Projekt (kniha + DVD) „Achillovy paty evoluce”
Pavel Kábrt
13. 7. 2015
Dnes byl dokončen pracovní překlad knihy Achillovy paty evoluce. Kdo po přečtení téhle knihy ještě zůstane evolucionistou, tomu není pomoci.
Samozřejmě, že k jejímu knižnímu vydání zbývá ještě mnoho práce, protože její součástí je i DVD, ale první velký krok je vykonán – díky Bohu.
Je to úžasná kniha, na které se podílelo 14 vědců. Je plná důkazů o tom, že evoluční teorie je naprostá nevědecká slátanina, která odporuje snad veškerým možným přírodovědeckým zásadám: z genetiky, chemie, paleontologie, geologie, biologie a dalších oborů.
Tímto chci také poděkovat všem, kteří na překlad této knihy přispěli a jakkoli se na něm podíleli, jednotlivcům i organizacím, nebo se za vydání této knihy modlí. Při běžné ceně za normostranu by překlad vyšel (protože jde o odborný text) asi na 120 000 Kč, my jsme ho díky hodným lidem pořídili za 36 000 Kč. O dalším vývoji budete, dá-li Bůh, informováni. Pavel Kábrt
Přehled kapitol:
- Přírodní výběr
- Genetika a DNA
- Původ života
- Fosilní záznam
- Geologický záznam
- Radiometrické datování
- Kosmologie a velký třesk
- Etika a morálka
Malá ochutnávka z kapitoly Přírodní výběr:
V listopadu 1980 někteří z vedoucích světových evolučních biologů pořádali v Chicagském přírodopisném muzeu Field konferenci, počítanou za „historickou“. Ve zprávě z konference v časopise Science napsal Roger Lewin toto:
Ústřední otázkou Chicagské konference bylo, zda mechanizmy, které jsou příčinou mikroevoluce, mohou být extrapolovány na vysvětlení fenoménu makroevoluce. I když riskuji, že některým lidem na jejich pozicích ublížím, odpověď může být dána jako jasné Ne.
Francisco Ayala, v té době mimořádný profesor genetiky na Univerzitě v Kalifornii, byl citován, že je nyní přesvědčen, „že malé změny se nehromadí.“
Přesto však mnoho evolucionistů dnes setrvává v nevědomosti o této věci. To jest, bez ustání propagují myšlenku, že „Velká změna = Malá změna x Milióny let”. Toto je logický klam známý jako dvojsmyslnost či návnada a past.
S ohledem na výzkum pavích oček, zatímco přírodní výběr může pomoct vysvětlit relativní hojnost zbarvených a méně zbarvených pavích oček, v závislosti na rovnováze mezi pohlavním výběrem (samičky upřednostňují zbarvené samečky) oproti riziku pozření predátorem (jsou upřednostněny nevýrazné barvy), nevysvětluje to původ barev. Ani za předpokladu, že některé mutace v původních genech pro zabarvení mohly ovlivnit to, jak paví očka vypadají, nevysvětluje to původ genů samotných. Tato věc je pro uvažování kritická, ale je to něco, co Darwin a evolucionisté po něm, neustále podceňují.
Existuje také sklon dávat jiná jména fosiliím nalézaným na různých kontinentech, což přispívá ke zmatení. Představte si, že by různé rasy psů dnes na světě neexistovaly. Pokud by paleontologové našli psí zkamenělinu Dánské dogy a čivavy, bylo by zajímavé, jaká jména by jim dali. Dali by jim téměř jistě různá druhová jména a pravděpodobně by je zařadili i do jiného rodu. Dali by je vůbec do stejné čeledi? To zobrazuje další věc: pro evoluci není důležité množství změn/rozdílností, ale typ rozdílností. Zatímco Dánské dogy a čivavy vypadají velmi odlišně, víme, že odlišnosti jsou ve stupni: spíše modifikace existujících znaků než něco radikálně nového. Žádný pes nemá peří, nebo zobák, nebo cokoliv takto ´nevlčího´. Mohou takové věci vzniknout, když jim na to dáme dostatek času? Čím více se toho dozvídáme o genetické složitosti a biochemii v souvislosti s těmito znaky, tím hůře se věří v tento evolucionistický názor.
V roce 1985 oznámil Park mořského života na Havaji narození telete, které vzniklo z páření samečka velryby kosatky černé (Pseudorca crassidens) a samičky delfína skákavého (Tursiops truncatus). Narození překvapilo zaměstnance parku, protože rodiče jsou dosti rozdílného vzezření. Máme zde křížence mezi rozdílnými rody ze stejné čeledi, Delphinidae (delfíni, velryby kosatky černé a kosatky dravé). Protože je potomek v tomto případě plodný (kříženec samička od té doby porodila tele), tyto dva rody jsou skutečně, podle definice, jeden ´polytypický´ biologický druh (species). Jiné rody ve skupině vypadají mnohem podobněji, než ti dva, kteří zplodili potomka na Havaji, což silně svědčí o tom, že všech 12 žijících rodů může pocházet z jednoho původně stvořeného druhu (kind). Takové události nám pomáhají připomenout si, že moderní taxonomická členění jsou vlastně umělé konstrukce, původně započaté Linném, ale nyní založené na snaze určit GTE (Obecnou teorii evoluce) události v minulosti. Není to žádná exaktní věda, za kterou se často vydává.
Jak mnoho informace musí mutace dodat, aby změnily nejmenšího mikroba na člověka? Základní genom mikroba má okolo 500 000 nukleotidů (´písmen´). Člověk má asi tři miliardy. Takže ke změně mikroba na člověka musí mutace vynalézt téměř tři miliardy nukleotidů (´písmen´) informací/údajů. V oblasti proteinů samotných, elementární mikrob má několik stovek, ale člověk více než 100 000. Navíc mají lidé všechny instrukce pro sled událostí během vývoje embrya (tyto informace sídlí v 98 % DNA, což mnoho biologů chybně označilo za ´odpad´ v důsledku svých evolučních domněnek).
Kam nás to povede dál?
Mutace a přírodní výběr zcela jasně nestačí jako mechanismus pro GTE (Obecnou teorii evoluce). Moderní rozmach v molekulární biologii pouze jen přidal další argument proti evoluci coby schůdného vysvětlení rozmanitosti života na zemi. Další kapitola bude zkoumat to, co leží za evoluční teorií, obor genetiky, a dále to, jak moderní objevy v genetice činí myšlenku evoluce (GTE) zcela neudržitelnou.