nemohou být odděleny od historie,11 kterou Bůh dosvědčuje. A porozuměli, že Jeho slovo je zaručenější než základy vesmíru, včetně zákonů, které jej ovládají. Snažili se myslet v souladu s myšlenkami Božími.

Einsteinovi hrdinové nás toho mají hodně co naučit. Svět je uspořádaný proto, že jej řídí Bůh. Boží slovo se nemění a je vždy spolehlivé, na rozdíl od lidských vědeckých teorií. Ale dobrá věda bude vždy s Písmem v souladu – vždyť přece obojí pochází od téhož Boha. Tito Einsteinovi hrdinové nás také učí, že stvoření podle Bible nejenže neodporuje vědě, ale je pro vědu solidním základem.

Odkazy a poznámky

  1. Arianrhod, R., Einstein’s Heroes: Imagining the World Through the Language of Mathematics, University of Queensland Press, St Lucia, Qld, p. 8, 2003. Zpět
  2. Lamont, A., Sir Isaac Newton (1642/3–1727): A Scientific Genius, Creation12(3):48–51, 1990; creation.com/newton. Zpět
  3. Lamont, A., Michael Faraday (1791–1867)—God’s power and electric power, Creation12(4):22–24, 1990; creation.com/faraday. Zpět
  4. Lamont, A., James Clerk Maxwell (1831–1879), Creation15(3):45–47, 1993; creation.com/maxwell. Zpět
  5. Schlesinger, H., The Battery: How a Portable Power Sparked a Technological Revolution, Smithsonian, 2010. Zpět
  6. Karl Pearson (1857–1936) byl jedním ze zakladatelů matematické statistiky, a také významný darwinista a eugenik (známý chráněnec zakladatele eugeniky, Francise Galtona). Už jako mladý muž se Pearson díval na Maxwellovy náboženské názory nepříznivě navzdory svému respektu vůči Maxwellovi coby vědci. Zpět
  7. William Ewart Gladstone (1809–1898) byl po čtyři volební období ministerským předsedou Spojeného království – byl známý svojí řečnickou schopností a konzervativními evangelikálními názory. Zpět
  8. Pearson, K., Staré Triposké dny v Cambridge, viděno z jiného pohledu, The Mathematical Gazette20:27–36, 1936. Pearson si George Stokese velice vážil jako učitele (1819–1903), který podobně jako Maxwell byl biblickým křesťanem a průkopníkem v optice a dynamice kapalin. Zpět
  9. Grigg, R.,Einstein, the universe, and God,Creation23(1):50–53, 2000; creation.com/einstein. Zpět
  10. Sarfati, J.,Why does science work at all?,Creation31(3):12–14, 2009; creation.com/whyscience. Zpět
  11. Sarfati, J.,Biblical history and the role of science,Creation33(4):6, 2011; creation.com/biblical-history-science. Zpět

Poznámky V. D.

Je jistě pozoruhodné, že A. Einstein získal Nobelovu cenu za výklad fotoelektrického jevu, zatímco podobné ocenění jeho proslulé teorie relativity (včetně nejznámějšího vztahu mezi energií a hmotou, vyjadřujícího totožnost jejich podstaty) nebylo nikdy uděleno. Je také velmi zajímavé a podnětné, že se Einsteinovi nepodařilo sjednotit teorii relativity a kvantovou mechaniku, jejichž základy sám pomohl položit. Od vzniku jeho prací už uplynulo celé století a nejeví se, že bychom byli v problému tohoto sjednocení blíže výsledku. Je pravděpodobné, že vědecké společenství, udělující Nobelovu cenu, si bylo nějak vědomo tohoto nedostatku teorie relativity, a proto Einsteinovi cenu za ni neudělilo ani ex post. Einstein prohlásil, že mohl vidět tak daleko jen proto, že stál na ramenech obrů.

Isaac Newton objevil tři pohybové zákony: zákon setrvačnosti, zákon síly, zákon akce a reakce, a také gravitační zákon; složení světla z barev, zobrazovací rovnici, zrcadlový dalekohled; základy diferenciálního a integrálního počtu (současně s Leibnitzem). Sám odmítl přitažlivost jako schopnost těles působící přes prázdnotu a zamítl historku o pádu jablka na svou hlavu jako motivaci gravitačního zákona. Mýtus o pádu jablka není tak škodlivý jako mýtus gravitace jako přitažlivosti těles působící prázdnotou na dálku. Také proto, že pád jablka se většinou považuje za legendu, kdežto přitažlivost těles na dálku za vědecké tvrzení, a to dokonce Newtonem vyslovené. On sám ovšem takový pohled považoval za absurdní a nepřál si, aby s ním byl spojován.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Faraday: „Během svých pokusů v roce 1821 zjistil, že elektrický proud procházející vodičem může vyvolat magnetickou sílu. Celých deset let strávil snahou dokázat, že existuje i opačná možnost – aby působení magnetu vyvolalo elektrický proud. V roce 1831 se konečně dostavil úspěch: Faraday objevil elektromagnetickou indukci a dokázal, že elektřina a magnetismus jsou pouze dva různé projevy jediného jevu – elektromagnetismu. To byl zásadní objev, který měl už brzy přinést dalekosáhlé důsledky. Ve 40. letech 19. století vytvořil teorii elektromagnetických polí založenou na zcela novém pojmu elektrických a magnetických siločar. O dvacet let později Faradayovy myšlenky rozvinul a matematicky formuloval Skot James Maxwell, když sestavil slavné Maxwellovy rovnice pro popis elektromagnetického pole.“

http://en.wikipedia.org/wiki/James_Clerk_Maxwell: „James Clerk Maxwell … byl skotský vědec na poli matematické fyziky. Jeho nevýznačnějším činem byla formulace klasické teorie elektromagnetického záření. … Maxwellovy rovnice byly nazvány „druhým velkým sjednocením ve fyzice“, po prvním, uskutečněném Newtonem. Svou publikací „Dynamická teorie elektromagnetického pole“ Maxwell ukázal, že elektrické a magnetické pole letí prostorem jako vlny, pohybující se rychlostí světla…. Maxwell pomohl rozvoji Maxwellova-Boltzmanova rozložení, statistického významu popisu… kinetické teorie plynů. Je také známý v prezentaci první trvalé barevné fotografie v r. 1861 a také za svou základní práci v analýze prutové konstrukce, používané např. u mnoha mostů…. Maxwell dokázal, že prstence Saturna jsou složeny z mnoha malých částeček.“

Jsem přesvědčen, shodně se všemi kreacionisty, že uvedení tři velikáni dosáhli tak obrovských a dalekosáhlých úspěchů také právě proto, že věřili doslovnému výkladu stvoření a Potopy.

Příloha Velikost
00751-17.3.2015-einsteinovi_hrdinove_-_biblicti_kreacioniste-10057.doc 178.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na